Nedávno se někde někdo navážel do bezdomovců vs ostatních lidí, tak jsem mu tam dala takový malý soukromý rozbor:
Bezdomovci jsou v zásadě dvou druhů.
Ti první jsou lidé ve vážných potížích, často zdravotních, kteří neměli nikoho, kdo by se postaral. Nic nezavinili a potřebují pomoc, někdy ji ale neumí přijmout, často kvůli třeba neléčené duševní nemoci.
Těchto je většina.
Ti druzí si to vybrali jako životní styl. Ti se dále dělí na dvě skupiny. Lidé, co jim to prostě vyhovuje, zoufalci, trosky, zlodějíčci. Je jich méně, než byste si mysleli a ano, ti za mnoho nestojí, co už. Nejsou příliš nebezpeční. A druhá skupina je ti, co prostě jen chtějí žít jinak. Ti obvykle chodí do práce, byť třeba brigádně a střídají to, jen prostě žijí venku, svobodně. Měla jsem tu čest jich pár poznat. Jsou to úžasní lidé, jen trochu jiní. Rozhodně ne špatní. A byli to právě oni, kteří mi pomohli, když jsem se vinou vážných zdravotních problémů a velmi nedostatečného systému státu dostala do potíží a i jako pracující člověk neměla někdy ani na jídlo. Jen za to, že jsem se k nim v práci chovala slušně a profesionálně - tedy jen dělala svou práci jak se má, mě přijali, pak jsme si párkrát popovídali někde venku. A když jsem přiznala, jak na tom jsem, tak jdu jednou z práce a tam stojí jeden z nich. Dal mi do ruky tašku, nic neřekl a odešel. Byla plná jídla.
Tak takhle to je. Skutečně nebezpeční lidé, tyrani, psychopati a nejtěžší zločinci opravdu nejsou bezdomovci na ulici.
"Snaží", to je takové krásné slovo.
Když jsem byl kvůli COVIDu na HO a manželka na mateřské, pravděpodobně jsem vyměnil víc plenek, než ona. Na procházky jsem chodil, vařil jsem, uklízel, pral, nádobí myl, odpadky třídil a vynášel, s dítětem si hrál. A do toho jsem samozřejmě pracoval na plný úvazek. Když si žena stěžovala na můj plat, vzal jsem si k tomu vedlejšák, také z domova. Prohlídky u doktora jsem také vyřizoval já, manželka je cizinka a nedomluvila by se.
Když mi jednou řekla, že je krásné, že se snažím, ale jestli bych toho nechtěl doma dělat víc, začal jsem pomýšlet na rozvod. Nakonec na něj
po devíti letech manželství (šťastné byly možná tak první čtyři roky) opravdu došlo.
Nemohu mluvit za všechny, ale za sebe musím říci, že je zhola nemožné toho "dělat dost". I proto si případné další sňatky hodně rozmyslím.
To jste doma měl opravdu hodně mimořádný kus.... no, řekněme, že je jasné, že jste se jí zbavil. Ale můžu Vás ubezpečit, že takových žen opravdu mnoho není. V drtivé většině případů se takhle covají právě muži vůči ženám, ne naopak. Měl jste slušnou smůlu.
Já mám pracovní zimní bundu. Hřeje nádherně a v pohybu ani v řízení vůbec nepřekáží. A z pásů nevyklouznete, pokud sedíte, jak máte. Holt v tom nesmíte napůl ležet, jak to bohužel mnoho řidičů mívá ve zvyku...
Taky nechápu ten poleh, bych se zbláznila z krční páteře. Nemluvě o tom, že bych nikam neviděla.
Mimochodem, něco, co by se dalo vysloveně označit za zimní bundu, vůbec nevlastním. 😄 Obvykle mám jen fleecovou vestu nebo mikinu a přes to lehkou podzimní bundomikinu nebo podzimní nepromokavý kabát z tenkého materiálu a s podšívkou jen z takové té tenké vlastně spíš studivé vrstvy. Mám ho kvůli větru a dešti, ne teplotě. Pocházím z míst, kde bylo běžně v zimě -20 aspoň dva týdny v kuse a zažila jsem i -30. A tam jsem dělala práci venku šest let. Nějaké mrazy kolem -5 co bejvají tady, kde bydlím te´d, mě tak nějak moc nezajímají že vůbec jsou.
...no jo, Španělsko.
Onehdá jsem přijel do Barcelóny s kamionem cosi nakládat. Bylo krásné lednové počasí, sluníčko pralo, teplota tak 12-15°C, tak jsem u skladu vyskočil jen v kalhotách a triku s krátkým rukávem a ve vratech stálo 6 skladníků, na sobě vatované bundy, kulichy až na uších, teplé rukavice a červené nosy a vytřeštěně na mě zírali. Tak jsem jim řekl brněnským hantecem, že "zoncna betálně rumpluje"...ale asi to nepochopili. 🙂
To nic, na mě koukají běžně i tady u nás. Přestěhovala jsme se z centrální Vysočiny, zvyklá v zimě běžně na -15 i nižší teploty a pak jsem bydlela rok v Praze a poté střední Čechy kde je silnější mráz vzácnost. Přijdu do práce, na sobě lehkou podzimní bundu, pod tím krátký rukáv... venku -5. všichni se tváří že je konec světa a asi umřou. Že je hrozná zima. Já takový: Zima? Kde?
Ohlédnou se na mě, vidí tu tenkou lehkou bundu a krátký rukáv.... A koukají na mě, jak na ufona.
A to v článku říkali kde?
Schválně, kdy jste se zamyslel naposledy, kdy má třeba někdo z rodiny narozeniny a zařídil dárek, nebo kdy jste naposledy hlídal preventivní prohlídky ostatních členů rodiny? Obzvláště u dětí a navíc ty děti tam doprovázel? Pokud je tedy máte.
Typická situace v rodině kamarádky.
Ona: musíme objednat dceru k zubaři.
On: tak tam zavolej.
Ona dvanáctky v práci, kde je ve vedoucí pozici a navíc celou dobu na nohou.
On na homeoffice sedí doma.
A ty narozeniny je třeba řešit stylem, že doma před ženou řeknete: máma bude mít narozeniny, už mám dárek vymyšlený, zařídím to.
Aby věděla, že to nemusí řešit. A samozřejmě to pak taky udělat.
U nás to také organizačně je výhradně na mě, ale zase pomáhá s tím, co je po fyzické stránce. Jenže jaksi musí, já po úrazu krční páteře nejsem fyzicky schopná ani vyluxovat. A taky mi vše poctivě hlásí, když ví že on někam bude muset a podobně. Na zdi máme kalendář, kam se všechno píše. A hlavně mě podporuje a váží si toho, že všechno zařizuji, s tím, že on na tohle prostě nemá hlavu. Vyrobí a udělá cokoliv, ale nenaplánuje to. Já si zase vážím toho, jak dokáže všechno spravit. Funguje to dobře. Prostě vzájemný respekt a vyvažujeme se.
Ale třeba u kamarádky je to děs.
Ona dvanáctky v práci, kde dělá vedoucí směny a je na nohou.
On na homeoffice. Ne že by neměl práci náročnou, ale pořád má mnohem víc organizačních možností a mentální zátěž v práci mají oba.
Ona plánuje jídlo a většinou jim vaří nejen všechny dny kdy není v práci, ale k tomu aspoň na první den ze dvou až tří dnů dvanáctek - na zbytek mu zařídí suroviny a naplánuje co má uvařit on. Ona řeší co dochází, co koupit. Když zrovna není v práci, on není schopen dojít ani pro rohlíky. Narozeniny, kroužky, lékaři, vše v její režii i když se snažila o to, aby taky něco hlídal. Se školou komunikuje výhradně ona, protože když jemu řekla, ať tam teda zavolá, tak na to prostě zapomněl a neudělal to. To samé, že má objednat dceru tam nebo onam (mají dítě se vzácným onemocněním) a jeho reakce je, že tam má zavolat ona.
Pánové, schválně. Kdy jste naposled hlídali a zařizovali dárky k narozeninám pro ostatní členy rodiny? Nebo řešili preventivní prohlídky dětí? Jsou chlapi, co se snaží, ale většina se vůbec neobtěžuje.
No tak potom nezakládejme rodiny, postupně vymřeme nebo nás nahradí ti "nově příchozí z jiných zemí"......
A to v článku říkali kde?
Schválně, kdy jste se zamyslel naposledy, kdy má třeba někdo z rodiny narozeniny a zařídil dárek, nebo kdy jste naposledy hlídal preventivní prohlídky ostatních členů rodiny? Obzvláště u dětí a navíc ty děti tam doprovázel? Pokud je tedy máte.
Typická situace v rodině kamarádky.
Ona: musíme objednat dceru k zubaři.
On: tak tam zavolej.
Ona dvanáctky v práci, kde je ve vedoucí pozici a navíc celou dobu na nohou.
On na homeoffice sedí doma.
Hrůza! Na druhou stranu je třeba pečlivě posoudit, zda šlo o předjíždění či objíždění a zda při tom skutečně došlo k obecnému ohrožení, jak byl zabezpečen protisměr apod. Podle videa situace působí jako objíždění, které je za určitých okolností možné i na dvojité plné čáře. Kromě toho řidič kamiónu nemusel znát příčinu kolony, tedy těžkou dopravní nehodu s tragickými následky. Tím se ho v žádném případě nezastávám a především lituji rodinu té řidičky. Je to opravdová lidská tragédie.
Neviděl tam. A očividně z protisměru pak přijelo auto, policista po vystoupení z vozu musel chvíli počkat, než přejede. Takže si milý kamioňák mýrnix týrnix vletěl přímo proti jedoucímu autu, které v tu chvíli ani neviděl.
Však to je v pořádku. Nerozumím, proč má mít obchodník povinnost přijímat dnes již téměř okrajový druh plateb, tedy hotovost, a kartu nikoli.
Obchodník by měl mít povinnost přijímat cash/non-cash a zákazník právo volby. Jak jednoduché a neomezujíci ty, kteří volají po tzv. ochraně svobody.
A nemyslíte, že obchodník sám ví, co se mu vyplatí z hlediska provozu? Proč mu do toho má co něco kecat stát?
Bezhotovostní platby jsou určitě správná cesta. Neříkám, že je nutné je vyžadovat, ale v zahraničí je to zcela běžné.
Nedávno jsem byl několik týdnů v Británii a hotovost nejen nepoužil, ale ani jsem ji neviděl u kohokoliv jiného. Některá místa, která jsem navštívil byla dokonce striktně bezhotovostní.
Takže ne, že to nejde. Jde a celý proces nákupu/platby je daleko jednodušší, rychlejší a bezpečnější.
Ještě to asi chvíli potrvá, ale určitě na to přijdeme i u nás.
Hm.. .a v Německu bez hotovosti ani nezaplatíte parkování. Evidentně to přitom nikoho neštve.
Jinak v které části Anglie? Kamarádka platí hotovostí docela běžně a že už tam žije myslím pátým rokem. Není ale v Londýně.
To máte celkem moderní variantu.
Staré, původní pracny jsou z hrubé mouky a musíte je dělat minimálně měsíc předem. V suchém panelákovém bytu raději dva.
Potřebují čas a ideálně skladovat v mírně vyšší vlhkosti vzduchu v papírové krabici. Až se opravdu rozleží, jsou božské. Ale jak nejsou vhodně skladované a nedostanou čas, je to hnus.
36
Sledujících
0
Sleduje
36
Sledujících
0
Sleduje
Čiperná paní. 😄