Mne také zaujal ten závěr - prvorodičky v Texasu musí ze zákona na vyšetření na poporodní deprese. Myslím, že takové vyšetření by měl být standart všude. Psychický stav ženy po porodu je dost často přehlížen a bagatelizován, ženy se stydí někam jít, nebo si to ani neuvědomují, že je něco špatně. Pro mne první dva měsíce po porodu byly - co se týče psychiky - nejtěžším obdobím v životě, kdy jsem si říkala, že už tou jednou nohou v Dobřanech jsem.
Dušek má o kolečko navíc. Psychosomatika - stav duše úzce souvisí se stavem těla. Ale rozhodně to není tak, že by člověk onemocněl a zemřel na rakovinu jen proto, že nenávidí svůj život. Tohle musí urazit a dotknout se všech onkologických pacientů a jejich rodin, hlavně, pokud se jedná o malé děti a to se bohužel také stává. Tenhle chlap vypouští do světa nebezpečné superbláboly jen aby se zviditelnil.
Já od porodu (před 3 roky) říkám, že se zanedbává informovanost nastávajících maminek o tom, s čím vším se budou potýkat po porodu během toho prvního roku, a na koho se lze obrátit. Na předporodních kurzech a u doktorů se řeší vše jen ohledně porodu a tím to pro ně hasne, maximálně vás sestra na šestinedělí peskuje, že špatně kojíte (musíte jak magor vážit miminko před a po kojení). Nikdo vám neřekne, jak moc náročné (hlavně psychicky) to celé doopravdy bude. Určitě bych to nenazvala nejhezčím obdobím života ženy, i když své jisté kouzlo to má, ale to vidím až s odstupem času.
Já většinou dávám do kontejneru oblečení, které jsem moc nenosila a vím, že ani nosit nebudu, ale toho moc nebývá, protože tak nějak mám oblečení až skoro do roztrhání, kdy už se to nedá nosit ani takříkajíc doma ke slepicím. To pak buď hodím do popelnice, nebo podle materiálu do kontejneru, protože vím, že z toho dělají například čistící hadry do autoservisů apod. Nepoškozené blečení po synovi napytluji a popíšu.
0
Sledujících
0
Sleduje
0
Sledujících
0
Sleduje
Mě se jednou s bráchou na procházce s kočárkem stalo, že nějakej chlap bafnul na mýho syna do kočárku a natáčel si to na mobil. Pak jen řekl, že obličeje vymaže a odešel. Byly jsme úplně v šoku. Přítel pak řekl, že ten chlap měl štěstí, že tam nebyl on, jinak by dostal na budku. Lidi jsou fakt idi*ti.