Souhlasím, hezký napsáno. Někdy to není o celoživotní práci a titulech, ale o nadšení, které dokážeme předat. V konečném důsledku dokáže tato dáma inspirovat a ten svět udělat lepším pro víc lidí, než lehce narcistický katolický kněz s jeho mnohem užší navázanou "fanouškovskou" komunitou. A to bych ráda podotkla, že jsem věřící, Mons. Halíka uznávám a vím, že má co říct i nevěřícím.

Neskutečně mě irituje, jak se tady hází v různých souvislostech do éteru jestli máme nebo nemáme dost lékařů... Vzhledem k čemu? K počtu obyvatel? Férové by mi připadalo vztáhnout to na počet ambulantních karet. V mnoha zemích je standart, že se o jednoho nekomplikovaneho pacienta stará jeden praktický lékař. U nás slušný pacient vyššího věku chodí k diabetologovi, ke kardiologovi, k ortopedovi či neurologovi a případně ještě třeba k endokrinologovi. S každým klíštětem letí na chirurgii, s angínou či špuntem v uchu na ORL. Chápu, že třeba ATB by se měla indikovat dle výsledků stěru, ale to musí ten stěr dělat specialista? Jestli je v něčem zakopaný pes, tak také v nefunkčním systému primární péče (čest těm praktikům, kteří si své ovečky umí vyřešit sami)...

Jako první mě napadlo, že by můj starší syn spustil srdcervoucí pláč, že jsem ho kvůli mladšímu neviděla vystupovat (samozřejmě by to vztahy už tak plné sourozenecké rivality vůči miminu asi nezlepšilo)... Ale rozdělovat se tady na nesmiřitelné tábory? Mám doma dva malé rarachy, kteří zlobí celkem rádi a umí být hluční. Ale s trochou důvtipu, dobrým plánováním a maximálním nasazením všech povolených prostředků 😆 jsem se s těmi dětmi mohla zúčastnit prakticky jakékoliv společenské akce aniž bychom někoho rušili. Je to zejména o tom chtít a snažit se vnímat náladu dětí i jejich okolí...

Je to smutné, ale chce se říct, že už měly v nebi osobního strážného anděla 😥 Už kvůli tomuhle příběhu doufám, že maminka "někde" je a ví, že to přežily. Snad je bude provázet dobře celým dlouhým životem, stejně jako rady od babičky ❤️

Přijde mi trochu smutné, jak daleko se člověk musí vypravit od civilizace a všech rušivých vlivů, aby zase začal nacházet sám sebe a zjistil, kým vlastně je, našel nějakou rovnováhu... Naše životy jsou tak plné všeho, s čím nám doba velí buď souhlasit nebo nesouhlasit, mít nějaký názor. A v té rychlosti snadno zapomeneme, kdo je vlastně ten uvnitř. A když ho - za různých okolností - zase nacházíme, nestačíme se divit a mluvíme o zazracích... Krásný příběh se šťastným koncem ❤️

„Domorodí obyvatelé nemohou být i nadále chudí (žijící) nad bohatou zemí“

...

Přeju si, aby přišel den, kdy začneme shledávat bohatství společnosti i v jiných formách, než číslech a majetcích... Nebo aspoň kdy se obrátí poměry úhlu pohledu na něj napříč lidstvem.

Chápu všechny, kteří mají pocit, že peníze pro ukrajinské uprchlíky berou peníze našim, mnohdy skutečně potřebným lidem... Ale co jiného můžeme dělat? Když se o ně aspoň bazálně nepostaráme z altruistického důvodu, měli bychom to udělat z rozumu. Jinak se stane z těch bezradných, vykořeněných a válkou zdecimovaných lidí ještě mnohem problémovější menšina, než si umíme představit. A to, že k nám přišli a ještě přijdou, je prostě fakt, na hranicích je střílet nebudeme. Hádáním se o každou korunu, kterou jim poskytneme, jen rozeštveme naši společnost a Putin se bude smát, jak hezky naplňujeme jeho představu o neschopném, zhýčkaném a pokryteckém západu...

Myslím, že doktoři udělali daleko větší faux-pas a nepsalo se o tom... Vzhledem ke jménu lékaře mi Novinky prosím upřesněte, jestli jste si chtěli kopnout do Rusů nebo Ukrajinců...

Až se jednou podaří dostat tu vrchní ruskou sebranku před nějaký tribunál a odsoudit, tak bych je pak přes noc doporučovala nechat v nějakém ukrajinském vězení a náhodou nechat otevřené dveře pro návštěvy od rodin, jejichž děti právě umírají nejen v Charkově... A možná i pro rodiče vojáků, co z donucení umírají i na té druhé straně...

Pohled z jiné strany... Mám 4-leteho syna, který od října, kdy se zavřelo oddělení ušní - nosní - krční a pretvorilo se na covidové oddělení, čeká na operaci. Prý je to omezitelná péče a pacienti s těžkým průběhem covidu mají přednost. Díky chronickému zánětu oušek a obrovské nosní mandli pomalu ztrácí sluch, chytí každou rýmu, která letí kolem a ve školce od začátku září skoro nebyl (i když náhodou byla otevřena), takze de facto je sociálně izolovaný. Lékař mi řekl, že reálně hrozí trvalé následky. Situace je všude stejná, ostatní nemocnice tyto výkony taky omezili kvůli covidu. Ještě pořád mi někdo chce tvrdit, že není moje věc, že někdo jiný onemocní těžkým průběhem a potřebuje lůžko v nemocnici? Vyčerpaní lékaři a sestry zcela jistě nedokáží dát ani jiným necovidovym pacientům péči, která byla dříve zvykem. Vyspělé české zdravotnictví se propadá do propasti díky osobní nezodpovednosti mnoha lidí, kteří už antivaxerstvi berou spíš jako nějakou pózu, se kterou se chtějí identifikovat a ani nedokáži odpovědět, proč jim vakcína vadí... Kam jsme se to dostali 😳