Je domácí úkol a "domácí úkol". Za naprosto neefektivní považuji domácí úkol z matematiky obsahující deset primitivních příkladů doprovázených požadavkem na vybarvení panáčka či myši přes celou A4 - je k úvaze, nejde-li spíše o úkol z výtvarné výchovy než z matematiky.
Pokud kupříkladu učitel chemie zadá za domácí cvičení naučit se nazpaměť značky chemických prvků, nejspíše to nebere jako zdařilou formu buzerace, ale - mimo jiné - jako prostředek k ušetření času vyučovacích hodin pro lepší vysvětlení systému názvosloví sloučenin.
Obecně:
- učitel látku vyloží,
- učitel látku procvičí,
- učitel (dejme tomu) zadá domácí cvičení, aby zjistil, jakou měrou žáci učivo samostatně zvládnou,
- učitel zkontroluje stav domácích cvičení,
- na základě toho látku buď ještě procvičí, nebo z ní dá žákům klasifikovaný test.
Domácí cvičení vnímám především tak, že si dítě samo a v klidu ověří, do jaké míry danou látku zvládlo. Já coby rodič pouze parafuji výše napsané, aniž bych domácí cvičení za dítě vypracoval (to je úplný nesmysl), s dítětem jej opravil (méně nesmyslné než v prvním případě, nicméně stále kontraproduktivní), nebo mu podepsal prázdnou stránku v sešitě, aby si dítko od někoho úkol ve škole opsalo (tady už nejde o nesmysl, ale o to, že vysloveně učím dítě podvádět).
Jak má učitel poznat, do jaké míry dítě látku samo zvládne, když za něj úkol vypracuje rodič, případně mu ho opraví, nebo žák opíše úkol od někoho ve škole na "carte blanche", podepsanou rodičem? Následný test potom může skončit, světe div se, klasifikací "nedostatečný".
Ano, nájem... tak se na to podívejme z několika úhlů:
1) naše nemovitost svoji hodnotu zvedla zhruba pětinásobně. V okolí sehnat nájem za byt 40 m2 pod 20 000 měsíčně je opravdu solidní práce - nezřídka bez zahrnutí dalších poplatků. Co bude mít průměrný nájemník po třiceti letech? Možná mě autor článku ohromí svými argumenty.
2) nedaleko nás bydlela rodina spolužáka našeho potomka. V podnájmu - o výši teď nejde. To je takový vzorek normálního podnájemníka. Jde o to, že majitelé bytu se rozhodli rozvést a rodina v nájmu skončila. No nic, našli si jiný podnájem - prý velmi solidní známá, naprostá jistota. Prodali většinu nábytku, protože nový byt byl menší, dokoupili nový... no a za cca 6 měsíců po nastěhování jejich nájem skončil opět, protože jistá dáma z Ukrajiny vysázela paní majitelce za byt peníze hezky "na dřevo". Tak se opět stěhovali do dalšího pronájmu... fajné. A co děti, škola... skutečně, samé výhody. Tři stěhování během jednoho roku, prodej nábytku, kupování nábytku... tomu říkám jistota. A ten finanční bonus... jen zamlaskat.
V podstatě se to děje delší dobu, a hned v několika rovinách:
1) zavedení devátého ročníku byl nesmysl, neexistuje pro to žádný reálný základ - rozhodně ne v oblasti přírodních věd; co se IT a jazyků týče, to je kapitola, s níž by přece mládež neměla mít problémy : - )
Navíc to dokládají i nedávné nesmělé návrhy k jeho zrušení.
2) v předmětech se škrtalo už při rušení starých "osnov". A poměrně razantně - opět zejména v oblastech přírodních věd.
3) z doplňků výuky, jako jsou, mj. IT v podobě tabletů, interaktivních tabulí, atd., se stal v poměrně krátké době jakýsi novodobý svatý grál, bez kterého se podle některých kruhů nejenže nepohneme z místa, ale dokonce zakrníme.
4) kupříkladu zavedení "postupu věkem", kdy žák může daný ročník opakovat pouze jednou - jinak řečeno, pokud "propadne", tak i kdyby měl další školní rok nedostatečné, kam oko dohlédne, postoupí do vyššího ročníku... ovšem pouze fyzicky (formálně nemá dokončený ročník, který absolvoval coby nedostatečný), čili pokud si na druhém stupni zopakuje tento postup do devátého ročníku, může se stát, že bude mít dokončených pouze kupříkladu 8, 7 nebo 6 let povinné školní docházky. Mimochodem, že je to nefér vůči těto jedincům samotným, je jedna věc. Nefér je to i vůči žákům, kteří i na ty dostatečné museli předvést o poznání více, nežli tito repetenti.
5) blafat v odborných předmětech o nějakých souvislostech bez elementárního základu prostě nemá smysl - v tom lepším případě se stane to, že se žáci opět budou učit "nazpaměť", jen půjde o jiná data, ale s výsledkem "nepochopil".
Jako rodič jsem nakloněn tomu, že nejsou - li domácí cvičení vypracovávána vůbec a dlouhodobě, v případě nerozhodné pololetní klasifikace se učitel má přiklonit ke známce horší z toho důvodu, že půl roku byla dostatečně dlouhá doba k nápravě. Klasifikaci domácích cvičení jako takovou musím ovšem odmítnout, protože domácí cvičení bývají čas od času vypracovávána někým jiným než samotným žákem.
Pouze ředitelská důtka? Na naší škole se za takový přestupek uděluje druhý, případně třetí stupeň z chování - dle školního řádu mj. za jednorázové závažné porušení ŠŘ, jakým je např. užívání a distribuce návykových látek ve škole a na akcích pořádaných školou.
Ubezpečuji Vás, pane Čapku, že pokud by mé dítě (docházející na onu školu) porušilo školní řád výše uvedeným způsobem, dopřeji mu stoprocentní prožitek v podobě následků jeho svobodného rozhodnutí.
A že učitel nechce brát takového žáka na mimoškolní akci... chápu. On nese veškerou odpovědnost - prostě to není druhý trest od školy za tentýž přestupek, dotyčný učitel si jen kryje vlastní záda. Ono potom řešení na internetu se objevivších videí či fotografií bánících adolescentů bude pro školu nepochybně lepší reklama.
Úvodem bych si dovolil podotknout, že rady jakýchsi lidí odkudsi mě jako rodiče naprosto k ničemu nezavazují - jsem to já a manželka, kdo máme poslední slovo, protože my neseme odpovědnost. On si potom, když se na základě čísi dobré rady něco podělá, kdekdo poklepe na čelo a řekne, jak se může dospělý člověk chovat jako BFU a poslouchat každého, kdo kde něco vypustil do éteru. A má pravdu.
Naše dítě chtělo hrát na hudební nástroj - šli jsme ve dnech otevřených dveří do ZUŠ, kde si prošlo hudební nástroje od flétny po harfu. A vyhrála kytara, dnes třetím rokem, spokojenost. A že to není akordeon, na který jsem hrál já? Boha jeho, voda je mokrá a nebe modré... pomohu s hudební teorií.
Sportovní kroužek, ano... karate pátým rokem - upřímně, motivace k tomu... nepopírám, že sám se mu věnuji od dětství, ale hlavní ovlivnění bylo díky náhodnému vystoupení našeho oddílu na veřejnosti. Rovněž spokojenost. A ano, někdy se nám nechce, aby bylo jasno. Tak prostě nejdeme.
No a tento školní rok schválený individuální vzdělávací plán a návštěvy hodin chemie v osmém ročníku. Ano, beru své dítě vcelku pravidelně do laboratoře - protože ho to prostě baví. A kde to celé vzalo počátek? Světe div se, u knihy Harry Potter a kámen mudrců - hodiny lektvarů, potom dohledávání bylin v Matthioliho herbáři... srandy kopec. A jestli se té chemii bude dítě věnovat v budoucnu? Kdo to má, ksakru, vědět? Třeba se objeví něco, co ho zaujme víc - já jsem rád za ty současné a minulé společné chvíle... a nějaký radil od klávesnice, případně z řad příbuzenstva, mě opravdu nezajímá.
Před x lety jsem měl možnost coby "externista" vést jednodenní seminář pro děti se zájmem o chemickou olympiádu. Bylo to, pravda, třicet žáků a žákyň, nicméně: všichni chápali, o čem se mluví, zajímali se, nikdo permanentně necoural po záchodech, svačinách a podobně - dokonce z řad žáků vzešel požadavek, abychom jeli bez přestávek. Paráda, no ne? Za takovou třídu by nepochybně většina chemikářů z řad učitelů prodala duši ďáblu. Jenže... to není "normální" třída, v tom je celý problém.
Kdybych tu samou akci měl možnost pořádat před "normální" třídou, z devadesáti procent by to bylo o ničem, protože:
1) Pepíček neumí značky prvků, čili pluje na vlnách tajemna,
2) Arabela neumí počítat procenta, tudíž nemá cenu se pokoušet o výpočet hmotnostního zlomku,
3) Wilibald naprosto odmítá vzít na vědomí jakoukoliv zmínku o křemeni, protože je to přece o chemii a křemen patří do přírodopisu,
4) Tomek, který si pravidelně připichuje inzulin, se nechá slyšet, že chemie je kravina, kterou k životu absolutně nepotřebuje,
5) Tereza mě při demonstraci pokusu "sopka na stole" označí za teroristu hodlajícího podpálit školu,
6) Matyáš velmi přemýšlivě přežvykuje kus křídla z KFC ze včerejší "domácí" večeře a zrak má zaostřený na nekonečno,
7) Lukáš, kterého jako jediného ze školy chemie baví, je otrávený, protože z hodiny nemá prakticky nic...
Nicméně... závěr je nepochybně ten, že ačkoliv všichni tito žáci tak strašně moc lační po vědění, já jsem nebyl schopen třídu "zaujmout".
P.S.: celá ta beseda by byla vlastně zbytečná, protože to všechno přece žáci najdou na internetu...
Pan Král... ano, už si vzpomínám. To je ten, který tvrdil, že se do hořčice za minulého režimu přidával benzen 🙂
A tentýž pan Král se domnívá, že řešením bytové nouze je squatting... to zase jednou sedmé přikázání dostává na frak. A že jsem bezvýhradný ateista... až se bojím, že mě za to Bůh potrestá, jak praví Jára Cimrman :-)
Jak se to vezme. Velkoryse nechám stranou, že naše škola žáky prvního ročníku věcmi rozhodně neobdarovala - aby bylo jasno, nepovažuji to za povinnost školy, stejně jako nerozporuji to, že na jiných školách tak může být - a nepochybně je - činěno.
Autor zatím nezapočítal věci, které sice nejsou přímo "vybavením", nicméně je třeba s nimi počítat. Školní družinu, splatnou u nás na celý rok, v hodnotě 2 500 korun. Dále autor nezapočítal cenu školních obědů, u nás 750 korun (měsíčně). Vstupní čip do školy a školní jídelny 200 korun. To jsou položky, kde lze ušetřit snad jen tak, že nebudou pořizovány vůbec, kromě čipu.
Nepořizovat mohu kartičku do školního automatu na mléko, svačinky na slano, ovocné a cereální svačinky, nápoje (voda, džus, šťávy). Než se zorientuji blíže, dobití alespoň 200 korun.
Apropos, zapomněl jsem ještě na jízdné, protože naše spádová škola je poměrně vzdálená díky jakémusi líbezně se vyspinkavšímu oficiálovi na radnici. Ano, pravda, mohli jsme využít protekce a protlačit dítě na školu, na kterou téměř koukáme z okna, ale - upřímně, dost se mi hnusí představa, že by dítě začalo svou školní docházku založenou na tomto nechutném aktu. Suma sumárum nijak závratných 365 korun za roční jízdenku busem pro dítě, 4560 pro mě za rok, 4560 pro manželku za rok. Ano, jsem si vědom toho, že si mohu posloužit jízdenkou čtvrtletní, nebo měsíční za 380 korun.
Pokud tedy sečtu náklady páně autorovy, tak jeho 3400 + 2500 + 750 + 200 + 200 + 365 + 380 + 380, což dělá - opravte mě, pokud se mýlím, 8175 korun; při čtvrtletním jízdném 9695 korun, o ročním nemluvě.
U nás příměstský tábor 3 200 Kč/5 dnů - komplet, včetně oběda v restauraci. Svačinu dodáváme my coby rodiče. Jedna noc přespání ve škole, program na jedničku... cca 20 prvostupňových dětí, 2 vychovatelky.
Letní sportovní soustředění v Krkonoších - hotel, od soboty do soboty, plná penze, 4 000 korun, včetně dopravy busem.
Autor mě celkem pobavil - cituji: "Hojně se například do běžně prodávané hořčice přidával také benzen. Dříve byl pokládán za konzervant s vynikajícími účinky, dnes už víme, že se jedná o karcinogen tzv. první skupiny, který vyvolává rakovinu plic a leukémii."
Pokud by se do hořčice přidával benzen, ať už za jakéhokoliv režimu, mohu autorovi článku garantovat, že by takovou hořčici stoprocentně nepozřel... nepřidával se tam benzen, ale kyselina benzoová (E210), respektive její soli, a to sodná (E211), draselná (E212) či vápenatá (E213).
Mimochodem, kyselina benzoová se po léta prodávala zcela běžně jako konzervační prostředek pod názvem "Petol".
S tím, co se píše v článku, souhlasím pouze částečně. Souhlasím v tom smyslu, že pokud nemá učitel respekt nebo autoritu, zpravidla to budou galeje pro obě strany - nedá se naučit, nedá se vynutit. A děti, respektive žáci mají zvláštní talent to vycítit.
Možná bych souhlasil i s tím, že tu vždycky byly děti, s nimiž byly, abych tak řekl, problémy; jestli to souhlasí poměrově nebo ne, nejsem schopen od klávesnice posoudit, nicméně mám dojem - a pokud se mýlím, budu velmi rád, opraví - li mne někdo - že se zvedá razance oné problémovosti, na úroveň leckdy fatální.
Pokud má škola zájem více spolupracovat s rodiči, je dost těžké zabránit současně tomu, aby se rodiče angažovali zůsobem, který se učitelům zdá přehnaný. Někdy přehnaný nejspíš je, jindy ne, neházel bych to jen na rodiče. Na škole, kam dochází naše dítě, máme výborné učitele a učitelky, ale taktéž lidi, které učiteli nebo učitelkami nemohu nazvat ani při nejlepší vůli. A v takových případech postupuji dosti razantně - škola není úschovna zavazadel.
Školy mají nezřídka mizerné vybavení, žáci nesmějí pracovat s tímhle a támhletím z důvodů, které bych se nerozpakoval označit za stupidní, plus permanentní pokusy o důslednou aplikaci moderního náboženství "nemusímnicvěděthlavněkdyžvímkdetonajduasnadtonějakklapne" se zvláštní podmnožinou v podobě sekty "jakco nejrychlejipřesunoutsvéproblémynaněkohojiného", dále rozličné vize x ministrů školství od devadesátých let... nic nečekaného.
0
Sledujících
0
Sleduje
0
Sledujících
0
Sleduje
Ano, před časem jsem zde psal o své osobní zkušenosti s pozoruhodným názorem, že jsem - li coby rodič schopen (a ochoten) vysvětlit svému dítěti látku základní školy, šikanuji (!) svým přístupem děti, jejichž rodiče nejsou buď schopni nebo ochotni téhož pro ně. Naštěstí mi do toho coby rodiči nemůže nikdo mluvit.
Problém (respektive jeden z mnoha problémů) je, že v okamžiku, kdy začnou znalosti žáků klesat, přijme se opatření v duchu snížení nároků. Výsledek se dostaví velmi rychle, ale relativně krátkodobě. Po nějaké době znalosti opět vykáží pokles, a nároky se opět sníží. Výsledek je nasnadě.
Pokud chceme debatovat o rozdílném zázemí, je třeba zmínit - jako již tradičně - slabé až mizerné vybavení škol pomůckami, za mě konkrétně v oblasti přírodních věd, a dále pak zákazy a omezení, poněkud machiavellisticky podpírané obavami o bezpečnost žáků při výuce.