Tato problematika je mnohem složitější. Sovětský svaz měl tak zvané "Rusy" prakticky všude, v každé republice. Ale je tu háček. Víte vůbec, kolik lidí neruských národností či neruského původu, kteří žili na území SSSR a dokonce se tam narodili, měli v dokladech, že jsou Rusové, a dokonce, ač neměli v sobě ani jedinou ruskou buňku, měli ruštinu jako rodný jazyk, protože předci, kteří se tam ocitli, pomalu ale jistě svůj jazyk zapomněli a už mluvili jen rusky (zvláště ze smíšených manželství, a to nemusely být sňatky s Rusy, ale třeba Armén a Polka, a další variace)? Uvědomte si laskavě, že v době rozpadu Sovětského svazu tam byli (a nevím jestli ještě jsou) Řekové, Němci, Francouzi, Češi... A nemuseli umět svou mateřštinu. Ti ovšem zpravidla uměli rusky plus oficiální jazyk té republiky, kde žili, a často to uměli moc dobře. Měli oficiálně ruskou národnost. Že jde o lidi, kterým je dnes 60+? Třeba. Ale uměli mj. anglicky nebo německy. Po rozpadu SSSR většina z nich přijala státní občanství té republiky, kde zůstali nebo prostě ještě nějakou dobu měli zůstat, než se rozhodli bud´ jet do Ruska nebo do země svého původu. Nebo do Ameriky. Ovšem Rusové jsou na jazyky tupí, a ani nepokládají za nutné se naučit jazyk země, kde žijí. Ale pozor: od 20.stolletí. Jinak dříve, pokud někam jeli, i kdyby jen na týden, studovali jazyk té země. Takže mohli jet, například, na léčení do Itálie nebo jen tak uvidět památky, a předem se učili italsky. Pak už ne. Pak asi mysleli, že každý musí rozumět jejich řeči. A zvolit si občanství Ruska a zůstat v Lotyšsku je prostě hloupé.
On mu dal své příjmení? Takže ho adoptoval jako syna se vším všudy? Bude dědit?.. „Klonování je jedinou možností, jak zachovat zcela výjimečného jedince, protože výjimečný jedinec křížením už nevznikne. Platí to nejenom u psů, ale třeba i u výjimečných dostihových či parkurových koní,“ řekl podnikatel. No právě. Co takhle nechat naklonovat sebe? Zanechal by svou výjimečnost, jinak křížením to prostě nevznikne - určitě již má s tím zkušenosti.
A ona nemá peníze? Chuděra! Manžel coby luxusní psycholog určitě vydělával majlant. A jakožto zásadový člověk nejdřív musel zanechat poslední vůli pro budoucí vdovu a své tři děti. Že by to neudělal? Tyto údaje u sebe musí mít notář. Vím, že Donio, než schválí žádost o sbírku, nejdřív důkladně zkoumá situaci, vždycky vyžaduje veškeré dokumenty a důkazy, doslova počítá každou korunu, a žadatel musí v popisu účelu sbírky přesně specifikovat na co všechno budou peníze použity. A po ukončení sbírky, když se peníze dostanou onomu potřebnému, má povinnost ten dotyčný doložit své výdaje, přičemž výdaje mohou být pouze na účely sbírky. Jedná se opravdu o každou použitou korunu a dokládá se výpisem z účtu a každým paragonem. Dokonce i kdyby z těch peněz platili za toaletní papír... Uvede se i časové očekávání, tj. za jakou dobu vybraná suma bude utracena. Pokud z vybrané sumy zůstanou nějaké nepoužité peníze, musí ten dotyčný tuto částku vrátit na účet Donio nebo během 3 let od obdržení peněz přispět z této zbylé částky dalšímu potřebnému v rámci Donio. To jsou pravidla... A i kdyby manžel nezanechal závěť, stejně je tu ještě dědické řízení a vdovský důchod. Ale žádná finanční tragédie pro tak zámožnou paní to rozhodně nebude.
Podobný článek tady byl 2.9., název: „Nebavíte se se mnou,“ říkal, když střílel. Jenže problém byl jinde, ukázaly posudky, autorka Kristrina Ciroková. A celý tento případ, vyšetřování, výsledky a způsob, jak se to podává novináři, obsahuje nesrovnalosti.
1) Především nová informace v článku Cirokové: Bylo krátce před třetí odpoledne, 21. prosince 2023 se v hlavní budově filozofické fakulty scházeli tradičně lidé na zpívání vánočních koled. Jeden z pedagogů zaregistroval cestou do prvního patra budovy na Palachově náměstí přicházejícího muže v černém oblečení. Jak později pedagog vypověděl, muž držel „pušku s nápadně dlouhou hlavní“. Přibližoval se a křičel: „Tady se bude střílet.“ Jak to? Viděl Davida už cestou do prvního patra a dokonce s puškou v ruce?! A nic neudělal?! Původně, když byly zveřejněny výsledky, psalo se, že měl zbraně v 4.patře, kde začal střílet, a předtím ho nikdo s puškou neviděl, a ještě na schodech do 1.patra.
2) Profil. Leblová: „Byl emočně plochý, neuměl vyjadřovat city, navenek lhostejný ke chvále i kritice. Jen málo činností mu dělalo radost (anhedonie). Neměl k sobě úctu.“ A hned v jednom kuse závěr, že soudní znalkyně z oboru psychologie a psychiatrie Ludmila Čírtková a Gabriela Leblová dospěly k názoru, že klíčovou roli pro jeho činy sehrála jeho komplikovaná osobnost - jak se totiž shodly, muž trpěl smíšenou poruchou osobnosti se schizoidními, narcistními a disociálními rysy. Tak pardon, ale když neměl k sobě úctu, kde se vzalo, že měl narcistní rysy?
3) Jiří Švarc: „že to byl schizoidní, to znamená velmi introvertní člověk“
Státní příslušnost má význam. Možná, právě to bylo důvodem, že se nemohla začlenit, měla špatné výsledky a propadla. Proto tato otázka je zcela na místě. Ale tím asi mysleli něco jiného, že? Nějakou holčinu islámského zaměření, která zaútočila nožem? Přece v Německu a ve Francii (a nejen tam) je to už na denním pořádku.
Zajímavé... To už není standardní rozvernost. Chápu, že jsou opravné maturity apod., ale s těmi maniaky z Dněpropetrovska přehnali. Jak se o tom dozvěděli nebudu domýšlet - k dispozici mají Internet. Ale v dnešní době zasažené válkou na Ukrajině, to zní obzvláště zákeřně. Pro nezasvěcené: Dněpropetrovští vrazi byli Viktor Sajenko a Igor Suprunjuk. Oba se narodili na Ukrajině v roce 1988 a pocházeli z vlivných rodin. Spolu se svým kamarádem Alexandrem Hanzhou začínali tak, že týrali zvířata. Věšeli na stromy psy a pak jim zaživa párali břicho. Nebo přibili kotě na kříž, kterému předem zalepili tlamu lepidlem, a trénovali střelbu z pistole. Všechno fotili. Byli doslova posedlí fašistickou symbolikou, zvířecí krví kreslili hákový kříž, fotili se jak hajlují, na jedné z fotek byl Suprunjuk vyfocen s hitlerovským knírkem. Po škole dělal taxikáře a několik svých zákazníků přepadl a okradl. Znechucený Hanzha nakonec své kamarádství s těmi dvěma ukončil. Dvojice začala vraždit lidi. Často používali kladivo a ocelovou trubku. Jednomu muži po opakovaném bití kladivem zabořili šroubovák do břicha, následně do oka, a nakonec do mozku (ten ještě byl naživu). Všechno natáčeli... Dostali u soudu doživotí, a to přesto, že Sajenkův otec byl prominentní právník a snažil se udělat všechno, aby jeho syn spolu se svým kumpánem z toho vyvázl... Asi dosud jsou ve věznici, když dostali doživotí... Ale co společného to všechno má s výhrůžným mailem na českých školách?
Někdo si chce prodloužit prázdniny - to je celé. Když jsem vyučovala na gymnáziu, také to stávalo několikrát, že volal nějaký muž na vrátnici a upozorňoval na bombu apod. A prý to bylo i na dalších školách. Shodou okolností zrovna v dny psaní testů nebo v době maturitních zkoušek. A dnes jsou reparáty.
"Hej, Slované!" Jenže to už dávno neplatí. Dnes to má spíše parodický prvek. Je na tom mnoho naivity a touhy po velikášství. Všeslovanská hymna, kterou napsal slovenský (!) básník a historik Sámo Tomášik během své návštěvy Prahy v r,1834, pobouřený tím, že němčina je v ulicích Prahy slyšet mnohem častěji, než čeština. Poznamenal ve svém deníku: "Pokud matička Praha, perla západního slovanského světa, se začíná ztrácet v německém moři, co asi čeká Slovensko?" První verze textu ovšem zněla "Hej, Slováci!", ale záhy Tomášik díky myšlence panslavismu zahrnul do textu opravdu všechny slovanské národy. Zvláště pro slovanské země pod vládou Rakousko-Uherska to byla povzbuzující píseň. Stala se oficiální hymnou Svazu Slovanského sokolstva, který byl součástí všeslovanského hnutí. Rozšířila se v češtině, polštině, srbštině, chorvatštině, bosenštině, černohorštině, slovinštině, makedonštině, bulharštině, ruštině, ukrajinštině, běloruštině a rusínštině... Ovšem ono všeslovanské bratrství se osvědčilo s druhou světovou válkou i v pozdějších dobách do značné míry, a "osvědčuje se" pochopitelně i dnes ve válce mezi Ruskem a Ukrajinou. Naivní představy skončily. Panslavismus? Zašlé časy. Je důležité žít v realitě - tady a ted´.
Tak co se týče fotografie... Kdyby jí výbuch utrhl hlavu, tak by byla celá od krve - jenže krev je tak akorát pod lavicí, na těle ani na světlých šatičkách ani kapka, a lavice je také čistá. Lze tuto informaci nějak objektivně ověřit? V dnešní době takový snímek jde vyrobit za pomocí AI bez problémů... kdyby ještě ta krev byla na svém místě. Nevypadá to důveryhodně.
Ale pane Havlíku, ten autentický citát zná asi každý nějakým způsobem i bez českého překladu a bez pozměnění, a pokud někdo neumí francouzsky, může dohlédat Delonův slavný výrok v jiných jazycích - v angličtině nebo v italštině. „Někteří lidé se mi hnusí. Vše ovládá lež, všechno je překroucené. Lidé se navzájem nerespektují a nedrží slovo. Záleží jen na penězích. Po celé dny se omílají jen nějaké zločiny.“ No to by snad řekl každý (není třeba k tomu dodávat voloviny o židozednářství nebo o spiknutí proti Rusku). I já dnes řeknu totéž a vzápětí skočím pod vlak. Ale proč mícháte nedávno zemřelého Delona s umělou rýží a s opičími neštovicemi?!
17
Sledujících
0
Sleduje
17
Sledujících
0
Sleduje
Otevřít státní kasu pro své lidi. Zavést konsolidační příspěvek. Ale hlavně okamžitě přestat vyhazovat peníze na Otesánka, uskromnit se, ušetřit na zahraničních cestách, na oblečení a na zbytečných diplomatických rautech. Spustit sbírku na Donio. A řešit bydlení pro své občany, kteří v důsledku záplav přišli o domov.
2 odpovědi