Až pět dní, Radime.

Paní Drexlerová to s osobními sympatiemi a antipatiemi v posledních ročnících přehání. Adorace Evy Adamčíkové v minulém ročníku byla velmi protivná. Měla jsem pocit, že by jí dala desítku, i kdyby se na parketu rozplácla. A to mám jinak paní Evu ráda a fandím jí.

A mě to baví. Mám doma dvě holčičí alfy, ale zakázaly mi ta slova používat, protože jsem trapná. Jak jinak. Nejradši mám slovo "duh", to když jsem po vysvětlení něčeho zřejmého použila na dceru, málem padla do mdlob. Skvěle jsem se pobavila.

Jsem ráda, že se meteorologům podařilo varovat před povodněmi. Pokud byli lidé k této předpovědi poněkud skeptičtí, a to včetně mě, bylo to proto, že letos se jim nedařila předpověď někdy ani na půl dne, alespoň tam, co bydlím. Tak špatný rok ohledně předpovědi počasí v naší oblasti nepamatuju. Nebo jsme si na ni zvykli moc spoléhat, nevím.

Zatímco rektor UPOLu vydal prohlášení, že vůči absenci z důvodu povodní budou "shovívavější". Shovívavější. Tak to jo, to jste frajeři. Někdy by ta prohlášení měli psát lidi, co o tom něco vědí.

Asi máme rozdílnou definici čerstvé zeleniny. Na zelí jste zapomněla. A když vidím ta jablka, asi máme úplně odlišnou definici zeleniny.

Není, tu skupinu popsala naprosto přesně. Taky v ní masochisticky jsem. Sedí to do detailu.

Jenom technická, když bylo po zabijačce, tak čerstvá zelenina ze zahrady nebyla.

Obvykle je to proto, že už mu to vysvětlovala tolikrát, ale je to marný, je to marný, je to marný. Takže ji chuť něco vysvětlovat přejde, nemá to cenu, ale pocit křivdy a naštvanosti zůstává. Protože po čtyřicítce pochopí, že jí zůstala práce, skákání kolem rodiny a vyhlídka na péči o rodiče, všechny ideály jsou pryč. To platí i pro šedé rozvody, velká část je o tom, že žena zjistí, že se jí vlastně uleví, když už nebude muset obskakovat věčně žbrblajícího, protivného a stále nespokojeného chlapa. Překvapení, i muži, pravda obvykle o něco později, začnou být permanentně naštvaní a protivní tvorové.

Tak přemýšlejte strategicky a zhruba ke konci února/počátkem března sledujte web vašeho místního DDM nebo SVČ nebo co tam máte a seženete příměstské tábory prakticky za hubičku. U nás máme báječné DDM a dcera přišla vždy nadšená a spokojená. Jistě, nebyly specializační. Za gymnastický nebo anglický jsem letos dala kolem 3 - 3,5 tisíc, ale i tak myslím dobré. Klasický příměstský tábor u nás v menším městě stál letos 1200 Kč na týden. To mi přijde víc než dobré. Ten anglický byl v Ostravě za 3,5 s 15 mladými Američany, úžasná atmosféra. Hledejte včas.

Sobec, však on to někdo uklidí... Jako herce si ho vážím, způsob odchodu je nechutný.

Budu-li souhlasit s myšlenkou, že sponzoři jsou problém, protože idea olympijského sportu je založena na neziskovosti, potom by nemělo být od věci, aby se za nás olympiády účastnili jen ti sportovci amatéři, kteří v zádech žádné sponzory nemají. Aby žádná jména sponzorů nebyla uváděna na národních kvalifikačních závodech na olympiádu, abychom takto dodrželi ducha olympijských tradic.

A každé nasazení a sundání bylo tak prima, že jsem brečela bolestí a bolel mě žaludek každý večer a ráno. Škoda, že jsem nemohla mít ty stálé.

To přece říkal pan Šmucler, si vzpomeňte. Nebo třeba na to, jak vyřvával, že VŠICHNI musejí chodit co půl roku na preventivní prohlídky, že je to naprosto nezbytné, a relativně nedávno sdělil národu, že by to stačilo i jednou za tři roky při zdravých zubech, že dvakrát za rok je to zbytečné a vhodné jen u problematických případů.

Já se jim ani nedivím, že nečtou. Důvodů je samozřejmě více, ale mi vadí velikost písma dnešních knih. Kdo by ty blechy chtěl číst? Nově vydávaná literatura pro děti cca od deseti let výše má tak titěrné písmo, že dá šílenou práci se na něho soustředit. Porovnávala jsem to s knihami z mého dětství (i stejné tituly) a písmo ve starých knihách je větší a výraznější. Starší dcera (12 let) taky nechtěla moc číst. Dostala se jednou ke čtečce, zvětšila si písmo na pro ni příjemnou velikost a ročně takových 20 knih přečte. Bez nucení. Ano, jsou i mnohem větší knihomolové, ale vzhledem k šířce jejích zájmů jsem spokojená a ona taky.

Domnívám se, že něco jiného je to u dospělých a jiné u dětí. Už vidím chlapce, jak se vesele trefují do mísy a s jakou radostí po nich půjde holčička na záchod. Nebo bude v každé kabince mísa i pisoár? To mi úplně nedává smysl, ale budiž. Nebo společná umývárna - když vidím, jaké problémy řeší školy s toaletami dnes, jak se tam shlukují děti, které nepotřebují být vidět a kvůli tomu mají jiné děti strach chodit na záchod, tak při společných umývárnách si číslo vystrašených dětí vynásobte minimálně dvěma, ale spíše více.

Nepochopila, nevadí.

To je taaaaak hezký článek. Pochopila jsem správně, že maminky si to mají zařídit laskavě jinak a studentstvo s kufry je nutno chápat? A co kdyby ti studenti přijeli o den dříve a do školy se již nedopravovali s kufry, to by nepomohlo? Pěkně v neděli odpoledne, jak se jezdívalo za mých mladých let?

V anketě mi chybí možnost "byla jsem předmětem hromadného opovržení, protože jsem jim sdělila, že kávu nepiju, neboť mi nechutná". :-)

Poslední dobou má pocit, že to zašlo i dál. Za poslední rok jsem byla minimálně na třech školních/táborových tanečních vystoupeních mých dětí, kde takymaminky nechaly mezi vystupujícími dětmi pobíhat svoje cca rok a půl až dva roky staré děti. Protože to bylo přece táááák roztomiloučké, no ne? Celou dobu jsem trnula, aby to mrně moje dítě nenakoplo, protože by odletělo bůhvíkam, vystupující děti totálně rozhozené, jak musely dávat pozor, kam můžou šlápnout. Děs. Myslím, že i učitelky byly na konci orosené, že je to za nimi. Jestli toto je nový standard, tak potěš.