Já se rozhodně poznala. Taky se mi z toho zhoršují psychické problémy. Někdy dokážu říct ne, ale mám potom výčitky svědomí.

Jsem kozoroh a to, co se píše v článku, mě skutečné dokáže vytočit, ale je tu něco, co mě vytáčí ještě víc: když za mě někdo jiný rozhoduje, co si myslím, jako by ten dotyčný měl být telepat. Od mamky mě nejvíc štvalo, když řekla něco typu: Ty bys to taky takhle chtěla. Přítel se toho dopouští taky, ale on je býk, takže tam nemá cenu mu něco vyvracet - prostě rozhodl, co si myslím a já se na něj můžu jen zamračit a protočit oči.

Syrová fazole se dá snad jen polknout celá a zapít vodou ne?

Jinak s mou sestřenicí jsme si u babičky strašně rády jako malé hrály na Popelky - po babičce jsme si vyžádaly do misky namíchat syrové fazole a čočku a přebíraly jsme - nás to bavilo a babička od nás měla klid. Ale chuť to jíst jsme určitě neměly.

Tak bohužel musím přiznat, že toto je pravděpodobně můj případ. Často tady na Proženy pročítám články o psychických nemocech a hledám se v tom, protože si uvědomuji, že se mnou to není v pořádku. Své psycholožce jsem se svěřila se svými problémy, ta mě odkázala na psychiatrii a tam jen napíšou antidepresiva, ale podle mě nezabírají. Ale teď asi vím, co je se mnou špatně.

V tomto směru bych potřebovala poradit, především ohledně crop topů. Začala jsem je nosit, ale už mi bylo 30 a přítel se mi trochu posmívá, že jsem na to stará, že to nosí jen mladé a puberťačky. Břicho mám ploché, vršek mám velikost S. Je to opravdu na můj věk tak nevhodné?

Potřebovala bych poradit, případně by o tom taky mohl být článek v této rubrice.

Vyrazila jsem si v tomto parnu do města v šortkách a krátkém topu, protože špatně snáším vedra. Přítel mi řekl, že na takový outfit už nemám věk a postavu. Vršek mám velikost S, spodek M (široké boky) a ano, už mi není pod dvacet, což je podle přítele maximální věk pro krátký top, resp. holé břicho, a navíc je to prý jen pro štíhlounké dívky. Prostě mi jinými slovy řekl, že jsem na to stará a tlustá. A tak mě zajímá: opravdu jsou krátké topy jen pro puberťačky? Nebo jaký je maximální věk, abych nepůsobila trapně?

Pouzdrové šaty podle mě nejsou na úplně každou postavu, rozhodně ne na tu moji. Vršek mám 36 (o absenci prsou ani nemluvě), spodek o číslo větší. Pouzdrové šaty mi jsou buď nahoře volné nebo dole příliš upnuté. Já bych musela mít jedině na míru. Škoda, na těch celebritách s dokonalou postavou vypadají fakt krásně. Na mě ne.

V případě Sněhurky a Krásky je kreslená verze tisíckrát krásnější než ta živá představitelka. I když vlastně všechny ty kreslené postavy mají kouzlo, které jim nevdechne žádný živý herec. Trend přetáčení kreslených pohádek na filmy s herci se mi nezdá jako nejlepší volba. I když, mnoho lidí to do kin táhne.

Na tu modelku použili podivný odstín makeupu, vypadala, jako by trpěla žloutenkou.

Já sice jsem na svalovce, ale z tohoto výběru se mi nezamlouvá ani jeden.

Také pracuji v muzeu a sama vím, jací jsou někteří lidé nevychovaní ignoranti. Máme tu cedule "Nesahat", ještě při prodeji vstupenek jim připomenu "Nesahat!". Ale hned po vkročení do expozice začnou trpět náhlou amnézií.

Když jsem začala pracovat na pokladně v muzeu, byla jsem přesvědčená, že do muzeí chodí jen kultivovaní lidé. Ach, jak bolestivé bylo mé procitnutí!

U první mě napadlo CD. Vejde se do kapsy a zaplní místnost hudbou (tedy pokud je v ní přehrávač).

U druhé jsem si řekla, že na elektrické křeslo nemusím sedat, prostě ho obejdu.

U třetí jsem ani nedočetla zadání a hned mě napadlo, že četl knížku pro slepé.

My jsme si kupovali na vesnici rodinný dům s věcným břemenem - jakási černá kočka bydlela v naší stodole. Nebyla sice moc kontaktní, ale krmili jsme ji a tak si na nás zvykla. Po čase se na našem dvoře začala objevovat koťata. Neměli jsme srdce je jakkoli utrácet, tak jsme je tam nechali, některá po čase zmizela, některá jsme někomu udali, nakonec nám zůstalo na dvoře šest koček. Všechny jsem nechala vykastrovat, aby se už dál nemnožily, přece jen to krmení leze do peněz a sousedi taky nejsou moc nadšení. No ale protože šest koček není nikdy dost, přivezla jsem si ještě nalezence od silnice - to jsem takto jednou jela z práce domů autem a najednou vidím u krajnice daleko za městem koťátko. Hned jsem zastavila, nabrala ho do auta a to koťátko mi celou cestu domů na klíně spokojeně předlo. Teď už je taky vykastrovaná a součástí smečky.