Synovi je 13, má nadváhu, vyloženě obézní není. Pro rejpaly sprchuje se denně a vzdy cisté oblečení. I přes antiperspirant smrdí po pár hodinách doslova jako hnůj. To není normální pach potu. Koupili jsme proto před měsícem jenvox, nic levného, a o moc lepší to není. Doufám, že to je jen vlivem hormonálních změn.
Ošetření s doporučením praktika v každé nemocnici. Jen si holt pockate ,🤷kde je problém ?
To pochopite až si zablokujete páteř a doktor vás vezme jako akutní případ už za dva týdny, druhá možnost si zavolat sanitu a nechat se hospitalizovat. Což si ne každý může dovolit. Takže 14 dní můj spanek trval přibližně cca 2h v křesle, než mne bolest zas probrala.
Můj otec šel do důchodu v šedesáti, servanej jak lípa. Nedožil se ani sedmdesátky, proto mě vytáčí, když mi nějaké zapařené p….. vypočítávají věk dožití.
Přesně, táta šel do důchodu o rok dřív v 61. Makal od 16ti let. V 62 dostal mrtvici a byl z něj ležák, o pět let později umřel na chřipku. Kovid ještě neexistoval.
Nebyla žádná propopulační politika. Spíš naopak. Jako první porevoluční vláda zrušila státní novomanželské půjčky. Snížili dobu určitou ze 3 na 2 roky. Takže konec zástupům za mateřskou. Po návratu z rodičáku jsem taky dostala misto práce výpověď. Když začaly husákovy děti rodit, zrušili porodné. I v tomto tisíciletí je nabídka polovičních úvazků v podstatě nulová . Ani státní podniky nevytváří sdílená pracovní místa. Za 35 let od revoluce dokázaly všechny naše vlády i s kvanty poradců vymyslet jen pozdější odchod do důchodu. A teď ze zoufalství tedy ještě současná vymyslela škrty. Přej jsme zažili období růstu měli si našetřit. No ale zažili jsme i hospodářskou krizi, právě v době, kdy jsme měli malé děti, kdo by si v té době pořizoval další aby měl jednou důchod?
Důležité ve vztahu je vždát se všech kamarádů a hlídat aby si partner nedopisoval s jakým koli protějškem opačného pohlaví mimo rodiny . Pokud tyto dvě věci nebude partner ochoten respektovat tak už je jasné že hledá někoho s kým vás podvede a časem opustí . Kamarádi a přátele v dnešni době intrikují a snaží se zničit vstah aniž by jste to zaregistrovali.
Paranoia a manipulativní narcisismus. Zkuste haloperidol, mohlo by se vám ulevit a třeba pak s vámi nějaká i vydrží.
Ano je důležité mít čas o samotě. Po vztahu trvajícím víc jak 25 let, můžu říct, že vic než společná večeře je potřeba nechat toho druhého, aby mohl být sám. Chlap potřebuje svoji zašívárnu dílnu nebo garáž, a ženská se zas třeba zdrží v kuchyni, ač po pravdě uplně tak nemusí, nespěchají za chlapem na gauč ke společnému sledování televize.. já už asi po 15ti letech přestala předstírat zájem o celosvětově dění, sport a že mne baví furt ty stejné filmy. Jdu si lehnout s knihou už v půl osmé. A nechám muže, ať se dívá na co chce. Oběma nám tento čas strávený o samotě velmi vyhovuje.
O termoregulaci jsem nic nečetla. Ale skoro celoročně jsme chodívali ven hned ráno. A v deset byli zpět doma, aby se uvařilo, po obědě spánek. Pak už se počkalo na tátu až přijde domů a podle počasí se někdy ven ještě šlo a někdy třeba ne. Ale většinou jo, protože doma ti moji neandrtálci děsně zlobili, potřebovali vybít energii běháním.
Komfortní únik, za který není škoda utratit i větší peníz to může být, ale jen pokud je jeden z rodičů učitel anebo třeba tento vzorový příklad: On IT kapacita pracující z domu, který jen jednou za čas zajede do Prahy, předat výsledek. Ona v domácnosti, 3 děti na ZŠ. Kdy se jim po celý školní rok věnují tak moc, až to je možná i přehnané a chtějí si užit zas nějaký čas spolu bez dětí. Pro všechny ostatní, řadové zaměstnance, jedno na jaké pozici, i na vedoucí, to je nutnost. Hlídající babičky už téměř neexistují, obvykle také ještě pracují, nebo jsou moc nemocné, anebo nově se názory na výchovu a stravu liší tak moc, že to rodiče ani prarodiče nezkousnou.
Když někam jedu zjišťuji ceny a možnosti předem. Také jsme loni byli cesta tam lanovkou, pěšky po svých. Letos na Dachstein. Také drahé. Ale pokud si chci užít něco opravdu krásného , tak to holt zaplatím. Takže to stěžování jak překvapila cena moc nechápu.
Přečetla jsem si svůj komentář znovu. A nikde nevidím, že by bych si stěžovala, ani že by nás cena překvapila. Podle mne jen konstatuji, že to bylo pro nás drahé a tak jsme to oželeli. Já zas třeba nechápu lidi, co chtějí věci, bez nich se dá přežít, tak moc, že nakonec nevyjdou s příjmy a musí si půjčovat. Jak se vám líbí, když někdo čte mezi řádky něco, co tam není.
Učitelské povolání, mají vykonávat lidé, kteří k tomu byli povoláni, nemá se dělat pro peníze. Potkala jsem takových docela dost a byli k nezaplacení, takovým bych přála klidně i poslaneckou mzdu. Ale existuje i dost takových, kteří si to chodí odsedět jako nespokojený zaměstnanec v jakémkoliv oboru a těmto se právě závidí, a nepřeje víc peněz. A co hůř, I v dnešní době ještě stále občas narazíte na takové, kvůli kterým se u nás zažilo spojení blbá učitelka. Kdy v padesátých letech komunisté odsunulo mnoho vzdělaných lidí do Jáchymova a podobně a místo nich přišly se správnými názory členky strany, často zblbly mocí, že za nimi stojí strana,tudíž manipulativní, zlé, urážející, typická ,,ruštinářka"a kvůli takovým i dnešní děti od svých rodičů slyší, nic si z toho nedělej, je to blbá učitelka, takže asi ani za 30 let ještě nebude učitelské povolání ctěné.
Ano v této oblasti je opravdu krásně, vratili jsme se tento týden. Konkrétně ale tento výlet, my, čtyřčlenná rodina, přičemž starší dítě na jaře oslavilo 15let, takže už za cenu dospělého, si kvůli ceně nakonec rozmysleli. Pěšky jsme nemohli kvůli nemoci mladšího. Na studentskou slevu jsme narazili tuším jen na koupališti v Attersse, kam jsme zamířili po dvouapůl hodinové plavbě na parníku po Attersee, kterou jsme si dopřáli, ta vyjde na polovinu ceny zubačky.
O věcech, které zmiňuje autor se obvykle baví dobré kamarádky, které asi zapomněly, že jsou na veřejnosti. Asi to na našem hřišti probíhalo taky, ale neměla čas koukat po ostatních rodičích. Byla jsem poměrně dost ochranářská, takže jsem furt byla svým dětem doslova za zadkem, přecházela s nimi od hradu k houpačkam a sluzavce a zas nazpět, a co se dělo u laviček neměla čas vnímat, furt ve střehu hned pomoct, kdyby nehoda. S cizími, co také byli přímo u dětí a hráli si s nima, občas prohodila pár společenských slov, o počasí , o hřišti, popř. se třeba zeptala, kde koupili tuhle sadu na písek...
Líbí se mi, že se někdo ozval. Je to důkaz, že ne vsichni mladí jsou úplně marní. Odjakživa se mi příčí kolektivní vina, autor k tomu sice také sklouzává, ale v podstatě jen říká, že odsuzování všech mladých není fér. Tohle škatulkování, házení do jednoho pytle, podle roku narození, působí už skoro jak rasismus.Plno předsudků, prý studiemi podložených, rozdmýchavající vzájemnou nenávist.
Jsem asi o dost starší než říká mé číslo v občance, protože tohle podle mne napsal pubertální spratek, který se pořad učí zvládat své emoce. To, že je někdo nepříjemný nebo nevrlý vám opravdu nedává svaté právo chovat se také tak. Zveličím pro pochopení: soused vám ukradne jablko, fakt si myslíte, že je správné jít a ukrást mu jeho hrušku?
Vzpomínám, jak jsem jednou byla na představení v divadle Na Vinohradech v riflích a kostkované košili. Bylo to ve druháku na gymplu což už je víc jak 25 let a celou dobu byla kvůli svému oblečení rudá až za ušima. Nebyla to ale moje volba. Prostě jsem při volném rozchodu po Praze trochu zabloudila, přišla pozdě a už nebyla možnost se převlíknout do připravených černých kalhot a halenky, autobus se přesunul na jiné parkoviště i s mým slušným oblečením. Naštěstí tam okolo nebyl nikdo takový jako autorka článku, kdo by mému utrpení ještě přidával další rány odpuzujícími pohledy.
0
Sledujících
0
Sleduje
0
Sledujících
0
Sleduje
Pamatuji si jednou na očním. Šla jsem tam s dvouletým synem. A sebou měla i o rok a půl starší dceru. Těžko ji nechat samotnou doma že. Když vyšla sestra, a lidé jí dávali zdr.kartičky, chtěla nás vzít. Ale tu se jeden pán začal rozčilovat, že on tu čeká od sedmi a my teprve přišli. Další se přidali. Proč jako bychom měli jít první. No sestra teda řekla, ať počkáme. Byli jsme asi jedenáctý na řadě. Děti samozřejmě ani ne za 10 min začali zlobit. Nic v této čekárně nebylo, ani časopisy pro dospělé, natož hračky. Pravda, ti důchodci mně naštvali, tam jsem je neokřikovala a nechala je, ať si to jejich sourezenecké hašteření a pošťuchování užijí všichni. No samozřejmě, že se hned ozvala jedna důchodkyně, že to je hrozný, jak jsou ty děti netrpělivé. To už jsem si teda řekla svoje. ,,Neznám trpělivé dvouleté dítě, někteří lidé se trpělivosti nenaučili ani za celý život" Na to už nikdo nic neodpověděl. Pak přišel do čekárny jeden pán, a strašně se divil proč nás sestra nevzala přednostně. No tak jsem mu to řekla. Že ostatní byli proti tomu. Na každého jednoho se nesouhlasně podíval. Když se pak otevřely dveře, řekl. Teď jde tady paní s těma dětma. Nikdo jiný nic na to neřekl, tak mu moc poděkovala a šli jsme dovnitř. Nic jsem si nevynucovala. Ale myslím, že kdo zažil společné čekání s malými dětmi, mamince přirozeně vyhoví.
1 odpověď