Nevinné hraní je to ve chvíli, kdy to baví obě strany. Ve chvíli, kdy to baví jen vás a pro dítě je to utrpení, je to již týrání.

Nezáleží na konkrétní mechanice, ale na úměrnosti. Stejně jako když vás bude manžel popleskávat rukou po zadku a vy se chichotat a dělat na něj cukrbliky, je to nevinné laškování, možná milostná předehra. Pokud vás hude plácat přes zadek, zatímco se snažíte bránit a brečíte, je to domácí násilí.

Je vážně děsivé, kolik lidí nevidí rozdíl v činnostech, které baví oba versus které baví jen jednu stranu 😭

To myslíte vážně?! Lechtání má za sebou dlouhou historii, kdy bylo používané jako trest či forma mučení nezanechávajicí stopy.

Jestli máte pocit, že je v pořádku používat na své děti stejné techniky jako například nacisté při výslechu, tak tu psycholožku potřebujete sama a vaše děti nejspíš už taky.

Sama říkáte, že lidé si pletou respektující a volnou výchovu, ale přitom dále celou dobu mluvíte o volné výchově, ovšem nazýváte ji respektující.

Respektující výchova je fajn, ale vypadá velmi odlišně. Například v případu s míčem by respektující rodič vrátil míč, dal svému dítěti prostor či klidnou chlácholící náruč na pláč, a až se uklidní, vysvětlil by mu, že nemůže brát ostatním hračky, ani jejich věci, natož obojí zároveň. A že až si kluci dohrání, může jít poprosit, jestli by si na chvíli mohl míč půjčit, ale takto ne.

Obhajoval byste to stejně, kdyby za klukem vlezl padesátiletý chlap, třeba údržbář, místo mladé holky?

A mimochodem, paradoxně si tak spíš ubližovali oba. Děti z dětských domovů mají problém s chápání lásky i přiměřenosti chování. Když jim někdo projeví laskavost a starostlivost, tak by mu na fleku daly vlastní ledvinu, aniž by se nad tím zamýšleli. Po obchodu z DD jsou ze vztahu do vztahu, protože nedokáží navazovat opravdový vztah a berou to jen fyzicky. A čím víc jich vystřídají, tím víc s sebou nesou zklamání, že ty vztahy nedopadly, jak si vysnili...

Dopustila se trestného činu souloži s dítětem? Co byste tak navrhovala? V naší zemi je spíše problém, jak malé tresty za to padají, ne aby se ještě volalo po beztrestnosti.

Přečtěte si více článků o případu. Léta chodila po doktorech a snažila se najít příčiny problémů. Hlavně na gynekologii a neurologii.

Ona třeba ráno měla pohlavní orgány nateklé a bolavé, ale hledala zdravotní příčinu, protože co se děje doopravdy, to by nikoho normálního nenapadlo.

Šikovná holka a šikovné zákony. U nás vůbec toto nesmí policie dělat, protože nesmí "provokovat" k páchání trestného činu, a navíc pokud si zvrhlik ve skutečnosti píše s dospělou osobou, třeba matkou, tak i když se domnívá, že si píše s dítětem, nepáchá vůbec nic! Po upozornění na něj se pouze policie snaží zjistit, jestli si nepíše s někým nezletilým, nebo ho mohou popotahovat za zprávy, které napsal dítěti, než to převzala matka, ale jinak je nepostihnutelný 🤬 Že i kdyby na druhé straně bylo dítě, dostane u soudu jen tytyty, je věc druhá.

V zásadě mám podobný pocit, ale asi se nám to tězko soudí. Často se v případech domácího násilí stává, že oběť je na pachateli natolik závisla finančně, že trpí kvůli tomu.

Mají spolu 5 dětí, benjamínkovi může být klidně třeba deset, starší děti na studiích... S tolika dětmi dost možná strávila tolik času doma, že nemá moc pravděpodobností na práci se slušným platem.

Pokud ho nechá zavřít, možná bude mít svou mstu, ale bude s dětmi třít bídu s nouzí. Takhle ho bude podporovat, aby ho nezábásli, pak se s ním rozvede a chlap bude platit víc, než by musel, aby si to nerozmyslela a nevznesla obvinění.

Tak ono to není tak, že by si žena místo utírání měnila vložku. Ona musí udělat obojí, takže na to potřebuje déle času. Rovněž na tu toaletu potřebuje chodit častěji. To není jako když si jdete "zatrůnit" každý den jednou v podobný čas. Vložky potřebují měnit častěji. Jinak je žena zaprvé prase a zadruhé si koleduje o zdravotní problémy.

Ale ráda si vyslechnu vaše osobní zkušenosti. Jste přeoperovaný transexuál, nebo potřebnou dobu stopujete své ženě?

Páni, dva roky je na trůnu a už stihl genocidu v Austrálii 😀

A hygienické pomůcky si měníte kde, když ne na WC? Na place mezi kolegy?

Datum dopisu je 3. ledna 1387.

Tak si byt zateplete, aby vám neunikalo teplo k sousedovi. Ale těžko po něm chtít, ať se doma peče, pokud má raději chladněji.

Nebo prodejte byt a kupte si jiný, vnitřní, abyste se neuzáviděl. Každý byt má své výhody a nevýhody a víte je snad předem, ne? V bytě hned pod střechou holt bývá v létě větší horko a v zimě větší zima. Ale zase vám nikdo nedupe nad hlavou, ani naklepe z balkónu popel z cigaret na vaše prádlo na šňůře.

3. ledna poslal milánský velvyslanec, který byl tou dobou v Praze, domů dopis, že 1. ledna přišla do Prahy zpráva o smrti královny předešlý den. Podle tohoto dopisu zemřela na plicní nemoc, kterou již delší čas trpěla. Plicní nemoc by mohla být tuberkulózy, ale možnosti je víc. I rakovina plic aj.

Se vší úctou je to hodnotnější zdroj než zkazky kterak ji zabil pes neoblíbeného krále. Nicméně pochopitelně je možné například, že ji pes někdy pokousal a tato událost se později začala dávat do souvislosti s její smrtí.

Nechte ho být a ono doslova zmizí. Teda pokud s vaším přístupem k zahradě tam máte alespoň nějaký život.

Listí je problém při padání na chodník, kde tleje, ale nikdo ho nevezme do země, takže klouže a je to hnus.

Nevím, jestli byly natolik jiné zákony, nebo si to špatně pamatujete, ale dědické řizení dnes rozhodně nemůže trvat tak krátce. Například sice vám přijde do měsíce od notáře, ať se dostavite kvůli zahájení dědického řizení, ale pak běží 90 dnů lhůta, kdy se dořízení mohou přihlasit věřitelé s pohledávkami. Takže pod tuto lhůtu se nebostanete.

Kromě toho, na délce dědického řízení se odráží i bydliště zemřelého, tedy kolik je tam notáře a jak jsou vytížení. Známá se třeba po smrti otce dohodla s bratrem na rozdělení majetku, sdělili to notáři hned na první schůzce a stejně trvalo dědické řízení půl druhého roku.

Nám zase po smrti tatínka v létě na první schůzce notáře sdělila, že protože se od začátku příštího roku mění jakýsi zákon, jsou teď zaváděné doložky smluv pro firmy, aby se to stihlo do konce prosince, a proto kromě těch prvních schůzek všechna dědická řízení zemřelých v druhé polovině roku budou postupně řešit až v novém roce. Navíc u táty byla komplikace, že měl sro firmu, kde byl jediným jednatelem, a co jsme s tím zkusili bych nikomu nepřála. Dědické řízení trvalo asi rok, ale ukončit firmu ještě jeden.

No a nabídla jste jim sama témata? Třeba že jste dva roky pracovala v zoo a můžete nabídnout historky z tohoto prostředí? Nebo jste projela Evropu křížem krážem a můžete psát cestovatelské tipy? Že se věnujete reecnatmentu třicetileté války a můžete psát zajimavosti z historie? Že byste dýchal pro cyklistiku a můžete psát třeba rady, na co koukat při výběru prvního pořádného sporotvního kola?

Asi se dá těžko předpokládat, že jim nabídněte ruku psavce ženy na mateřské a oni vám sami od sebe napíši, že chtějí článek o českých písních známých v zahraničí.

Souhlasím s tím, že nepředvídatelnost předpisů a zákonů je na palici.

Ale se stížnosti na školy nesouhlasím. K našemu školství mám sto a jednu kritiku, ale vadí mi, jak se často předkládá, že školy připravují studenty pro firmy. Tak to tedy ne, školy VZDĚLÁVAJÍ. Člověk, který něco vystudoval a pracuje v jiném oboru, není ztracený případ, ale člověk, co má jisté vzdělání, nadhled a uvědomuje si souvislosti tam, kde je ostatní nechápou.

Připravit studenta jen pro firmu, to mu bere spoustu flexibility a připoutá ho to k té firmé. Mnohem hůř se z ní odchází a mnohem hůř se při změně situace mění obor, než když má člověk nějaký široký základ.

Bezpečné prostředí je to možná pro vás, ale malé dítě prd rozumí tomu, že dovnitř nemůže nikdo cizí, když jsou pro něj krom mámy cizí všichni okolo, a bezpečnostní kamerový systém jde mimo něj už úplně. Cizí ženská ho přes jeho protesty a slzy táhne od mámy; jak přesně se v tom podle vás má cítit bezpečně? Mimochodem o profesionálech a profesionálkách, kteří týrali či rovnou zneužívali své svěřence, najdete tisíce článků, takže automatická důvěra nemusí být až tak na místě.

A plašší děti byly vždycky. Já byla vždycky oprsklá držka, ale můj starší bratr nesnášel komunikaci s cizími lidmi. A vydrželo mu to dlouho. Ale hádejte co- nakonec z toho vyrostl a je z něj úplně normální dospělý.

To máte sice pravdu, nicméně na druhou stranu tam v tom věku běžně mají plenky a dudlík.