na níž bylo vidět, že její autorka postupovala podle předem promyšleného postupu, svědomitě zaznamenávala řadu údajů, natáčela videosekvence... za mě proti takovým pracem nemohu říci ani slovo, naopak bych vysoce vyzdvihl a ocenil přístup mně neznámého kolegy chemika či chemikářky.

Ty děti rozhodně neměly pocit, že šlo o jakousi nepodařenou formu buzerace, nebo že by přístupy učitelů byly... negativní. Ba právě naopak.

Pokusím se Vám, paní Vojtíšková, některé věci nastínit z jiného úhlu pohledu (mimochodem, nejsem učitel): podpis rodiče pod domácím úkolem je - alespoň pro mě - znamením, že dítě látku procvičovalo v prostředí, kde na něj mělo dostatek času a klidu, a že tedy podalo nejlepší možný výkon. Pokud tam ten podpis není, mohu si myslet cokoliv, a nepochybuji, že učitel rovněž - stačí, když úkol není celý; v případě podpisu rodičem to znamená, že si dítě prostě dál nevědělo rady, kdežto jinak to vypadá, že to někde narychlo oprásklo a nestihlo. Nehledě k tomu, že podepsat domácí cvičení snad není pro dospělého člověka tak fyzicky a duševně vyčerpávající výkon. Při počtu dokumentů, které každodenně podepisuji v laboratoři, mě nějaký domácí úkol opravdu nerozhodí. Ale beru to tak, že jde o každého věc a tudíž jeho boj.

Pokud mě kvůli tomu, že se zajímám o to, co dítě probírá ve škole, a jsem ochoten a schopen mu eventuální problémy vysvětlit, máte v úmyslu považovat za oligofrena, budiž vám přáno, nebe bude dál modré a voda mokrá.

Co se týče Vašeho výkřiku ohledně ročníkového projektu pro žáky 9. ročníků ZŠ v Hranicích, je to asi jediná smysluplná věc, která se v onom ročníku objevuje, protože jinak je celý devátý ročník naprosto k ničemu, jelikož v podstatě pouze kopíruje ročník osmý před svým zavedením.

Inu, nepamatuji se, že bych byl kdy ve škole týrán vyžadováním znalostí o průmyslu v Kongu. Autor článku měl patrně na mysli těžbu kobaltu za využití dětské práce...

Autor sám uvádí, cituji: "Zajímá se o každý předmět, každý list nebo šišku, každou činnost chce dělat společně se svými rodiči a později s ostatními dětmi. Dítě je tvor od přírody zvědavý plný touhy po jakémkoliv poznání." Divné - k čemu tedy bude v životě dítěti šiška ze stromu? K čemu bude dítěti list? Pokud se spokojím s pouhým pozorováním svého okolí, daleko se nedostanu, protože metoda pokus - omyl, kterou se dítě zpravidla vydává, je časově poměrně náročná a má své hranice.

K čemu mi co v životě bude... a dítě kladoucí tuto otázku ví naprosto přesně, čím se bude v životě zabývat? Já jako chemik jsem se s chemií na, řekněme, o něco vědečtější bázi setkal až v hodinách chemie ZŠ - mé rodiče chemie nikdy nijak nezajímala; vzpomínky na otcovo "převařování kyseliny solné zinkem", nebo "rozpouštění něčeho v kyselině" nikdy nezapomenu a jsem za ně velice rád, byť jsou odborně zavádějící. Kdybych se s chemií na základní škole nesetkal, jak bych přišel na to, co mě dnes baví a živí?

Ano, také bych mohl napsat, že tělocvik, výtvarná výchova nebo hudební výchova byly buzerací, protože jsem čas od času v TV nenaplnil tabelární předpoklady, VV mi přišla jako hromada zmrveného materiálu a HV se čas od času zvrhla v seznam skladatelů a jejich děl. Dnes to vidím jinak, protože v mém oboru jsou také záležitosti, které mě až tak dalece neberou, nicméně vytěsnit je prostě nelze...

Četl jsem jej a z jistých mnou v komentáři uvedených důvodů naň i reagoval, jak jste mohla zjistit, paní Plecháčová. Obávám se, že opravdu nemám chuť se k Vašemu prvotnímu příspěvku vracet.

Každému, co jeho jest, a měrou vrchovatou, paní Horáková.

Paní Horáková, nereaguji na komentář "jedné paní", k němuž jsem se ostatně nedostal; reagoval jsem na komentář od Vás. Podle mého mínění je nejlepší nechat lidi svobodně projevit vlastní názor, cenzura je k ničemu a z toho důvodu se k ní nikterak neuchyluji. Názory jsou venkoncem od toho, aby se lišily, ovšem za předpokladu, že mají určitou úroveň.

Ano, máte pravdu - lidé jsou ovlivňováni hormony a genetickými vlohami. Přijde ovšem na způsob použití těchto argumentů, a ten jsem označil za sprostotu. Poslední věta je z Vaší strany pouhá floskule :-)

Nikoliv, paní Horáková. Je to pozitivní hodnocení zapříčiněné lepšími schopnostmi těch, kdo je dostali; pro ně, samozřejmě : - )

A že by dospělý člověk mohl v takovém případě mít více rozumu... ano, mohl. Možná dokonce i měl... nejen v případě, že se jedná o odměny.

Nu, po přečtení zprávy v mailové schránce konstatuji, že jsem evidentně nebyl jediný, kdo si to myslel; osobně se domnívám, že šlo o zbytečný zásah administrace, ale ctím pravidla platformy, která mi umožňuje se čas od času veřejně prezentovat.

Stran poznámky o genetice se neshodneme, protože kdyby někdo na této platformě použil narážku na podobné bázi vůči jinému diskutujícímu, nejspíše by se odebral na příslovečnou banánovou plantáž.

Dojdu - li k závěru, že je dítě pomalé nebo nezvládá to či ono učivo, případně má jiné problémy, může to mít řadu příčin, nikoliv pouze jakousi přecitlivělost rodičů nebo ryze intelektuální problém na straně dítěte. Je to stejně pohodlné "řešení", jen v obráceném gardu.

Začátek komentáře nechám, s dovolením, bez komentáře.

Děti jsou přece hodnoceny negativně i při použití zmíněných smajlíků - jde jen o úhel pohledu. Pokud každý z Vašich kolegů obdrží párkrát po sobě odměny - narozdíl od Vás - je to pozitivní nebo negativní hodnocení? Jak pro koho, že? : - )

Dobře, paní Plecháčová, dobře. A teď se mi pokuste vysvětlit, proč bych měl ztrácet čas debatou s někým Vašeho ražení, když namísto toho mohu využívat dobrodiní AI. A klidně Vám to doložím na základě Vašeho vlastního příspěvku - přídavné jméno "zbytnělý", Vámi použité v souvislosti s dovednostmi, má diametrálně odlišný význam od přídavného jména "zbytný", které jste se nejspíše chystala použít : - )

Abych nezapomněl, pokuste se najít rozdíl v následujících (poměrně známých) gramatických hříčkách:

Válku, ne mír.

Válku ne, mír.

Doporučuji Vám konzultaci s AI a přeji hezký den : - )

Paní Hájková, mě ale absolutně nezajímá, co udělá či neudělá kdokoliv po návratu ze směny domů, stejně jako nikomu nic není do toho, co udělám po příchodu domů ze směny já. A nemám rozhodně v úmyslu nadřazovat jedno povolání nad další, teorii nadlidí jsme tu již měli. To je první věc.

Druhá věc - marně hledám, kde jsem psal, že má někdo doma učit x předmětů do školy. Pokud to někde najdete, upozorněte mě na to, prosím. Děkuji pěkně.předem. Je dost velký rozdíl mezi učením a dovysvětlením látky, nota bene základním vzděláním prošla drtivá většina těch, o nichž se zmiňujete. To je druhá věc.

Středoškoláci nejsou to, o čem je zde řeč, ti by už měli fungovat na poněkud jiné bázi - to je třetí věc.

S posledními dotazy Vašeho příspěvku Vám doporučuji se obrátit spíše na pana Zeleného, jenž je v tomto punktu jednoznačně kovaný; nepochybně Vám rád zkopíruje svůj oblíbený komentář : - ) Přeji Vám příjemný večer : - )

Mimochodem, také patříte mezi jedince, kteří nepoužívají samoobslužné pokladny, protože přec nebudete dělat práci místo prodavačů? : - D

Paní Mráčková, proč jsme zůstali u jednoho dítěte, se Vás netýká - nicméně potřebujete - li detailnější informace, naše přání to nebylo. Předpokládám, že se nyní budete cítit o něco lépe, budiž Vám přáno.

Na tom, co jsem napsal v předchozím komentáři, to ovšem naprosto nic nemění.

Inu, jak to bude vypadat kupříkladu v přírodopisu devátého ročníku:

1) namísto dvou vyučovacích hodin pouze jedna,

2) požadavek vedení školy na klasifikaci se může podle školy různit na 2 - 5 známek za pololetí, přičemž by klasifikace měla být přibližně v rovnováze, tj. ústní zkoušení, písemné zkoušení, laboratorní cvičení, referáty...

3) přírodopis bude v rozvrhu hodin, dejme tomu, v pátek poslední vyučovací hodinu,

4) pár takových hodin odpadne, ať už z důvodu školních akcí, ředitelského volna, nemoci učitele, případně žáka... čili z nějakých přibližně 15 hodin (tedy při jednohodinové dotaci) může zbývat optimistických 10 a méně.

Zvládnout půl roku učiva za 10 hodin? Ano, jde to - pokud seškrtáme učivo rovněž o minimálně 50%. Momentální výstupy jsou věcí k diskusi, ale pokud bude přikročeno k něčemu, co jsem nastínil, pak prohlašuji, že už vstupy nebudou stát za nic, protože z toho předmětu nezbude víc než směšná demoverze...

Monsieur Zelený, ušetřete mě, prosím, podobných prázdných výlevů a osobních ataků.

1) ve třídě je 30 žáků rozdílné úrovně - kolik rodin v ČR má doma najednou stejné množství dětí? Ohromte mě, prosím.

2) vyučovací hodina má 45 minut. Kolik času může učitel věnovat v hodině péči o jednoho konkrétního žáka za předpokladu, že ji rozloží rovnoměrně? Ohromte mě, prosím.

3) školy mají nezřídka mizerné vybavení - zjistěte si, kolik stojí ubohý skleněný 500 ml odměrný válec, vynásobte si to počtem žáků a stále si opakujte, že máte jen ten jeden válec pro jednoho žáka, nic víc. Dostanete se jen na nějakých 12 - 15000 korun...

Pokračovat nebudu, je to dlouhý seznam. Oproti tomu já mohu svému dítěti nabídnout mračna času - pořídil jsem si jej, tak se starám; nejsem oligofren, čili jsem více než s to vyložit mu eventuálně se vyskytnuvší problémy v učivu základní školy. Mám pouze jedno dítě (bohužel) a o jeho schopnostech jsem, myslím, dostatečně informován. Co se vybavení týče, domnívám se, že návštěvy mého potomka v profesionální laboratoři jsou na diametrálně odlišné úrovni, než jakou může poskytnout jakákoliv základní škola v ČR.

Ano, mezi učiteli jsou nepochybně jedinci, kteří tam nemají co dělat, nicméně tací jsou víceméně všude. A opakuji znovu, pokud si dítě někdo udělal, je jeho prvořadou povinností se o něj starat - ve všech směrech, nikoliv se spoléhat na to, že jeho roli bude někdo na sto procent permanentně suplovat.

Edit: tímto považuji konverzaci mezi námi, pane Zelený, za ukončenou. Buďte zdráv.

Co je to za rodiče, který spoléhá pouze na to, co jeho dítě naučí cizí člověk mající povinnost se řídit jakýmkoliv výmyslem MŠMT, aniž by sám přiložil ruku k dílu, když kdysi dávno bez problémů přiložil k dílu pohlavní orgány? : - )

Opakujete se, paní Haj. Od známého k neznámému - a aby bylo něco opravdu možno považovat za známé, musí být procvičováno. Já jako držitel černého pásu v karate také pravidelně i po letech opakuji základní techniky a katy na počáteční stupně, aniž by mi to přišlo trapné nebo abych si připadal, jak taktně naznačujete, jako "opička". A upřímně, celkem obdivuji jedince s bílým či žlutým pásem, kteří halasí o tom, jak "umí". Stačí se jich často zeptat na to, jaký styl cvičí a kdo jej založil, o problémech s rozeznáním pravé a levé strany ani nemluvě...

Pokud učitel plošně zadá domácí úkol, ti, kdo s ním nemají problém, na tom příliš času netratí - oproti tomu se utvrdí v tom, že látku opravdu v pohodě zvládají. V řadě předmětů se domácí cvičení obvykle nezadávají (chemie, fyzika, přírodopis), a také to pak podle toho zpravidla vypadá.

Potomek mi chodí do čtvrté třídy; na matematiku dochází do páté třídy a na chemii do ročníku osmého. Přesto neexistuje, že by neplnil domácí cvičení ze svého ročníku. A rozhodně se nedomnívám, že by byl vystresovaný, deprimovaný, neměl dostatek volného času a podobně.

Ano, nikdo nemá po nikom právo vyžadovat cokoliv mimo rámec školy, tréninku nebo pracovní doby. To je ovšem pouze první polovina pravdy. Druhá polovina pravdy tkví v tom, že jedinci mající první polovinu pravdy za pravdu celou posléze skučí ohledně rozevírajících se nůžek mezi těmi, kdo mají vše "na salámu" (rozumějte dělají minimální minimum, asi jako trepka velká v senném nálevu) a mezi těmi, kdo udělají ve svém volném čase něco navíc. Povinná domácí cvičení jsou tedy zadávána nikoliv kvůli dětem excelujícím, ale kvůli těm z, řekněme, opačného pólu.

U nás také rodiče spolužáků na třídních schůzkách blábolí o tom, že jejich děti nejsou čtenáři (kvůli povinné četbě) - ale posléze se diví, jak je možné, že jejich potomek není schopen ve čtvrtém ročníku základní školy souvisle přečíst delší text, natož aby dokázal vlastními slovy říci, co právě překoktal. Posledně mi jedna matinka z toho spolku říkala, co s tím jako bude paní učitelka, potažmo škola dělat - a musím Vám říci, že mi bylo značným potěšením jí oznámit následující: "naprosto nic, protože přece nebude Vašemu dítěti zadávat za domácí úkol čtení a obírat ho tak o jeho volný čas" : - D

Bídu s pozorováním a pokusy, paní Runo, mají na svědomí přesně ty vlády od roku 1990, které si "berou vzdělání jako prioritu". Manuální zručnost bych do toho příliš netahal, protože v tom punktu je dle mého skromného mínění příslovečný míč na straně nezanedbatelného počtu rodičů.

To, co píšete o odborných termínech, je celkem slušná demagogie - především, jak dlouho by Vám trvalo sepsat podobný komentář, kdybyste o těch záležitostech neměla ani ponětí - pokud byste jej vůbec svedla sepsat?

Technicky vzato nemusím vědět naprosto nic, pokud budu vyznávat moderní náboženství "hlavněkdyžvímkdetonajdu". Co s tím ale budu dělat, až to najdu, je další otázka, stejně jako otázka, v jak dlouhém časovém horizontu budu informace vstřebávat, než je dokážu v praxi kloudně použít.

Dále - já se v reálném světě opravdu nebudu bavit s oligofrenem hledajícím si význam každého druhého slova pomocí mobilního telefonu na internetu, protože náš dialog by byl nepochybně díky vzniknuvším pauzám bolestně ochuzen, nehledě k faktu, že ten člověk mi tedy vlastně k ničemu není, mohu kupříkladu pracovat přímo s AI : - )

Celkem nedávno k nám do laboratoře přišel jakýsi mládenec od distributora laboratorního vybavení, a to byl přesně ten případ, který je výsledkem Vámi doporučovaného přístupu. Potřeboval zaměstnání, je mu šumafuk jaké, hlavně, aby se příliš nenadřel, a tak ve firmě absolvoval několikatýdenní kurz... a ví po něm kulové. Během pěti minut jsem ho vypakoval i se slupkami s tím, že buď z firmy pošlou někoho gramotného, kdo se vyzná v oboru, nebo mě přestanou obtěžovat.

Podívejte se na to takto: 300 g steak Queensland v Albertu stojí 179 korun. Za steak téže gramáže dám u nás ve velmi solidní restauraci - a budu velkorysý - dvojnásobek. To je cena, kterou jsem ochoten zcela bez problémů akceptovat.

Bramborák za 240 korun je - a promiňte mi ten výraz - brutálním výsměchem po lidech tolik žádané finanční gramotnosti. Ano, dědečka opravdu nikdo nenutí tento... předmět kupovat; stánkař by jej také nemusel prodávat - že totiž kývl na jakýsi nájem, je jeho rozhodnutí a opravdu ne zcela chápu, z jakého důvodu bych měl na hru podobného typu přistupovat.

Kilogram brambor u nás stojí momentálně 28 korun. Za předpokladu, že onen bramborák má tutéž hmotnost, stojí 8,6x více. Velký bramborák o průměru 18 cm má hmotnost cca 200 g, nikoliv 1 kg... nepochybně výpočet zvládnete. Já dám raději přednost steaku... a ne, dědeček opravdu není senilní : - )