Vážení, dovolím si citovat první řádek z jisté písničky:
Kdybych to tu napsala přímo, zablokují mě.
Já nejsem žádný zloděj, nemám v mobilu vůbec nic nelegálního.
Co kdybyste mi každý měsíc posílali peníze za údržbu prostoru před mým domem na ulici? Protože co kdybyste tamtudy náhodou šli? Nohy přece máte.
Tohle už je jak Ferenc a Lorenc z Tajemství staré bambitky, vážně.
A bude mi OSA platit za to, že tam mám uložené svoje fotky?
Nemám v mobilu žádný nelegání obsah. A rozhodně se přes něj nedívám na televizi.
Hudbu mám svoje originální CD často koupené přímo od kapel a nebo online na ytb z originálních kanálů daných kapel.
A televize? Dávno překonané médium, nekoukám na žádnou už někdy od roku 2007.
Tak Vám napíšu, jak to s tím opilým bylo. Bydlela jsem v přízemí, všimla jsem si, že na chodníku leží člověk a lidé ho obešli. Šla jsem tam, nereagoval, zavolala jsem sanitku. Mezitím se začal budit. Saniťáci se divili, že nepoznám opilce. Fakt, prostě, když nereaguje, nepoznám. Řekli mi, že to bude stát 2000 za zbytečný výjezd sanitky. Fajn, raději zaplatím, než ho mít na svědomí. Nakonec mi to odpustili, ale i tak bych je raději, když bych si nebyla jistá, zase zavolala. Kdyby to věděli, asi bych ještě dodatečně dostala složenku.
To jste tam měl teda s prominutím kusy hovězího.
Dokonce i na otravu alkoholem se dá zemřít, takže i kdyby to bylo jen tím, tak když nereagoval, stejně je výjezd na místě.
Navíc, jak tu i zmínil někdo jiný, diabetik může působit taky jako opilec a je akutně ohrožen jeho život.
Stalo se kamarádčině sestře (diabetik 1. typu od dětství), zkolabovala a ještě jí někdo ukradl peněženku, ale nepomohl nikdo. Naštěstí pak šla kolem její známá a naštěstí ještě včas aby ji zachránili.
Duševní choroby jsou také choroby a mnohdy děsivé. Buďte rád, že to nechápete - to dokazuje, že jste zdráv. Mnozí lidé nejsou schopni udělat krok bez své kočky, psa, koně...
Ale do letadla bych tak velké zvíře nebrala, vlaastně spíše žádné zvíře a hledala bych alternativní dopravu. Protože někdo může mít třeba prosdtou alergii a není povinen kvůle mně prokašlat a prosmrkat víc než 3 hodiny.
Kamarád s těžkou sociální fobií si sebou bere svou kočku. Kočička je kastrovaná a očkovaná. Zvyklá na postroj a vodítko, schopná cestovat a mazlit se s kýmkoliv, kdo projeví zájem. Bez ní by si ani nezvládl nic vyřídit v bance. Samozřejmě třeba do vlaku a tak sebou mají přepravku. Ale kde dovolí, tam je jen na vodíku.
80 kg není přerostlá, to je váha, kterou dosahují feny (moje měla 76-78kg), psi mívají i 90 kg, mojí známé pes měl cca metrák, ale od 6 let měl problémy s klouby, hl. kyčlemi. Šlápnutí na nohu od psa (váha rozložená na 4 končetiny) je sranda. Párkrát mi na nohu šlápl 🐎 - to je jiná "level". Ale to by v letadle naštěstí nešlo...😁
Víc bolí šlápnutí od poníka než od velkého tažného hřebce. Zažila jsem obojí. Ten obr měl 1100kg, neskutečné zvíře. A nebolelo to. Kopyto tak velké, že se prostě opřelo i vedle nohy a vlastně mi nic moc neudělal. Ale od poníka to bylo docela drsné. 😄
Evidentně přátelské stvoření, zvyklé na lidi.
Dogy, pokud někdo něco fakt nezvoře (nebo nedělá cíleně), bývají velmi milé povahy.
Bylo by asi na místě koupit sedadlo navíc, je to přece jen velké zvíře.
Ale sedět vedle mě, tak se zeptám, jeslti to smím mazlit a nejspíš bych drbala pěkně dlouho. 😄
V případě alergika by to ale bylo na léky navíc a výměnu sedadel. V letadle alergik obvykle psa neočekává, v běžném provozu by ho jinak čekat měl, no.
Já mám zase opačný problém - sedačka je mi malá. Opěrku hlavy mám na horní doraz a kolenem tluču o palubku. To mám jen 190cm, což na chlapa není nijak moc.
Zkuste si v autě zvednout sedačku. Krom lepšího umístění pásu budete mít i lepší výhled. 😀
To by zase nedosáhla na pedály, ne tak aby to bylo správně. Mám stejnou výšku jako ona a na pás jsem musela pořídit prodloužení a sponu, abych ho mohla vést správně, jinak by mi při nehodě utrhl hlavu. Mám stejnou výšku jako ona, ale velmi dlouhé nohy a krátké tělo, takže já na pedály dosáhnu, ale ani s polštářkem to prostě na pásy nevychází. Musím mít sedačku hodně na kolmo abych dosáhla správně na volant a pásy pak prostě jsou velký problém.
Můj muž je ještě o kousek vyšší než Vy a auto jsme museli vybírat tak, aby se do něj vešel. Třeba do Fabie se nevejde. Máme ford C-max, ten je zvýšený, tam se to dá. Mimochodem, on i já máme sedačku posunutou dozadu na doraz. Pas máme stejně vysoko i když on je o hlavu vyšší (doslova mu sahám pod bradu).
Je to smutná pravda našeho zdravotnictví.
Prošla jsem si tím 2x.
Poiprvé mi bylo jen 21. Přehlédnutá borelioza (nebyla od klíštěte) mi způsobila něco jako chronický únavový syndrom. Nebo jako dnes popisují long covid. Spousta vyšetření, všude stylem "co otravuješ simulante". Ponižování na každém kroku i když jsem se bála o život, moje tělo nedokázalo udržet ani stálou tělesnou teplotu (kolísala mi mezi 35,2 a 37,4 naprosto náhodně) a měla jsem problém ujít 50m po rovině naráz aniž by se mi dělalo černo před očima.
Měsíce neschopenek, pár dní v práci a znova. Poslána na psychologické vyšetření. -.-
Nakonec jsem našla práci na poloviční úvazek, kterou jsem nějak zvládla (protože jsem u ní pracovala sama a beze svědků). Po šesti letech se to srovnalo.
A já se od té doby panicky děsím doktorů.
Pak přišel vážný (pracovní) úraz. Z kategorie, že mám slavit druhé narozeniny, zasypalo mě zboží z regálu a téměř jsem si srazila vaz. Neobešlo se to bez následků ve formě velmi krutých bolestí hlavy.
Opět, 11 let to nikoho nezajímalo. Jednou za dva tři roky jsem se donutila i přes hrůzu z nich s tím jít a upozorňovat na to, že to je čím dál horší. Vždy jen rehabilitace a doporučení kupte si ibalgin.
Nikdo neřešil.
Nikdo nevěřil.
Nezájem, že nemůžu ani pořádně spát.
No, tak letos to tělo konečně vzdalo. Odešla mi motorika rukou, dočasně jsem téměř oslepla a vyletěl mi krevní cukr až na strop ač neměl z čeho. Najednou to řeší. Pozdě,
Je ze mě mrzák, co nezvládne ani vyluxovat byt. Beru hrsti léků. Hodnoty cukru najednou v normě. Oči se spravily naštěstí taky. Ruce už moc ne.
Mimochodem, pár měsíců zpátky jsem natrefila na zajímavý výzkum.
Dobrovolníci z řad lidí se zdravotními problémy testovali reakci lékařů na bolesti pacientů mužů a žen.
Výzkum byl dlouhodobý, vybrali do toho lidi, co mají zdravotní problémy způsobující bolesti, s kterými někdy na pohotovosti prostě skončíte. Typicky různé poúrazové stavy páteře a podobně.
Muži a ženy a všichni zaznamenávali pečlivě chování lékařů a poskytli svoje lékařské zprávy kde byla znát medikace a postup.
Výzkum jednoznačně prokázal, že zatímco u mužů je bolest řešena v drtivé většině případů ihned a razantně, u žen je většinou bagatelizována a řešena až v extrémních případech.
Musím uznat, že když už jsem tedy skončila na pohotovosti, tak to řešili. Jenže taky proč. Za těch 11 let mám opravdu velkou odolnost na bolest. Ve chvíli, kdy já jsem ochotná se svou fobií jet na pohotovost, tak by kde kdo už ležel na zemi. To už byl takový stav, že jsem neudržela v sobě ani vodu, bolestí vše vyzvracela, nezadržitelně se třásla a nebyla ani schopná otočit hlavu a to celé celý den.
Sprostota a amatérizmus zde zdomácněly. Určitá sprostota, i když malinká, je i to, že píšete text bez diakritiky. Z toho je vidět, že je nutno začít i u těch nejmenších věcí. Nejdřív je nutné velice tvrdě trestat prohřešky ve všech možných oblastech abyste mohla chtít slušnost všude. No a trestat tady nechce nikdo. Takže nemůžeme očekávat nic.
S tou diakritikou prosím opatrně. Vzhledem k tomu, že píše o zkušenostech z Německa, je možné, že je v zahraničí a prostě nemá českou klávesnici.
Ono je to hlavně šílený nesmysl, který naopak ohrožuje a to i když znáte význam.
Za špatného počasí je to vyloženě nebezpečné.
Vodorovné značení je kluzké, takže nebezpečný úsek ještě zhoršíme tím, že nutíme řidiče najíždět na potenciálně nebezpečný povrch.
Za mlhy se pak s tímto hůře hlídá krajnice.
Prostě, někdo nevím čím přemýšlel, ale hlavou určitě ne.
A člověk by se měl o sebe starat a nečekat že za ním doktoři přijdou. Když někdo žere a nic nedělá a omastek mu kape od brady, tak se nemůže divit.
A myslíte, že jsem to nedělala? Myslíte, že jsem s tím nebyla u doktora xkrát? Neustále jsem upozorňovala na problémy.
Myslíte, že jen sedím na zadku a fňukám? Cvičím denně roky, měla jsem práci venku v pohybu. Dokonce jsem si platila soukromou fyzioterapeutku a kde co. Jenže prostě tohle měli řešit doktoři a ne já.
Mimochodem, mastné jsem nejedla nikdy. Hnusí se mi. A očividně jste to ani nečetl, protože jaksi boreliozu fakt nezískáte z jídla a úraz také ne.
Ale to si chce vidět dál než na špičku vlastního nosu, že? Ono odsoudit je totiž velice snadné.
Ono to chce taky na lidi nekašlat a léčit včas a pořádně.
Chronický únavový syndrom po přehlédnuté borelioze. Nezájem, do práce, protože se nic nedalo dostatečně objektivně zjistit a reálný stav pacienta nikoho nezajímal.
Stal se z toho nakonec závažný úraz s trvalými následky. To je holt rychle, když makáte ve stavu, kdy v práci vůbec nemáte co dělat.
Opět, jedenáct let bylo každému u zádele, že mám vážně kruté bolesti. A že se ani nevyspím, protože si můžu dovolit ležet (ale ne spát) maximálně 8 hodin a to i nemocná. Plus neexistuje nic dohnat, když kvůli seklé páteři spím tak dvakrát do týdne třeba jen čtyři hodiny. Dostala jsem tak leda rehabilitace, které nepomáhaly a doporučení koupit si ibalgin.
Letos na podzim to moje tělo konečně vzdalo a sype se kde co. Teď to najednou řeší. Pozdě, Když z toho jsou další chronické problémy, zbytečně. Takže následuje žádost o invalidní důchod.
ciste teoreticky mohou bakterie rodu Borrelia prenaset vsechny druhy clenovcu, ale ve stredni evrope jsou z 99% prenaseci klistata, klosi nebo jiny krvesajny hmyz. takze ano, teoreticky ma doktor pravdu, pavouci i berusky mohou borelie prenaset, ale daleko pravdepodobnejsi je nakazeni nezaznamenanym klistetem nebo klosem. typycke skvrny nemusi vubec vznikat v miste kousnuti.
U mě to byl komár. U kterých je to přitom opravdu hodně málo pravděpodobné, protože to jde jen tehdy, když krátce před Vámi štípl někoho nakaženého boreliozou.
Nam prijdou vtipni. Obvykle je temer nevidime, ale obcas, kdyz jsme byli par dni pryc a najednou se vecer vratili, tak si to nejaky z nich stradoval pres obyvak "jako doma" a najednou se zastavil a strnul, uplne to vypadalo, jak kdyby tady celou dobu meli party a najednou se lekli, ze jsme uz doma 😀 a taky kdyz lezou po zdi a spadnou, tak je do dobrej zuchanec, jak jsou velky. Jediny, co nemusim, je, kdyz je mam v posteli, protoze se bojim, ze je zalehnu a rozmaznu, brrr.
Než jsme koupili náš domek, bylo to tu několik let prázdné. Jen občas někdo na víkend.
Takže ze začátku byli zvyklí, že tu nikdo není a docela běhali drze prostorem. V noci na wc si člověk musel rozsvěcet, protože reálně hrozilo, že nějakého rozšlápne.
Ale poměrně rychle se naučili, že už tu nekralují a zase se schovávají. Jen sem tam za večera nebo noci nějakého načapáme. 🙂 Heslo Odula zůstalo. 🙂
V posteli jsem je ještě nenačapala, ale máme v ložnici dřevěné obložení, tak se raději asi zdržují za ním.
14
Sledujících
2
Sleduje
14
Sledujících
2
Sleduje
Drahé dámy, na Vánoce přijde Ježíšek, ne kontrola z hygieny, tak neblázněte s úklidem a užijte si pohodu😀.
1 odpověď
37
Sledujících
0
Sleduje
37
Sledujících
0
Sleduje
U nás se říká: Ježíšek se narodil ve chlévě, tak s úklidem nepřehánět, aby se mu u nás líbilo.
😄
Uklízí se normálně, velký úklid se dělá u nás na jaře.
Ale zrovna v článku jmenované věci u nás čisté jsou. Aneb, houbičky vyměňuju, hadříky peru, utěrky samo taky, stojan na nože a šuplík jednou za čas taky a prkýnka se drhnou po každém použití.
Pedant na úklid zrovna nejsem, občas máme hlavně díky synovi slušnou podestýlku, občas někdo ze zahrady pro něco proběhne v botách, ale věci na vaření jsou čisté a pracovní prostor v kuchyni taky. Pracovala jsem kdysi v potravinářském provozu a na čistotu u potravin a způsob skladování pedant jsem. Naučené z tehdy.