Oba kandidáti slouží starému systému. Jeden je oblíbenec a favorit USA a druhý Velké Británie. Takže jsou do budoucna tažení pod jho Číny s VB nebo pod jho Ameriky. Nezávislým kandidátům už Poláci nedokáží dát hlas. Svět už je dobře zblblý. Polsko je velká země a podléhá stejné masírce jako malé státy, které vždy budou mít cizího mentora.
V článku se mluví hlavně o technických a stavebních oborech a to je to stěžejní. To, co fungovalo, po roce 1989 nechali zakrnět. Každý rodič chce mít doma kravaťáka, který bude v Bruseli nebo ve státní správě. Takový si nevymění zásuvku, baterii, nevyčistí sifon apod., na všechno si myslí že má lidi a že je bude mít z čeho zaplatit. Ale kde je vezme? Nejlepší vzdělávání začíná učebním oborem tam kde lidé chybí, ještě lepší je uč. obor s maturitou, kdy může pokračovat na vyšší škole nebo se specializovat. Časem to dojde tak daleko, že šikovní a znalí řemeslníci, kteří tvoří hodnoty, nebudou ohýbat hřbety před "vrchností" a budou si sami klást podmínky. I dnes jsou už takoví machři. Oproti tomu kravaťák, který pracuje v korporátu je frustrovaný chudák, který si zakládá na statusu, který nemusí být trvalý. Znám paní nástrojářku, kterou nechtěli pustit do důchodu a plat měla královský.
Pokud nejde o úraz apod., ale o nemoc, tak ta se projevuje nejprve jako nerovnováha člověka mezi tělem a duševním stavem. V té době se projevují jen příznaky, buďto duševní nebo později i tělesné. A pak teprve propukne nemoc. Neustálé sugestivní připomínání nemocí a pandemií v médiích vyvolává ve spoustě lidí strach, který způsobuje taktéž nerovnováhu v organizmu. A platí, že to čemu dáváš pozornost, to se ti v životě promítne. Závěr si udělejte sami.
Hitler také začínal eutanazií mezi nevyléčitelně nemocnými Němci a v psychiatrických léčebnách. A docházelo samosebou i k "omylům". A přečtěte si něco o tom, jaké show rozjeli Kanaďani! Snaží se likvidovat vše, co není "užitečné" pro společnost. Dokud bude ve světě takový cynizmus a chaos, tak to bude stejné, jako za Hitlera. Dokud budou vládnout všem peníze, tak se to zvrtne. STAN je nevolitený.
Je to náročné. Zvykat si v důchodu vzájemně na nevyžádané rady a s úsměvem na ten nešvar upozorňovat, mít jeden s druhým trpělivost a nekomandovat se. Mít ohled na biorytmus druhého a být ohleduplný. Co nemůžu změnit, toho si nevšímám. Rozdílnější jedinci něž my dva snad neexistovali. Byla jsem opěrným sloupem rodiny, dokud mladí nevylétli z hnízda. Kromě duševní nemoci jsme se potýkali se všemi problémy manželství. Do prázdného hnízda jsme si pořídili postupně opuštěné pejsky, ty formovali v důchodě manžela a já kočku, teď i dvě. Abych manžela nedusila neustále svou pozorností, mám kočičáky. Vloni jsme oslavili 50.výročí spolu. I přes neduhy stáří jsme naprosto soběstační. Stačí vzájemná ohleduplnost, soucit a respekt. Hluboká znalost partnera, láska bez růžových brýlí. Myslím, že jsme dozráli do pohodového stáří. Humor a nadhled žádoucí!
Nechat prohlédnout dům termokamerou kvůli tepelným mostům a pokud tam není vada a ve sklepech není vlhko od izolace základů domu, tak je to i od těsně zastavěných zdí nábytkem. Stěny, hlavně obvodové, pracují s vlhkem. Na vnitřní příčky lze přirazit nábytek bez problému. Prošli jsme si tím - zastavěný kout vedle okna. Náprava : nátěr stěny v inkriminovaném místě barvou proti vlhkosti a mírně od zdi odstavenou komodou. A je klid.
Ten populační rozmach zabrzdilo zdražení dětského zboží v roce dítěte - myslím, že 1978-79? Najednou chlapecké boty pro tříletého kluka stály místo 40,- Kčs 110,- Kčs. A tak to bylo s celou výbavou dětského zboží. Do té doby jsem mohla koupit starší dceři nádherné šatičky za 20 až 40 ,- Kčs a sandálky za 23,- Kčs. Drahota nás mámy naučila později šít na děti, případně plést. A já jako školou povinná jsem si chodila do Sportu kupovat tričko za 9,- Kčs a čínské, velmi oblíbené tepláky za 11,50 Kčs. Ale pravdou je, že pěkný dámský plátěný kabát stál 600,- Kčs a pánská parka z umělé kůže 750,- Kčs. Plat i s dětskými příplatky 1300,- Kč. Bílá technika a televizory se kupovaly na půjčku s cca 7% úvěrem (když to nebyl nákup z novomanželské půjčky). Kroužky, i jazykové, technické, biologické, byly pro děti zdarma. Pravdou je, že spousta mladých talentů byla promarněna, pokud rodiče nebyli zaměstnáni na těch "správných" místech. Studia v zahraničí byla umožněna většinou jen těm s kontakty.
Jistota byla v tom, že byly levné státní byty s levnými energiemi a službami, jistota zaměstnání a vysoká míra bezpečnosti i pro děti. Nebáli jsme se je pouštět samotné ven, do kroužků i s dojížděním místní MHD. Bohužel, bylo dost dobrého i špatného, ale při polit.změnách se vylije vanička i s dítětem a dobré věci nezůstanou. Dá se říci, že špatných přibylo více, než těch dobrých. Bylo fajn mít brzy děti. Dovedli jsme se s nimi vyblbnout, nebyli jsme unavení a byli jsme hraví. Pak v relativně mladém věku 45 letech jsme byli parťáci a ještě při vší síle jsme mohli začít žít své sny.
Blbost, stejná jako že žloutky škodí pro vysoký obsah cholesterolu. Dávno překonaný názor. Léky na cholesterol jsou pomalý zabiják, v těle blokují vlastní koenzym Q 10. Nízká hladina cholesterolu je mnohem nebezpečnější. Cholesterol opravuje cévy, proto mají starší lidé vyšší hladinu. Problém ucpávání cév je jiný. Návod, jak si pomoci: životospráva, pohyb, byliny, dostatek tekutin, abyste neměli hustou krev a nedocházelo ke shlukování krevních destiček. Na to nepotřebujete pharma mafii. Cholesterol vznikl jako vedlejší produkt ve výzkumu nějakého léku. Jenže uznávaná zdravá hladina v těle byla v té době vyšší nežli dnes a bylo málo lidí, kterým to mohli vnutit jako lék. Tak se výrobci dohodli s lékaři a žačali propagovat, že správná hladina je o stupeň nižší. A tak nachytali spoustu pacientů a mají odbyt.
Role matky je nenahraditelná. O jakém jiném povolání se dá říci totéž? Já bych matkám po dobu rodičovské dovolené přála normální plat. Bylo by to smysluplnější, nežli živit z eráru 2/3 nepotřebných neziskovek. Zvláště v době, kdy naše demografická křivka klesá. A pokud mámy vysokoškolačky chtějí pracovat tam, kde budou užitečné a dobře zaplacené, ať pracují a platí si jesle a školku. Ne každé dítě je kolektivní od mala, takže hraniční věk na kolektiv je kolem tří let, a ani to ne u každého dítěte.
A k tomu, že tady někdo vyzvedává západ, že tam je mateřská kratší, tak to už tady taky bylo, že se děti dávaly do jeslí od 3 měsíců (50-tá léta), později od půl roku. No to je prostě zločin páchaný na dětech a matkách. Jsou 100 roků za našimi sociálními vymoženostmi! Opakuji - za péči na mateřské bych matkách přiznala normální plat. Tečka.
Komedie pro stádo. Konflikt skončí, až Ukrajina přistoupí na denacifikaci a demilitarizaci. Rusové si nehodlají dělat z "hu--by ř-- it". Říkají to pořád dokola. Ukrajina po rozpadu SSSR neprošla ratifikací svých hranic, takže de facto Rusové válčí na vlastním. V poválečných dohodách je zakotveno, že každá z vítězných mocností po II. sv. válce má právo bez souhlasu OSN a RB zasáhnout silou tam, kde se rozmáhá nebezpečí nacizmu a fašizmu, a to kdekoliv na Zemi. Glorifikace banderovců na Ukrajině je vzorovým příkladem.
Čivavy štěkají jednou na Fica, jednou na tanker v neutrálních vodách. Proti tankeru poslali i vrtulníky s výsadkem, který se nepodařil, tak nasadili stíhačku MIG. Takže proti nim vzlétla SU ? A zahnala MIG do estonských vod. To je celé. Celý svět jde vpřed, včetně USA, jen Evropa stojí na svých pozicích starého paradigmatu. Nechápe, že to neustojí. A bude to bolet.
0
Sledujících
0
Sleduje
0
Sledujících
0
Sleduje
Hezký úsměvný článek. Pan spisovatel si rád hraje v nadsázce na taťku incesťáka, je rád obdivovaný jako bůh (všechno ví, všude byl). Nemusí točit mozkové závity na nejvyšší obrátky kvůli rafinovaným, znalým, pohodářským ženským, kterým už nejde cokoliv nabulíkovat a které by se s ním asi brzy unudily. Asi má svoje oblíbené gegy, vtípky a historky, které vždy znovu recykluje. Ono je to všechno pravda, co autorka píše, mám stejné pocity, když vidím mladou tlustou bez sebereflexe, je mi trapně za ni. Nevadí mi silnější děvčata na pohled, ale musí mít vkus. Je to stejné, jako s přestárlými v džínových oškubaných kraťasech. Líbí se mi vtip, kdy dvě se dvě babky otáčejí na mladou dívkou a jedna druhé povídá: "Nejhorší je, že pořád dorůstají nové." Znám pořekadlo, že ženská v 50 ti je neviditelná a těšila jsem se na to, že už mám věkový status a je mi hodně věcí fuk. Všichni chlapi v práci pro mě byly kolegyně a ke svému překvapení jsem zjistila, že vlastně i pro mě muži začali být neviditelní ve smyslu fyzického bzikání, a to někdy po čtyřicítce. To, že si uvědomím, že je někdo fyzicky pěkný nebo zajímavý, případně fakt mu sedí oblečení, to nemá v mozku pokračování. Mám doma parťáka už 50 let a za nic bych neměnila. Ten vztah má úplně jinou rovinu. Takových vztahů je naštěstí více nežli těch povrchních, v nichž na konci života je prázdnota a možná peníze, za které si nějakou tu iluzi pořídí. No nevím, za chlapy mluvit nemohu.