Optimisticky laděný článek s nímž nelze souhlasit. USA stačily na téměř dokonalou přeměnu 3 měsíce a navíc USA možná vojensky Německo opustí, čímž naopak Německo ztratí svého hlídače. Jakákoli předpověď dalšího vývoje je velmi odvážná záležitost, ale čistě historicky nahlíženo, je jakákoli militarizace Německa jednou z nejnebezpečnějších věcí, které si můžeme přát.

Po přečtení většiny příspěvků - šílená doba.

Děkuji za článek z něhož jsem získal některé nové poznatky a zcela jistě i možnost seznámit se s jiným pohledem na historii. Autorovi vůbec nevyčítám, že od počátku až do konce článku je zřejmé, kdo je mu sympatický a kdo naopak. To, co lze autorovi vyčíst oprávněně je jeho vnímání dějin států prismatem hodnot jako spravedlnost, pravda apod.. Jenomže to hrubě odporuje všemu, co je o dějinách států známo. Je totiž úplně jedno, jestli v ten který okamžik byl v Rusku u moci car nebo bolševici nebo kdokoli jiný. Stejně tak bylo v daném kontextu jedno, jestli Finsko bylo republikou s parlamentní či jinou demokracií nebo jinou formou vlády. Prostě platilo vždy, tedy i v rusko-finkých vztazích, že zde na jedné straně bylo imperium a na druhé straně jiný státní útvar ( zrozený jakkoli ) nesrovnatelně menší a slabší. Všechna imperia, bez jediné výjimky, se vždy chovala ke svým sousedům stejně, včetně určování a definování svých vlastních zájmů, které se pochopitelně dost často křížily se zájmy těch menších a slabších. A jestli to bylo bolševické Rusko nebo do I. svět. války Velká Británie, nebo po této válce USA, bylo a je lhostejné. Mimochodem, právě proto nesedí ani přirovnání k ruské invazi na Ukrajinu, protože v tomto případě to byla jednoznačně Ukrajina, která se dlouhodobě před invazí ( v podstatě od Majdanu ) chovala vůči Rusku a všemu ruskému nepřátelsky, i když to pochopitelně nebylo jen z její vůle. Prostě reálná geopolitika se opravdu neřídí idejemi, i když právě těmi se velmoci snaží obhajovat své počínání.

To by bylo, aby se nám nepodařilo tu válku Ruska s Evropu vyprovokovat.

Tento vývoj bylo možné předpokládat už během volební kampaně. Proč? No protože se nejedná o nic jiného, než kopírování loňského vývoje po Evropských volbách. Všichni ti, kteří tomuto vývoji tleskají, nechť si ráčí uvědomit, kam v minulosti vedlo, když Německo začalo řešit své ekonomické problémy zbrojením, nyní nově doplněné přihazováním pod kotel green dealu. Obrovská neochota Němců ( především na západě ) něco politicky změnit vychází částečně ze stále ještě vysokého životního standardu a z části je to důsledkem německé záliby v hledání stability. Domnívám se, ale je to pouze moje spekulace, že kdyby volby v Německu byly o půl roku nebo spíš rok později, výsledek by byl dost jiný, neboť důsledky nového vývoje v USA by se již začaly promítat v Evropě. Čím si ovšem můžeme být zcela jisti je, že Německo bude usilovat o to, aby jeho vliv v Evropě zásadním způsobem vzrostl, především na úkor států ekonomicky závislých na Německu. Myslím, že doba, kdy nám bude vnuceno Euro není daleko.

Velmi úspěšná akce ukrajinské diplomacie. Evidentně se jí daří prodávat mediálně něco, o čem téměř nikdo nic neví. Příměří jako takové je vždy klidem zbraní. Za jakých podmínek klid zbraní nastává, jak bude kontrolován a kdo bude oprávněn hodnotit, zda došlo či nedošlo k porušení příměří, je vždy součástí klidu zbraní, neboť bez stanovení těchto podmínek by k žádném klidu zbraní ani dojít nemohlo. Klid zbraní je současně i něčím, čím se nyní může chlubit americká administrativa, nebo, správněji řečeno, dostala se do situace, kdy to bude ona, kdo bude nyní moci říkat buď " podařilo se nám uzavřít příměří" nebo "Rusko zmařilo možnost příměří". Ani v jednom případě na tom nemůže nic prodělat, naopak. A protože přiznat Rusům, že třeba i oni, by měli zájem na příměří, ale za trochu jiných podmínek, se pokládá v současném mediálním světě za faux pas, tak tyto podmínky, zdá se, žádný mediální dům nezajímají.

Můžu se plést, nebo jsme se dosud nedozvěděli kompletní výsledek schůzky, nebo si naše media opět nechala něco pro sebe, ale moc velkou logiku v tom nevidím. Na straně jedné tvrzení, že Ukrajina stojí o mír, čehož důkazem je její přijetí amerického návrhu na úplné 30 denní zastavení bojů a na straně druhé tvrzení, že s okamžitou platností začínají USA opět vojensky podporovat Ukrajinu. Je to možná jen nešikovné vyjádření něčeho, co mělo vyznít jinak, ale takhle to vypadá, jako že Ukrajina získává 30 dnů na dozbrojení a případnou relokaci sil ( např. obklíčených v Kurské oblasti ). Ale jak říkám, třeba je to jinak. To, co ale rozhodně chybí je uvedení toho, kdo a jak bude na dodržování příměří dohlížet a hodnotit, kdo je případně poruší.

Jak už jsem psal dříve, problém je složitější, než se může zdát. Zelenskyj, bez ohledu jaký má skutečný názor na věc, má velmi malý prostor pro vyjednávání v oblasti ústupků. Dost zjednodušeně lze říci, že může ustoupit jen tam, kam mu to dovolí nacionalistické ozbrojené a na válku navyklé skupiny, částečně včleněné do pravidelné armády, neboť ustoupit více by pro něho znamenalo v podstatě okamžitou politickou smrt a do značné míry i možnost smrti fyzické. Trump, alespoň já si to myslím, dělá chybu, chce-li po něm nemožné. I kdyby se Američanům podařil nějaký "antimajdan", tak důsledkem nebude mír, ale občanská válka na několik let. V tomto smyslu má Trump naprostou pravdu, že jednání s Rusy jsou ( budou ) daleko jednodušší, protože Putin má kromě pravidelné armády k dispozici především kontkraktory, ale bez dlouhodobě vybičovávané nacionální nenávisti. Proto se domnívám, že největším úspěchem, který lze očekávat by bylo dlouhodobější kontrolované příměří během něhož by ukrajinská oficiální státní moc musela udělat vše pro snížení vlivu a nebezpečí střetu s těmito skupinami. A to pravdu nebude jednoduchý úkol, ať již ho bude plnit Zelenskyj nebo kdokoli jiný. Na druhou stranu má Trump nepochybně k dispozici, na rozdíl ode mne, zpravodajské informace, které třeba říkají´něco jiného.

Francouzskému prezidentovi se podařil neuvěřitelný politický husarský kousek. Jako prezident, který de facto prohrál mimořádné parlamentní volby a jako prezident země, která objektivně má jedny z největších evropských problémů majících původ v nezvládnuté migraci a rovněž jako prezident jedné z nejvíce zadlužených evropských zemí, která během jeho vlády ztratila bezmála všechen vliv v dřívějších francouzských v Africe, obrátil veškerou pozornost rozhádané francouzské politické scény na Ukrajinsko-ruský konflikt, aktuálně obohacený o změnu amerického postoje a staví se do čela "skupiny ochotných" pokračovat ve válce na Ukrajině. Opravdu "majstrštyk".

Naprosto otevřeně a upřímně řečeno - být spojencem paní Von der Leyen bych opravdu nechtěl být ani vteřinu.

Někdy od r. 1998 je to snad poprvé, co musím dát Miloši Zemanovi zapravdu ve všem podstatném, co dnes uvedl ( některé ne úplně přiléhavé příklady přehlížím), a to včetně jeho závěrečného označení Ruska za agresora. Tady si dovolím malou odbočku ( výjimku) - exprezidentovi je jistě známo, že důvod invaze Varšavské smlouvy v srpnu 68 ležel především v tom, že předlednový prezident Novotný nechtěl SSSR ( tedy včetně Ukrajiny ) umožnit umístění raket středního doletu v ČSSR jako odpověď na rozmístění takových amerických raket v SRN a rovněž SSSR vycházel ze sfér vlivu dojednaných v Jaltě ( Američané to bez velkého křiku respektovali ). Tato geopolitická fakta měl Miloš Zeman dnes zdůraznit, protože by to pomohlo objektivnějšímu hodnocení věci. Jinak klobouček dolů, protože se prakticky ve všem trefil do černého. Být méně osobní a více objektivní, klidně bych ho znovu volil za prezidenta.

V mnohonárodnostním uskupení různě velkých, různě vyvinutých, různě bohatých států s různou historií vždycky zvítězí národní zájmy. Jde jen o to, čí národní zájmy ( třeba i skupinky států ) zvítězí. Představa, že by došlo k nějakému aritmetickému či váženému průměru v němž by se v nějakém poměru promítly zájmy všech národů je nereálná a v podstatě nemožná. Jedině, že by nám nějaký moudrý novinář ( či nezisková organizace placené nejlépe z peněz někoho mimo Evropu ) sdělil z venkova, které že ty zájmy jsou tzv. celoevropské.

Co to znamena se branit? Proti cemu? Proti komu? Rusko, nebo nekdo jiny na nas utoci? Nebo jen protiruska hysterie tvrdi, ze na nas Rusko zautoci? Rusko nikdo nikam neodstehuje a Evropske staty take ne. To znamena naucit se zit vedle Ruska, a urcite to neznamena 24 hodin denne vyvolavat protiruskou hysterii. Rusko jem dlouhodobe a komstamtne riks, ze ne hce NATO u svych hranic my poslednich 30 let delame prave to. Ze je Rusko jaderna velmoc take vime 50let. Ze se Rusko chova historicky tak, ze chce, aby rezimy v sousednich statech byly proruske nebo alespon ne protiruske je take davno znamo. Tak z ceho opravdu prameni protiruska hysterie?

Evropa nabízí pokračování ve válce až do dosažení spravedlivého míru, přičemž nedefinuje co se spravedlivým mírem má rozumět. Pokud má znamenat spravedlivý mír pro Ukrajinu, že se Rusové stáhnou za mezinárodně uznávané hranice Ukrajiny a Ukrajina se svobodně rozhodla zda být nebo nebýt v NATO a jaké armády mají být na jejím území, pak takový mír nejenom, že není reálný, ale především by nebyl trvalý, protože by neodstranil základní příčinu války, kterou bylo rozšiřování NATO do oblastí, které Rusko vnímá jako ohrožení své bezpečnosti. USA nabízí mír, zjednodušeně řečeno za ztrátu území při zachování Ukrajiny jako státu a říká, že Ukrajina a Evropa měly tři roky na to, aby dojednaly něco pro Ukrajinu výhodnějšího a dodávají nyní, že pokud chce Ukrajina pokračovat ve válce, tak bez jejich podpory. Evropa podporuje Ukrajinu v jejím boji za spravedlivý mír, tedy v pokračování války. Těžko lze očekávat něco jiného od politiků, kteří toto říkají už tři roky bez ohledu na vývoj války. Podmínky pro seriozní a uvěřitelný rozsáhlý průzkum veřejného mínění o tom, zda Ukrajinci chtějí pokračovat ve válce, včetně vojáků a občanů Ukrajiny žijících např. v ČR není objektivně možný. Řízené průzkumy veřejného mínění prováděné pod dohledem současné ukrajinské garnitury zase nemají žádnou vypovídací schopnost. Výsledkem tedy pravděpodobně bude buď palácový převrat s velmi pravděpodobnou následnou občanskou válkou na Ukrajině nebo její další krvácení.

Řada lidí je ( chce být ) hluchá a slepá vůči faktům. Zbrojení ( stejně jako válka ) je v první řadě nevýslovně výnosný byznys na němž se dle možností a schopností přiživí i politici, kteří mohou věc ovlivnit. Samo o sobě zbrojení ještě nikdy nikomu v historii neřineslo větší bezpečnost, kromě vlastnictví jaderných zbraní dostatečné kvantity a kvality. Jinak platí, že každé zbrojení se v první řadě projeví tak, že zbrojit bude i potenciální protivník. Kdo to všechno zaplatí je jasné a není k tomu třeba nic uvádět. Pokud jde speciálně o Ukrajinu, tak je divné, že ještě nikoho v Evropě nenapadlo se vážně zabývat tím, co Rusko vedlo k agresi vůči Ukrajině. Že by to byla touha po území nevěří ani ti nejhloupější. Že by to byla touha obnovit SSSR? Tak tomu může věřit jen ten, kdo nezná základní data o počtu vojáků a zbraní, které má Rusko k dispozici. Že by to tedy opravdu bylo to, co Putin řekl už v r. 2007, tedy že další rozšiřování NATO na východ bude Rusko považovat za přímé ohrožení své bezpečnosti a svých vitálních zájmů? Pokud odpověď na tuto otázku je kladná, pak nemá smysl zbrojit, ale má smysl usilovat o odstranění příčiny války. Jenomže to už není takový byznys.

Zásadní rozdíl mezi USA a Evropou je ten, že V USA po volbách nastoupila jiná garnitura, která není spojená s válkou na Ukrajině, ani nespojila svůj politický osud s prosazením tzv. spravedlivého míru, což je pouhý eufemismus pro pokračování války skrze Ukrajinu proti Rusku až do vítězství Ukrajiny. Ve valné části Evropy jsou u moci naopak ti, kteří spojili s válkou na Ukrajině a s vítězstvím Ukrajiny ( Putin musí přilézt po kolenou ) celý svůj politický osud, tzv. vsadili vše na jednu kartu. Od nich nelze očekávat, že by chtěli okamžité příměří, resp. mír, neboť ten v tento okamžik ( dle jejich názoru ) není pro Ukrajinu příznivý. Takto jsou rozdané karty. Moc si neumím představit, že z tohoto pohledu by mohlo dojít k nějaké rychlé změně. To, že mezitím Ukrajina bude dál krvácet a pravděpodobně ztrácet další území, se nebere v potaz, protože tento stav stále umožňuje tvrdit, že nakonec bude spravedlivého míru dosaženo. Jsem sice přesvědčen, že se tato parta postupně začne drolit, neboť si moc neumím představit, že by USA pod vedením Trumpa připustily, aby jim Evropa, z jejich pohledu neschopné a nesourodé uskupení, hodila vidle do jejich plánu dosáhnout uzavření míru a zesměšnit tak Trumpa. To, co by mělo být nejpodstatnější, tedy zachránit Ukrajinu jako funkční stát ( což nyní zatím pořád ještě je ) je opomíjeno, protože oněm pomahačům Ukrajiny o Ukrajinu a Ukrajince v reálu nejde, jde jim především o sebe a jejich ego. A jedna spekulace - moc bych nedal za to, že někteří jsou ujišťováni Demokraty z USA, že Trump brzy padne (!?) a vše bude jako dřív.

Jen by bylo dobré si uvědomit, že "spravedlivý a trvalý mír" je v podstatě protimluv. Spravedlivý je slovo, který bude každý z účastníků vnímat jinak, protože se jedná o subjektivní znak. Ale připusťme, že spravedlivé je výlučně to, jak toto slovo vnímá Ukrajina a velká většina současných představitelů států EU. Jenže pak současně platí, že takový mí nebude trvalý, protože neodstraní základní ( nikoli jedinou ) příčinu ruské agrese, tj. další rozšíření NATO ( resp. států hlásajících nepřátelství vůči Rusku ) na východ, tj. o Ukrajinu. Takže buď spravedlivý nebo trvalý. Obojí bohužel nejde.

Vždycky jsem si myslel, že Češi jsou v podstatě mírumilovný národ. Hesla typu "spravedlivý mír pro Ukrajinu", "mír skrze sílu" apod. jsou však jen eufemismy pro pokračování války. Války, v níž, kromě Rusů, umírají ti Ukrajinci, kterým údajně chtějí ti, co chtějí "spravedlivý mír pro Ukrajinu" pomoci. Nic proti tomu, aby každý měl svůj názor. Jen je třeba být upřímný sám k sobě. Ta upřímnost by znamenala, že vůbec nejde o Ukrajinu a Ukrajince, ale pouze o to, porazit nenáviděné Rusko. A mimo upřímnosti by to chtělo i uvědomit si, že tuto válku Rusko prostě neprohraje, i kdyby mělo použít svůj jaderný arsenál. A zlehčování a bagatelizování této hrozby je jen hloupým kasáním si gaťat do podpaždí. O pravdomluvnosti prezidenta Trumpa by se určitě dalo s úspěchem pochybovat a o jeho bezúhonnosti také. Ale jeho snaha ukončit tuto válku je, zdá se, opravdová. Za to si opravdu urážky většiny diskutujících fakt nezaslouží.

Ano, co je moc, to je příliš. Už by pomalu tvůrcům veřejného mínění mohlo dojít, že skutečnost vyleze najevo dřív nebo později ( bohužel spíš později ). Tomu nezabrání ani propaganda, ani potlačování jedněch informací a zdůrazňování jiných, dokonce ani skrytá cenzura. Jen by mne fakt zajímalo, jestli autoři "zpráv", "informací" a vůbec všeho, čím se zaplňuje mediální prostor, mají aspoň v soukromí, třeba pod peřinou, pocit studu.

Toto není úplně dobrá zpráva. I kdybychom připustili, že důvody, které jsou uvedeny pro omezení na svobodě uvedeného kandidáta na prezidenta a jeho spolupracovníků jsou pravdivé a reálné, i tak to způsobí absolutní znevěrohodnění voleb, rozvrat již rozdělené společnosti a především to ve svém důsledku poškodí tolik vychvalovanou parlamentní demokracii. Nechci věci dávat větší význam, než má, ale zdá se mi, že není vyloučeno, že tento scénář může být zpakován i jinde a třeba i v obráceném gardu pokud jde o ty, kteří zatýkají a ty, kteří jsou zatýkáni. Jak to asi může skončit? Jak daleko to má k rozkladu práva a státu v těch konturách, jaké jsou nám dosud známy. A to ponechávám zcela stranou, že peníze dávané tzv. "neziskovkám" ( jak plyne z toho, co v poslední době vylézá najevo ), aby ovlivňovaly veřejné mínění ve prospěch toho čo onoho, ale vždy v zájmu té party, která peníze dává, jsou povahou stejné peníze, jako ty, které údajně byly nalezeny pod podlahou někoho v Rumunsku.