Můj táta byl v minulém tisíciletí učitel, byla padesátá léta, rodiny bývaly početné a starší děti opatrovaly ty mladší úplně běžně. A tak jednou, když šel ze školy, uviděl u plotu hřiště skupinku kluků kouřit. Ti hned schovávali cigára a slušně pozdravili. Shodou okolností to byli všichni bratři, nejmladší byl ve druhé třídě. Za čas potkal jejich otce, ten se ptal, jak to dětem jde ve škole, že by holka chtěla na zdrávku. No a táta při té příležitosti řekl, že holka je šikovná, ale ten malý by neměl ještě kouřit. Potkali se za týden a pán hlásil - pane učiteli, já je pro jistotu zpleskal všechny. Táta ztuhnul - a kolik ji proboha máte? -Zatím devět, další na cestě.
Jsem žena z venkova, důchodkyně, 70+, společenský status "nižší střední". Protože jsem byla zvyklá celý život uvážlivě vycházet se svým příjmem, netrpím nedostatkem. Pokud vím, jak se jmenuju, kolik mi je a kde bydlím, mám se fajn. Ostatní je irelevantní. Volit asi nepůjdu, protože bych podle průzkumů určitě volila špatně a polulisticky, i kdybych volila "Přátele z mechu a kapradí". Je hezky, jdu se psem na špacír.
Děkuji za krásný článek, za tichý humor v něm,úctu k umělci a pěknou češtinu. Pana Kveitika jsem poznala jako dítě, když v našem městě točil film - myslím, že to byl "Majster kat". Pamatuji si to nejen proto, že to byl krásný chlap, ale nám dětem vždy odpověděl na pozdrav, což ani tehdy nebylo běžné.
15
Sledujících
1
Sleduje
15
Sledujících
1
Sleduje
Děkuji. Závan zdravého rozumu. Vzácnost.