Pan Král... ano, už si vzpomínám. To je ten, který tvrdil, že se do hořčice za minulého režimu přidával benzen 🙂
A tentýž pan Král se domnívá, že řešením bytové nouze je squatting... to zase jednou sedmé přikázání dostává na frak. A že jsem bezvýhradný ateista... až se bojím, že mě za to Bůh potrestá, jak praví Jára Cimrman :-)
Jak se to vezme. Velkoryse nechám stranou, že naše škola žáky prvního ročníku věcmi rozhodně neobdarovala - aby bylo jasno, nepovažuji to za povinnost školy, stejně jako nerozporuji to, že na jiných školách tak může být - a nepochybně je - činěno.
Autor zatím nezapočítal věci, které sice nejsou přímo "vybavením", nicméně je třeba s nimi počítat. Školní družinu, splatnou u nás na celý rok, v hodnotě 2 500 korun. Dále autor nezapočítal cenu školních obědů, u nás 750 korun (měsíčně). Vstupní čip do školy a školní jídelny 200 korun. To jsou položky, kde lze ušetřit snad jen tak, že nebudou pořizovány vůbec, kromě čipu.
Nepořizovat mohu kartičku do školního automatu na mléko, svačinky na slano, ovocné a cereální svačinky, nápoje (voda, džus, šťávy). Než se zorientuji blíže, dobití alespoň 200 korun.
Apropos, zapomněl jsem ještě na jízdné, protože naše spádová škola je poměrně vzdálená díky jakémusi líbezně se vyspinkavšímu oficiálovi na radnici. Ano, pravda, mohli jsme využít protekce a protlačit dítě na školu, na kterou téměř koukáme z okna, ale - upřímně, dost se mi hnusí představa, že by dítě začalo svou školní docházku založenou na tomto nechutném aktu. Suma sumárum nijak závratných 365 korun za roční jízdenku busem pro dítě, 4560 pro mě za rok, 4560 pro manželku za rok. Ano, jsem si vědom toho, že si mohu posloužit jízdenkou čtvrtletní, nebo měsíční za 380 korun.
Pokud tedy sečtu náklady páně autorovy, tak jeho 3400 + 2500 + 750 + 200 + 200 + 365 + 380 + 380, což dělá - opravte mě, pokud se mýlím, 8175 korun; při čtvrtletním jízdném 9695 korun, o ročním nemluvě.
U nás příměstský tábor 3 200 Kč/5 dnů - komplet, včetně oběda v restauraci. Svačinu dodáváme my coby rodiče. Jedna noc přespání ve škole, program na jedničku... cca 20 prvostupňových dětí, 2 vychovatelky.
Letní sportovní soustředění v Krkonoších - hotel, od soboty do soboty, plná penze, 4 000 korun, včetně dopravy busem.
Autor mě celkem pobavil - cituji: "Hojně se například do běžně prodávané hořčice přidával také benzen. Dříve byl pokládán za konzervant s vynikajícími účinky, dnes už víme, že se jedná o karcinogen tzv. první skupiny, který vyvolává rakovinu plic a leukémii."
Pokud by se do hořčice přidával benzen, ať už za jakéhokoliv režimu, mohu autorovi článku garantovat, že by takovou hořčici stoprocentně nepozřel... nepřidával se tam benzen, ale kyselina benzoová (E210), respektive její soli, a to sodná (E211), draselná (E212) či vápenatá (E213).
Mimochodem, kyselina benzoová se po léta prodávala zcela běžně jako konzervační prostředek pod názvem "Petol".
S tím, co se píše v článku, souhlasím pouze částečně. Souhlasím v tom smyslu, že pokud nemá učitel respekt nebo autoritu, zpravidla to budou galeje pro obě strany - nedá se naučit, nedá se vynutit. A děti, respektive žáci mají zvláštní talent to vycítit.
Možná bych souhlasil i s tím, že tu vždycky byly děti, s nimiž byly, abych tak řekl, problémy; jestli to souhlasí poměrově nebo ne, nejsem schopen od klávesnice posoudit, nicméně mám dojem - a pokud se mýlím, budu velmi rád, opraví - li mne někdo - že se zvedá razance oné problémovosti, na úroveň leckdy fatální.
Pokud má škola zájem více spolupracovat s rodiči, je dost těžké zabránit současně tomu, aby se rodiče angažovali zůsobem, který se učitelům zdá přehnaný. Někdy přehnaný nejspíš je, jindy ne, neházel bych to jen na rodiče. Na škole, kam dochází naše dítě, máme výborné učitele a učitelky, ale taktéž lidi, které učiteli nebo učitelkami nemohu nazvat ani při nejlepší vůli. A v takových případech postupuji dosti razantně - škola není úschovna zavazadel.
Školy mají nezřídka mizerné vybavení, žáci nesmějí pracovat s tímhle a támhletím z důvodů, které bych se nerozpakoval označit za stupidní, plus permanentní pokusy o důslednou aplikaci moderního náboženství "nemusímnicvěděthlavněkdyžvímkdetonajduasnadtonějakklapne" se zvláštní podmnožinou v podobě sekty "jakco nejrychlejipřesunoutsvéproblémynaněkohojiného", dále rozličné vize x ministrů školství od devadesátých let... nic nečekaného.
Se školkou jsme neměli problém, ba naopak - ovšem musím poznamenat, že se během pár let po odchodu našeho dítěte obměnil personál způsobem, díky němuž bych se jí dnes zdaleka vyhnul.
Co se školy týče, je to přesně tak, jak stojí v článku: škola, kterou máme v dosahu tří minut pěší chůze, není naše spádová, protože se jakýsi oficiál na radnici vyspinkal (je pod tím seznamem spádovosti podepsaný), podíval se z okna a prohlásil, že by to dnes šlo. A tak dojíždíme třetím rokem do školy přes půl města (mimochodem, ten samý oficiál se po třech letech vyspinkal opět, opět to evidentně šlo, takže dnes už ta základní škola, kam dojíždíme, naše spádová není, spádovou by pro nás byla další ze škol, zhruba v téže dojezdové vzdálenosti). Pro dítě to tak znamená od první třídy minimálně dvě hodiny časové ztráty, kterou by nepochybně dokázalo při svém vzdělávání využít nesrovnatelně lépe, o dalších záležitostech jako finance na dopravu, které by šlo opět rozhodně využít nesrovnatelně efektivněji, nemluvě.
Schválně jsem se díval na "úspěchy", kterými se ona "nová spádová" škola, kam bychom patřili, pyšní: většina je z let 2018-19, poslední z roku 2022, a ani jeden z nich se netýká soutěží v angličtině, češtině, matematice, fyzice, chemii nebo biologii. Florbal, více či méně stupidní projekty, soutěže mladých cyklistů, a ani tam tedy žádná sláva - tak kolem desátého místa. A na takovou základní školu bych měl dát své dítě... k čemu vlastně, nevím sám, ale studium to rozhodně nebude...
Zaměstnanec v nadnárodním korporátu u pásu pobírá základní hrubou mzdu 28 000 korun. Bez jakékoliv invence - tady vezme, toto s tím udělá a tak dokolečka dokola. Odpovědnost víceméně nulová. Plat učitele s praxí do dvou let podle tabulky, na níž byl v diskusi odkaz, činí 32 820 korun, přičemž se rozhodně nedá říci, že by pracoval bez jakékoliv invence s materiálem, o který nikomu nejde a na konci směny se bez problémů odepíše.
Suma sumárum to máme 4 820 korun hrubého rozdíl... pozoruhodné. Upřímně, nejsem učitel a za tuto sumu bych do zmíněného oboru rozhodně nenastoupil; a upřímně podruhé, nenastoupil bych do tohoto oboru ani za příslovečné zlaté prase.
Inu, nás ten přestup na osmileté gymnázium bude - jak pevně doufám - čekat za dva roky. Za mě - je jen a jen na rodičích, aby rozpoznali, jestli "na to dítě má nebo nemá". Dítě beru víceméně pravidelně do laboratoře, doma děláme pokusy. Byli jsme to obhlédnout na dni otevřených dveří a naše kroky směřovaly pochopitelně nejdřív k chemické laboratoři, jak jinak... a bylo vidět, že jakmile tamní chemikářka zjistila, že se baví s děckem, které zná chemické značky, umí převádět jednotky, zná význam pojmů filtrace, destilace, sublimace, krystalizace a dokáže na to téma vést smysluplný dialog, byl ten přístup úplně někde jinde.
Jasně, že přijdou telecí léta, také jsem nebýval žádné zlatíčko... a možná se u našeho dítěte časem objeví profesní zájem o něco jiného, než je chemie nebo "šutry". No jasně, jako chemik doufám, že ne, ale i kdyby, tak co... čili Vás zcela chápu.
A potom takové dítko v pozdějších letech coby zaměstnanec vstoupí do laboratoře, kde je zakázáno (rozumějte, ta hrůza - zakázáno) jíst a pít, plus - když potřebuje na WC - musí zastavit procesy, které nesmí (rozumíte, nesmí) nechat bez dozoru, musí dodržovat pracovní postupy. Kde se to, chudinka malá, mělo naučit, když od první třídy se přece může co chce, kdy chce, kde chce. Takže udělá to, na co bylo po léta zvyklé - dá si sváču a lokne si; v lepším případě obdrží výplatu bez odměn na delší dobu, nebo jednou sáhne vedle a lízne si či lokne něčeho, co mu na zdraví rozhodně nepřidá, eventuálně někde nechá hořet otevřený oheň a v klidu si odejde provádět defekaci - však on ten kráter v zemi někdo za pár dnů zahrne zeminou nebo zalije betonem a všechno bude zase prozářené sluncem...
Pevně doufám, že s takovým kolegou, respektive kolegyní nebudu mít čest až do konce svých pracovně aktivních dnů.
Pane Kartousi, IT umožnily, a mon avis, víc než cokoliv jiného rozvoj "sociálních bublin", z nichž netřeba v podstatě žádným způsobem vystupovat, nebo v jen minimální míře. Když se podíváte na důvody zavádění záležitostí IT do praktického života, tak velmi často narazíte na naprosto preferovaný argument "pro vaše pohodlí", v němž tkví kámen úrazu. Pohodlí. Předpoklad, že kdysi "někdo", v budoucnu "něco" za mě automaticky buď částečně, nebo zcela udělá to, na co momentálně (a posléze dlouhodobě až permanentně) nemám náladu. K čemu to výhledově může vést, nebo už částečně vede, je evidentní.
Před x lety jsem měl možnost coby "externista" vést jednodenní seminář pro děti se zájmem o chemickou olympiádu. Bylo to, pravda, třicet žáků a žákyň, nicméně: všichni chápali, o čem se mluví, zajímali se, nikdo permanentně necoural po záchodech, svačinách a podobně - dokonce z řad žáků vzešel požadavek, abychom jeli bez přestávek. Paráda, no ne? Za takovou třídu by nepochybně většina chemikářů prodala duši ďáblu. Jenže... to není "normální" třída, v tom je celý problém.
Kdybych tu samou akci měl možnost pořádat před "normální" třídou, z devadesáti procent by to bylo o ničem, protože:
1) Pepíček neumí značky prvků, čili pluje na vlnách tajemna,
2) Arabela neumí počítat procenta, tudíž nemá cenu se pokoušet o výpočet hmotnostního zlomku,
3) Wilibald naprosto odmítá vzít na vědomí jakoukoliv zmínku o křemeni, protože je to přece o chemii a křemen patří do přírodopisu,
4) Tomek, který si pravidelně připichuje inzulin, se nechá slyšet, že chemie je kravina, kterou k životu absolutně nepotřebuje,
5) Tereza mě při demonstraci pokusu "sopka na stole" označila za teroristu hodlajícího podpálit školu,
6) Matyáš velmi přemýšlivě přežvykuje kus křídla z KFC ze včerejší "domácí" večeře a zrak má zaostřený na nekonečno,
7) Lukáš, kterého jako jediného ze školy chemie baví, je otrávený, protože z hodiny nemá prakticky nic...
Nicméně... závěr je nepochybně ten, že ačkoliv všichni tito žáci tak strašně moc lační po vědění, já jsem nebyl schopen třídu "zaujmout".
P.S.: celá ta beseda by byla vlastně zbytečná, protože to všechno přece žáci najdou na internetu...
Osobně nejsem příznivcem alternativ, ale nemíním komukoliv rozmlouvat způsob chodu jeho rodiny, to není moje věc... a od každého čekám, že mi splatí stejnou mincí.
Ona je vůbec otázka, do jaké míry jsou (ne)doporučení na podobné bázi "použitelná", protože kupříkladu školce, kam chodilo před třemi lety naše dítě a kde jsme byli po celou dobu docházky maximálně spokojeni, bych se dnes díky v podstatě kompletní výměně personálu vyhnul obloukem.
0
Sledujících
0
Sleduje
0
Sledujících
0
Sleduje
Před x lety jsem měl možnost coby "externista" vést jednodenní seminář pro děti se zájmem o chemickou olympiádu. Bylo to, pravda, třicet žáků a žákyň, nicméně: všichni chápali, o čem se mluví, zajímali se, nikdo permanentně necoural po záchodech, svačinách a podobně - dokonce z řad žáků vzešel požadavek, abychom jeli bez přestávek. Paráda, no ne? Za takovou třídu by nepochybně většina chemikářů z řad učitelů prodala duši ďáblu. Jenže... to není "normální" třída, v tom je celý problém.
Kdybych tu samou akci měl možnost pořádat před "normální" třídou, z devadesáti procent by to bylo o ničem, protože:
1) Pepíček neumí značky prvků, čili pluje na vlnách tajemna,
2) Arabela neumí počítat procenta, tudíž nemá cenu se pokoušet o výpočet hmotnostního zlomku,
3) Wilibald naprosto odmítá vzít na vědomí jakoukoliv zmínku o křemeni, protože je to přece o chemii a křemen patří do přírodopisu,
4) Tomek, který si pravidelně připichuje inzulin, se nechá slyšet, že chemie je kravina, kterou k životu absolutně nepotřebuje,
5) Tereza mě při demonstraci pokusu "sopka na stole" označí za teroristu hodlajícího podpálit školu,
6) Matyáš velmi přemýšlivě přežvykuje kus křídla z KFC ze včerejší "domácí" večeře a zrak má zaostřený na nekonečno,
7) Lukáš, kterého jako jediného ze školy chemie baví, je otrávený, protože z hodiny nemá prakticky nic...
Nicméně... závěr je nepochybně ten, že ačkoliv všichni tito žáci tak strašně moc lační po vědění, já jsem nebyl schopen třídu "zaujmout".
P.S.: celá ta beseda by byla vlastně zbytečná, protože to všechno přece žáci najdou na internetu...
2 odpovědi