Jaksi se zapomnělo na armádu. Obrovská katastrofa se stala vojenskému vlaku na nádraží v Táboře, kde bylo hodně mladých kluků zmrzačeno a asi devět vojáků bylo mrtvých. Začátkem šedesátých let tam při dobrzďování najel plně naložený vlak vojenskou technikou na slepou kolej. Byla noc, mrzlo a sněžilo! Ve vlaku jsem jel a zúčastnil jsem se pohřbu svých kamarádů v pražském v krematoriu. Protože jsem měl v Táboře známost se svojí budoucí manželkou a ona věděla, že tam přijedeme vyhlížel jsem ji z okna vagónu. Když se vlak začal bortit a náš vagon cpát pod můstek přes kolejiště, vyskočil jsem z okna a asi si zachránil život. Náš vagón byl nejvíce postižený!
No prostě, asi jak kde. Znám jatka s výrobnou uzenin, kde bylo vše jinak. Čisto, protože v létě by se tam pro smrad nedalo nic. Zaměstnanci měli možnost si zakoupit maso za režijní cenu 10 Kčs(jakéhokoliv masa) za kilo a vnitřnosti byly ještě levnější, ale už nevím kolik stály. Zrovna za tolik korun prodávalii u okénka výsek určený k likvidaci, kde ho kupovali chovatele domácích mazlíčků, myslivci a jezdila pro to i policie pro své psy. No těch 14 stovek dostával pomocný dělník a paní Dědourková, která přijímala zvířata na porážku by žádné hrubé zacházení se zvířaty nedovolila! Nehledě na přísného a zlého veterináře, který u všeho asistoval. Poznal jsem jatka v Poličce a u Tábora! vše se dobře udilo a zpracovávalo ručně! Ovšem už tenkrát jsem slyšel, že někde to je hrozné! Prostě jak kde! Je to na lidech!
0
Sledujících
4
Sleduje
0
Sledujících
4
Sleduje
Jenže zatím co se ta zázračná nezastaralá auta v Alpách na sněhu jen Hrabala a klouzala my jeli!