Chápu sice snahu umořit hypotéku, ale když je nízká, jakože v případě paní nejspíš je, tak se nemusí vyplatit je splácet rychleji. Pokud má takové úspory, může je vesele množit s výnosem třeba 8 % ročně, takže ve výsledku vydělá z těch peněz víc, než kdyby umořila hypotéku a snížila si tím měsíční splátku třeba o 1000,- Navíc čím déle tu hypo bude mít, tím ta částka 7500 (plus minus změna úroků) bude výhodnější. Teď je to třeba ještě "drahé", ale za 10 let už to bude kapesné.
Mě napadá několik řešení: 1. Jít podnikat a pracovat si podle sebe. Zůstane ji flexibilita a přidá k tomu výdělek, který potřebuje. 2. Nechat se zaměstnat na částečný úvazek. Vím, že obojí je těžké, ale jde to. Když chce člověk mít tzv "všechno" musí pro to holt něco udělat a jít nestandardní cestou - vykročit z obvyklých škatulek.
A co takhle další řešení: Do důchodu ať si jde každý kdy chce, třeba v 50, a dostane úměrně tomu částku. V řádném důchodu potom třeba 20 procent průměrné mzdy. Zbytek z úspor nebo investic, které by stát začal okamžitě propagovat a podporovat. Pak by se nemusely zvyšovat daně, ani by se nehroutil rozpočet?
Tohle je smutný, ale zároveň je to důsledek toho, že máme "veřejné zdravotnictví" (takzvaně zadarmo). Pacient není pán ani klient, je to otravný hmyz - nemůže totiž odmítnout zaplatit nebo jít ke konkurenci, když není spokojený. Další důvod vidím v tom, že pacientů je moc a služeb málo. Ty nemocnice vás "nepotřebují" k tomu, aby přežily, za vámi stojí 100 dalších. Už je načase, aby vznikly soukromé nemocnice, kde by se k člověku chovali líp a kde by i služby byly kvalitnější. Až budu v důchodu, ráda v nich rozpustím svoje úspory.
A proč by se měla ta daň vůbec platit? Dům/byt je postavený za zdaněné peníze, ze kterých se ještě danil veškerý nákup materiálu a veškeré stavební práce. Nechápu logiku. Bohaté to nevytrhne, ani kdyby to bylo 50 tisíc, a chudým to nepomůže, protože zvýšení této daně nezaplatí vlastníci, ale zase podnájemníci, na které se to vesele přenese. Spíš by se mělo podporovat to, že se někdo zajistil a zvládl si to ufinancovat. Jediné, s čím souhlasím, je daň za "zchátralou nemovitost" - když někdo nemá na údržbu domu, ať ho radši nemá vůbec.
Já vůbec nechápu to rozdělení na děti vychované, které "sedí u stolu a nepípnou" a nevychované, které pobíhají a křičí. Věřte nebo ne, tohle není tak moc o výchově jako o temperamentu dítěte. Některé děti můžete vychovávat jak chcete, ale třeba ve 2-3 letech vám nebudou v tichosti sedět u stolu půl hodiny a koukat na vás, jak pijete kafe. A naopak. Některé děti nemusíte vychovávat vůbec, ale kam je postavíte, tam je za hodinu najdete. Každý by měl svoje dítě znát a chodit jen na místa, kde ostatním nevadí. Ale určitě nesouhlasím s tím, že dítě, které občas vykřikne nebo uteče od stolu, je "nevychované".
Komunisty nemusím, ale na tom, co řekla tato paní, neshledávám nic nepravdivého. Všechny vlády fanaticky brání Izrael a je jim jedno, kolik mezinárodních smluv porušuje. Když to udělá jakýkoli jiný stát, můžou se všichni po**rat, ale když to udělá Izrael, všichni souhlasně přikyvují a plácají je po ramenou.
Problém je v tom, že úderem 4. (teď už 3.) roku skončí RD, takže matka nastupuje na plný úvazek do práce. Zkrácené úvazky existují v mnoha městech jen v pohádkách a na pracáku až do 7 let dítěte si může dovolit málokdo. Až nebude systém nutit matky po 3 letech najet z 0 na 100% pracovního úvazku, nebudou ani nemocné děti ve školkách. Zkuste si někde se nechat zaměstnat a potom být každý druhý týden doma.
Vidíte. Já jsem taky pracující maminka s malým dítětem, také jsem zkoušela sehnat někoho na úklid. Paní "šéfova" přivezla dvě uklízečky, za každou si nauctovala 300/h plus dopravné 250 plus poplatek za vlastní prostředky 250. Výsledek byl taky horší, než když si to dělám sama. Na úklid dvou malých mistnosti (jen podlaha, prach na povrchu) potřebovaly 2x 5 hodin. Taky jsem je vyhodila, spíš kvůli té ceně a rychlosti. Co bych za tuto paní z článku dala...
0
Sledujících
0
Sleduje
0
Sledujících
0
Sleduje
Já se jim nedivím. Zaměstnání je prostě většinou nastaveno tak, že zaměstnanec je otrok s nulovou flexibilitou, který si musí nechat všechno líbit a dělat všechny nesmysly, které se mu nařídí, bez jakékoli možnosti se k tomu vyjádřit nebo to ovlivnit, a to vše za mzdu, která je nastavena na naprosté minimum, za které jsou ochotní lidi vstávat. Často s žádnou perspektivou, že se něco zlepší, nebo že třeba dostane přidáno, nebo že jeho práci někdo ocení. Novým zaměstnancům se na pohovoru slíbí hory doly a po pár měsících prozření upadají to beznaděje, protože všechno je jinak. Jediný rozdíl mezi "generacemi" je, že ty starší generace jedou dál v tom, co je s*r* a večer se vybrečí u piva, zatímco ty "mladší" vyjádří svůj nesouhlas a potom odejdou zkusit štěstí jinam, kde se zpravidla celý kolotoč opakuje. Každopádně ten pasivní přístup nikdy nic nezmění, zatímco aktivní přístup je nějakou zpětnou vazbou pro zaměstnavatele, že něco na zaběhlých pořádcích nefunguje. Za mě je ten druhý dobře.
1 odpověď