Odstranění larev mouchy vrtalky je jednoduché. Nikde se však nepíše, jak odstranit z třešní exkrementy larev, neboť každý živý tvor vyměšuje. Při rozpůlení třešně jsou vidět odporné tmavé tečky. Jsou to hovínka červů. Tak hluboko jsem neklesla, abych je musela jíst. Nezbývá než po rozpůlení plodu vyškrábnou spolu s larvami i jejich výměšky. Dá to práci, ale výsledkem je čisté ovoce.

Josef Chmel

A také je potřeba se naučit českému pravopisu a potom bezchybně psát.

V 80 letech takhle vařili ptáčky ve vězení ve Valdicích. Viděla jsem, jak si to vězni nosili v ešusech. Od té doby to dělám také tak a nazývám to Valdické ptáčky. Jsou dobré a minimem práce.

Slupky z brambor smažím už dávno. Musí se se ale napřed namočit do studené vody tak na hodinu, aby se z nich odstranil škrob. Na pánev trochu tuku, osmažit slupky. Jde to velmi rychle. Na talíři posolit a posypat drceným česnekem. Škvarky z kuřecích kůžiček byly též dobré. Negativní hodnocení píší většinou ti, kteří to nezkusili a snaží se být zajímaví.

Pojízdné autobusové ordinace zde již byly. Jezdily hlavně po školách na venkově. Chodily na ně samé stížnosti na nekvalitní práci, rychle odbytou, už aby byly rychle pryč. Chyběla zde stálá vazba pacient - ošetřující zdravotník. Možná ale byla chyba v tenkrát dentistovi, který tuto praxi provozoval.

Nevím ,proč píšete, že jste dříve kaki neznali. Za minulého režimu jich byly před Vánoci plné krámy, někdy pod názvem tomel nebo churma. Kilogram stál 5 Kč a byl to dovoz z Albánie. My jsme si je kupovali každý rok. Také jsem je vozila z dovolené ze střední Asie, ale tam byly zralé už koncem července nebo v srpnu.

Na to, že mi je už 84 let, byl test skutečně velmi lehký. Ze školy jsem si pamatovala všechna hl. města. Dříve jsme se toho učili o hodně méně, ale to podstatné si pamatujeme celý život.

Ještě jsem topení nepustila. Spím pod lehkou bavlněnou deku celou noc při otevřených dveřích na balkon. Je mi 84 let.

Konečně jedna normální herečka a ne ty umělotiny, které si hrají na mladice a jsou jen ubohé , vypadající jako plastové.

Já také hodně pamatuji a syrová hovězí játra mně naučila jíst babička těsně po válce. Ta je jedla jako léčbu chudokrevnosti ještě za Rakouska. Dodnes mi chutnají jako delikatesa a když je doma mám, vždy si kousek sním naškrábané syrové, ale nikdy jsem neslyšela, že by je někde ve škole nutili dětem. Nad žádným jídlem se nikdo rozumný neošklíbá, to skutečně dělají jen ti chudí duchem. Každému chutná něco jiného.

Není dobré opisovat staré rady. Je jiná doba. Při dnešních cenách semen např. okurek nelze vysévat do jednoho důlku 3 semena a potom co vzrostou 2 vyhodit. To pak přijde 1 semeno na 15 Kč. Vyplatí se dát doma do malých kelímků po jednom semínku a když mají asi 3 pravé listy je přesadit do země.

Prakticky totéž jsem zažila před 50 lety v Uzbekistanu na tržnici. Také bez splachování, bez toaletního papíru, ale s nepředstavitelným smradem a kluzkou podlahou z močových rozstříkaných kapek. Ale tenkrát díky za to, v polopoušti žádné stromy ani keře nerostou, nedalo se jít nikam "do přírody".

Kvetou lísky, to znamená, že je čas na postřik broskví proti kadeřavosti.

V padesátých letech jsem dostala od učitele v 7. třídě základní školy takovou facku, až jsem si sedla do lavice. Bylo to právem za moji drzost. Jen jsem měla strach, aby se to nedozvěděli rodiče , to bych dostala doma znovu. Moc mi to pomohlo a skutečně jsem do konce mých studií včetně nejdelší vysoké školy už nikdy hloupě nekomentovala výklad učitelů. Po 20 letech jsem za tu facku učiteli na třídním srazu poděkovala. My děti jsme tenkrát nevěděly co je nějaká frustrace, takže jsme tím netrpěly.

Určitě to je lepší než Pětiletka, Dněprostroj , což pamatuji z 50. let nebo Jiskřička, z které vyrostla více než 100 kg žena. Jeden čas se u nás dávalo tmavějším chlapcům jméno Vinetou.

Toto poznávání bylo velmi lehké. Nejlepší byl diskusní příspěvek pana Teodora Kata. Celá rodina jsme se upřímně zasmála.

Také je dělám asi 30 let. Nemusí být v trojobalu, nám lépe chutnají ryby obalené jen v mouce a opečené. Výhodný recept hlavně na malé rybky chycené rybáři na udici. Opravdu se jim všechny kosti rozpustí.

Když bylo mé dceři 5 let, byly jsme na Mikuláše u kamarádky. Přišel Mikuláš, anděl a příšerný čert, který mně hrozil řetězem a pytlem. Syn kamarádky brečel a klepal se strachy, ale modrooká, blonďatá holčička spustila: " Co si to ty hloupej čerte dovoluješ strašit moji maminku. Ona je hodná, ale podívej se na sebe, jak vypadáš. Seš špinavej, ani nemáš obě boty, ale jedno kopyto, zub ti leze z huby , tak to jsi vůbec nenosil rovnátka ani neumíš správně mluvit. Táhni radši zpátky do pekla a nám dej ty blbečku pokoj." Celá společnost se začala řehtat, až mírně ovíněný čert se skutálel v paneláku ze schodů a tím skončilo mikulášské představení. Dcerka byla hrdinkou večera a dlouho se o tom v domě mluvilo. Takže pro ni nebyl čert žádným traumatem, jak většinou píší psychologové ,ale byla hrdá na to, jak s tou obludou zacvičila. No, každé dítě je jiné.

Zkusila jsem. Řízek není žádný blaf, ale výborný pokrm, lepší než klasické smažené na omastku. Příšerné jsou ale okousané a špinavé nehty.

Jan Vinař

Rozdojit kozla zas není takový zázrak. Některé kozy jsou hermafroditi, to znamená oboupohlavní. Poměrně často se to stává u českých bezrohých hnědých. Také jsme ji jednou měli.