Pro mne tento seznam téměř nepoužitelný. Jezdím na poznávací zájezdy, kde jsme každý den v jiném hotelu. Tudíž prát nelze, jediné, že bych vozila s sebou mokré prádlo. Plavky a plážové oblečení mi netřeba, zato víc kalhot, triček, košilí, pořádné boty aspoň dvoje, bundu, pláštěnku. Kosmetiku a opalovací krém taky nepotřebuji, stačí kartáček na zuby a zubní pasta, sprcháč i šampon je je na hotelu. Zato vozím dva foťáky ( pro jistotu), stativ a akumulátory do foťáku...

No, jestli je normální výchova špatně, tak nevím... Asi tomu nerozumím. Co z takových dětí bude?

Pan by si dal rád něco teplého? Tak proč si neuvaří a chodí do restaurací? Můj táta si vaří denně a je mu 93. Pak by nemusel řešit spropitné

Zajímavé je, že v nájemním bytě obecním se nic takového neřeší. Celý život bydlím v obecních nájemních bytech a nikdo se mě neptal, jestli mám psa, děti nebo jestli kouřím. Samozřejmě byt mám pronajatý na dobu neurčitou (to znamená do smrti, pokud nebudu dělat problémy) na rozdíl od pronájmu od majitele, který může nájemníka vystěhovat třeba po dvou letech, protože byt potřebuje pro někoho jiného. Nikdy bych nechtěla bydlet v bytě pronajatém majitelem, vzhledem k absolutní nejistotě. Taky mi nikdo nezakazuje přivrtat si poličku apod. Požadavky některých pronajímatelů mi připadají tak uhozené, jako by jednali s nesvéprávným člověkem. Bydlení v těchto bytech mi připomíná bydlení v hotelu. Jenže v hotelu bydlím na dovolené nebo na služební cestě krátkou, omezenou dobu ...

Já bych vykopala všechno, co tam zasadila a dovezla bych to k ní a vysypala to i s hlínou doprostřed obýváku. A až bych nakoupila nové rostliny tak bych jí poslala účet.

Než tohle, raději bych bydlela ve stanu. Ten muž má problémy se sebevědomím. Nežijeme ve středověku nebo na Blízkém východě, aby byla žena mužův majetek. Přitom na začátku příběhu se zdálo, že je děvče inteligentní, to si neuměla pořádně přečíst tu předmanželskou smlouvu? Zajímalo by mne, co na to říkají její rodiče. Nebo s nimi se také nesmí stýkat? Jeho chování hraničí s psychickým týráním.

"Ideální" je, jako v mě případě, když se otec po rozvodu znova oženil a pořídil si další tři dcery... Po jeho smrti jsem zjistila, že veškerý majetek daroval za života svým dětem z druhého manželství a tím pádem nebylo co dědit. Jeho druhá žena prohlásila u notářky, že já nic nepotřebuji, protože jsem plnoletá a už pracuji. Přitom jsem se s otcem stýkala, kupovala dárky, brala sestry na výlety a dovolené .... Takže jsem se rozhodně nechovala špatně . Jenže druhá žena ho dokopala k tomu, aby majetek (nemovitosti) daroval, takže nic nezbylo. Notářka se snažila, abych dostala aspoň něco, takže zjišťovala cenu nemovitosti, jenže odhad byl udělán účelově hrozně nízký a já neměla sílu se hádat a shánět si svého odhadce, abych to napadla. Takže jsem odešla s prázdnou. Navíc mi bylo sděleno, že už mě nechtějí vidět, takže se od té doby vůbec nestýkáme, přestože jsou to mé sestry. Je to už víc než 20 let.

Na moji zahradu o výměře 800 M2, celoplošně osázenou květinami by mě zajímalo, kolik bych potřebovala těch květináčů? To bych se asi nedoplatila. To je pro někoho, kdo má zahrádku jako dlaň - ale to zas může klidně zalívat normálně, to té vody tolik nespotřebuje.

Do nájemních bytů se možná může dát, ale do bytu v památkově chráněném objektu nikoliv. Památkářům je úplně jedno, jestli v tom bytě zhebnete vedrem.

Co se týká skládání nákupu do tašek - to je zcela běžná věc v supermarketech v USA. Ale spíš než skládání bych to nazvala házení bez ladu a skladu ... A nedovolí zákazníkovi, aby si dával nákup podle svého do svých vlastních tašek. V Evropě se řeší omezování plastů a tam mají veškeré tašky na jedno použití. Mne to pěkně štvalo, když mi pomocnice prodavačky (u pokladen jsou vždycky dvě - jedna co markuje a druhá co balí nákup) naházela nákup do igelitek, přitom jsem měla batoh. Takže jsem si to pak vše na parkovišti vyndala a přeskládala do batohu. Oni jsou totiž zvyklí dojet autem i do trafiky, kterou mají za rohem, takýe do kufru auta naskládají dvacet igelitek a je jim to jedno. Nikoho nezajímalo, že mám ve skládání nákupu jakýsi systém, že naspod do tašky dávám těžké věci na nahoru ty lehčí, křehčí ... Co mi vadí u našich pokladních je to, že já schválně dávám na pás zboží tak, jak si ho budu pak dávat do tašek, takže nejdřív těžké věci a pak to ostatní a ony (některé) začnou brát zboží ze zadní části - ne zepředu a první mi namarkují brambůrky, zákusky, měkké ovoce a pak lahve a další těžké věci. Když jsem se několikrát ohradila, jestli by to nemohly brát zepředu, že jsem to tam tak schválně narovnala, tak se na mne dívají jako by mne chtěly probodnout. Přitom pokud to berou tak jak je to narovnané, stihnu si nákup naskládat do tašek v průběhu markování a po zaplacení nákupu odcházím a nezdržuji

Mně by asi ta flaška šampus upadla na televizi

To by mě zajímalo, jak by se manžel zachoval, kdyby kamarádka na tuto hru nepřistoupila ani náhodou a kdyby třeba řekla, že se jí dotyčný hnusí, když chce podvádět svou manželku. To by ji znásilnil? Nebo by řekl, že manželka je neschopná, když ji nepřemluvila? Někdy nechápu, proč se žena nechá do takové situace vymanévrovat. Nikdy bych nepřistoupila na to, abych byla na muži závislá.

To já bych měla lepší nápad. Po poznámce, že by chtěla matinka společné apartmá, aby byli co nejvíc spolu bych reagovala: Jé maminko a při sexu taky budete s námi? Že bychom si dali švédskou trojku....

No, já takové starosti nemám, protože jezdím na poznávací zájezdy, každý den spíme v jiném městě a v jiném hotelu. Když za den nachodite po městě cca 15 km, tak jste rád, že máte večer kde složit hlavu a je úplně jedno, jaké je okolí, protože večer už stejně nemáte sílu nikam jít. A ostatní klientů hotelu jsou vám taky fuk. Já bych na válečku k moři nejela, ani kdyby mi to dali zadarmo a navrch 100 000 jako kapesné. Po půl hodině by mi hráblo nudou.

Já mám dávnou zkušenost z autobusu. Ještě před revolucí jsem jela z Olomouce do Ostravy. Měla jsem koupenou místenku, protože autobusy tehdy jezdily doslova narvané a já jsem měla problém, že při dlouhém stání se mi dělalo špatně. Na další zastávce nastoupila starší paní a chtěla pustit sednout. Řekla jsem, že jsem si koupila místenku právě proto, abych mohla sedět. A že si taky mohla koupit místenku. Ona mi řekla, že

má malý důchod, že na to nemá. Já jsem se odmítala zvednout, ale pustil se do mne celý autobus, jestli mi prý není trapně, že stará paní musí stát a já mladá sedím. Skoro to vypadalo, že mě zlynčují. Dokonce mi domlouval i řidič. Tak jsem asi po deseti minutách pustila babu sednout, jinak bych snad do cílové stanice ani Ještě že teď jsou autobusy na dálkových tratích povinně místenkové a nesmí se stát. Takové cestování už bych nechtěla zažít.

A až budou děti dospělé a budou jíst maso tak je rodiče vydědí nebo se jich zřeknou?

To já si raději uvařím, vyjde to o dost levněji.

Jistě zajímavý výběr, jen je škoda, že se u nás nezachovaly žádné kláštery z počátků křesťanství. Proto mám raději románské a raně gotické kláštery ve Francii a Itálii. U nás se příliš na podobě památek podepsali Habsburkové.

Když chcete psát o rostlinách, zjistěte si správné názvy. Pěnišnik je rododendron a tiarela je mitrovnička - tento název se však prakticky nepoužívá.

Tato rada je pro lidi, kteří jsou na dovolené na jednom místě. To lze prát a prádlo uschne během chvilky. Navíc tam lidi většinu času stráví v plavkách, takže si ostatní oblečení ani moc neušpiní, ani nepropotí. Já jezdím na poznávací zájezdy, kdy každý den spíme jinde. Takže musím mít v podstatě na každý den oblečení. Občas se stane, že zmoknu nebo dojde k nějaké jiné nehodě - ve špinavém oblečení chodit nebudu. Naopak žádné doplňky nepotřebuji.