Pochopitelně! Do r. 89 byla čeština i slovenština zastoupena v médiích rovnoměrně. Slovenské překlady knih zahraničních autorů byly často snáze k sehnání, slovensky psané povídky nebo pohádky byly i v čítankách na ZDŠ. V podstatě jsme se slovenštinou vyrůstali. A nikomu to nepřipadalo divné.

Tak podle mě by to mělo smysl, kdyby ke stejným opatřením přistoupily VŠECHNY státy na celé planetě, zaostalé a rozvojové země nevyjímaje. Jinak i kdybychom se tu přeškubli, tak dalšímu zamořování oceánů (a Země celkově) plasty stejně nezabráníme.

Kdyby jen ,,nastavované kaše", mě už dlouho štvou ty nově vydané a korektně upravované originály.

Tak to vydržela déle, než OP Prostějov. 🙁

Výhrady k jistým komunitám máme všichni. Jen se je bojíme veřejně přiznat!

No.... máte smutný život. Kvůli hledání banálních chyb si snad žádný film nedokážete užít. Některá pochybení jste v této pohádce zjevně museli hledat okénko po okénku. No a pár ,,chyb" jsou filmařské triky, které se v té době běžně používaly. A zapoměli jste zmínit Mrazíkovo ,,zasněžování" stromků. Tam šlo také o pozpátku přehraný záznam. Stejně jako ten s loupežnickými kyji. 😉

Asi jsme měli ve školní jídelně dobré kuchařky, které dokázaly uplést z exkrementu bič. K žádnému jídlu uváděnému v kvizu jsem díky jejich vaření nezískala vyloženě celoživotní odpor. Víme snad všichni, že školní i veřejné stravování tenkrát bylo řízené celkem striktními normami. Ale z rukou šikovné kuchařky i ta UHO chutnala dobře. Jediná omáčka, kterou jsem nechtěla jíst byla koprovka. Byla jakoby vodnatá; téměř průhledná. Doma ji maminka vařila ze smetany, ne z vodou ředěného mléka.

A není rychlejší a účinnější použít v dnešní moderní době nějaký wc čistič? Jako sypat jakoukoli potravinu do záchodu mi přijde fakt ujeté! Zvlášť při současných cenách! 😕

I dnes se ,,vytrhávají nevhodné listy" z knih. I dnes se nahrazují ,,nekorektní" výrazy v příbězích dávných autorů. Jen se to děje nenápadněji.

No a jak se říká matce, která je závislá na svém synovi? Moje tchýně bydlela hned ve vedlejším bytě a měla nutkavou potřeby kdykoli k nám vtrhnout ,,jak do chlíva" - tím myslím bez zaklepání a respektu k našemu soukromí. Můj muž se k ní pochopitelně choval s jistou úctou a já zkraje také. Ale po čase mi začaly vadit ty její neustálé kontroly, nevyžádané rady ( s nadsázkou: ,,Proč mícháš guláš zprava doleva, když se má míchat zleva doprava?" ) a opravy téměř všeho, co jsem udělala. Šlo v podstatě o banality, ale děsně mě štvaly. Manžel to tak tragicky nevnímal, protože většinu dne nebýval doma. Podle něj se asi jeho maminka snažila svými silami přispět k hladkému chodu naší domácnosti. I když měla svou vlastní.

Však to bylo naschvál jen pro Ulici. Lucka zpívat umí. A zná své pěvecké možnosti.

Shoří ???

A co tak ohniště, do kterého přikládám jen dřevo? Nicméně myslím, že konkrétně v Barceloně návštěvníkům restaurací vážné omrzliny nehrozí.

Jak to bylo doopravdy se už nikdy nedozvíme. Ale krásně tuto část naší historie ztvárnila úžasná spisovatelka Ludmila Vaňková.

Jednou hérečka, vždycky hérečka. Silně pochybuji, že by bez nápovědy zvládla jen ,,volská oka".

No... nejvyšší čas!

Pokud nastane situace, že jeden (nebo oba) ze svědků zemře dřív, než zůstavitel, nebo že je po podpisu svědek zbaven svéprávnosti... jak se tohle řeší?

,,Politička později označila odmítnutí syrského vůdce podat jí ruku během návštěvy v Damašku za předvídatelné, protože to Šara coby silně věřící muslim neudělal kvůli tradicím své víry. Podání ruky mezi cizím mužem a cizí ženou je mezi věřícími v islámském světě a z pohledu některých právních vědců dokonce zakázáno." No tak když je tento postoj k ženám předvídatelný, tak do Sýrie měl být místo této političky vyslán raději politik. My, Evropané, můžeme s jejich názory a vírou nesouhlasit. Ale jako hosté v jejich zemi prostě musíme některé jejich zvyklosti ctít. Je to jejich stát a jejich pravidla.

A kolik času tedy potřebuje pračka před dalším výkonem, aby si náležitě ,,odfrkla"? To jste nějak zapoměla uvést. V podstatě nicneříkající článek.

Jen jednou mi trocha vánočního cukroví zbyla. Tak jsem jej zamrazila. A o čtyři měsíce později z něj bylo velikonoční cukroví. 😉