aneb jak ukázat, že jsem článek nepochopil / nečetl / oboje 🙃

Vlastně s vámi souhlasím. Ale je to tak časté, že to za pokus stálo.

To určitě ne! Tak jsem to nemyslela 🙂 Ale do Montessori principů patří, že by měly hračky zobrazovat věci realisticky (např. ne modrého medvěda, ale hnědého nebo bílého). Montessori kostky by mohly podle těchto principů vypadat i jako cihličky. Ale takové LEGO nebo MEGA BLOCKS jsou barevné a vystouplé a děti to motivuje k o trochu kvalitnější hře. Takový společný jmenovatel vidím právě v těch klasických dřevěných kostkách (ale podle TIMPANI studie jsou prostě barevné lepší)

Úplně vážně. Dítě, které umí ukázat prstem, si kupodivu zvládne i ukázat na jednu ze dvou variant.

Dobrý den pane Kelnere, děkuji vám za reakci. Vzhledem k tomu, že svůj komentář zakládáte na jedné studii z asi 38 celkem v článku ocitovaných, nejsem si jistá, že jste ho četl. Nicméně, pokud vás právě tato studie (a etika s jejím využitím související) trápí, ráda vám ji přiblížím. Šlo totiž o tzv. kvalitativní studii. Na rozdíl od kvantitativního výzkumu, kde velikost vzorku často určuje statistická síla studie, se kvalitativní výzkum zaměřuje spíše na hloubkové zkoumání a pochopení jevu než na statistické zobecnění. Proto neexistuje žádná pevná "nejmenší velikost vzorku", která by pro kvalitativní studie platila. Cílem výzkumníků je získat podrobné a specifické informace ze vzorku, který je často malý, ale různorodý a reprezentativní pro danou výzkumnou otázku nebo jev. Využívají spíše princip nasycení dat, kdy při hloubkovém zkoumání menšího počtu subjektů dosáhnou bodu, kdy se již v datech neobjevují nová témata. Mezi běžné metody používané v kvalitativním výzkumu patří rozhovory (jak tomu bylo i v této studii), pozorování, obsahová analýza a případové studie.

V praxi se velikost vzorků pro kvalitativní studie může značně lišit, ale malé vzorky o 10 až 30 účastnících nejsou neobvyklé. Snad vás tato odpověď uklidnila, mějte hezký den.

Vědecké studie říkají, že průměrně jsou děti odplánované ve 30 měsících (to znamená 2,5 roku), většina do 36 m (t.j. 3 let). Víc už to splňovat nemůžete

Dobrý den, osobně s tím zkušenost nemám, dcera je mladší. Ale ze studií, které jsem o to hle četla vyplývají dvě věci: 1) ujistit se, že důvodem není zácpa. Je pak při ní pro děti vyměšování těžší a spíš se bojí bolesti, kdyby zkusili vyměnit plínky za nočník. 2) pokud o zácpu nejde, nechat dítě být, poskytnout pleny, když potřebuje. Má to tak až 20 % dětí a přejde je to časem samo. Nátlak to jen zhorší. Jeden dětský lékař, se kterým jsem četla rozhovor, se vyjadřoval v tom smyslu, že je pro citlivé děti někdy nepříjemný a neznámý ten pocit, že něco opouští jejich tělo. Je to přeci jen jiné než do plínky. V tom bych řekla, že by mohla školka pomoci - uvidí tam, že jiné děti se cítí “v bezpečí” a používají nočník i na velkou a mohl by to taky zkusit. Držím palce

Dobrý den, děkuji za dotaz. Ve většině citovaných studií vědci nijak nehodnotili, jak moc si dítě s IK hraje nebo komunikuje. Zeptali se přímo dětí, zda mají nějakého kamaráda, který ve skutečnosti není reálný. Ptali se pak třeba na jeho charakteristiky (jak je starý, jak vypadá, kde bydlí). Proto pokud je dítě ve vašem případě v popisu IK konzistentní (a nevypráví třeba další den o úplně jiném kamarádovi), řekla bych, že o IK jde ;)

Já moc děkuji za reakci (a že jste z článku četla více než jen nadpis 🙃)

Já děkuji za takovouhle zpětnou vazbu. Přesně o to se totiž snažím a vážím si toho, že to vidíte. I já vám děkuji za diskuzi

Dobrý den, děkuji za další odpověď. "Šlápla na velké kuří oko" je emočně hodně zabarvené tvrzení, tak bych to určitě nepopsala, vůbec to osobně neberu 🙂. Nicméně to, že ve společnosti kolují mnohé polopravdy, je přesně důvod, proč jsem začala tyhle na důkazech založené články psát.

S těmi monitory je to těžké. Ve zkratce - někdy alarmují falešně, i když alarmují ale správně, ukázalo se, že epizody, kdy se dítě zapomene nadechnout, jsou překvapivě časté a se SIDS nesouvisí. Mezi dětmi, které spí s monitory, není SIDS méně častý. Některé rodiče monitor uklidní a některé naopak stresuje - tam je to na zvážení každého. Mnohem důležitější jsou ale v prevenci kroky zmíněné v článku (někteří i argumentují, že monitor může přinést falešnou jistotu a rodiče jsou pak méně důslední v jejich dodržování, čímž riziko SIDS paradoxně zvyšují).

Zdroje: Odkaz  , Odkaz  , Odkaz  , Odkaz  

K pointě bodu 4 - tady si, myslím, jen nerozumíme. Ano, má se za to, že SIDS je výsledkem nějaké předem dané citlivosti (ať už způsobené geneticky, jako třeba ten pokles BChE nebo anatomicky, nějakou strukturou v mozku apod.) a PLUS k tomu ještě faktory prostředí, které ze spánku udělají u takto citlivějšího dítěte nebezpečnou věc. S těmi ale něco dělat můžeme - proto se v článku o rizicích SIDS věnuju právě jim, ne genetice.

Dobrý den, děkuji vám za komentář. Protože máte skoro v každé větě nějakou nepravdu nebo polopravdu, musím to pro ostatní uvést na pravou míru:

1) terminologii SIDS a SUDI i tomu, že je stále více známý a zaběhnutý pojem SIDS, se v článku věnuji

2) statistika určitě zkreslená být může, ale monitory dechu procento úmrtí kojenců nesnižují - ani v jedné studii se to nepotvrdilo (děti např. zemřely mimo monitor nebo se je nepodařilo zresuscitovat)

3) výzkum, který zmiňujete, rozhodně nebyl největší, protože zahrnul 722 dětí celkem a z toho jen 26 případů SIDS

4) vědci v něm pouze našli souvislost se SIDS a snížením enzymu butyrylcholinesteráza, rozhodně se tím ale nic nepotvrdilo, jsme roky od rutinního testování i kdyby ano a rizikové faktory stále platí. Je třeba se je snažit co nejvíce snížit, protože lepší nástroj v prevenci SIDS opravdu neexistuje.

5) ne, nejde o seminární práci, ale i kdyby ano, jejím tématem bylo "rizika společného spánku" nikoli "co (možná jo a možná taky ne) způsobuje SIDS" :)

Dobrý den, kojit ale chce podle dat i zkušenosti 98 % českých maminek

Řekla jste, že pletu dobromady maminky, které kojit nemohou a je jich menšina s těmi, které jen kojit nechtějí (a z toho vyplývá, ze je jich podle vás většina, ale já jsem ukázala, že není). Jinak mě udivuje, že je to pro vás jako laktacni poradkyni novinka, ale kojení je u následujících dětí snazší. U druhé laktace žláza produkuje průměrně o 30% více mléka (a u těch žen, které měly problémy s produkcí u prvního dítěte až o 90%). Zdroj zde Odkaz   Nejspíš mi napíšete, že je to lež a budeme se cyklit, takže to zkrátím a popreju vám dobrou noc.

Dobrý den paní Simono, v jaké části článku myslíte, že odrazuji maminky od kojení? S tím, že je hodnota kojení nesporná, naprosto souhlasím. Zároveň také věřím, že je podpora kojení někde hodně nedostatečná a někde naprosto přehnaná. Agresivní kampaně a postoje, které překrucují fakta, ženám opravdu psychicky ubližují (jak zmiňuji v článku). Nejspíš si to neuvědomujete, ale už vaše věta o tom, že kdo nekojí pro to asi neudělal dost, je pro mnohé velmi zraňující. Dle dat úzis z r. 2020 je v ČR 98 % žen rozhodnuto kojit, tzn. jen 2 % všech žen kojit nechce. Hypoplazie prsní žlázy (kterou asi máte na mysli, když zmiňujete, že je málo maminek, které kojit nemohou) není bohužel dobře zmapovaná, ale incidence se odhaduje kolem 5 - 10 %. Přitom je i více důvodů, kdy opravdu kojení nejde. Zkuste prosím tenhle svůj černobílý pohled zvážit.

Jinak ty “zdroje, které jsou bůhví od koho” si můžete ověřit - každé podtržené slovo odkazuje na studii, která dané tvrzení podkládá a tam se můžete podívat přesně, kdo a jaká instituce za ní stojí.

Děkuji vám za zpětnou vazbu, odpověděla jsem vám, ale neukázalo se to tu jako odpověď - najdete ji zde Odkaz  . Těším se na vaši další reakci

Dobrý den, nejsem si úplně jistá, zda jste článek četla a pokud ano, asi ne pozorně. Máte úplnou pravdu, že kojené a nekojené děti dobře porovnávat nejde a proto je většina studií, které tohle dělají, zkreslená. Z toho důvodu jsem se zaměřila na ty, které zkreslující faktory dobře zohlednily nebo úplně mininalizovaly (viz randomizovaná studie PROBIT). O složení mateřského mléka jsem se zmínila jen krátce v tom smyslu, že má optimální složení, obsahuje řadu prospěšných látek, ale z hlediska zmíněných benefitů efekt není zásadní. Věnovala jsem rešerši tématu opravdu hodně času, samozřejmě mi ale něco mohlo uniknout. Budu tedy ráda, pokud mě odkážete na “správný” zdroj, který mi podle vás unikl a vyplývá z něj něco radikálně odlišného od těch 33 zmíněných. Děkuji, s pozdravem Andrea Šustrová