Vyučila jsem se prodavackou, v letech1985. Velice dobře vím, co se prodávalo, co bylo jedle a co ne...... Je tady spousta názoru, a s něčím souhlasím, s něčím ne. Uzenin bylo jen pár druhů, ale nemůžu říct, že to bylo úplně špatně. Za mě takový gothay už se dnes nikde nevyrábí, byl velmi chutný. Třeba chléb, rohlíky jsem také měla ráda. Dneska pečivo nafoukane nic, chleba bílá buchta. Samozřejmě je toho dnes strašně moc, trh je přes cen zbytecnost i........
Jsem ráda, že jsem ty dobře věci ochutnala moje děti a vnoucata už to štěstí nemají. Vlnky, hornické trubicky, kokosové sušenky, florenty, kafíčka, sisinky a jiné pamlsky už se nikdy nevrátí. Kam se hrabou nějaké kinderneco,to mi vůbec nechutná. Vše šlo do kopru, ať jsou to sladkosti, uzeniny, konzervy. Mléčné výrobky těch moc nebylo, ale lipanek byl také daleko lepší.
Dnešní děti se chovají neskutečně, vidím to dnes a denne v autobuse. Za mého mladi každý seděl v autobuse jak zarezany ani nepip. Dneska si řidič nedovolí jim nic říct, ani ve škole nikdo nic neřekne, všichni se bojí cokoliv. Byla jsem ve škole v kuchyni, tak jsem to videla.... Pak se absolutne nedivím, že pan to asi nevydržel a zakročit. Tohle je hlavně vizitka rodičů. Já
Když mi bylo 10 let, zemřela mi babička. Moje teta, trvala na tom, že ji musím vidět v rakví a dotknout se jí. Nechtěla jsem za nic na světě, ale dotlacila mě...... Od té doby jsem prožívala neskutečně psychicke problémy, bála jsem se všeho možného, z rakve se mi dělala na omdlení. Měla jsem z toho hrůzu. Až s odstupem let, a věkem jsem se přestala bát úplně. Dnes je mi 60 let a nemám s tím problém, ale chtěla jsem tím říct, že nikdo by neměl děti nutit k takovým věcem, ten mozet to ještě nezvládne.
0
Sledujících
1
Sleduje
0
Sledujících
1
Sleduje
Dnes už nikdo nedokáže udělat pěknou pohádku, nechápu to. Kdyby nebyl archiv, tak děti nic pěkného neuvidí. Je to stále dokola, takové hrůzy a slataniny. Není možné na to koukat.