Toto téma bylo krásně zpracované v japonském dramatu Srdce se neloučí, Beyond Goodbye. Celou dobu jsem přemýšlela nad tím, zda je to možné. Bylo to velmi zajímavě pojaté ztvárnění.

Někdy je víc s vnoučaty strávit aktivní čas než je zahrnovat dary. A píší, že dárky dostávají od jiných. Tak určitě nestrádají.

Jestli hrozí konkrétně u nás povodně se dozvím hlavně od krizového štábu své obce. Mapa mi moc neřekne, je prostě skoro celá červená.

Jsem Husákovo dítě, i moji rodiče měli pobídky k tomu, aby se vzali a plodili děti. Prostě zvýšit porodnost se dá různými cestami.

Ano, kolikrát se těším na zajímavého hosta a jen kvůli němu si to jdu výjimečně pustit a bohužel. Často se nic zajímavého ani nedozvím, neb pan Kraus hosta skoro nepustí ke slovu, nebo jsou to spíše útoky na slabé stránky hosta. Vadí mi to čím dál víc.

Každý dospělý i každé dítě je jiné. Někdo se dokáže zabavit doma sám a užívat si i nudu, někdo potřebuje pořád někde být a mít plný rozvrh. Znám to i z pozice dospělé - ty nic neděláš? Po práci jsi doma a víkendy taky? Mé děti každé jiné - jedno chodí na spoustu kroužků a zkouší, co ho bude víc bavit a druhé tu potřebu nemělo a zabavilo se doma samo. Hlavně na nic netlačit, důležité podle mne je, že si každý najde svou cestu. Tak asi tak.

Já s tímto problém nemám. Před více jak deseti lety bolesti zad. Praktik žádanka na rehabilitaci. U nás ve městě více ordinací, ale všechny mají svého rehabilitačního lékaře, který mne vyšetřil, napsal pokyny a přešla jsem k fyzioterapeutce, která mne učila cviky, masírovala atd.. Po konci zase návštěva rehabilitačního lékaře, který zhodnotil efekt, případně doporučil další. Celé roky jdu při problémech rovnou k rehabilitačnímu lékaři. Letos příznaky vedly k tomu, že jsem poprvé šla od rehabilitačního lékaře na magnetickou rezonanci, termín do týdne. Zjištěn objemný výhřez ploténky, za dva dny objednaná tímto reh. lékařem na konzultaci na neurochirurgii, tam dán termín za dva měsíce na operaci s doporučením, že to na operaci je, ale lze zkusit ještě konzervativní léčbu. Reh. lékař mne po telefonické konzultaci do týdne objednal do nemocnice na CT obstřik kortikoidy a ozónem. Pak měsíc klid, kontrola na rehabilitaci a nyní chodím k jejich fyzioterapeutce na cvičení. Musím říci, že jsem s takovouto péčí velmi spokojená, vše mi celou dobu bylo vysvětlováno a asi naivně jsem si myslela, že to takto funguje i jinde. Což je škoda, pokud ne.

Když už pomlázka, tak ať je osobně mužem upletena z čerstvého proutí, pak to ještě beru. Ale když použijí každý rok tu stejnou, či koupenou... Tak sorry. Na takovou vám mašli neuvážu.

Asi jsem taky nějaká divná, ale mí i manželovi rodiče s důchody vystačí víceméně lépe, než my se studujícími dětmi. I důchodci v okolí se nemají špatně. Ale všichni celý svůj život pracovali a na důchod se připravovali - minimálně mají vlastní bydlení a fungující rodinné vztahy? Takže tak.

Ano, každá škola to může mít jinak, já uvádím svou zkušenost, lyžování je ve školním vzdělávacím programu, tudíž součástí školní výuky a povinné. I na gymnáziu jsem u druhé dcery řešila s doktorkou, že z důvodu léčby páteře pojede jen na běžky a sjezdovky zakázány. Tak asi tak.

Pokud je to ve školním vzdělávacím programu v 7. ročníku v TV zahrnuto lyžování, tak povinné víceméně je. Hádala jsem se o toto se zástupcem ředitele naší školy, tělocvikářem, když jsem se ho šla zeptat na to, zda dcera musí na lyžařský kurz. Lyžování mi nevadí, ale ráda vezmu lyžovat dcery tam, kde je sníh a kde si to užijeme, bohužel dnešní lyžařské kurzy jsou spíše na blátě. A přitom, kam dnešní lyžování směřuje, se ho raději vzdám.

Dvacet let již žiji s rodinou na vsi, předtím v Praze, kde stále žije bratr s rodinou. A je velmi zábavné, když se sejdeme, zjistit, jak rozdílný je náš pohled na svět a jak rozdílné věci řešíme. Opravdu je to jiný svět. Ale už bych dnes neměnila.

Bohužel jsme takto jeli z Vídně do Prahy a byla jsem v šoku, že už ve Vídni nastupovali cestující bez místenek a stáli poté v uličkách. Je to pak těžké, když prodáte jízdenky bez místenek... To je pak těžké....

Sám píšete, mělo by. Ale vždy závisí na tom, kdo učí, jaký má zápal do výuky, kdo školu řídí, a také jaký má škola vzdělávací systém, nikdy nemůže být nic stejné všude. Ani před čtyřiceti lety, když jsem se stěhovala na základní škole, nebylo vše stejné... Prostě nejsme stejní...

Nedošlo, na základní školu se přijímá podle spádovosti. Problém je popsán ve článku, jedná se o to, že bydlíte mimo Prahu a před zápisem fiktivně přihlásíte dítě ke známým, to asi je spíše vynalézavé řešení litery zákona podle sebe....

Tady se nemluví o středních školách! Nejdřív si pořádně přečtěte článek, jde o základní školu, asi by se Vám nelíbilo, kdybyste bydlela v Praze u základní školy a řekli Vám, že vaše dítě už se nevejde, že mu máte hledat místo jinde.... Asi tak.

Strašíte hlavně děti! Ne ve všech městech je takový přetlak a ten počet dětí není oproti předchozímu roku tak dramatický. Dceru čekají přijímačky na střední příští rok a už teď se bojí, že se nedostane na gymnázium... Jediná cesta, procházíme spolu statistiku, aby viděla, jak to je. Fakt už toho nechte. Tam, kde byl převis v předchozích letech, bude prostě trochu větší i letos. Toť vše.

I to je právo lidí, myslím, že nám to v komisi práci zas tak nepřidělá, prostě neplatný hlas.

Nevím, jak stranil. Pavel odpovídal na dané otázky, Babiš reagoval na vše jiné než na položenou otázku.

Žila jsem v Praze, žiji na venkově, pracuji v malém městě. Na našem venkově žijí různí lidé a já nedělím lidi podle toho, kde žijí, ale jak žijí. U mne naopak hodně mých sousedů nevolilo Babiše a naopak někteří lidé z Prahy za Babišem stojí.