Toto téma bylo krásně zpracované v japonském dramatu Srdce se neloučí, Beyond Goodbye. Celou dobu jsem přemýšlela nad tím, zda je to možné. Bylo to velmi zajímavě pojaté ztvárnění.

Jestli hrozí konkrétně u nás povodně se dozvím hlavně od krizového štábu své obce. Mapa mi moc neřekne, je prostě skoro celá červená.

Jsem Husákovo dítě, i moji rodiče měli pobídky k tomu, aby se vzali a plodili děti. Prostě zvýšit porodnost se dá různými cestami.

Ano, kolikrát se těším na zajímavého hosta a jen kvůli němu si to jdu výjimečně pustit a bohužel. Často se nic zajímavého ani nedozvím, neb pan Kraus hosta skoro nepustí ke slovu, nebo jsou to spíše útoky na slabé stránky hosta. Vadí mi to čím dál víc.

Každý dospělý i každé dítě je jiné. Někdo se dokáže zabavit doma sám a užívat si i nudu, někdo potřebuje pořád někde být a mít plný rozvrh. Znám to i z pozice dospělé - ty nic neděláš? Po práci jsi doma a víkendy taky? Mé děti každé jiné - jedno chodí na spoustu kroužků a zkouší, co ho bude víc bavit a druhé tu potřebu nemělo a zabavilo se doma samo. Hlavně na nic netlačit, důležité podle mne je, že si každý najde svou cestu. Tak asi tak.

Já s tímto problém nemám. Před více jak deseti lety bolesti zad. Praktik žádanka na rehabilitaci. U nás ve městě více ordinací, ale všechny mají svého rehabilitačního lékaře, který mne vyšetřil, napsal pokyny a přešla jsem k fyzioterapeutce, která mne učila cviky, masírovala atd.. Po konci zase návštěva rehabilitačního lékaře, který zhodnotil efekt, případně doporučil další. Celé roky jdu při problémech rovnou k rehabilitačnímu lékaři. Letos příznaky vedly k tomu, že jsem poprvé šla od rehabilitačního lékaře na magnetickou rezonanci, termín do týdne. Zjištěn objemný výhřez ploténky, za dva dny objednaná tímto reh. lékařem na konzultaci na neurochirurgii, tam dán termín za dva měsíce na operaci s doporučením, že to na operaci je, ale lze zkusit ještě konzervativní léčbu. Reh. lékař mne po telefonické konzultaci do týdne objednal do nemocnice na CT obstřik kortikoidy a ozónem. Pak měsíc klid, kontrola na rehabilitaci a nyní chodím k jejich fyzioterapeutce na cvičení. Musím říci, že jsem s takovouto péčí velmi spokojená, vše mi celou dobu bylo vysvětlováno a asi naivně jsem si myslela, že to takto funguje i jinde. Což je škoda, pokud ne.

Když už pomlázka, tak ať je osobně mužem upletena z čerstvého proutí, pak to ještě beru. Ale když použijí každý rok tu stejnou, či koupenou... Tak sorry. Na takovou vám mašli neuvážu.

Asi jsem taky nějaká divná, ale mí i manželovi rodiče s důchody vystačí víceméně lépe, než my se studujícími dětmi. I důchodci v okolí se nemají špatně. Ale všichni celý svůj život pracovali a na důchod se připravovali - minimálně mají vlastní bydlení a fungující rodinné vztahy? Takže tak.

Dvacet let již žiji s rodinou na vsi, předtím v Praze, kde stále žije bratr s rodinou. A je velmi zábavné, když se sejdeme, zjistit, jak rozdílný je náš pohled na svět a jak rozdílné věci řešíme. Opravdu je to jiný svět. Ale už bych dnes neměnila.

Bohužel jsme takto jeli z Vídně do Prahy a byla jsem v šoku, že už ve Vídni nastupovali cestující bez místenek a stáli poté v uličkách. Je to pak těžké, když prodáte jízdenky bez místenek... To je pak těžké....

Strašíte hlavně děti! Ne ve všech městech je takový přetlak a ten počet dětí není oproti předchozímu roku tak dramatický. Dceru čekají přijímačky na střední příští rok a už teď se bojí, že se nedostane na gymnázium... Jediná cesta, procházíme spolu statistiku, aby viděla, jak to je. Fakt už toho nechte. Tam, kde byl převis v předchozích letech, bude prostě trochu větší i letos. Toť vše.

Žila jsem v Praze, žiji na venkově, pracuji v malém městě. Na našem venkově žijí různí lidé a já nedělím lidi podle toho, kde žijí, ale jak žijí. U mne naopak hodně mých sousedů nevolilo Babiše a naopak někteří lidé z Prahy za Babišem stojí.

Umím chodit a vím, že v zimě to klouže, ale přesto je to síla přejít přes úplně lesklý chodník a zvlášť pokud je i v mírném sklonu. Do práce chodit potřebuji a je to opravdu nepříjemné. Ty kecy, že je zima a tudíž je toto normální si někam schovejte. Takováto souvislá čistá ledovka bez sněhu zas tak běžná v zimě nebývá. Nevím, kde bydlíte, ale u nás u Litoměřic hlavně vesnice, ale třeba i náměstí ve městě bylo jedno velké nefalšované kluziště. Bych chtěla vidět, jak by se Vám po tom chodilo bez maček... Tak asi tak.

Bohužel, oba s manželem pracujeme, k průměrným příjmům se moc neblížíme a s dvěma dcerami nám zbývá o hodně méně než naším důchodcům. Jsem ráda, že se jim daří dobře a nemusíme je živit my, ale.... je mi smutno a hloupo, že ač pracujeme, tak musíme často hodně počítat...

Když nebudu sušit prádlo v sušičce, zplesniví mi dům. 20 a 9 let po povodní stále vysoušíme...

Ráno po sedmé hodině jsem se pokoušela několíkrát přes e-identitu přihlásit, nakonec se mi to podařilo a vyplnění dotazníku a odeslání již proběhlo hladce. Hned jsem si říkala, že je jasné, když to dnes spustili, bude to trochu přetížené. Takže v tom osobně až tak veliký problém nevidím.

Ať si každý nosí co chce, ale mně se ze sukní u chlapů líbí zatím pouze kilty! Tam to těm chlapům občas fakt sedne. Ale uvidíme.

Jsem Lev a vůbec to nesedí. Mám načteno spíš z Raka, Býka, Panny a Váh. Často Ken Follet, Lednická, Julie Caplin, Vondruška... Ty znamení u mne prostě nefungují ve více oblastech.

Dcera byla se školou na chmelu, práce od 7 do 17, celkem 60 hodin na poli a dostali v přepočtu 40 Kč na hodinu. Prý jeli přes jinou agenturu než jiné třídy, které tam také byly a dostali jiné peníze. Práce jako práce, na chmel ale po tomto zážitku už nikdy nepojede, ať slibují zábavu jakou chtějí. Byla to hlavně dřina na poli za každého počasí...

Děkuji za článek, má třináctiletá dcera nedávno s nadšením zhlédla na Dramoxu Annu Kareninu a nyní přišla ze školy s tím, že spolužáci si stěžují, že se v dějepise a zeměpisu mají učit o tom zlém Rusku. Ach jo, sama říká, že to nechápe, že přece nejsou všichni stejní a že v historii to bylo různé a je důležité se o tom učit. A dnes se také ozvaly hlasy o stržení sochy rudoarmějce v našem parku. Historie se pořád a pořád dokola opakuje a nikdy se snad nepoučíme, jako lid.