Krásné. Nevím, zda pravdivé, ale určitě možné. Ono to ale vážně funguje (pravda, ne vždy) jen když "stěžovatel" začne slušně. Ne boucháním na dveře a rozčilováním se a útoky typu: kdo to má stále poslouchat, myslíš si, že tu jsi sám?! apod. Když slušně upozorním, že už mi to začíná lézt na nervy, je šance, že reakce je také slušná a nakonec se nějak domluvíme. Když začnu útokem, dočkám se nejspíš agrese...

Můj muž před léty rekonstruoval barák. Po práci, samozřejmě, do noci, dokud měl sílu. Soused, starý pán, už toho hluku a světla měl také plné zuby, v pyžamu, županu a pantoflích vylezl ven, poklepal mu na rameno a ptá se: "prosím Tě, máš zítra čas?" "Jistě, pane XY, co potřebujete?" "Já nic, ale už se no to teda vybodni a dodělej to zítra, jsou dvě v noci..." Smáli se prý tomu spolu ještě hezkých pár let, dokud starý pán byl. A my se tomu smějeme dodnes. Jde to i bez nadávek

Připomíná mi to jeden vlastní (a vážně skutečný) zážitek. Studovala jsem v cizině, v sobotu dopoledne naše skupinka cizinců (Švéd, Bolivijec, Němec, Bulharka, Slovenka, já a jeden Sudanec) jeli poloprázdným městským autobusem do centra města. Na další zastávce nastoupila podobná madam a přesto, že dvě řady sedadel za námi bylo několik volných míst, postavila se vyzývavě nad mého kolegu ze Sudanu (černé pleti) a když to nezabralo, jízlivě pronesla: " víš, mladíku, U NÁS se dámy pouští sednout!" A můj kamarád se usmál a opáčil: " A U NÁS takové báby jíme". Vypadalo to, že nikam dál nepojedeme, protože smíchy pukal celý autobus včetně řidiče...

Pokusím se. Nesouhlasím, že v seniorském věku nelze nic ovlivnit. Naopak, domnívám se, že právě postoj "stejně nic nezměním" (nejen seniorů) způsobuje strašlivé škody ve společnosti - v potaz jsou pak brány pouze názory "řvounů". Témata jsou zajímavá, pro mě asi nejvíce zoufale narůstající problém obezity společnosti v návaznosti na sociálně ekonomickou a zdravotní politiku u nás. Zní to jako přitažené za vlasy, ale ono opravdu všechno souvisí se vším. Všimli jste si, jak velká část rodin závislých na dávkách je obézní, a to včetně dětí? A nemyslím, že jíst zdravě znamená draze. Jen mám dojem, že si spousta lidí nedostatek zájmů a zábavy kompenzuje pochutinami, které jsou zpravidla příšerně drahé a nezdravé, mnohdy navíc návykové. Všudypřítomné (v TV reklamách) Lays stojí cca 950,-Kč/kg, Bohemia chips 350,-Kč/kg, běžné pečivo 35-100,-Kč/kg, zelenina 20-150,-Kč/kg, sýry 150-200,-Kč/kg, maso (vepřové, kuřecí) 100-200,-Kč/kg. Mnohdy vidím, že kdybych kupovala potraviny jako spousta lidí (povětšinou těch objemných), brzy bych nejenže potřebovala finanční pomoc, ale ještě bych zatížila zdravotnictví problémy kardiovaskulárními, cukrovkou, klouby. A proč vidím vazbu na sociální, zdravotní politiku? Opět v nespravedlivém přístupu. Spousty lidí trpí různými zdravotními problémy, jejichž léčba není hrazena z veřejných prostředků nebo je hrazena jen částečně a jen za určitých podmínek, a to i přes to, že si tyto problémy nepřivodili sami. Kupř. na brýle dostanete příspěvek 1x za 3 roky 150,-Kč. Nebo, když porušíte podmínky protialkoholické léčby, letíte - konec státem hrazené péče.

Strážníci, kteří ignorují porušování zákona, by měli mít trest snad i přísnější, než samotní nácci - pokud "veřejný činitel" prakticky tiše podporuje takové chování...

Ten tumor je nejen ostudou, což bude vzhledem k našemu brzkému předsednictví EU ještě více viditelné, on je bohužel i vrchním velitelem ozbrojených sil ČR, a to je v situaci války Ruska proti veškerým projevům demokracie a svobody hodně nebezpečné. Jaké by asi byly příkazy velitele v případě přímého ohrožení??

Klobouk dolů, děkuji. Moudry, přitom nekonfliktní nebo přinejmenším neagresivní pohled na soudobé dění v zemi v širší návaznosti na vzdálenější i nedávnou českou minulost. Plně souhlasím se všemi autorem jmenovanými příčinami všeobecného odmítavého postoje české společnosti vůči politice, institucím a nezřídka k jakémukoli systému a řádu vůbec. Jen myslím, že je tu ještě jedna, společenské vnímání institucí velmi závažně ovlivňující skutečnost - právní řád, respektive jeho aplikace do všech oblasti našeho života. Nejsem s to dohlédnout, z čeho všeho to pramení, snad zčásti ze snahy ochránit nejzranitelnější, zčásti snahou zabránit podvodům, zneužití a dalším negativním jevům, nezřídka ovšem i vlivem různých ekonomických zájmů, ale touha našeho systému opatřit paragrafem zákona, vyhlášky, či alespoň prováděcího předpisu nebo normy činí systém natolik komplikovaným, nesrozumitelným a nepřehledným, že se paradoxně obrací proti "malým a slabým". Tito jsou tak často vystavení libovůlí jednotlivců (úředníků, jednajících i v dobré víře, jen z nesprávně pochopených pravidel) a narůstající byrokracie, již se nejsou schopni bránit. Nezbývá jim (nám) tak, než se vzdát, podvolit nebo předpis nějak "obejít". Jako příklad může sloužit jak daňový systém, sociální nebo stavební zákon a předpisy souvisící (zde patrně autor eseje má nemalé vlastní zkušenost). Což zcela určitě nepřispívá k celkové akceptaci demokratických pravidel a institucí... A odtud je už jen krok volbě kýmkoli proklamovaných jednoduchých, rychlých a účinných řešení všeho...

Souhlas, zasloužil. Jen myslím není podstatné, zda veřejně či neveřejně, ale jak brzy...