Nedělám si žádné iluze, pokud se toto právě náhodou neděje, že až se na to přijde, jak podobně dosáhnout dlouhověkosti, nebo té podělané krásy, nebo zotročovat nějakou živou sílu, jakkoliv získanou, že se taky bude jakkoliv a bez zábran chtít získávat. Dost odporných pokusů proběhlo nedávno, za druhé světové války. To, co dělali němečtí a japonští fašouni, anebo naopak labolatoře v SSSR je společensky ověřený fakt a ne moje snížené IQ. Bohužel. A dnešní realita není šílená o nic míň. Například o zákulisí obchodu s lidskými orgány se také dávno ví, že není konspirace méně inteligentních jedinců. Jen tak naokraj - západ a východ si co do morálky nemají navzájem co vyčítat. Západní ani východní pacient, se moc nepídí po způsobech, za kterých jsou v detenci kuchány orgány lidí z čínských lágrů bez anestesie. Kdo chce, sám si to zjistěte. A jak se chováme ke zvířatům, už ani nemluvím. Za příklad uvedu věc, bez nadsázky srovnatelně bestiální a to je umělý chov chobotnic. Dávno se ví, jak tento tvor, inteligencí srovnatelný s malým dítětem, nevýslovně krutě trpí v těchto podmínkách a stejně to kšeftaře ani kulináře nezajímá. Takže mi chytráci povězte, jaký je důvod se posmívat vizi, že by se teď, dřív, nebo později, nemohla stát věc, jakou tento článek řadí do fantasmagorických úvah. Stačí chápat, co znamená celek vědecky i historicky podložených iformací, nemít vnímání omezené jenom na svojí vlastní kůži a unést pravdu, že náš "pokrok" je zatím převážně jen ubohý, nenažraný plebs. Přesto všechno mi není jedno, jak se mohu chovat, aby nebyl lidský svět jen hnus a peklo.

Nevidím převahu výhod, ani smysl v principu, který je popsaný v článku. Lidem, co vidí jenom prachy, toho opravdu tragicky hodně utíká.

Na tom, že do jedné země, ze které lidi utíkají za většími příjmy přicházejí naopak pracovat lidi, kde mají ještě nižší příjmy a každý v "produktivním" věku žije a pracuje tam, kam nepatří, ve výsledku nevede ke zdravému a šťastnému životu, ani stavu společnosti ve státě. Natož potom ke kvalitním a stabilním hodnotám v ní.

Nebo ano - je to "správný" jak píše autor. Jen zapomněl dodat správný bordel. Který je správný jedině pro toho, kdo si nepřeje, aby se rozvíjelo nějak moc odolných, moudrých, silných a suverénních jedinců. Nebo soběstačných firem, které nebudou chtít růst na otrocké práci a nedejbože nastaví konstruktivní laťku.

Nechápu, proč bych měla věřit nějaké EU, která nám chce povinně určovat kvóty přijetí povinného počtu migrantů, nebo se z ní finančně vykoupit. Západu absolutně nic nedlužíme! Nechápu, proč bych měla důvěřovat EU, která nám v některých případech znemožňuje výrobu našich vlastních produktů nebo nápadů v naší vlastní zemi a laskavě nám ji dovolí jen pod podmínkou, že ji budeme realizovat nebo vyrábět na území Německa nebo Rakouska. Nechápu, proč bych měla u nás vítat jejich korporáty, jako například obchodní řetězce, které tu na nás vydělávají, nechávají nás platit za stejné produkty dvakrát vyšší ceny než u nich, nemluvě o tom, co se děje s naší vlastní elektřinou. A to je jen malý výčet, všechno se sem nevejde. Jestli mám jásat z nějakého pozlátka, že potom někde dostaneme nějaký grant, aby nám zavřeli pusu, tak já říkám, že opravdu moc ráda bych EU věřila, ale za to, co předvádí, tak vážně nemohu. Možná je tam pár lidí, co to myslí poctivě a mají dobré úmysly. Potíž je v tom, že co se týká nás čechů, tak nemáme přátele ani západě, ani na východě a zároveň zřejmě u nás neexistují silní politici, kteří by nebyli buď kolaboranti prozápadní, nebo kolaboranti pro východní, ale doopravdy suverenní za naší zemi. To by je asi zase obvinili z nacismu, při dnešním zmatku v hodnotách a korektnosti.

Když si vybíraj ženy - asi kvůli tomu dojení, to abych si nechala radši odoperovat kozy, a třeba mne neunesou.

Fajn. Děkujeme za vaše umění.

Děcka, do kterejch se hustěj podobný horory, debilizační pohádky a počítačový hry, co nadobro gumujou v mozku rozlišovací schopnosti i soucit, na tomhle světě brzo udělaj tenhle horor dřív než ty mimozemšťani.

Za to, a tyhlety dobře prodejný články a obrázky, ponesete velkej díl viny. A nejen to. Měli by jste víc uvažovat nad tim, jak se svýma myšlenkama nakládáte, do čeho je investujete, co s nima vyrábíte a jaký energie sem i do sebe jima pouštíte. Nemyslete si, že jste z toho z obliga. Stáváte se jejich částí, takže i obětí a někdy i otrokem. To neni žádná mystika. To se holt stává u ničivých věcí, jako u jedu, kterej vás otráví, jako u zbraně, která zabíjí, jako u ohně, co je dobrej sluha, ale zlej pán. U myšlenek a energií je to stejný. Lidská fantazie má stále míň smysl pro chytrej humor i pro krásno a povznášející tvorbu. Je to vidět čím dál víc i v architektuře. Myšlenka je věc, která je nehmotná, ale stejně ničivá. NEBO, může bejt naopak osvobozující a šířit radost, příjemný dojmy, který povzbuzujou a léčej, probouzej dobrý síly a motivace i legraci a dobro. Neni to lepší? Nechcete nám a světu, "umělci" konečně zase takhle pomáhat ? Nebo neumíte nic lepšího, než do světa přispívat k depresím, smutku, rezignaci, vzteku, agresi a strachu a podporovat ego a nejnižší pudy ? Pomůžete tim i sami sobě, když v sobě najdete kvalitnější myšlenky a síly. Už jen tim, že budete mít víc zákazníků než si myslíte.

Další neohroženě chytrý úvahy kompetentních pánů všeho tvorstva. Z určitýho úhlu pohledu jsou kočky škodná. Ano, někdy jsou, tak, jako každý jiný tvor na zemi. - - Kterou zrovna my, tak neškodně řídíme a kde jsme pro všechny ostatní tvory vyložený přínos.

Už dlouho mi připadá, že asi bohužel potřebujeme zažít nějakou pořádnou atomovku, anebo svítící tornádo,

aby se podobným inteligentům rozmotaly palice a přestali řešit holuby v rypáku,

nebo problém, jestli patřej maliny do maliniště.

To, bez čeho se dalo ještě před pár lety a tisíce let před tím až doteď normálně a v klidu žít, tak dnes se bez toho nedá najednou ani dejchat. A stejně tak naopak -

to, vedle čeho, anebo s čím, se žít normálně vždycky dalo a patřilo k normálnímu životu, tak dnes se s tím žít absolutně nedá, protože je to neštěstí a potíž.

A tak nějak vůbec - to, co bylo naprosto obyčejný pro všechny, je potřeba pořádně zkomplikovat, aby z toho zbyl vyložený luxus, - a to, co bylo bohaté, anebo mysl obohacující, je potřeba pořádně zarazit, omezit, neřkuli zkur...

Majetková práva a potřebu vlastnit začínají stavět nad potřeby a svobodu přírody. Je to hloupý nápad, velmi podobný bolševické myšlence "poručme větru a dešti" a vypadá, jakoby jeho autoři nikdy nebyli v lese. Asi také vyrostli někde v ohrádce a jejich nemocná hlava vymýšlí nezdravé nápady. Nezdravé pro zvířata i pro lidi, nezdravé pro životní prostředí, nezdravé i pro lidské vztahy... Jaká je jiná výhoda tohoto nemocného nápadu prosím? Že nějaký majitel lesního pozemku bude ukojen svou představou o vlastnictví? Mám sice takovou obavu, že za pár let už ani nebudou mít CO oplocovat. Ale dokud tady nějaký les je, jeho obyvatelé a hodnoty by nikdy neměly být méně než nějaká majetnická práva. Kromě převahy nevýhod, jen opět další omezení a další příspěvek k rozkladu prostředí i společnosti a všeho normálního, radostného a zdravého co ještě zbývá. A ještě jedna věc: - příroda na vaše vlastnické vrtochy zvysoka kašle. Ta, až si jenom maličko pšoukne, všechny vaše ohrádky a právní moc budou marné. Jsou věci, které se nedají skutečně vlastnit, když tak jenom - mít s pokorou.

Strom svojí mízu potřebuje, proto si ji PRO SEBE vyrábí! Určitě ne proto, aby do něj někdo vrtal a vysával ho jako upír a ještě mu drze poděkoval. Stromům za spousta věcí děkuji a stačí mi, když od nich dostanu třeba jablíčko nebo ořechy. Nevím proč bych měla být lačná ještě po jejich krvi. V dnešní době je kolem dokola k mání plno jiných, také chutných a stejně hodnotných elixírů pro zdraví. Pro pít zrovna a zrovna jejich mízu na jejich úkor? Tohle je něco jiného než plody. Ty dávají stromy "dobrovolně". Mízu ne! Z logických důvodů je míza na rozdíl od nich ukrytá a ne snadno přístupná. Proč asi? Přestaňte si pokrytecky hrát na nějaké prošení a děkování, když tohle to nerespektujete. Vyčerpáváte strom pro BEZOHLEDNÝ ROZMAR. Lidé, co prodávají mízu v pet flaškách po litrech, nestoudně odčerpávají hadičkami strom, dokud není plný kýbl. Houby jeden litr. Komu to není jedno, nevěřte soucitným kecům a nekupujte to. Prosím! Takto mordovaný strom, opravdu není rád. Může rovnou zajít, přinejmenším nebude mít kapacitu na výrobu obraných látek při napadení hmyzu nebo plísní. Je oslabený. Nebo se zamyslete - i naše těla, jsou zařízena podobně. Když ostříháme nehty nebo vlasy, nebolí nás to, ani nesnižuje energii. Všechno ostatní, skryté pod kůží tam patří a má pro naše tělo a sílu nezbytný význam. Pit mízu mají / možná / právo jedině lidé, kteří dobrovolně darují svojí krev. Ta "očišťující" hra s prošením a děkováním mi hodně připomíná časy, kdy se v pietní úctě, - ve skutečnosti v totální lhostejnosti - pokládali věnce na hroby padlých vojáků. Pro tohle určitě dobrovolně nezhebli.

Majetková práva a potřebu vlastnit začínají stavět nad potřeby a svobodu přírody. Je to hloupý nápad, velmi podobný bolševické myšlence "poručme větru a dešti" a vypadá, jakoby jeho autoři nikdy nebyli v lese. Asi také vyrostli někde v ohrádce a jejich nemocná hlava vymýšlí nezdravé nápady. Nezdravé pro zvířata i pro lidi, nezdravé pro životní prostředí, nezdravé i pro lidské vztahy... Jaká je jiná výhoda tohoto nemocného nápadu prosím? Že nějaký majitel lesního pozemku bude ukojen svou představou o vlastnictví? Mám sice takovou obavu, že za pár let už ani nebudou mít CO oplocovat. Ale dokud tady nějaký les je, jeho obyvatelé a hodnoty by nikdy neměly být méně než nějaká majetnická práva. Kromě převahy nevýhod, jen opět další omezení a další příspěvek k rozkladu prostředí i společnosti a všeho normálního a zdravého co ještě zbývá. A ještě jedna věc: - příroda na vaše vlastnické vrtochy zvysoka kašle. Ta, až si jenom maličko pšoukne, všechny vaše ohrádky a právní moc budou marné. Jsou věci, které se nedají skutečně vlastnit, když tak jenom - mít s pokorou.

Další přezíravý a nenávistný článek o tom, jak za komoušů bylo všechno špatně na rozdíl od dneška, kdy je všechno dobře nebo mnohem lépe. Po návštěvě u několika lidí, co koupilo byt v rychlokvašce z Ytongu mám pochyby, že vydrží déle než panelák ze sedmdesátých let dodnes. Popraskané zdi, zatékání, fešácké dlaždičky padají po 10 ti letech, nekvalitní rozvody elektřiny ...nevěřila bych, kdybych to neviděla. Navíc ne úplně každý je nadšený z trendu, kde je sice větší prostor ale méně soukromí. Každý chce mít občas někdy větší klid, to ale nové trendy nehodlají podporovat. Na mne v poslední době působí některá sídliště proti oploceným ghetům s recepcí obklíčených ploty s kamerou na každém rohu skoro jako ráj. Cítím se víc normálně v hezkém parku třeba na sídlišti Ládví plném laviček, než v zástavbách některých nových rodinných domů za betonovými zdmi. Na sídlišti se necítím nevítaná a za to, že v nich bydlí čím dál více lidí z východu paneláky fakt nemůžou. Jsem ta popisovaná generace dětských her na klepadle, rošťáren až do tmy, ze kterých by dnešní rodiče trefil šlak a jsem za to ráda.

Vypadá to, že tento článek psala dvacetiletá holka, takže nechci být hrubá v reakci na její názory. Při čtení jenom bezradně a zoufale kroutím hlavou, potom jen pokyvuji se smutkem nad touto tragédií. Nedivím se, že má nezdravý rozum v této nezdravé době, ano, všichni pojďme měnit své životy a zajišťovat svoji budoucnost do jiných zemí, než ze které pocházíme. A potom to ještě vydávat za záslužné řešení a hrdinství a machrovat na ty, co zůstali tady a proto si můžou za své problémy...no nic. Nemám vůbec nic proti "zkušené", ani snaze se v cizině učit jazyky nebo studovat - naopak, ale toto už je moc. Nebudu hrubá, ale jedno chci autorce vzkázat: Opravdu vůbec nic Ti nezávidím. Vůbec nic. My Češi, máme hodně chyb, jako všichni národy. V něčem jsme lepší, v něčem horší a jsou věci, které mne tady dovedou hodně vytočit. Ale vždy ve mne převažuje nějaká hrdost, která mi nedovoluje shazovat sebe, nebo ostatní před jinými národy. Jakoby jsi ani nebyla naše, shazuješ svůj vlastní. I kdyby jsi měla pravdu, uvědomuješ si vůbec, jak je ponižující i k sobě samé, titulovat vlastní krajany "Pepíci", na všechny, co nejedou mít nádobí do ciziny nadávat jak lemtají pívo a tím degradovat i nás, co ho nelemtáme, ale dost se snažíme tady ?! Tohle to jdi hlásat do té hospody, tam si můžeš říkat co chceš, ale takhle veřejně srážet nás "Čechy", to by jsi kvůli takové pitomině neměla. Nejsme tak hrozní. Nestavíme koncentráky, nevyhlazujeme a neokupujeme jiné národy, měli bychom být víc hrdí a sebevědomí a ne takhle sami sebe shazovat a mrskat. A měli bychom se víc podržet. Alespoň mentálně.

Mám také kočičku, bílou Sněženku, dává mi sílu na všechen nezdravý hnus okolo, co lidé vytváří. Toxoplasmosa je mnohem lepší.

Taky neokradu slepce. Mne se tyhle testy a pokusy ale těžce nelíbí. Kdo si myslí pán že je, že má patent na zkoušení a testování druhých a potom vyvozovat z poctivostí nebo nepoctivostí nějaké pochvaly nebo posudky.

Pí...Zagarová je tedy v tom případě, stejně tak, jako jejich matka ostudou žen.

Byla by stokrát užitečnější kdyby uklízela toalety, než aby takto "vykazovala činnost " ve funkci státní zástupkyně. Je mi do pláče a blivno z jejího postoje, protože je to zřejmě člověk, který se ani teď, po všech pochybení ani trochu vůbec za nic nestydí a ani teď, když může, nehodlá udělat aspoň něco proto, aby si určité organisace přestali sedět na vedení. Kdepak. Naopak je podle ní nutné podpořit jejich plíseň a jistotu, že když budou hnít dál, tak se vůbec nic nestane a matky jako tato, se budou jenom smát. Nikdo za nic nemůže, nikdo nic neví, nikdo se nikomu neomluví, vlastně se vůbec nic nestalo. -Tradiční kolorit našeho státu. Dětem, - co vytrpěly toto ubohé peklo a kromě táty / "labilního a nevhodného" / je v tom až doteď všichni nechali, - z celého srdce přeji, aby nějaký zázrak vyléčil jejich mysl a duši a vyrostly z nich velmi silní, odvážní a zároveň jemní lidi a vzkazuji jim, že mají ve skutečnosti plné právo na to, když jim bude jednoho dne celý tento systém a společnost u zadku.

Pí...Zagarová je tedy v tom případě, stejně tak, jako jejich matka ostudou žen.

Byla by stokrát užitečnější kdyby uklízela toalety, než aby "vykazovala vrchní činnost" na odpovědném úřadě. Je mi do pláče a blyvno z jejího postoje, protože je to zřejmě člověk, který se ani teď, po všech pochybení ani trochu vůbec za nic nestydí a ani teď, když může, nehodlá udělat vůbec nic proto, aby si určité organisace přestali sedět na vedení. Kdepak. Naopak je podle ní nutné podpořit jejich plíseň a jistotu, že když budou hnít dál, tak se vůbec nic nestane a matky jako tato, se budou jenom smát. Nikdo za nic nemůže, nikdo nic neví, nikdo se nikomu neomluví, vlastně se vůbec nic nestalo. -Tradiční kolorit našeho státu. Dětem, co vytrpěly toto ubohé peklo a kromě táty je v tom až doteď všichni nechali, z celého srdce přeji, aby nějaký zázrak vyléčil jejich mysl a duši a vyrostly z nich velmi silní, odvážní a zároveň jemní lidi a vzkazuji jim, že mají ve skutečnosti plné právo na to, když jim bude celý tento systém a společnost u zadku.

Anna Kolínská

Dlouho jsem nečetla tak hloupě napsaný článek s tak úzkoprsým postojem. Chápu jak to autor článku pravděpodobně myslel - základní myšlenka, že mezi seniory žijí například občané, kteří se podíleli na totalitě a nezaslouží si úctu, naopak úctu si zaslouží Ti, co něco ve společnosti "dokázali". Aha. A CO DÁL?! Pokud je autorovi 20 let, má nárok na primitivní, černobílé vidění, které má hodně, opravdu hodně děr a které celkově vytváří jednak velmi ubohou a druhak opravdu chabou, sotva stojící konstrukci, na které by se dal postavit nějak společensky hodnotný stav. V jedné díře třeba nějak nevidím prosté, obyčejné lidi , kteří sice nemohli nic dokázat pro společnost, byli rádi že nějak existují, ale ani neudělali celkově nic špatného. V další díře mi chybí objektivnost. Jeden život není kniha, která by byla popsaná jenom svinstvem a hříchy, nebo jenom samými úctyhodnými zásluhy. Každý život něco podělal, nikdo neudělal všechno jenom dobře anebo jenom všechno špatně i když to bohužel převažovalo. Jak moc je důležité třídit ty knihy a dávat jim tituly? Také jsou zásluhy, které jsou NEVIDITELNÉ. Ale o to víc silné. Pracuji jako terenní pečovatelka, chodím domů k lidem ve věku asi od 70 - 100 let. Mým úkolem není ukazovat si prstem na jejich svinstva a zásluhy a jsem ráda, že to dokážu. Poznala jsem bývalého mukla z uranových dolů, i bývalého funkcionáře, vraha, který se nesmírně hezky chová ke svému psovi, různé vědce, dokonce i čarodějnici. Větší frajeřina, než soudit, je všímat si svojí vlastní knihy, jednat nadosobně a hledat co spojuje a ne to, co rozděluje.

Ještě chci ke svému příspěvku dodat - že s žádným "pohrdáním" se mezi starými lidmi nesetkávám, ani k sobě ani k "mládí" v jejich rodině. Vždycky se na ně těší, i když jsou unaveni z hluku a řevu který přináší. Nevím, co má autor článku za zkušenosti, ale už jsem opravdu zažila hodně domácností a různé vztahy, že si troufám pomyslet, že moc neví o čem přesně píše. Nevím, co běží v televizi, protože ji nemám, možná se v ní projevují někteří senioři neuctivě a arogantně, to nevím, já si nedělám názor z médií ale ze svých vlastních zkušeností z opravdového života a je jich už doopravdy hodně. Neřeším teď charaktery starých lidí, jací byli nebo jsou, teď se vyjadřuji jen k těm projevům "pohrdání" a "neúcty" a je zajímavé, že to s charaktery starých lidí většinou nemá žádnou spojitost. Jako že ten "špatný" pohrdá a "dobrák" má úctu. Takhle to vůbec není. Také je doba hrozně moc rychlých a velkých změn. Prosím mladé lidi, aby se podívali na fotografie svého okolí jen před 50ti lety a trochu se zkusili zamyslet, jak asi těžké je chápat svět dneska. Natož svět před 80ti lety. Prostředí, které znali už není. Postupně jim odchází všichni, co k nim patřili a potom jeden kamarád za druhým. Postupně jim odchází zdraví...vzpomínám si na citát: Život je postupné ztrácení toho, co milujeme. Čím více pozoruji stáří, tím více na ten citát myslím. To, co lidé nahromadí a získají mamonem většinou nakonec není to, co by je dělalo šťastnější.

Dlouho jsem nečetla tak hloupě napsaný článek s tak úzkoprsým postojem. Chápu jak to autor článku pravděpodobně myslel - základní myšlenka, že mezi seniory žijí například občané, kteří se podíleli na totalitě a nezaslouží si úctu, naopak úctu si zaslouží Ti, co něco ve společnosti "dokázali". Aha. A CO DÁL?! Pokud je autorovi 20 let, má nárok na primitivní, černobílé vidění, které má hodně, opravdu hodně děr a které celkově vytváří jednak velmi ubohou a druhak opravdu chabou, sotva stojící konstrukci, na které by se dal postavit nějak společensky hodnotný stav. V jedné díře třeba nějak nevidím prosté, obyčejné lidi , kteří sice nemohli nic dokázat pro společnost, byli rádi že nějak existují, ale ani neudělali celkově nic špatného. V další díře mi chybí objektivnost. Jeden život není kniha, která by byla popsaná jenom svinstvem a hříchy, nebo jenom samými úctyhodnými zásluhy. Každý život něco podělal, nikdo neudělal všechno jenom dobře anebo jenom všechno špatně i když to bohužel převažovalo. Jak moc je důležité třídit ty knihy a dávat jim tituly? Také jsou zásluhy, které jsou NEVIDITELNÉ. Ale o to víc silné. Pracuji jako terenní pečovatelka, chodím domů k lidem ve věku asi od 70 - 100 let. Mým úkolem není ukazovat si prstem na jejich svinstva a zásluhy a jsem ráda, že to dokážu. Poznala jsem bývalého mukla z uranových dolů, i bývalého funkcionáře, vraha, který se nesmírně hezky chová ke svému psovi, různé vědce, dokonce i čarodějnici. Větší frajeřina, než soudit, je všímat si svojí vlastní knihy, jednat nadosobně a hledat co spojuje a ne to, co rozděluje.

Teď ještě jak to vypadá v těch transportech: Každoročně je po EU a do třetích zemí transportovány miliony zvířat, mezi které patří drůbež, skot, prasata, kozy a další. Jsou na sobě namačkaná v kamionech nebo na lodích, často bez adekvátního přístupu k vodě či krmivu. Prostorové podmínky nedovolují zvířatům si odpočinout. Trpí v zimě mrazy, v létě úmornými vedry. Některá zvířata se po cestě zraní, jiná cestu vůbec nepřežijí. Je běžnou praxí, že na hranicích čekají dlouhé hodiny, dny a někdy dokonce měsíce. Doba, kdy je překročena únosná mez stresu, byla welfaristy určena na osm hodin. V běžné praxi však tato doba bývá i několikanásobně překračována. Konkrétní příklad: cesta z ČR do Turecka je cca 1900 km dlouhá, jízda po silnici vychází na cca 24 hodin čistého času, fakticky se jedná o několik dní. Cesty např. do Iráku nebo Libanonu jsou pak ještě delší.

ČR je z celé EU jedním z největších vývozců skotu (krav, býků a telátek) do Turecka, ale tisíce zvířat se vyváží také do Alžírska, Iráku, Libanonu nebo do východní Evropy a střední Asie. Tyto státy mají mnohem mírnější zákony na ochranu zvířat, zvláště při zacházení se zvířaty při transportu a při porážce. Fakticky není možné vymáhat zákony platné v EU ve třetích zemích. To si snad zvířata nezaslouží, za to všechno, co nám dávají. Nehledě na to, že už se začíná projevovat , že každý výnos po vzoru: dáti co nejméně, získati co nejvíce , se z faktického a dlouhodobého hlediska nevyplácí, neboť se vrací i s úroky jako bumerang, vracející se později, ale v co nejméně vhodnou dobu a ještě mířený vždy do nejvíce citlivých míst.

Dobrý den, pane Lucik, nepsala jsem také o předcích ze středověku.! A to, co jsem psala o vývozu bohužel není nesmysl, chcete-li si to ověřit, mohu Vás odkázat na zdroj: informační bulletin Státní veterinánrní správy č. 2/2023, je tam všechno uvedeno v přehledných tabulkách. Než si ho obstaráte, zatím Vám a ostatním přetlumočím výsledek: Podíl vývozu živých zvířat do třetích zemí (mimo Evropskou unii) přestavoval v období leden až říjen 2022 zhruba 14,4 % z celkového objemu vývozu zvířat. Většina zvířat se tedy vyváží do zemí EU. Celkový příjem z vývozu živých zvířat byl v minulých letech kolem 32 miliard, z čehož příjem z vývozu do třetích zemí činí cca 4,5 miliardy korun. Přitom si stojím za slovem bohužel. Kdyby se zvířata porazila v ČR a vyváželo se až maso, nezpůsobilo by to výrazné ztráty a bylo by naplněno i vaše blaho. Případně by maso českých zvířat mohlo putovat na český trh a k českým zákazníkům.

Minimálně dává smysl chovat zvířata co nejblíže k místu, kde se narodila, a porazit je co nejblíže k místu chovu. Jinak zdravím.