Inu, nepamatuji se, že bych byl kdy ve škole týrán vyžadováním znalostí o průmyslu v Kongu. Autor článku měl patrně na mysli těžbu kobaltu za využití dětské práce...
Autor sám uvádí, cituji: "Zajímá se o každý předmět, každý list nebo šišku, každou činnost chce dělat společně se svými rodiči a později s ostatními dětmi. Dítě je tvor od přírody zvědavý plný touhy po jakémkoliv poznání." Divné - k čemu tedy bude v životě dítěti šiška ze stromu? K čemu bude dítěti list? Pokud se spokojím s pouhým pozorováním svého okolí, daleko se nedostanu, protože metoda pokus - omyl, kterou se dítě zpravidla vydává, je časově poměrně náročná a má své hranice.
K čemu mi co v životě bude... a dítě kladoucí tuto otázku ví naprosto přesně, čím se bude v životě zabývat? Já jako chemik jsem se s chemií na, řekněme, o něco vědečtější bázi setkal až v hodinách chemie ZŠ - mé rodiče chemie nikdy nijak nezajímala; vzpomínky na otcovo "převařování kyseliny solné zinkem", nebo "rozpouštění něčeho v kyselině" nikdy nezapomenu a jsem za ně velice rád, byť jsou odborně zavádějící. Kdybych se s chemií na základní škole nesetkal, jak bych přišel na to, co mě dnes baví a živí?
Ano, také bych mohl napsat, že tělocvik, výtvarná výchova nebo hudební výchova byly buzerací, protože jsem čas od času v TV nenaplnil tabelární předpoklady, VV mi přišla jako hromada zmrveného materiálu a HV se čas od času zvrhla v seznam skladatelů a jejich děl. Dnes to vidím jinak, protože v mém oboru jsou také záležitosti, které mě až tak dalece neberou, nicméně vytěsnit je prostě nelze...
Inu, jak to bude vypadat kupříkladu v přírodopisu devátého ročníku:
1) namísto dvou vyučovacích hodin pouze jedna,
2) požadavek vedení školy na klasifikaci se může podle školy různit na 2 - 5 známek za pololetí, přičemž by klasifikace měla být přibližně v rovnováze, tj. ústní zkoušení, písemné zkoušení, laboratorní cvičení, referáty...
3) přírodopis bude v rozvrhu hodin, dejme tomu, v pátek poslední vyučovací hodinu,
4) pár takových hodin odpadne, ať už z důvodu školních akcí, ředitelského volna, nemoci učitele, případně žáka... čili z nějakých přibližně 15 hodin (tedy při jednohodinové dotaci) může zbývat optimistických 10 a méně.
Zvládnout půl roku učiva za 10 hodin? Ano, jde to - pokud seškrtáme učivo rovněž o minimálně 50%. Momentální výstupy jsou věcí k diskusi, ale pokud bude přikročeno k něčemu, co jsem nastínil, pak prohlašuji, že už vstupy nebudou stát za nic, protože z toho předmětu nezbude víc než směšná demoverze...
Ano, před časem jsem zde psal o své osobní zkušenosti s pozoruhodným názorem, že jsem - li coby rodič schopen (a ochoten) vysvětlit svému dítěti látku základní školy, šikanuji (!) svým přístupem děti, jejichž rodiče nejsou buď schopni nebo ochotni téhož pro ně. Naštěstí mi do toho coby rodiči nemůže nikdo mluvit.
Problém (respektive jeden z mnoha problémů) je, že v okamžiku, kdy začnou znalosti žáků klesat, přijme se opatření v duchu snížení nároků. Výsledek se dostaví velmi rychle, ale relativně krátkodobě. Po nějaké době znalosti opět vykáží pokles, a nároky se opět sníží. Výsledek je nasnadě.
Pokud chceme debatovat o rozdílném zázemí, je třeba zmínit - jako již tradičně - slabé až mizerné vybavení škol pomůckami, za mě konkrétně v oblasti přírodních věd, a dále pak zákazy a omezení, poněkud machiavellisticky podpírané obavami o bezpečnost žáků při výuce.
Je domácí úkol a "domácí úkol". Za naprosto neefektivní považuji domácí úkol z matematiky obsahující deset primitivních příkladů doprovázených požadavkem na vybarvení panáčka či myši přes celou A4 - je k úvaze, nejde-li spíše o úkol z výtvarné výchovy než z matematiky.
Pokud kupříkladu učitel chemie zadá za domácí cvičení naučit se nazpaměť značky chemických prvků, nejspíše to nebere jako zdařilou formu buzerace, ale - mimo jiné - jako prostředek k ušetření času vyučovacích hodin pro lepší vysvětlení systému názvosloví sloučenin.
Obecně:
- učitel látku vyloží,
- učitel látku procvičí,
- učitel (dejme tomu) zadá domácí cvičení, aby zjistil, jakou měrou žáci učivo samostatně zvládnou,
- učitel zkontroluje stav domácích cvičení,
- na základě toho látku buď ještě procvičí, nebo z ní dá žákům klasifikovaný test.
Domácí cvičení vnímám především tak, že si dítě samo a v klidu ověří, do jaké míry danou látku zvládlo. Já coby rodič pouze parafuji výše napsané, aniž bych domácí cvičení za dítě vypracoval (to je úplný nesmysl), s dítětem jej opravil (méně nesmyslné než v prvním případě, nicméně stále kontraproduktivní), nebo mu podepsal prázdnou stránku v sešitě, aby si dítko od někoho úkol ve škole opsalo (tady už nejde o nesmysl, ale o to, že vysloveně učím dítě podvádět).
Jak má učitel poznat, do jaké míry dítě látku samo zvládne, když za něj úkol vypracuje rodič, případně mu ho opraví, nebo žák opíše úkol od někoho ve škole na "carte blanche", podepsanou rodičem? Následný test potom může skončit, světe div se, klasifikací "nedostatečný".
Ano, nájem... tak se na to podívejme z několika úhlů:
1) naše nemovitost svoji hodnotu zvedla zhruba pětinásobně. V okolí sehnat nájem za byt 40 m2 pod 20 000 měsíčně je opravdu solidní práce - nezřídka bez zahrnutí dalších poplatků. Co bude mít průměrný nájemník po třiceti letech? Možná mě autor článku ohromí svými argumenty.
2) nedaleko nás bydlela rodina spolužáka našeho potomka. V podnájmu - o výši teď nejde. To je takový vzorek normálního podnájemníka. Jde o to, že majitelé bytu se rozhodli rozvést a rodina v nájmu skončila. No nic, našli si jiný podnájem - prý velmi solidní známá, naprostá jistota. Prodali většinu nábytku, protože nový byt byl menší, dokoupili nový... no a za cca 6 měsíců po nastěhování jejich nájem skončil opět, protože jistá dáma z Ukrajiny vysázela paní majitelce za byt peníze hezky "na dřevo". Tak se opět stěhovali do dalšího pronájmu... fajné. A co děti, škola... skutečně, samé výhody. Tři stěhování během jednoho roku, prodej nábytku, kupování nábytku... tomu říkám jistota. A ten finanční bonus... jen zamlaskat.
V podstatě se to děje delší dobu, a hned v několika rovinách:
1) zavedení devátého ročníku byl nesmysl, neexistuje pro to žádný reálný základ - rozhodně ne v oblasti přírodních věd; co se IT a jazyků týče, to je kapitola, s níž by přece mládež neměla mít problémy : - )
Navíc to dokládají i nedávné nesmělé návrhy k jeho zrušení.
2) v předmětech se škrtalo už při rušení starých "osnov". A poměrně razantně - opět zejména v oblastech přírodních věd.
3) z doplňků výuky, jako jsou, mj. IT v podobě tabletů, interaktivních tabulí, atd., se stal v poměrně krátké době jakýsi novodobý svatý grál, bez kterého se podle některých kruhů nejenže nepohneme z místa, ale dokonce zakrníme.
4) kupříkladu zavedení "postupu věkem", kdy žák může daný ročník opakovat pouze jednou - jinak řečeno, pokud "propadne", tak i kdyby měl další školní rok nedostatečné, kam oko dohlédne, postoupí do vyššího ročníku... ovšem pouze fyzicky (formálně nemá dokončený ročník, který absolvoval coby nedostatečný), čili pokud si na druhém stupni zopakuje tento postup do devátého ročníku, může se stát, že bude mít dokončených pouze kupříkladu 8, 7 nebo 6 let povinné školní docházky. Mimochodem, že je to nefér vůči těto jedincům samotným, je jedna věc. Nefér je to i vůči žákům, kteří i na ty dostatečné museli předvést o poznání více, nežli tito repetenti.
5) blafat v odborných předmětech o nějakých souvislostech bez elementárního základu prostě nemá smysl - v tom lepším případě se stane to, že se žáci opět budou učit "nazpaměť", jen půjde o jiná data, ale s výsledkem "nepochopil".
Jako rodič jsem nakloněn tomu, že nejsou - li domácí cvičení vypracovávána vůbec a dlouhodobě, v případě nerozhodné pololetní klasifikace se učitel má přiklonit ke známce horší z toho důvodu, že půl roku byla dostatečně dlouhá doba k nápravě. Klasifikaci domácích cvičení jako takovou musím ovšem odmítnout, protože domácí cvičení bývají čas od času vypracovávána někým jiným než samotným žákem.
Pouze ředitelská důtka? Na naší škole se za takový přestupek uděluje druhý, případně třetí stupeň z chování - dle školního řádu mj. za jednorázové závažné porušení ŠŘ, jakým je např. užívání a distribuce návykových látek ve škole a na akcích pořádaných školou.
Ubezpečuji Vás, pane Čapku, že pokud by mé dítě (docházející na onu školu) porušilo školní řád výše uvedeným způsobem, dopřeji mu stoprocentní prožitek v podobě následků jeho svobodného rozhodnutí.
A že učitel nechce brát takového žáka na mimoškolní akci... chápu. On nese veškerou odpovědnost - prostě to není druhý trest od školy za tentýž přestupek, dotyčný učitel si jen kryje vlastní záda. Ono potom řešení na internetu se objevivších videí či fotografií bánících adolescentů bude pro školu nepochybně lepší reklama.
Úvodem bych si dovolil podotknout, že rady jakýchsi lidí odkudsi mě jako rodiče naprosto k ničemu nezavazují - jsem to já a manželka, kdo máme poslední slovo, protože my neseme odpovědnost. On si potom, když se na základě čísi dobré rady něco podělá, kdekdo poklepe na čelo a řekne, jak se může dospělý člověk chovat jako BFU a poslouchat každého, kdo kde něco vypustil do éteru. A má pravdu.
Naše dítě chtělo hrát na hudební nástroj - šli jsme ve dnech otevřených dveří do ZUŠ, kde si prošlo hudební nástroje od flétny po harfu. A vyhrála kytara, dnes třetím rokem, spokojenost. A že to není akordeon, na který jsem hrál já? Boha jeho, voda je mokrá a nebe modré... pomohu s hudební teorií.
Sportovní kroužek, ano... karate pátým rokem - upřímně, motivace k tomu... nepopírám, že sám se mu věnuji od dětství, ale hlavní ovlivnění bylo díky náhodnému vystoupení našeho oddílu na veřejnosti. Rovněž spokojenost. A ano, někdy se nám nechce, aby bylo jasno. Tak prostě nejdeme.
No a tento školní rok schválený individuální vzdělávací plán a návštěvy hodin chemie v osmém ročníku. Ano, beru své dítě vcelku pravidelně do laboratoře - protože ho to prostě baví. A kde to celé vzalo počátek? Světe div se, u knihy Harry Potter a kámen mudrců - hodiny lektvarů, potom dohledávání bylin v Matthioliho herbáři... srandy kopec. A jestli se té chemii bude dítě věnovat v budoucnu? Kdo to má, ksakru, vědět? Třeba se objeví něco, co ho zaujme víc - já jsem rád za ty současné a minulé společné chvíle... a nějaký radil od klávesnice, případně z řad příbuzenstva, mě opravdu nezajímá.
Před x lety jsem měl možnost coby "externista" vést jednodenní seminář pro děti se zájmem o chemickou olympiádu. Bylo to, pravda, třicet žáků a žákyň, nicméně: všichni chápali, o čem se mluví, zajímali se, nikdo permanentně necoural po záchodech, svačinách a podobně - dokonce z řad žáků vzešel požadavek, abychom jeli bez přestávek. Paráda, no ne? Za takovou třídu by nepochybně většina chemikářů z řad učitelů prodala duši ďáblu. Jenže... to není "normální" třída, v tom je celý problém.
Kdybych tu samou akci měl možnost pořádat před "normální" třídou, z devadesáti procent by to bylo o ničem, protože:
1) Pepíček neumí značky prvků, čili pluje na vlnách tajemna,
2) Arabela neumí počítat procenta, tudíž nemá cenu se pokoušet o výpočet hmotnostního zlomku,
3) Wilibald naprosto odmítá vzít na vědomí jakoukoliv zmínku o křemeni, protože je to přece o chemii a křemen patří do přírodopisu,
4) Tomek, který si pravidelně připichuje inzulin, se nechá slyšet, že chemie je kravina, kterou k životu absolutně nepotřebuje,
5) Tereza mě při demonstraci pokusu "sopka na stole" označí za teroristu hodlajícího podpálit školu,
6) Matyáš velmi přemýšlivě přežvykuje kus křídla z KFC ze včerejší "domácí" večeře a zrak má zaostřený na nekonečno,
7) Lukáš, kterého jako jediného ze školy chemie baví, je otrávený, protože z hodiny nemá prakticky nic...
Nicméně... závěr je nepochybně ten, že ačkoliv všichni tito žáci tak strašně moc lační po vědění, já jsem nebyl schopen třídu "zaujmout".
P.S.: celá ta beseda by byla vlastně zbytečná, protože to všechno přece žáci najdou na internetu...
Pan Král... ano, už si vzpomínám. To je ten, který tvrdil, že se do hořčice za minulého režimu přidával benzen 🙂
A tentýž pan Král se domnívá, že řešením bytové nouze je squatting... to zase jednou sedmé přikázání dostává na frak. A že jsem bezvýhradný ateista... až se bojím, že mě za to Bůh potrestá, jak praví Jára Cimrman :-)
Jak se to vezme. Velkoryse nechám stranou, že naše škola žáky prvního ročníku věcmi rozhodně neobdarovala - aby bylo jasno, nepovažuji to za povinnost školy, stejně jako nerozporuji to, že na jiných školách tak může být - a nepochybně je - činěno.
Autor zatím nezapočítal věci, které sice nejsou přímo "vybavením", nicméně je třeba s nimi počítat. Školní družinu, splatnou u nás na celý rok, v hodnotě 2 500 korun. Dále autor nezapočítal cenu školních obědů, u nás 750 korun (měsíčně). Vstupní čip do školy a školní jídelny 200 korun. To jsou položky, kde lze ušetřit snad jen tak, že nebudou pořizovány vůbec, kromě čipu.
Nepořizovat mohu kartičku do školního automatu na mléko, svačinky na slano, ovocné a cereální svačinky, nápoje (voda, džus, šťávy). Než se zorientuji blíže, dobití alespoň 200 korun.
Apropos, zapomněl jsem ještě na jízdné, protože naše spádová škola je poměrně vzdálená díky jakémusi líbezně se vyspinkavšímu oficiálovi na radnici. Ano, pravda, mohli jsme využít protekce a protlačit dítě na školu, na kterou téměř koukáme z okna, ale - upřímně, dost se mi hnusí představa, že by dítě začalo svou školní docházku založenou na tomto nechutném aktu. Suma sumárum nijak závratných 365 korun za roční jízdenku busem pro dítě, 4560 pro mě za rok, 4560 pro manželku za rok. Ano, jsem si vědom toho, že si mohu posloužit jízdenkou čtvrtletní, nebo měsíční za 380 korun.
Pokud tedy sečtu náklady páně autorovy, tak jeho 3400 + 2500 + 750 + 200 + 200 + 365 + 380 + 380, což dělá - opravte mě, pokud se mýlím, 8175 korun; při čtvrtletním jízdném 9695 korun, o ročním nemluvě.
U nás příměstský tábor 3 200 Kč/5 dnů - komplet, včetně oběda v restauraci. Svačinu dodáváme my coby rodiče. Jedna noc přespání ve škole, program na jedničku... cca 20 prvostupňových dětí, 2 vychovatelky.
Letní sportovní soustředění v Krkonoších - hotel, od soboty do soboty, plná penze, 4 000 korun, včetně dopravy busem.
0
Sledujících
0
Sleduje
0
Sledujících
0
Sleduje
Jedna dáma z diskusního fóra se zmínila o hrůzyplném projektu v 9. ročnících, kdy žáci obhajují své práce. Dovolil bych si zde uvést několik postřehů ohledně tohoto tématu:
1) v průběhu září až října učitelé vypisují pro žáky 9. ročníků témata ročníkových prací s tím, že v průběhu června je žáci odprezentují - zpravidla před třídou a logicky některými učiteli. Žáci si mohou buď vybrat některé z vypsaných témat, nebo mohou zajít za některým učitelem s vlastním návrhem, zda by u něj nemohli dělat onu práci na to a to téma, přičemž oborově by to mělo zhruba souznít,
2) žáci mají možnost s učitelem průběh práce konzultovat; navíc během ledna bývá obvykle práce "nanečisto" zaslána dotyčnému učiteli, který ji okomentuje s tím, co tam není v pořádku, eventuálně co tam chybí a podobně,
3) rozsah jsou obvykle minimálně 3 - 4 stránky A4, kdy je dána velikost a typ písma, navíc jsou fotografie, videa, prezentace. Jako podstatný bod tady vidím vyžadované ozdrojování práce,
4) ano, jednoznačnou výhodu mají žáci s nějakými konkrétními zájmy, protože těm se rozsah 3 - 4 stránek A4 zdá naprosto nedostačující, zatímco žákům z opačného pólu... je tomu přesně naopak.
5) času jsou na vypracování opravdu mraky, rozhodně tu nejde o žádný stres, nota bene žáci se tu mohou realizovat podle svých zájmů, co hrdlo ráčí.
Za mě je to snad jediná smysluplná věc v devátém ročníku. Měl jsem možnost pročíst si několik prací tohoto charakteru a hovořit s jejich mladými autory a musím poznamenat, že to byla velmi zajímavá diskuse i čtení. Obzvláště mě coby chemika zaujala práce na téma krystalizace,
1 odpověď