Super, mluvíte mi z duše.

V 60 jsem (konečně) začala chodit do fitka. Oznámila jsem trenérovi, že jsem nemehlo, ale pár tréninků trvalo, než pochopil, že to tak opravdu je. Přizpůsobil se, nechce po mně cviky, které vyžadují trochu větší koordinaci pohybů a jsme spokojení oba. Nakonec i výkony jsou slušné a já po celoživotním nesportu (kolo a plavání "na paní radovou" nepočítám) bez cvičení nemůžu být. Mám trochu obavy, že moje "nadání " zdědila vnučka, tak se hýbeme spolu. V míčových hrách jsme na tom stejně ( bude jí pět).

Na gymplu 1976-1980 jsme měli zakázané džíny (nedodržovalo se, ale občas byly řeči typu - no hlavně, že máš džíny, ale v hlavě prázdno), minisukně (zrovna moc nefrčely, ale co už) a dlouhé vlasy. Oblečení jsme vesměs řešili tak, že jsme chodili dost šíleně postrojení, ale nebyly to minisukně a džíny a trička s nápisy. Kam se hrabou dnešní černočerní středoškoláci! Ve vedlejší, výrazně klučičí třídě vyřešili zákaz dlouhých vlasů tak, že šli dohola. Hezký pohled. Vypadá to jako hezké vzpomínky. Ale nechtěla bych to zpátky ani za nic.

Lehce ovlivnitelní a náchylní věřit jalovým slibům a jednoduchým řešením jsou právě ti, kteří si nedokážou spočítat, že s odchodem do důchodu přijde finanční propad, kteří jen pasivně přijímají, co se k nim donese, bez aktivního přístupu k životu, informacím, "novotám". A to nenastává odchodem do důchodu, na tom se pracuje tak 40 let.

Jo, na mých 158 cm úplně ideál.🤦‍♀️

Denní teploty 10-14°C. Co jako, na konci března?

Nejmrňavolinkovatější vošajsanej vochcapikulérnik. Před 45 roky to bylo jméno profesora...

Ted ke stáru máme ve slovníku něco jiného, a těžko vysvětlovat význam výrazů jako "jemná směsice", "retrolát", nebo použití slova challenge nebo para compartir. Nad skibidi se nepohoršuju a čekám, s čím někdy přijde vnučka. Zatím je malá a používá jen "upsík".

Objev století. Rozvaděč nám montovala elektrikářka už před 15 lety.

Jezero... Galerie Ludvíka Kuby...

Ano. Hlavně je důležité si uvědomit, že i já jsem součástí místa, kde žiju, i já ovlivňuju jeho podobu.

Asi jim pošlu fakturu na nějaké poradenství. Nechtěli? Nečerpali? Ale mohli!

Bod 4. je nejdůležitější.

Chlapák a hrdina, obránce pravých českých hodnot... akorát neumí po chlapsku říct, jak to bylo a kroutí se jako škrkavka.

Jaké štěstí, že tu jsou ještě jiné církve než katolická.

A postarší pánové co?

Ve španělských přímořských vesnicích se o siestě vyhřívají na pláži staré nikoliv štíhlé ženy nahoře bez. A víte, co? Vypadají líp, než kdyby na sobě měly plavky. A hlavně je jim jedno, co si kdo myslí.

Částečně souhlas. Chcete vědět, co řvu na robotický zákaznický servis Zásilkovny? Ne, nechcete...

Většinou jsem ale ráda, že nemusím klepat/kopat/bušit na dveře a věci se dají vyřešit jinak. Někdy se stačí jen nadechnout, vydechnout - a šílený problém vypadá jinak. Po době bez mobilů a obecně bez veškeré té zatracované techniky se mi nestýská, jen občas je mi milejší lidský kontakt. Jako u všeho platí pořekadlo Dobrý sluha, zlý pán.

Život nebyl lepší, ani lehčí. Jen byl přehlednější. Někteří lidé se v současném světě ztrácejí a radši by měli jistoty. Já mám ráda tu košatost, rozvětvenost, i za cenu mírného chaosu. Pro brblaly - je mi 64, paměť slouží.

Právě za socialismu byla šikana bagatelizována. " To je takové dětské škorpení." Nebo: " Jeden za osmnáct, druhý bez dvou za dvacet." Nebo:" A co? Ubylo tě?" Řešilo se, až když tekla krev. Stačilo mít brýle nebo vadu řeči a o zábavu bylo postaráno.

V MB ještě projít ulicí Palackého a pokochat se secesí.

Stařík na prahu sedmdesátky... Je hezké, že mohou publikovat školáci. Ale ať vyrostou, možná se zastydí za ty kecy.