Škoda, že se úplně mlčí o vlivu na dítě. Nebo tady je explicitně napsáno, že to negativní vliv nemá. To ale není pravda. Poslední studie dokazují, že se lék dostává až k plodu a ovlivňuje jeho hormonální systém i fyziologické funkce. Trvá docela dlouho, než se z tělíčka vyplaví. A vnímání a chování miminka v několika prvních dnech dost ovlivňuje. Tady se k porodnictví často přistupuje hodně zastaralým způsobem. Nejen od porodníků ale často i od matek. Určitě je dobré si tyto metody dopředu nastudovat, zvážit klady a zápory a informovaně se rozhodnout. Bohužel tady ty informace chybí.

V Ďáblicích je Rehaklub, bezkonkurenčně nejlepší učitelky plavání pro malé děti i větší děti. Nedám na ně dopustit 🙂.

A co se týče situace, je mi moc líto, čím si občas maminky musí procházet. Taky jsem to párkrát z nutnosti zkusila s kočárem. Jednou jsem se vešla až do 4. tramvaje (jezdili po 10 minutách). Venku asi 33°C, což byl důvod, proč jsem nebrala nosítko, byl z toho slušný úpal pro nás obě. Jinak cestuju jen s nosítkem a mám svatej pokoj. Teda jakože neřeším přeplněnou MHD, samozřejmě se kolemjdoucí málokdy zdrží nějaké peprné poznámky, každodenní chléb maminek, čelit poznámkám úplně cizích lidí na téma: "Co vše děláme špatně."

9/10 😄 A to jsem nešla na medicínu (chtěla jsem být soudní patolog 😄), protože jsem moc nerozuměla fyzice. Respektive rozuměla, ale nepamatovala jsem si všechny ty vzorečky.

Se zase musím smát komentářům, jak už mají všichni jasno, kde je pravda. Jako kdyby spolu vůbec nebyli v kontaktu, tak by asi těžko věděli, že dotyčný masér nebere léky. Takže mě tam spíš překvapuje, že zrovna mezi lidovci je homosexuál. Vzhledem k jejich striktnímu přesvědčení, že jen monogamní heterosexualita je v pořádku. Ale ta pravda může být kdekoli. Když z toho odstraníme politickou příslušnost a kontroverzní homosexualitu, tak prostě jeden člověk nařkl druhého a buď říká pravdu a pak prožívá hodně těžké chvíle nebo nemá pravdu a ty těžké chvíle prožívá obviněný. Tak jako tak, by se neměly vynášet soudy, dokud nebude šetření u konce.

Podle mě neexistuje ultimátní recept na fungující vztah. Mají se k sobě chovat tak, jak jim oběma vyhovuje. S respektem, otevřeným srdcem i hlavou. Chyba bývá často na obou stranách a udělat chybu není slabost. Slabost je si to neumět přiznat a omluvit se. Ale tyhle věty chápu spíš jako provokaci, případně touhu "mít navrch". A to podle mě do vztahu nepatří. Nejsme soupeři ani nepřátelé. Jsme partneři a oba se chceme mít dobře a cítit se v bezpečí, tak si přeci nebudeme dělat naschvály a navzájem se koupat ve svých chybách.

Pamatuju si, když jsem byla ještě teenager a procházela s mamkou antikvariáty. V jednom objevila nástěnný koberec s Egyptskými božstvy. Stál přes 3000kč, což bylo tenkrát i pro maminku moc peněz. Chodila se na něj dívat každý den a doufala, až jednoho dne koberec nebyl. Tenkrát to vážně obrečela. Co nevěděl, že jsme s bráchou a tátou dali finance dohromady a ten koberec jsme jí koupili. A ano, štěstím plakala i u stromečku. I kdybych já nic nedostala, byly to jedny z nejkrásnějších Vánoc. Ani si to nepamatuju, pamatuju si jen to její upřímné, neskrývané štěstí. Koberec už v obýváku visí 15 let. A proto teď, když jsme rodiči, kupujeme dárky především dětem. A my dospělí si dáme oblíbenou lahev nebo pochutinu a spolu to taky pak všechno sníme a vypijeme, zatímco si vyprávíme. :)

Ha, konečně jsem si škrtla 10/10. Pohádky by mi šly :D

Já to neberu jako nevyžádané rady, ale jen jako sdílení zkušeností, kterými se můžu inspirovat a nebo nemusím. Když přijde něco, s čím opravdu nesouhlasím, řeknu, že my to děláme tak a tak protože... a svoje argumenty, proč jsem se tak rozhodla. Zatím jsem neměla žádný problém a ani nemám pocit, že by vznikal problém na druhé straně a to jsem máma přes 6 let.

Mě je to upřímně jedno. Sama jsem porodila 3 děti, přirozeně, bez léků, jen s PA a jsem za to ráda. Ale pokud má některá obavy z porodu tak velké, že chce raději císaře, nechápu, proč by nemohla. Je to její život, její tělo, její miminko, její odpovědnost.

Úplně nesnáším argumenty typu: "Vždycky se to dělalo takhle!" nebo jak je v článku: "Od pradávna!"

To je takový: "Nemám žádné argumenty, tak vytáhnu tradice."

Přitom by stačilo si prostě jen zopakovat z čeho se skládá lidské trávicí ústrojí, která část k čemu slouží a co je pro fungování našeho těla nezbytné. Jestli někdo dobrovolně nejí maso, ok, jsou lidi, co nejí ryby, nebo sladké, nebo nepijí alkohol, na to máme právo. Ale říkat, že já něco nedělám, tak to nebude dělat nikdo, je docela absurdní. No a úplně stejně absurdní je kampaň, která nás nabádá, co máme jíst. Vyhozené peníze ze státního rozpočtu. Jsem myslela, že peníze na rozhazování stát nemá....

Krok zpátky. Likvidace jedné z mála věcí, na které můžeme být hrdí a ve které by se naopak měly ostatní státy inspirovat u nás.

9/10, zvláštní je, že si nic z toho určitě nepamatuju ze základky a už vůbec ne z 1. stupně. Něco mi ale říká, že až budou moje děti školní, ještě se toho hodně dozvím (opět, třeba to pak i chvíli udržím) 😄.

Nic z toho jsem nikdy nečetla, neznám, na maturitu z literatury jsem se neučila (zachránil mě sloh a gramatika). A 8/10... to koukám 😄.

Jo, já miluju ten pocit, když lifruju nepotřebné věci z domu. Nemám problém věci roztřídit a vyhodit, ale nemám na to čas. Poslední stěhovaní, byla skvělá příležitost, jenže než nám zkolaudovali byt a mohli jsme začít balit, skončila jsem těhotná se slepákem v nemocnici. Po operaci se rozjel porod a nakonec jsem byla v nemocnici skoro měsíc. V novém bytě jen matrace na zemi a komora plná věcí, které jsem kvůli riziku předčasného porodu nezvládala třídit. Už je to 6 let, 3 děti doma a konečně se zbavuju všeho nepotřebného, prošlé kosmetiky, oblečení po dětech, kočárků, přebalováku, hraček. Je to tak super. Našla jsem si kolem nastávající maminky a všechno si to rozebírají, jak to třídím. 6 let chaosu a konečně se tu dá dýchat, věci mají své místo, hned najdu, co hledám. Super. ❤️. Moji rodiče se věcmi obklopují, je to u nich dost náročné, vážně to působí dojmem, že je tam nepořádek i když je uklizeno a můj mozek, jak to furt zpracovává, tak mě to vysiluje. Ale je to jejich dům, takže jim do toho nekecám a respektuju. Když je toho moc, jdeme prostě na procházku do přírody 🙂.

Mě ten článek přijde příliš obecný a spíš takové nakousnutí, než manuál. Manuál neexistuje. Spíš si uvědomit, co je pro dítě v konkrétním věku fakt důležité a na čem až tak nesejde. Tady máme obrovský benefit být doma s dítětem až do 4 let. Ale maminy už po roce prchají zpět do práce, protože... doplňte si samy. Přijde mi, že se lidi posouvají jen v některých oblastech. Dřív jsme byli R stratégové, mít hodně dětí a ty nejsilnější přežijí. S rozvojem kanalizace, hygieny, zdravotnictví a obecně kvalitou života jsme postupně přešli do K strategie, tedy mít málo potomků ale kvalitních. Když se podíváme do přírody, jak se skupina K stratégů chová k matkám a jejich mláďatům s láskou a respektem, člověk by zaplakal. Tady mám pocit, že matky jsou bezohledná verbež, co zatěžuje akorát sociální systém a děti jsou otravné zlo. Oba ideálně zavřít domu, dokud se žena nevrátí do práce a dítě nebude dospělé. Nedej bůh, když si ta nezdvořačka dovolí ho nakojit. Lynčovat! Chceme všechno, ale nedáme nic. Civilizační pokrok je bohužel podstatně rychlejší než ten psychologický...

Děti je třeba milovat, přijímat, rozmazlovat, respektovat a vést k zodpovědnosti pomocí přirozených důsledků. Dítě se učí nápodobou, chovejte se tak, jak chcete, aby se chovali ostatní k vám a dítě se to od vás naučí. Jednejte s ním, jako s dospělým, který jen neumí dobře zvládat emoce a musí se to naučit. Fyzický trest je nezvládnutá emoce dospělého, tedy příležitost, aby na sobě i dospělý pracoval. V článku není nic, co bych rozporovala, přijde mi, že je tam toho málo.

Je strašně smutné číst, kolik je tu zatvrzelých lidí. Vždyť je to tak snadné. Představme si, jak bychom se cítili, kdyby NÁS někdo nutil, pouštět do své intimní zóny někoho jiného, protože nás přeci neubude. To by si mne mohl za chvíli opusinkovat každý, komu přijdu atraktivní. Ne? Však mě neubude. Dítě se učí, jak fungují mezilidské vztahy a pokud mezilidské vztahy fungují tak, že nemáme právo, říct ne. Nebo máme právo ho říct, ale buď nebude respektováno, nebo přijde hněv a odmítání. Tak jim nedáváme do základní výbavy zrovna dobré vzorce. A pak se není čemu divit, že se pak v dospělosti neumí bránit, nebo se naopak úplně odcizí. Tady je tolik lidí, kteří se nechávají dobrovolně sterilizovat, protože prostě nechtějí děti, tolik lidí neudržuje vztahy s rodinou, tolik lidí si neumí hájit vlastní hranice a nechávají se svým okolím ponižovat, tolik lidí, ostatní ponižuje. Ale jen málokdo se zamyslí nad tím, proč asi. Svést to na nevděčnost dětí je vždycky snazší, než si říct: "to jsme ve výchově asi něco fakt posrali." Já se svých dětí vždy ptala, jestli chtějí obejmout příbuzného a když nechtěly, tak nemusely. Vysvětlila jsem, že se dítěti teď nechce a bylo. A světe div se. Mají s prarodiči báječný vztah. Když jsme u nich. Ráno jim samy chodí dávat pusinky na dobré ráno, několikrát za den je obejmou a řeknou "mám tě moc ráda babičko/dědečku" a večer zase obětí a pusa. Říká se tomu vzájemný respekt. Že je někdo malý a neumí úplně regulovat svůj emocionální stav pořád neznamená, že je blbej a nemá názor, touhy ani potřeby.

U nás se koupí vincentka a 3x denně inhalace 5 minut, domácí sirup (cibule s medem) a šípkový čaj s medem a citronem. Do nosu vincentka nebo slaný roztok.

Super je se s dětmi domluvit a nechat je ať si odsávají nudle samy. Moje to zvládaly od nějakých 10 měsíců a hodně se u toho bavily. Od 2 let pak už samy smrkaj. Je to bez pláče a narušeného vztahu. 🙂.

No, ale u toho letadla dost záleží na tom, jestli pak doletělo, nebo spadlo 😄.

Tak osmi leté dítě nemá na tik toku, co dělat. Nebo vůbec na sociálních sítích. Ve 12 už mají děti dostatek rozumu a už je čeká jen puberta, kvůli citovému oproštění od rodičů a získávání zkušeností. Buď jsou na svět připravení nebo nejsou. Kdyby se moje dítě škrtilo kvůli nějaké internetové výzvě, hledala bych chybu v prvé řadě ve své výchově.

A pak, že je to vidět jen u nás 😄.