Já naopak lituji, že jsem dcerku kojit po třech letech přestala. Teď uvažujeme nad možností ještě jednoho dítěte a už teď vím že pokud teda bude a nebude mě odmítat budu kojit tak dlouho jak jen to půjde a i malá se těší že by mohla opět upíjet od maminky.
Vždyť není nic hezčího, než když ti dítě řekne že mléko z lednice mu sice chutná ale to vaše je to nejlepší na světě....
No já udělala něco podobného akorát, jsem to byla já kdo utíkal a teď už vím, že jsem taky dobře udělala sice ne ve svatební den byli to myslím tři týdny dopředu ale pozvánky už byly,hostina zajištěná prostě všechno ready na velký den ale něco bylo špatně. Pak začal pít nesnášel ho i jeho pes a pak mě zbil já potratila a se svatby sešlo uplně. Byl o čtyři roky starší a strašně se chtěl ženit a mít dítě. Dnes mám manžela o 17 let staršího, který už měl dvě děti a se mnou má třetí a máme se relativně dobře..
Já mám manžela o 17 let staršího je to moc ? Nebo normální? Měl děti z předchozího manželství a spolu nakonec máme ještě jedno. Prachatý není ale mám ho opravdu ráda. Ale tomu se asi dneska věřit nebude hádám. Kamarádka v ulici to má podobně . Ale že by byli naši muži nějako bohatí se říct nedá. Asi je vážně máme rády. Jsme to ale blbky co ?.....
Taky jsem spávala s dcerkou nemusela jsem vstávat spala mi na hrudi a když se chtěla nakojit napila se sama. Aniž bych jí nějak pomáhala pak když už byla větší, vedle mě. Kojena do tří let. Skončily jsme protože to vyžadovali do MŠ. Ale dodnes toho lituju. Měla jsem to jen omezit na ranní a noční kojení. Protože od té doby co se nekojí je pořád nemocná. Věřím že kdybychom pokračovaly nebyly by ty nemoci tak četné.
Já jsem dítě chtěla. Matkou jsem se stala v 25 chtěla jsem dřív ale bohužel ne každá moje vážná známost chtěla dítě .... No nakonec si mě našel manžel otec již dvou dětí, který neměl problém mít se mnou další. Ano ze začátku jsem se obětovala pro miminko ale těšila jsem se na to až se moje malá princezna stane mou parťačkou a bude se mnou podnikat všechno co mám ráda a jak ji do všeho zasvětím. Mám kamarádky ale scházíme se jen v práci a nebo o víkendu na zkoušce našeho kostelního sboru. Všechno ostatní dělám s dcerkou. Samozřejmě jsem chtěla přibrat i děti manžela zpočátku chtěli, teď už jsou v pubertálním věku a vše jim přijde trapné a již mívají svůj plán jak trávit čas. Takže dcerka se mi stala skvělou parťačkou. Jen doufám že jí to vydrží i v dospělosti a bude si se mnou rozumět jako si rozumím já se svou matkou. Nepřijdu si zařazena ani do jedné ze škatulek zmíněné v článku. Díky bohu
Já měla první v 25 a už to jsem se léčila . Partner měl dvě děti z předchozího manželství a žijí s námi. A u poslední návštěvy gynekologa mi řekl že pokud chci ještě jedno tak hned neb i teď mám malou šanci ale s hormony by mě snad ještě nakopl. No nakonec nic a jsem bez vajíček. Jasně, že bych chtěla ještě jedno ale jsem vděčná alespoň za to jedno svoje. Manželovi děti jsou teď v pubertě starší dcerka teď řeší kam na školu a synek to bude řešit za dva roky. Malá půjde do školy za rok. A žiji na vesnici tady naštěstí máme dětí pořád dost a maminky jsme plus mínus 5 let stejný věk. Ale máme mezi sebou i kamarádky, které by chtěli ale zatím nemají s kým. Život hold ne vždy jde tak jak bychom chtěli.😔
Pochopitelně je ji 30 teď a mluví se o tom jako o něčem co kdysi bylo a není na to pyšná. Věřte mi, že i kdyby nasnadě byl článek napsán umělou inteligencí, takové věci se stát můžou. Někteří lidé jsou skvělými manipulátory. Důkazem i to že kolikrát hodně chytré a studované ženy podlehnou domacímu násilý a psychickému teroru atd. Hold láska a když je v tom manupulování chlap dobrý...
Přesně taky mě doma nikdo nehlídal a ve věku mé dcery jsem chodila sama na nákup ne na velký ale třeba nemám smetanu tak mě poslali pro smetanu nebo rohlíky s danou částkou ale i tak jsem to zvládla a myslím že by to zvládla i moje malá ale dnes se na to bohužel dívá zle , že je to nezodpovědné atd. Bohužel no děti pak horko těžko učíme samostatnosti..
No jako nezlobte se já si deformovaná nepřijdu. Spíše mi přijde že toho po nich chceme čím dál míň když srovnám to do jsem dokázala ve věku mých dětí já. Ne že bych byla zrovna nucená ale situace byla taková že jsem prostě musela nedokážu si představit že by ma 15 leta dcera zvládla uvařit oběd bohužel je nevlastní a tatínek si ji příliš hají. Tu co máme spolu vychovávám tak jak jsem byla já. Už ve čtyřech toho zvládne pomalinku víc než ta co jí je 15 nemyslím si že je to špatně. Už na škole nás učili že deti máme vystavit co nejvíce informacím a možnostem něco dělat čím víc tím líp oni už si později vyberou z toho co jim jde nejlíp ale když to na ně nenahrneš nemají z čeho vybírat a tak raději nedělají nic...
0
Sledujících
0
Sleduje
0
Sledujících
0
Sleduje
Já si to sice do životopisu napsala ale jen do souhrnu výčtu zaměstnání od do a výčtu doby bez zaměstnání - jako důvod proč jsem nepracovala a protože je tak nějak slušné dát budoucímu zaměstnavateli vědět že jste matka.
Ale že bych to považovala za něco víc se fakt říct nedá.
1 odpověď