Dobrý den, děkuji za vysvětlení a popis. Vaší práce si nesmírně vážím. Já díky Vaší kolegyně z oboru MUDr. Jitka Matlochová. Měla necelou hodinu před operací mimořádný rozhovor.
Byl jsem nachlazený, navíc silný kuřák. No 40 denně. Ona operaci nechtěla z důvodu rizika. Ale chirurg, chtěl z obavy akutní apendektomie a pupeční kýla. Od té doby 13let nekouřím.
Díky paní doktorky. Bohužel o tom neví. Ale chci se zeptat. Měl jsem dvě operace. Obě celková anestezie. A klasicky. Probuzení v pohodě.
Nevolnosti žádné. Teď mám recidivu kýly v jizvě. Lékař zatím váha. Prý velké riziko srůstů.
A s tím velké riziko během i po. Něco už mi řekl. Jaké jsou rizika? Jaká pravděpodobnost nevolnosti.
Lékař preferuje laparoskopii. A je v ní odborník. A mohou srůsty mít podíl na bolestech zad? Neurologické problémy... A jaká zobrazovací metoda je může odhalit? Předem děkuji. J. Sklepek
Dobrý den Jiří,
je skvělé, že jste přestal kouřit. Kéž by tak operace a doktorky zapůsobily na více pacintů 🙂
Co se týká vašeho dotazu, pokusím se odpovědět. Pokud váš lékař zvažuje laparoskopii, tak sám zvážil rizika a benefity přímo ve vašem případě. Srůsty obecně mohou laparoskopickou operaci znesnadnit, ale dají se při jí rozrušit, plus když by se z nějakého důvodu lps operace nedařila, dá se převést na operaci otevřeného typu. Věřila bych lékaři 🙂
Srůsty se mohou podílet na bolesti zad, zvlášť pokud "mění" držení těla (změněným tahem svalů uvnitř břicha).
Jestli a jak často se podílejí i na neurologických problémech, bohužel nevím.
Přeji vám, aby operace dopadla co nejlépe!
S pozdravem,
Bára
Pani doktorko, s clankem jste si jednoznacne dala praci a obdivuhodne elegantne dokazete lidsky a srozumitelne popsat relativne komplexni problematiku laparoskopii.
Jenom me tak nejak zarazilo??? Vasi chirurgove stale jeste pouzivaji Veresku? Pokud vim, vetsina vyspeleho sveta od ni ustupuje a pouziva tupy 12 mm trokar (Hasan) na dilataci umbilikalniho rezu? Veresku pozivaji snad uz jen stari gynekologove pred duchodem, teda aspon tady v Anglii... 🙂
Dobrý den Bohdane,
děkuji za milá slova k článku.
Co se týká Veressky- ano, u nás se na sálech stále používá. Nevím, zda ve všech oborech, ale v některých ano. I napříč nemocnicemi, co jsem se ptala kolegů.
Díky, že články čtete.
S pozdravem,
Bára
Článek taky vytvořila AI, nebo jen obrázek?
Víte k čemu to povede? Že lidé přestanou konzumovat tento typ obsahu na Seznamu či Idnesu. Nebude to mít pro ně žádnou hodnotu, žádnou váhu, když ví, že si během chvilky mohou sami vygenerovat podobných článků nekonečně mnoho... Co nedá žádnou práci, ztrácí svoji hodnotu.
Dobrý den, ne, článek nevytvořila AI.
S pozdravem,
lidská osoba, která si se článkem dala docela práci, Bára.
Paní doktorko, píšete nesmysly. Už jen to, že napíšete, že po neúspěšném Heimlichu by dotyčného měl vidět lékař...Myslíte asi coroner, že? Vy odrazujete lidi od jediné možnosti, jak přežít. Přitom to, co se popisuje v článku o tom, jak si provést Heimlicha sám a)může pomoci, b)pokud ne, dotyčný nemá co ztratit. Vsadila bych se, že pokud byste se do této situace dostala, improvizovala byste taky. A to, jak někdo píše v diskuzi, že si pomohl nárazem na zeď zezadu je regulérní způsob. I bez článku mě to napadlo, protože svépomocí tak napodobíte úder mezi lopatky. Chtělo by to víc pokory a ne přístup, že všechno víte, všechno znáte a všude jste byla dvakrát. Těchto lékařů se lidé chraňte, vím, o čem mluvím.
Dobrý den, paní Machalová,
potřebuji reagovat na jeden život ohrožující nesmysl, který ve Vašem komentáři vyvstal. Po neúspěšném Heimlichovi- tedy pokud se cizí těleso nepodaří dostat střídáním úderů do zad a stlačováním nadbřišku zachránci ven, člověk upadá do bezvědomí. Což ještě neznamená, že je mrtvý. Při zahájení resuscitace má stále šanci. Takže koroner, jak píšete, opravdu není potřeba.
S pozdravem,
Bára
Rada do života: neplašte zbytečně lidi. Riziko nákazy přes lesní plody je minimální. Lišky nekálí do borůvčí, svým trusem si značkují teritorium na místě, které je spíše otevřené. A pokud píšete o echinokokóze, měla jste si někde najít, že česky se původce jmenuje měchožil, ne mnichožil - s mnichy nemá opravdu nic společného...
Dobrý den Libore,
děkuji za Vaše postřehy stran "mnichožila"- s tím názvem máte pravdu, měla jsem si lépe zkontrolovat automatické opravy textu.
A ano, riziko nákazy není velké, což i v článku píši. Je fajn o onemocnění vědět a myslet na prevenci, proto také článek vznikl.
S pozdravem,
Bára
Dobrý den, studuji nutriční terapii a učili jsme se, že jednou z možností, jak nehladovět, je využít sipping Nutricia PreOp, který se dá vypít do 2 hodin před operací. Jaké jsou vaše zkušenosti s touto formou nutriční podpory?
Dobrý den Dito,
přiznám se, že jsem se u nás v nemocnici s tímto nutridrinkem nesetkala. Co jsem ale četla, tak to opravdu je možné podat před operací.
S pozdravem,
Bára
Neměla jsem problémy se zvracením a mám za sebou 3 operace. ale docela mě dostala nemocniční strava před operaci při které nám říkali , že nesmime nic nadýmavého. Byla super strava, fazolová polévka , omáčka s rýží a k tomu rajčatový salát s cibulí. Po operaci hrášková polévka a řízek s bramborem . Třetí den jsem šla domu, tím chci říci ,že nemají někde asi přehled o pacientech na jaký zákrok jdou.
Dobrý den Vlastimile,
to mě mrzí. Ano, nemocniční strava je stále problém, její kvalita často neodpovídá tomu, co bychom si pro pacienty představovali. Naštěstí alespoň v některých nemocnicích je snaha o změnu. Kéž to v budoucnu funguje lépe.
S pozdravem,
Bára
Den před operací bez jídla a 12 hodin i bez pití.Pusu jsem měla slepenou,tak aspoň vyplachovat a otírat rty.Nedostala jsem ani jako diabetik analgezii do kapačky před operací,o to víc jsem po výkonu cítila a vnímala.Opiáty na noc vše ...doladily.Ráno mi bylo o dost fajn,ráno první sprcha s doprovodem.
Dobrý den Dito,
mrzí mě, že máte takovouhle nepříjemnou zkušenost. Snad budou další operace, pokud vás ještě někdy nějaké potkají, lépe zvládnuté stran zdravotnického personálu.
S pozdravem,
Bára
Popisujete stav u plánované operace, ale při život ohrožujících nehodách se operuje ihned bez ohledu na jídlo a pití, holt se s rizikem musí počítat.
Dobrý den Saskie,
již se tady na to jedna paní ptala.
U akutních výkonů, kdy pacient není nalačno a nelze čekat 6h na vylačnění, se dělá takzvaný Crush úvod do anestezie- vše se dělá rychle, používají se léky, které velmi rychle začínají působit a vždy je nutné pacienta zaintubovat- intubace jako jediná chrání dýchací cesty před aspirací.
Lačnění 6 hodin nebo třeba i tři dny před operací mi nevadí...stejně po narkóze vždy zvracím. Navíc pro mě nepochopitelné, že má někdo před operací hlad či vůbec chuť na jídlo a chtěl by se nacpat...
Dobrý den Judito,
jestli po každé operaci ztrácíte, vždy to anesteziologovi řekněte. Dáme vám během operace preventivně léky proti zvracení, čímž bychom mohli zvracení pooperačně zabránit.
S pozdravem,
Bára
Líbí se mi že nepíšete jen "co a jak", ale i proč - to je podle mně stejně důležité. Beru to podle sebe - jestliže znám důvod, informaci lépe vstřebávám. Pro zajímavost - chystám se na sono břicha a také před ním musím lačnit, i když tam ten důvod je zjevně jiný, aspoň podle selského rozumu. Zajímavé byly pro mně i informace o rozdílu u kojenců mezi mateřským a umělým mlékem. Při náhlých operacích kdy se pacient nemá šanci připravit je to jistě mnohem složitější, jak pro lékaře, tak pro pacienty.
Dobrý den Dagmar,
děkuji za hezký komentář. I mě vždy pomáhalo pochopit, proč to tak je 🙂
Na sono břicha je potřeba být nalačno kvůli přehlednosti, aby ultrazvuk dokázal prohlédnout celou oblast a nic mu nestínilo.
U akutních výkonů, kdy pacient není nalačno, se dělá takzvaný Crush úvod do anestezie- vše se dělá rychle, používají se léky, které velmi rychle začínají působit a vždy je nutné pacienta zaintubovat- intubace jako jediná chrání dýchací cesty před aspirací.
Prosim Vas,vypuzovani ciziho telesa Heimlichem u malych deti do jednoho roku rozhodne NE.....ublizite mu. A dale- stlacovani hrudniku dvema palci opet NE,protoze muze dochazet k nedostatecnemu uvolnovani hrudniku a tim nejkvalitni resuscitaci. Navic po par minutach mohou palce postihnout křeče. Pouzivaji se 2 prsty /ukazovacek a prostrednicek/ a temi se v primem smeru stlacuje hrudnik...
Dobrý den Martine,
ano, máte pravdu, že u dětí do 1 roku věku se Heimlichův manévr nedělá- v tomto článku, i ve článku předchozím (o dušení dětí) je popsáno, že do 1 roku dítěte se má Heimlichův manévr nahradit stlačením hrudníčku - takto to doporučují oficiální evropské resuscitační postupy.
A stlačování hrudníčku při resuscitaci se má opravdu dělat 2 palci- opět je to takto definované v ERC guidelines 2021. Ukazováček a prostredníček je neoficiální varianta, a když už jí zachránce používá, tak by měl použít prsty na obou rukách, jinak je riziko, že hrudníček dostatečně nezmáčkne. Prsty 1 ruky je zachránce schopen umáčknout jen velmi malé miminko.
Snad je to již jasnější.
S pozdravem,
Bára
Kurz první pomoci dětem jsem absolvovala v prvním těhotenství a doufám, že ty poznatky nikdy nebudu muset použít, ale myslím, že je dobré si takovým kurzem projít, protože si spoustu věcí člověk vyzkouší a tudíž je i větší šance, že si na ty zásady první pomoci i vzpomene, když jde do tuhého, než když o té pomoci pouze čte. A v ideálním případě by měl kurz za pár let absolvovat znovu, aby si ty vědomosti udržoval. Za pár hodin kurzu se z člověka opravdu záchranář nestane, ale myslím, že i to minimum je lepší než nic.
Dobrý den Lucie,
máte pravdu. Vyzkoušet si první pomoc na kurzu je zkušenost nad zlato. Moc Vám přeji, abyste poznatky nikdy nemusela použít v praxi. A stran opakování- máme zkušenosti, že zhruba po 2-3 letech si již účastník kurzu není jistý, co přesně a kdy má dělat. Takže opakování je rozhodně k dobru:)
S pozdravem,
Bára
0
Sledujících
0
Sleduje
0
Sledujících
0
Sleduje
Zajisté lékařka složila zkoušku z lékařské genetiky, tudíž by měla vědět, že v celosvětové populaci jsou jedinci, kteří se narodili se vzácným genetickým onemocněním jako je např Prader Williho syndrom, tudíž ne vždy je obezita spjata jedině se špatným životním stylem
2 odpovědi
0
Sledujících
0
Sleduje
0
Sledujících
0
Sleduje
Dobrý den Hanko,
cituji z učebnice genetiky (ze které jsem úspěšně složila zkoušku):
Praderův–Williho syndrom je vzácné genetické onemocnění postihující přibližně 0,003 až 0,01 % světové populace.
Jistě, v těchto případech za svá kila pacienti nemohou.
S pozdravem,
Bára
1 odpověď