Dobrý den, děkuji za vysvětlení a popis. Vaší práce si nesmírně vážím. Já díky Vaší kolegyně z oboru MUDr. Jitka Matlochová. Měla necelou hodinu před operací mimořádný rozhovor.

Byl jsem nachlazený, navíc silný kuřák. No 40 denně. Ona operaci nechtěla z důvodu rizika. Ale chirurg, chtěl z obavy akutní apendektomie a pupeční kýla. Od té doby 13let nekouřím.

Díky paní doktorky. Bohužel o tom neví. Ale chci se zeptat. Měl jsem dvě operace. Obě celková anestezie. A klasicky. Probuzení v pohodě.

Nevolnosti žádné. Teď mám recidivu kýly v jizvě. Lékař zatím váha. Prý velké riziko srůstů.

A s tím velké riziko během i po. Něco už mi řekl. Jaké jsou rizika? Jaká pravděpodobnost nevolnosti.

Lékař preferuje laparoskopii. A je v ní odborník. A mohou srůsty mít podíl na bolestech zad? Neurologické problémy... A jaká zobrazovací metoda je může odhalit? Předem děkuji. J. Sklepek

Pani doktorko, s clankem jste si jednoznacne dala praci a obdivuhodne elegantne dokazete lidsky a srozumitelne popsat relativne komplexni problematiku laparoskopii.

Jenom me tak nejak zarazilo??? Vasi chirurgove stale jeste pouzivaji Veresku? Pokud vim, vetsina vyspeleho sveta od ni ustupuje a pouziva tupy 12 mm trokar (Hasan) na dilataci umbilikalniho rezu? Veresku pozivaji snad uz jen stari gynekologove pred duchodem, teda aspon tady v Anglii... 🙂

Článek taky vytvořila AI, nebo jen obrázek?

Víte k čemu to povede? Že lidé přestanou konzumovat tento typ obsahu na Seznamu či Idnesu. Nebude to mít pro ně žádnou hodnotu, žádnou váhu, když ví, že si během chvilky mohou sami vygenerovat podobných článků nekonečně mnoho... Co nedá žádnou práci, ztrácí svoji hodnotu.

Paní doktorko, píšete nesmysly. Už jen to, že napíšete, že po neúspěšném Heimlichu by dotyčného měl vidět lékař...Myslíte asi coroner, že? Vy odrazujete lidi od jediné možnosti, jak přežít. Přitom to, co se popisuje v článku o tom, jak si provést Heimlicha sám a)může pomoci, b)pokud ne, dotyčný nemá co ztratit. Vsadila bych se, že pokud byste se do této situace dostala, improvizovala byste taky. A to, jak někdo píše v diskuzi, že si pomohl nárazem na zeď zezadu je regulérní způsob. I bez článku mě to napadlo, protože svépomocí tak napodobíte úder mezi lopatky. Chtělo by to víc pokory a ne přístup, že všechno víte, všechno znáte a všude jste byla dvakrát. Těchto lékařů se lidé chraňte, vím, o čem mluvím.

Brr! Ty zvuky by mi vadily.

Nestačila by vata do uší a lokální umrtvení?

Ptám se jako laik.

Rada do života: neplašte zbytečně lidi. Riziko nákazy přes lesní plody je minimální. Lišky nekálí do borůvčí, svým trusem si značkují teritorium na místě, které je spíše otevřené. A pokud píšete o echinokokóze, měla jste si někde najít, že česky se původce jmenuje měchožil, ne mnichožil - s mnichy nemá opravdu nic společného...

nějaká fakta, čísla by nebyla? Kolik lidí onemocní ročně?

Dobrý den, studuji nutriční terapii a učili jsme se, že jednou z možností, jak nehladovět, je využít sipping Nutricia PreOp, který se dá vypít do 2 hodin před operací. Jaké jsou vaše zkušenosti s touto formou nutriční podpory?

Neměla jsem problémy se zvracením a mám za sebou 3 operace. ale docela mě dostala nemocniční strava před operaci při které nám říkali , že nesmime nic nadýmavého. Byla super strava, fazolová polévka , omáčka s rýží a k tomu rajčatový salát s cibulí. Po operaci hrášková polévka a řízek s bramborem . Třetí den jsem šla domu, tím chci říci ,že nemají někde asi přehled o pacientech na jaký zákrok jdou.

Den před operací bez jídla a 12 hodin i bez pití.Pusu jsem měla slepenou,tak aspoň vyplachovat a otírat rty.Nedostala jsem ani jako diabetik analgezii do kapačky před operací,o to víc jsem po výkonu cítila a vnímala.Opiáty na noc vše ...doladily.Ráno mi bylo o dost fajn,ráno první sprcha s doprovodem.

Popisujete stav u plánované operace, ale při život ohrožujících nehodách se operuje ihned bez ohledu na jídlo a pití, holt se s rizikem musí počítat.

Lačnění 6 hodin nebo třeba i tři dny před operací mi nevadí...stejně po narkóze vždy zvracím. Navíc pro mě nepochopitelné, že má někdo před operací hlad či vůbec chuť na jídlo a chtěl by se nacpat...

Líbí se mi že nepíšete jen "co a jak", ale i proč - to je podle mně stejně důležité. Beru to podle sebe - jestliže znám důvod, informaci lépe vstřebávám. Pro zajímavost - chystám se na sono břicha a také před ním musím lačnit, i když tam ten důvod je zjevně jiný, aspoň podle selského rozumu. Zajímavé byly pro mně i informace o rozdílu u kojenců mezi mateřským a umělým mlékem. Při náhlých operacích kdy se pacient nemá šanci připravit je to jistě mnohem složitější, jak pro lékaře, tak pro pacienty.

Musím poděkovat za všechny články na téma anestézie atd. Ráda bych se zeptala - dotknete se někdy i tématu operací a možností anestézie pacientů se svalovou myopatií?

Prosim Vas,vypuzovani ciziho telesa Heimlichem u malych deti do jednoho roku rozhodne NE.....ublizite mu. A dale- stlacovani hrudniku dvema palci opet NE,protoze muze dochazet k nedostatecnemu uvolnovani hrudniku a tim nejkvalitni resuscitaci. Navic po par minutach mohou palce postihnout křeče. Pouzivaji se 2 prsty /ukazovacek a prostrednicek/ a temi se v primem smeru stlacuje hrudnik...

Série článků od této autorky je vždy poučná a krásně se čte. Ani tento příspěvek nezklamal. Díky za něj.

Kurz první pomoci dětem jsem absolvovala v prvním těhotenství a doufám, že ty poznatky nikdy nebudu muset použít, ale myslím, že je dobré si takovým kurzem projít, protože si spoustu věcí člověk vyzkouší a tudíž je i větší šance, že si na ty zásady první pomoci i vzpomene, když jde do tuhého, než když o té pomoci pouze čte. A v ideálním případě by měl kurz za pár let absolvovat znovu, aby si ty vědomosti udržoval. Za pár hodin kurzu se z člověka opravdu záchranář nestane, ale myslím, že i to minimum je lepší než nic.

Uvidime v cervnu a opet TEP kolene snad to bude lepsi a uz to beru s humorem.

Spinální anestezii jsem měla před třemi týdny při operaci prasklé achilovky. Anestezioložka byla velmi milá, vše mi vysvětlovala krok za krokem. Vlastní zavedení anestezie není nic moc, sice nebolí, je to nepříjemný tlak v místě vpichu, které ale rychle přejde po vytažení jehly. Pak už ztěžknou nohy, jemně mravenčí a rozlije se v nich teplo. Cítila jsem jen takové lehké dotyky nebo ťukání, ale bolest nebo něco nepříjemného ani náhodou. Zpočátku operace mě také trochu mravenčily ruce, ale nic nepříjemného. Ležela jsem na břiše, s rukama pod bradou, tak možná byly i trochu přeležené. Celou dobu jsem byla při plném vědomí, anestezioložka si se mnou povídala o průběhu operace a lékař - operatér mi vysvětloval postup. Vcelku zajímavý zážitek. Po operaci jsem měla nohy úplně bez možnosti pohybu, postupem času jsem s nimi mohla pomalu začít hýbat. Připadala jsem si jako v Kill Billovi: pohni palcem 😁. Rána a ani její okolí mě nebolelo až do druhého dne, ani pak to nebylo nic, co by se nedalo vydržet jen s brufenem. Takže pokud vám tuto možnost anestezie nabídnou, jděte do toho. Za těch pár nepříjemných okamžiků to určitě stojí, jste v podstatě v pohodě během i po operaci. Lepší než vyspávat klasickou narkózu.

Ma zkusenost je takova ze od zacatku jsem zadal pri TEP kolene uplnou ale na sale si to anesteziolog rozmyslel a ze epi tak dlouho skuhral az jsem uhnul at to pichne.Varoval jsem jej ze mam tvrde kosti a ze bude problem -neveril a pichl.

Samozrejme netrfil jehla sjela jinam a zasekla se nesla uz ani tam ani zpet coz trvalo asi 45 min nez dosel operater a jak mi rekl vezmu na Vas chir kombinacky tak se neleknete a jehlu vytahl.Anesteziologa sprdl proc nerespektoval puvodni prani pacienta. Takovy je muj zazitek s epi narkozou.Chapu ze je to zkusenostech a praxi ale kdyz vim ze hustota kosti je velka bude problem i pri TEP nepokousim se o epi.