Až na to, že tento výrok z Bible znamená něco jiného, takže kromě snahy urazit paní jste se sám poměrně obstojně ztrapnil.

Tak to jo, vedete.😂

Její syn, můj manžel, dostal dva pánské parfémy, kožené rukavice a pásek do kalhot a dalších několik drobností. Jestli tady někdo plive, jste to vy. Nikdy jsem nechtěla nic drahého, ale jestli si myslíte, že tohle bylo od srdce, jste mimořádně hloupá.

Tse, jste žabaři. Já před pár lety dostala od tchyně potravinovou folii a houbičky na nádobí.

Takže místo aby sis koupila lístek do kotle a zatančila si na ploše, budeš hejtit lidi, co si koupili stejně jako ty místo k sezení. Jo, to dává smysl.

Až pět dní, Radime.

Paní Drexlerová to s osobními sympatiemi a antipatiemi v posledních ročnících přehání. Adorace Evy Adamčíkové v minulém ročníku byla velmi protivná. Měla jsem pocit, že by jí dala desítku, i kdyby se na parketu rozplácla. A to mám jinak paní Evu ráda a fandím jí.

A mě to baví. Mám doma dvě holčičí alfy, ale zakázaly mi ta slova používat, protože jsem trapná. Jak jinak. Nejradši mám slovo "duh", to když jsem po vysvětlení něčeho zřejmého použila na dceru, málem padla do mdlob. Skvěle jsem se pobavila.

Jsem ráda, že se meteorologům podařilo varovat před povodněmi. Pokud byli lidé k této předpovědi poněkud skeptičtí, a to včetně mě, bylo to proto, že letos se jim nedařila předpověď někdy ani na půl dne, alespoň tam, co bydlím. Tak špatný rok ohledně předpovědi počasí v naší oblasti nepamatuju. Nebo jsme si na ni zvykli moc spoléhat, nevím.

Zatímco rektor UPOLu vydal prohlášení, že vůči absenci z důvodu povodní budou "shovívavější". Shovívavější. Tak to jo, to jste frajeři. Někdy by ta prohlášení měli psát lidi, co o tom něco vědí.

Asi máme rozdílnou definici čerstvé zeleniny. Na zelí jste zapomněla. A když vidím ta jablka, asi máme úplně odlišnou definici zeleniny.

Není, tu skupinu popsala naprosto přesně. Taky v ní masochisticky jsem. Sedí to do detailu.

Jenom technická, když bylo po zabijačce, tak čerstvá zelenina ze zahrady nebyla.

Obvykle je to proto, že už mu to vysvětlovala tolikrát, ale je to marný, je to marný, je to marný. Takže ji chuť něco vysvětlovat přejde, nemá to cenu, ale pocit křivdy a naštvanosti zůstává. Protože po čtyřicítce pochopí, že jí zůstala práce, skákání kolem rodiny a vyhlídka na péči o rodiče, všechny ideály jsou pryč. To platí i pro šedé rozvody, velká část je o tom, že žena zjistí, že se jí vlastně uleví, když už nebude muset obskakovat věčně žbrblajícího, protivného a stále nespokojeného chlapa. Překvapení, i muži, pravda obvykle o něco později, začnou být permanentně naštvaní a protivní tvorové.

Tak přemýšlejte strategicky a zhruba ke konci února/počátkem března sledujte web vašeho místního DDM nebo SVČ nebo co tam máte a seženete příměstské tábory prakticky za hubičku. U nás máme báječné DDM a dcera přišla vždy nadšená a spokojená. Jistě, nebyly specializační. Za gymnastický nebo anglický jsem letos dala kolem 3 - 3,5 tisíc, ale i tak myslím dobré. Klasický příměstský tábor u nás v menším městě stál letos 1200 Kč na týden. To mi přijde víc než dobré. Ten anglický byl v Ostravě za 3,5 s 15 mladými Američany, úžasná atmosféra. Hledejte včas.

Sobec, však on to někdo uklidí... Jako herce si ho vážím, způsob odchodu je nechutný.

Budu-li souhlasit s myšlenkou, že sponzoři jsou problém, protože idea olympijského sportu je založena na neziskovosti, potom by nemělo být od věci, aby se za nás olympiády účastnili jen ti sportovci amatéři, kteří v zádech žádné sponzory nemají. Aby žádná jména sponzorů nebyla uváděna na národních kvalifikačních závodech na olympiádu, abychom takto dodrželi ducha olympijských tradic.

A každé nasazení a sundání bylo tak prima, že jsem brečela bolestí a bolel mě žaludek každý večer a ráno. Škoda, že jsem nemohla mít ty stálé.

To přece říkal pan Šmucler, si vzpomeňte. Nebo třeba na to, jak vyřvával, že VŠICHNI musejí chodit co půl roku na preventivní prohlídky, že je to naprosto nezbytné, a relativně nedávno sdělil národu, že by to stačilo i jednou za tři roky při zdravých zubech, že dvakrát za rok je to zbytečné a vhodné jen u problematických případů.

Já se jim ani nedivím, že nečtou. Důvodů je samozřejmě více, ale mi vadí velikost písma dnešních knih. Kdo by ty blechy chtěl číst? Nově vydávaná literatura pro děti cca od deseti let výše má tak titěrné písmo, že dá šílenou práci se na něho soustředit. Porovnávala jsem to s knihami z mého dětství (i stejné tituly) a písmo ve starých knihách je větší a výraznější. Starší dcera (12 let) taky nechtěla moc číst. Dostala se jednou ke čtečce, zvětšila si písmo na pro ni příjemnou velikost a ročně takových 20 knih přečte. Bez nucení. Ano, jsou i mnohem větší knihomolové, ale vzhledem k šířce jejích zájmů jsem spokojená a ona taky.