Nedivím se, že Češi bydlí tak jak bydlí, pokud se řídí těmito články. Snad kromě té úvodní fotky jsou to všechno totálně zastaralé kousky. V době internetu se každý může podívat, jaké jsou aktualní trendy, třeba nám pak přestanou podstrkovat kusy, které jinde už nikdo nechce. Ani slovo o tom, jak mají být záclony/ závěsy dlouhé, jak je správně pověsit, nic. Já si taky dlouho myslela, že jedinou možností jsou ty plastové rádoby krajkové ohavnosti. Není tomu tak. Na rozdíl od alternativ - žaluzie, rolety… závěs taky chytá prach, ale strčíte ho do pračky, takže ve finále je hygieničtější než žaluzie a pokoj pak nevypadá jak kancelář z 90. let. Navíc lépe zastiňuje ( záleží na materiálu) a zlepšuje akustickou pohodu v místnosti. Špatně pověřené závěsy ve špatné délce/šířce pokoj opravdu opticky zmenšují, pokud jsou ale rozměry i zavěšení v pořádku, dostaví se opačný efekt, který může naopak napravit nějaké jiné nedostatky interiéru. Základem je přiznat si, že něčemu nerozumím (což by měla udělat především i autorka tohoto článku) a poradit se - s odborníkem nebo alespoň s videem na YouTube nebo chytrou knížkou. Kdyby přípravě na tento článek bylo věnováno alespoň 10 minut, mohla se značná část čtenářů dozvědět i něco nového.

To je zase článek. Prosím, než se příště do něčeho takového pustíte, pokuste si najít !relevantní! zdroje, ne nějaký bizár z internetu.

Já jsem z generace kdy tohle začínalo a tak vím, že bych to u svých děti chtěla trochu jinak. Rodičům to nevyčítám, určitě dělali co si mysleli, že je pro mě nejlepší, ale ač jsem pro přísnou výchovu, zájmové kroužky jsou podle mě přesně ta věc, kde by si dítě mělo mít možnost vybrat. Já měla ráda výtvarné/kreativní kroužky a ježdění na koních. Nevadilo mi být ve stáji celý den a kydat hnůj, na nějaký fancy koně nebyly finance, ale musela jsem chodit i na spoustu kroužků, které mě nebavili, protože prostě dívka by měla umět hrát na klavír (dodnes nemám žádný vztah k hudbě a nemám ani hudební sluch), tenis ( na který nezbýval v týdnu čas, takže se přesunul na víkendová rána, nesnášela jsem to) týmové sporty (jsem introvert a nešlo mi to, ve finále jsem byla ráda, že můžu sedět na lavičce) takže co mě baví, to vlastně znovu zjišťuji až teď :)

Každý, kdo vlastní psa, ať už takového nebo makového, by s ním měl odchodit povinný, podrobný kurz/výcvik. Kdo má psy rád a myslí to s nimi dobře, tomu to vadit nebude, naopak bude rád, že se něco přiučí. Kdo ne, toho to odradí a to je jedině dobře. Pokud páníček dodržuje pravidla a o zvíře se stará, není důvod mu něco zakazovat. Jenže je bohužel stále dost lidí, pro které jako by pravidla neplatila. Pes ve městě má být na vodítku, mimo zóny, kde je volné pobíhání psů povoleno. V MHD má mít košík, i když je to jen malé společenské pleneno. Psi jsou úžasná zvířata, která mám ráda, ale když na vás vyběhne cane corso, jehož majitel je v nedohledu a který na přivolání nereaguje, nebo když vám v parku na cyklostezce, kde jsou každých sto metrů upozorňující cedule, že tam má být pes na vodítku, vběhne pod kola, vážně to není příjmný zážitek. Bohužel jako všude, slušní pejskaři jsou utlačováni těmi neslušnými.

Nemyslím si, že by to bylo levnější v alpách, řekla bych spíš srovnatelné, nicméně také záleží na tom, jaké služby očekáváte a v ČR jsou bohužel lepší služby zcela nedostupné. Myslím, že skipasy jsou cenově srovnatelné, ubytování také, možná i v ČR je levněji, pokud chcete do hotelu, ovšem úroveň služeb je tu bohužel horší. Každopádně to, co mě na českých horách vytáčí nejvíc jsou služby na sjezdovce - totálně strašlivé, čaj vám dají nejhorší pytlíkáč v příšerně omláceném hrnku, polévka co neviděla vývar ani z vlaku a přitom ceny jak ve Svatém Mořici, kvalita lyžování/snowboardování je také úplně někde jinde. Navíc v zahraničí jsou zejména Italové rádi, že jim přivezete peníze, povětšinou milí a ochotní lidé, ne aby byl všechno problém jako tady. Věci typu - wellnes je zdarma jen na hodinu, pokoje uklízíme jen jednou za dva dny apod. to mi vážně hlava nebere. V létě jsme byli ve Skláři a za mě celkem zklamání, u večeře si ráda v klidu sednu, nechám se obsloužit, apod. Tady jsme dokonce museli čekat na volný stůl, protože kapacita jídelny je menší než kapacita hotelu, jídlo stylem "ulov si", servis dělali učňové zřejmě na praxi (ti za to nemůžou, jsou to učňové, ale asi by neměli představovat většinu personálu 4* hotelu) a hlavně abyste rychle vypadli a uvolnili místo někomu dalšímu. Nesnáším "švédské stoly" obzvlášť v Česku a/nebo s čechy. "Honem běžte tamhle, mají tam řízky".

Já spíš trpím tím, že se opatření nedodržují, než aby se mi zdálo, že je problém je dohledat. Ale jsem z těch lidí, co si čtou přepravní podmínky a vždy když jedou metrem, nechápou, jak je možné, že 99% psů nejede buď s náhubkem a na vodítku, nebo v přepravní schránce s nepropustným dnem.

To vážně tolika lidem vadí nová verze pohádky? Nechápete, že pohádky jsou přirozeně mezinárodní, vycházejí z tradic a mýtů starých stovky i tisíce let a neustále se mění a přizpůsobují aktuální situaci, což je také správně? Popelka přece není nic typicky českého, jde o příběh který se vypráví v různých verzích po celém světě a původní kořeny může mít v Číně, Řecku, Persii... různé verze vznikaly a zanikaly, spojovaly se a oddělovaly, něco přetrvalo a něco zaniklo, ale základní kostra a morální poselství zůstává stále stejné. Chtělo by to víc tolerance a pochopení, že neustálou změnu nejde zastavit. Označit jako propadák něco, co ještě nikdo neviděl, svědčí pouze o omezenosti pisatele, nikoli o kvalitě díla. Obecně si myslím, že pro dnešní děti bude tento film přístupnější než stará verze, která má sice určitou poetiku, ale už prostě a jednoduše zastarala. Pokud chceme myšlenky pohádky předávat dál, a já myslím, že to stojí za to, musíme to dělat způsobem, který odpovídá dnešní době, technologiím i způsobu myšlení.