Mně na článku zaujalo...Hřebecký, programový ředitel neziskové organizace EDUin, která se dlouhodobě hloubkově zabývá školstvím a vzděláváním. Expert na vzdělání.
To máme málo vládních expertů, poradců těch vládních, inspektorů, odborů školství aj. institucí zabývající školstvím, vzděláváním? Proč další neziskovka?
Projekt digitalizace stavebního řízení se zkrátka nepovedl. Není provázán s registry, nelze zadat potřebné informace, tudíž o zrychlení stavebního řízení nelze mluvit. Prezidenta mrzí, že se naplnily jeho obavy, ale odchod Bartoše by vše ještě zkomplikoval, pravil.
Člověk se nepřestává divit, to je omluva, či vysvětlení, kde je politická odpovědnost, nevadí jim kritika zejména ze stavebních úřadů, odborné veřejnosti např. z řad stavebníků. Ptáme se i my, kdo to zaplatí?
Těm kopcům a skalám je jedno, za kolik my dole kupujeme pivo...ony jsou krásné pořád stejně...
Žďárské vrchy jsou i mým oblíbeným místem. S dětmi jsme sem často jezdili pod stan, později přívěs. Sykovec, procházky kolem Medlova, Sněžné, Novoměstsko a samozřejmě Devět skal, Stříbrná studánka, kde nabíráme čistou ledovou vodu do dlaní. Krásu přírody jsme nikdy nepoměřovali cenou piva. V kotlíku jsme připravovali chutné menu, na pivko a limo vždy zbylo. Dnes se tam vrací moje děti, přivedly další obdivovatele krásného koutu naší vlasti. Zajeďte v zimě, či v létě, budete se vracet...
Ať se zamyslí ti nahoře a chytnou za nos. Správně investované peníze do škol, zájmových zařízeních pro děti, jsou ty nejlepší investice. Věřím, že i dnes mezi mladými lidmi jsou nadšenci, kteří soutěže a je přeci jedno, jak se nazývají, organizují. Důležité je, že jakékoliv tyto akce učí děti nejen vytrvalosti, ale také sounáležitosti, pěstují radost z výhry, učí je i prohrávat, nehroutit se z neúspěchu. Kolektivní soutěžení je i otoleranci. Základem je i fair play jednání... úcta k soupeři. Důležité je, nebloumají- li děti bezprizorně a bez cíle ulicemi. Proč so děláme problémy, máme jich malo?
Ani já nepamatuji, která "novodobá" pohádka se mně líbila. Vím ale, že pohádka má být laskavá, že lump může být lumpík, ale ne hrubý, vulgární, že dobro má vítězit nad zlem. Ale to bych nahrála kritikům, to přece byly pohádky tendenční. Věřím, že dnes, je těžké točit pohádky, "herců" tolik, že těžko vybírat, režiséry tlačí čas, peníze a potom diváci. Diváci nespokojení, znudění...Stále platí všude, kvalita vyhrává nad kvantitou. Přeji novým pohádkám hodně diváků. Divákům, zejména těm nejmenším, krásné, laskavé, pohádky.
Mistři!!! Mistři!!! Mistři!!!
Dost napínavé a vyrovnané finále se Švícarskem, ovšem naši do toho šli opravdu s vervou a od začátku jsme měli vice šanci a gól z naší strany byl od sameho začatku na spadnuti.
Paradni turnaj se všim vsudy. Hraci, organizatori i divaci. Moc povedene.
Super vykon a soudrznst //nejen// ve finale.
Historicky moment co tady byl naposled pred 38 lety.
Hoši děkujem!!! Hoši děkujem!!! Hoši děkujem!!!
Švýcarsko sice prohrálo, ale furt se píše s tvrdým Y.
Zatím adekvátní náhrada za pana Šípa v nedohlednu. Bohužel, je už za zenitem. Kdysi laskavý humor pana Šípa se ztrácí v přešlapech a pomalu se mění v bulvár. Kdo s kým aj. Ale porovnávat pořady Šípa, Krause, Dědka nelze.
Pan Dědek naprosto zklamal v uvádění Andělů, holt je to jiná kategorie, tam je nutná značná dávka improvizace, ale i přehledu...
Zase další, kterýv chování nějaké skupiny generalizuje na celou generaci. Máme 9 vnoučat a žádný kontakt s vrstevníky jim nechybí. A protože s dětmi stále ještě občas pracuji, vidím, že nejsou takové, jak je popisují zdejší zapšklé stařenky a staříci
A přesto jsem seniorka - pohlazení chci od blízkých, nikolo od sestry nebo od lékaře, takže já osobně daleko raději využívám elektronickou komunikaci, než se dohadovat s někým, kdo třeba zrovna nemá náladu, nebo je povýšený (spousta starších lékařů) apod.
...nevychovávám, negeneralizuji, pouze konstatuji. Máte štěstí, že máte kolem sebe někoho, kdo vás pohladí, stačí vám na dálku objednat léky...
Mnoho starých, opuštěných, nemocných lidí čeká v nejrůznějších zařízeních, nemocnicích, ústavech právě na vlídné slovo, pohlazení. Je mně 73 let, pracuji celý život ve zdravotnictví, vím, jak je osobní kontakt nenahraditelný. Proto se snažím, být na naše pacienty, klienty vlídná. Vám přeji, nechť vám zdraví slouží, pěkný den.
... ale ty děti existují v dnešní společnosti plné násilí, zloby, politických skandálů, lidské blbosti povýšené na originalitu, apod...
Ale, ale, děti se formují v rodině, škole, společnosti. Všichni se podílíme na výchově. Můžete psát co chcete, ale dnešní přetechnizovaná doba nepřeje dětem. Mají vše, ale chybí jim nejvíce kontakt s vrstevníky, mnoho z nich žije ve virtuálním světě odtrženy od reality.
Krásná je robotizace, pokrok nezastavíš, ale ruce lékaře, sestry, komunikaci přímou, pohled do očí, pohlazení, rozhovor vedený přes obrazovku , to není totéž.
Ve škole přestávky neslouží k "vyblbnutí", ale dohnat na mobilu ztracený čas. Je toho hodně, o čem psát, ale vymlouvat se kdo co zavinil? Začněme u sebe...
Ano, pan Dušek nevnucuje své názory, ale ruku na srdce, kdyby nechtěl, nebudou jeho názory prezentovány, nebude vystupovat v TV, nebudou k dispozici videa, knihy. Je to dobrý marketingový tah. Ale na každém je, jak si vyloží, pochopí, přijme jeho styl.
Člověk, který po léta předkládá lidem, píše, mluví pro lidi s lidmi ví, že alespoň zrnko jeho pravdy padne na "úrodnou půdu". A o tom to je.
1
Sledujících
3
Sleduje
1
Sledujících
3
Sleduje
Zajímavý rozhovor, velice si vážím všech, kteří pracují, věnují se lidem, kteří žijí tzv. na okraji společnosti. Drogy jako lék patří do rukou odborníků, lékařů...ne na tržnice. Kolik reklam propaguje pleny, vložky, alkohol, cigarety. Varování před užíváním drog jsem zatím nepotkala. Ano, do závislosti se dostává každý jedinec sám. Co tomu ale předchází? Někde je to nadbytek, jinde touha se vyrovnat těm, kteří na to mají. Rodiče, kteří se honí za zisky a nemají čas na svoje děti, škola, kde se pěstují propastné rozdíly mezi dětmi, společnost, která k tomu bezmocně přihlíží. Důvodů je mnoho, proto mluvme s našimi dětmi o všem i o drogách.