Dobrý článek, díky. Přišel jako na zavolanou. Zrovna dnes jsem takovou situaci řešila... Také patřím do kategorie těch hodných lidí, co se vždycky snažili všem vyhovět a neuměli jiné slovo než "ano"... Teprve když jsem začala mít zdravotní problémy, došlo mi, že pokud si nenastavím a neobhájím své hranice, nedopadne to se mnou dobře. Učím se říkat "ne", a jde to opravdu velmi těžce, protože krom reakcí okolí musí člověk unést i své vlastní obavy a úzkosti... Manipulátoři jsou navíc dost vynalézaví - inu, proto jsou to manipulátoři... Jeden takový dokonce zneužil důvěry našeho společného HODNÉHO přítele, aby na mě zapůsobil. Přítel mi pak volal, zastával se manipulátora, a snažil se mě přimět obnovit s ním spolupráci, kterou jsem nedávno razantně ukončila. Asi nejtěžší "ne", které jsem zatím řekla...

Všechno je relativní... V dětství by mě taková zpráva nadchla... Od té doby, co mám auto a práci, do které se tím autem dopravuju, mrmlám a skuhrám jak zapšklej důchodce... Skoro by z toho vyplývalo poučení, že skutečně staří jsme ve chvíli, kdy po zprávě, že venku sněží, místo nadšeného výskání začneme nadávat 🙂...

Měla bych trochu obavu, že tahle nesmyslná hrozba "zavlečením do války" může docela spolehlivě fungovat na občany s nižším vzděláním, třeba na tu "cílovku", která poprvé k volbám nešla, nebo nevolila ani jednoho z dvou stávajících kandidátů... Představuju si pesimisticky, jak v nejmenovaných rodinách dojde k dialogu tipu: "Maruš, von prej ten Pavel nás zavleče do války." Maruš: "Ježišmarjá, Pepane, tak to teda tentokrát k těm volbám di a dej to pro jistotu tomu Babišovi. Lepčí on než nějakej generál, co nás naverbuje, víš že seš chabrus na záda... Eště by tě tam někde na tej Ukrajině zabili a co potom s hypotékou?..."

Je vidět, že paní aktivistka neoplývá přílišným vzděláním, jinak by věděla, že tříkrálové obchůzky jsou součástí kulturního dědictví. Jde o lidovou tradici, která se, jako i jiné tradice (Lucky, Masopust atd.) mimo jiné vyznačuje léty ustáleným maskováním. S rasismem to nemá lautr nic společného... Osobně bych paní aktivistce doporučila (už to tu i zaznělo), aby se, ideálně poté, co si dodělá aspoň maturitu, přestěhovala do země, která ji svými tradicemi nebude urážet. Nejspíš by se našlo i dost dobrých lidí, kteří by jí ochotně formou veřejné sbírky přispěli na letenku (za předpokladu, že nebude zpáteční).