Chvíli jsem pročítala diskuzi - je výživná. Vzájemné urážky, vulgarity... "Prodavačka je od toho, aby markovala" - v hypermarketech určitě, velký nákup potřebuje místo na vyskládání. Ale v malém supermarketu? Nejvíc chodím do Alberta v Praze na Kulaťáku, kde je cca 8 samoobslužných pokladen a jedna normální. U normální bývá většinou volno, chodí tam jen lidi, kteří chtějí cigarety nebo drahý alkohol. Všichni ostatní dávají přednost samoobslužkám. Nejsem mladá, plnoletá jsem už více než 50 let, ale opravdu nevidím problém. U normálních pokladen někdy narazíte na nezájem, neochotu a špatnou náladu.
"Nikdo mladým lidem dnes nedá třeba byt, jako tomu bývalo dříve". A to bylo kdy? Byla jsem "mladá" v 80. letech, ale tehdy dospělým dětem často nezbývalo, než bydlet s rodiči třeba ve 2+1. A mít podnájem bylo v podstatě trestné, neboť se pronajímatel nezákonně obohacoval. Stavět svépomocně v družstvu byla tehdy snad jediná možnost, jak získat legálně byt. Komu se přidělovaly byty - to si každý domyslí...
0
Sledujících
0
Sleduje
0
Sledujících
0
Sleduje
Když mi byly 2 roky, dostala jsem zápal plic a černý kašel. Po nějakém novém léku ze Švýcarska jsem zkolabovala a díky známým mě odvezli na Bulovku a "nasadili železné plíce". Rodičům řekli, ať dva dny nevolají, že jim dají sami vědět. Dopadlo to dobře, z dětství mi zůstala jen historka o "železných plících", jen jsem vůbec netušila, co to vlastně bylo. Až asi před 20 lety jsem našla článek na internetu o "mučicích" léčebných přístrojích z minulosti. Konečně se mi vysvětlily moje noční můry. I když jsem neměla žádné vědomé vzpomínky, měla jsem panickou hrůzu, když jsem neměla volné ruce. Třeba ve spacáku, nebo i když mě někdo objal kolem těla přes ruce... Nedovedu si představit, že to někdo musí prožívat celý život.
1 odpověď