90' ročník, zadaný, už jsem v životě dělal ledacos - většinou rukama. Mám něco načteno, něco nakoukáno rád o věcech přemýšlím a diskutuji.
Proč by si úspěšný muž měl připadat vedle úspěšné ženy méněschopný? Přece naopak, dokonce i ta hodně schopná si ho vybrala a dokáže ocenit. Doufám, že takhle přesně to funguje, že se dva vyspělí jedinci oceňují navzájem. Motivaci může mít každý rozdílnou, pokud je to jen "obdiv u neúspěšných žen", tak si dávají nízké cíle.
Mohli bychom zavést debatu na téma: "Proč chce kdokoliv být úspěšný?" bez ohledu na pohlaví či genderovou identitu. Myslím si že zdravé motivace, bychom našli u menšiny z úspěšných lidí. U většiny to IMHO bude touha po obdivu, moci a případně bohatství (statistky na to po ruce nemám). A určitě i mezi úspěšnými lidmi existují i zdravé vztahy (to jsem ostatně psal), ale dala byste VY ruku do ohně za to, že jich je většina?
Vůbec ne. V tomhle problém není. Osobní zkušenost 8 z 10). Ale najít kvalitní ženu která nechce jenom výhody a současně mít minimum povinností, to je problém. A taky jich má spousty pytel problémů z minulých vztahů, který chce abyste za ni nosil.
Zrovna ten pytel na společné nošení, bych nepřisuzoval pouze ženám. Každý si nosíme svůj kříž a toužíme, aby nám s ním někdo pomohl. A je celkem jedno, jestli jej tvoří expartneři, rodina nebo něco jiného.
To není o tom, že se ženy nechtějí starat o domácnost, ale nechtějí být služky. Muži vzít do ruky vysavač či umýt nádobí neškodí. Problém je v tom, že dnes je fůra mamánků, co chtějí jen ten servis.
Souhlasím, ale my z mladší generace (já osobně 90' ročník), už vesměs vařit umíme (osobně znám jen jediného ze svých vrstevníků, který ne) a většinu domácích prací taky zastaneme. Vyměnit plenu už nám též není zatěžko. Ale jak to někdo výše zmínil - v okamžiku, kdy se o sebe a domácnost umíme plnohodnotně postarat sami (a na chytrém telefonu máme neomezenou zásobu porna), tak k čemu vlastně ženu potřebujeme, když nám ten "servis" poskytovat nechce?
Tohle ma problem , ale vetsinou hluboko jinde. Muzou za to matky jak sve deti vychovaji. Pokud mama bude kolem syna skakat a nebude mit zadne povinosti co se tyce domacnosti, tak tezko to bude delat v dospelosti. To same holky. Pokud jeji mama bzde vzor co lita jak hard na holi nezajima se o sebe, tak ta holka nebude o nic lepsi. To same zlatokopky co nemusely v detstvi nic delat tak pochopitelne nebudou chtit ani potom.
Docela nerad tady s panem Koškem souhlasím, ale do jisté míry má pravdu. Ženy na mužích oceňují když jsou úspěšní, ale obráceně to úplně nefunguje. Většina mužů, bez ohledu na výchovu nebude obdivovat ženu za to že je úspěšná podnikatelka a naopak je to spíše pro ně mínus, protože oni si budou připadat méněcenní a neschopní. Můžeme plakat jaký je to přežitek zastaralých společenských norem, špatné vzory v médiích apod. ale nijak zvlášť to nezmění co muž uvnitř cítí. Když muž dosáhne úspěchu chce zpravidla ženu, která jej za to bude obdivovat, ale žádnému muži se z principu nechce že stejného důvodu obdivovat ženu (ale neberte si to osobně, ani muže bychom za to neobdivovali). A když by muži neměli na tento obdiv nárok, jakou by vlastně měli motivaci se snažit tohoto úspěchu dosáhnout?
Ps. Dodám že mluvím obecně, je mi jasné že bychom našli příklady kdy toto neplatí.
S přítelkyní jsem si tak řekli... Když naše milá Rachel nemá ráda původní Sněhurku, chce být v příběhu o silné vůdkyni etc. Proč se neprosadila raději do hrané adaptace Moany (Vaiany)? Tam by měla vše. Je to silná ženská postava, co se chce stát vůdkyní, protože si myslí že na to má. Sice hispánka není hawaianka, ale rozhodně je typově blíže. Že je nadaná zpěvačka by tam využila též a pochybuji že by schytala takový hejt.
A nebo jak tu také už pár lidí podotklo - proč se na celou Sněhurku nevyprdli a neudělali něco fungl nového?
Tento způsob adaptace zdá se mi poněkud nešťastný... 🤷
Myslím, že každá žena vám dokáže celkem přesně říct, pokud na ni někdo zíral. Chápu, že pro mužskou část populace to může být problém, protože v drtivé většině nikdy tento nepříjemný pocit nezažili a ani si neumí dost dobře představit o co jde. Proto volají po přesné specifikaci, od kdy do kdy a co za to. Vystoupil jste někdy vy z prostředku veřejné dopravy o několik stanic jinde, protože jste se cítil ohrožen? Pocítil jste někdy mráz v zátylku když jste procházel kolem skupiny mužů, kteří najednou přestali mluvit a jen vás upřeně pozorovali? Utíkal jste někdy cestou z kina, protože ty kroky za vámi se najednou začaly rychle blížit a vy nevíte co vás čeká? Nic z toho se nedá kvantifikovat, ale vždy je na konci vyděšená žena. Když jsem se o tom bavila v práci s kolegou, řekl mi, že asi žije v jiném městě. Má pravdu, on nic z toho nezažil. Takže znovu opakuji, že mi tato kampaň přijde velmi vhodná bez ohledu na její zpracování, protože rozpoutala diskusi a u několika jedinců snad i snahu o pochopení.
Je sice hezké, že píšete, že "každá žena dokáže říct..." ale to tomu muži úplně nepomůže. Ano, pokud chcete po muži něco vymáhat, vždy je lepší mu dát "přesnou" definici, protože pokud je cílem pochopení, tak definice jsou to jak muži fungují a s čím dovedou pracovat. A tu zde stále nemáme, jen neurčitý plakát a zbytečně vyhrocenou diskuzi. Ano jde tu o pocity žen a pocity se z podstaty špatně kvantifikují ale už z hlediska toho, že lidé mají potřebu se o tomto bodu přít ukazuje že se zde něco při jeho tvorbě nevyvedlo a neházel bych to jen na to, že "muži nemají snahu to pochopit."
A abych vám odpověděl na druhou část, budete se divit ale zažil. Svého času jsem bydlel co by cihlou dohodil od Brněnského Bronxu, takže nervózní ohlížení znám. A věřím že by se zde našlo hodně lidí, kteří by mi též vytkli, že není vhodné označovat každého "nepřizpůsobivého" spoluobčana, který si mě prohlíží za potenciálního lupiče (ano, mně nucený styk pravděpodobně nehrozí, ale co já vím, i to se stát může) a hned na něj startovat ať "nezírá", protože z něj mám mrazení v zádech.
Myslím že bych dokonce mohl být i onálepkován velice nehezkými slovy, kdybych na toto téma vedl kampaň a určitě by se spousta lidí začala "nepřizpůsobivých" zastávat a mluvit o předsudcích 🤷 Což opět jen utvrzuje muže v tom, že jich se nikdo nezastane a jen se na ně ukazuje prstem jak jsou špatní a tím více mají potřebu se a) bránit a za b) chtít přesněji vědět, "co se po nich chce. Takže s tím nepochopením bude problém na obou stranách.
Historie nabízí nekonečnou řadu doložených případů, kdy nevyžádaně zírající muži způsobili ženám psychickou celoživotní újmu! Přitom stačí vyžádat si od dotyčné písemný souhlas - s jejím vlastnoručním podpisem ověřeným dvěma svědky před notářem - k vyžádanému zírání - případně by mohl kvalitní pirátský ministr záhy nabídnout funční aplikaci téhož do mobilů: jak je to vlastně jednoduché!
Skvělý nápad, ale než tu aplikaci funkčně zprovozní, tak už všichni budeme chodit po městě s VR brýlemi 😄
Podle mě je kampaň rozhodně úspěšná. Stačí se podívat na ty nekončící diskuse pod kterýmkoliv příspěvkem na toto téma. Je naprosto jedno zda jsou komenty pozitivní nebo negativní, každý kdo to přečetl či komentoval si tuto debatu okamžitě vybaví ve chvíli, kdy se s tím v reálu setká. Mimochodem celý ten cirkus je dán nepochopením, často zcela vědomým, rozdílu mezi “podívat se” a “zírat”. Každy cítí, že je v tom sakra rozdíl, ale najednou se velká část komentátorů tváří jako by šlo o synonyma, což je vrchol pokrytectví. Takže za mě můžu říct jen houšť a větší kapky.
Celá debata se točí kolem zírání právě protože to jediné není jasně definované. Všichni se shodneme že onanovat v MHD nebo někoho bez souhlasu ošmatlávat je špatně a není třeba diskuze. Ale kdy se z 'podívání' stane 'zírání'? Při souvislém dívání se na ženské vnady delší než 2 vteřiny? Nebo při opakovaném pokukování čtyřikrát dvě vteřiny do jedné minuty? A kdo to bude určovat? Ano, chápu že jedné ženě to může být nepříjemné už po jedné vteřině a jiné až po deseti, ale tím pádem se dostáváme do velmi nejasné roviny, která "zírajícího" staví do znevýhodněné pozice, protože on sám nemá možnost zhodnotit, jak dlouho může danou krasavici pozorovat. Tudíž mu z toho vychází, že je lepší se na ni nedívat vůbec ergo zakazujete mu se na ženy byť jen podívat nebo "bude lynčován". A je jistě i vám jasné, že to nezní jako přitažlivá představa.
Trochu krkolomně napsáno, ale jinak pěkné shrnutí. Já osobně bych ještě rozlišil lásku a vztah. Láska je chemie a vztah... No, z mého subjektivního hlediska je vztah obchod, podobně jako přátelství. Pokud budeš nudný, protivný, odtažitý, neatraktivní, chudý patron nikdo tě chtít nebude, pokud není "masochista" bez ohledu na pohlaví a orientaci. Musíš mít druhému člověku co nabídnout a zároveň musíš cítit že od druhého něco za to dostáváš. Ano určitě jsou jedinci kteří jsou ochotni dát za materiální zabezpečení téměř cokoliv. A ano, určitě ženy obecně stále mají kulturně vštěpováno, že by muž měl vydělávat. Ale je jen hloupost/cílená manipulace Incelů to vztáhnout na všechny obecně. Průměrný (spokojený) vztah spíše vypadá stylem Garyho Chapmana a jeho pěti jazyků lásky: Každý jedinec si něco přeje dostávat ať už je to tělesné potěšení, uznání, hmotné statky či pozornost a musí si to s druhým jedincem vzájemně dávat, jinak vztah spokojený nebude, bez ohledu na společensko-majetkové postavení jedince či jeho pohlaví.
No a co povinné zveřejnování nákupních cen u výrobcú ? Co slušná marže okolo 20, 30, 40 nebo já nevím kolik % ? Aby stál sýr v mlékárrne v Polné ca 19 kč a nejaký judovský řetezec ho prodával za ca 52 kč a mel marži ca 170 % tak to je opravdová zlodejna !
Tohle není špatný nápad. Povinné zveřejňování výše marže, by mohlo celkem zahýbat cenami.
Ono by úplně stačilo aby ta naše přiblblá vláda stanovila zákonem všem obchodníkům marže na prodávané zboží. Mléko, mléčné výrobky, tuky 15%. Chléb, pečivo 20%. Koloniální zboží 20%. Nápoje alkoholické a nealkoholické 30%.Drogistickézboží 40%. Hotovo, tečka. A komu se to z obchodníků nebude líbit ať táhne jinam. Jednoduché a prosté !!! Fakt je už odporné se na ty nehorázné ceny v marketech dívat.
Bohužel souhlasím s panem Kopečným. Ono se to totiž nedá takhle jednoduše plošně určit, je tu až příliš mnoho faktorů. Doprava zboží, pronájem skladů, platy lidí, reklama etc. To vše se platí z marží. Marže totiž neznamená čistý zisk. Já sám jsem na to selským rozumem přišel, když jsem si sám začal dělat doma Sushi. Spočítal jsem si náklady a zjistil jsem, že moje oblíbené "hladové okénko" mě stojí o 100% více. Jeho marže tedy musí být více než 100% protože já suroviny kupoval za běžnou maloobchodní cenu. Člověk se nejdříve cítí takto oprávněně naštvaný, ale pak si uvědomí pár věcí - např. to že losos i avokádo, které se používá na sushi podléhá rychlé zkáze. Naštěstí je už málo podniků, které si dovolí vám prodat "starou" syrovou rybu a riskovat návštěvu hygieny. Jeho marže tedy musí pokrýt i jeho náklady na všechno to množství jídla co se vyhodí, protože už není bezpečně poživatelné. Nebo například u oblečení musíte mít marži aby vám pokryla i spoustu oblečení, které se prostě neprodá a půjde do spalovny/na charitu. Mohl byste říct - můžeš na každém prodaném kusů mít jen 20% čistý zisk. To zní jako skvělý kompromis - ale co zboží, kterého se prodává jen pár (desítek) kusů za měsíc. Stále z něj musíte mít dostatečný zisk, abyste "vyžil". A dovedete si představit náklady na všechny ty úředníky, které by bylo potřeba najmout, aby se to určovalo pro každou položku individuálně? V žádném případě tím nechci hájit třeba takovou Madetu, ale pouze poukazuji na to, že není žádné "snadné a rychlé" řešení.
Ona snad tvrdí, že je nějaký způsob, jak se těch dětí zeptat? Nikdy mě nepřestává fascinovat uvažování lidí, kteří se na (pravdivé) konstatování, že se dětí na nic takového neptá začnou ptát jak se jich má někdo zeptat. Asi jako na konstatování, že "venku prší" odpovědět "vy snad znáte způsob jak udělat aby nepršelo?"
Ano, řekla jste to celkem dobře. Takže protože není možné se jich zeptat (stejně jako není možné poručit dešti), nelze to dle mého názoru považovat za sobectví. Sobecké je to v případě (alespoň dle mého chápání morálky), že tu možnost dát jim volbu či se na jejich postoj zeptat máte, ale sobecky ji ignorujete, protože to chcete sobecky udělat po svém. V případě (jako výše popsaný) se jedná v podstatě o nezbytnost, nikoliv o sobectví. A já na to pouze chtěl (snad) vtipně poukázat.
To ještě přeci neznamená, že to není sobecké, ne?
Sobecké je i vůbec zůstávat naživu. Dýcháme vzduch, který mohl využít někdo/něco jiného, pijeme vodu a spotřebováváme další zdroje, ať už jídlo, věci nebo i jen prostor, který může využít někdo/něco jiného. Sobectví je vlastnost, kterou si lidé neopatřili jen tak z hecu, ale vychází ze základního půdu sebezáchovy, kterým nás i každý další živý organismus opatřila matka příroda či Bůh, chcete-li. Sobecký je každý živý organismus, který zůstává naživu, protože planeta ho vlastně k ničemu nepotřebuje. Planeta si popluje dál kosmem i bez lidí, delfínů, koťátek či dokonce i bez kytiček. Planetě je v podstatě jedno jestli je na ní deset miliard lidí nebo atomová pustina.
Ale pokud to nebudeme zavádět až do těchto extrémů, i tak říct, že je to sobecké je zavádějící. Protože sobecké je to z čího úhlu pohledu? Z pohledu církve či státu určitě nikoliv. Z pohledu rodiny, která lpí na rodové linii taktéž ne. Z pohledu evoluce? Spíše ne, ta má ráda co největší variabilitu. A pokud do toho přece jen přimícháme trochu toho spiritualismu, tak z pohledu dítěte se může zdát stejně sobecké rozhodnout se jej nemít a tu šanci žít mu ani nedat.
7
Sledujících
0
Sleduje
7
Sledujících
0
Sleduje
"Můžeme plakat jaký je to přežitek zastaralých společenských norem, špatné vzory v médiích apod. " - řekl bych, že podstata tohoto bude daleko hlubší než v nějakých společenských normách. Dost možná to má spíše nějaké biologické pozadí.
1 odpověď
90' ročník, zadaný, už jsem v životě dělal ledacos - většinou rukama. Mám něco načteno, něco nakoukáno rád o věcech přemýšlím a diskutuji.
0
Sledujících
0
Sleduje
90' ročník, zadaný, už jsem v životě dělal ledacos - většinou rukama. Mám něco načteno, něco nakoukáno rád o věcech přemýšlím a diskutuji.
0
Sledujících
0
Sleduje
Tento argument jsem úmyslně nepoužil, protože je celkem profláknutý a míra biologického vlivu na naše chování je stále vědecky diskutována. Takže určitě tam nějaké biologické pozadí je, to bezpochyby, ale na kolik procent za stav věcí může... Napadla mě jako ekvivalent homosexualita v antice, kdy to byla též byla věc kulturní větší měrou než biologická.