Jsou třídy a třídy. Někdy se sejdou děti kreativní, živé, zajímající se - a pak je to nádhera. Můžeme dělat projekty, dramatizace, badatelskou výuku... V jiné třídě (a může to klidně být paralelka) jsou nejspokojenější, když jim promítnete text a oni ho tupě opíšou. Jakákoliv jiná aktivita je obtěžuje a tudíž k ničemu nevede.
S tím samozřejmě souhlasím; musí být pocuc, když se sejde třída nereagující ani na oheň, který přitáhne i pozornost divé zvěře... a, jak říkám, nepomáhají tomu ani zákazy, s čím vším děti nesmějí pracovat, nezřídka velmi diskutabilní vybavení škol, a tak dále. Ale to jsou věci, které učitelé ze své pozice těžko ovlivní.
Nevyvrátím, mně bylo vytknuto, že toho v matice učím moc. Tělesa? V 6.,7.,8. ročníku si musím vystačit s kvádrem a krychlí.
Co se na takové krychli dá 3 roky probírat?
Víte, když to čtu... je mi všelijak, jen ne dobře. A bohužel to vidím i na třídních schůzkách coby rodič, v podobě nejrůznějších tlaků na učitele, aby nároky na děti byly co nejmenší. Dovolím si pochybovat, že tu skupinu dětí pro chemickou olympiádu nadchli a připravili rodiče podobní těm, o nichž hovořím.
Jo, tohle je obecně problém. Každý předmět vidí uzavřený, neumí je mezi s sebou propojovat.
Přesně tak. Řada experimentů se prolíná napříč řadou předmětů, jenže... ono je zdánlivě jednodušší se drtit věci nazpaměť a posléze je úspěšně zapomenout. A přitom se ptát, k čemu je tamto či ono.
Šesťáci se ve fyzice učí hustotu, někdy, hádám, na začátku sedmé třídy rychlost. Jednotky máte g/cm3, respektive kg/m3, m/s, respektive km/h. A začíná to... proč je 1 g/cm3= 1000 kg/m3? Proč je 1 m/s = 3,6 km/h? Prostě nic.
A potom někdy kolem pololetí máte v matematikách složené zlomky, a kdekdo se dohaduje, k čemu je to vlastně dobré... no,třeba k tomu, abych si jako osel nemusel pamatovat řadu čísel, nehledě k tomu, že jsou i jednotky jako g/dm3, a ty se standardně neučí.
Jak říkám, dívám se na to optikou člověka zvenku, možná se věci změnily, ale... osobně jsem skeptik.
Před x lety jsem měl možnost coby "externista" vést jednodenní seminář pro děti se zájmem o chemickou olympiádu. Bylo to, pravda, třicet žáků a žákyň, nicméně: všichni chápali, o čem se mluví, zajímali se, nikdo permanentně necoural po záchodech, svačinách a podobně - dokonce z řad žáků vzešel požadavek, abychom jeli bez přestávek. Paráda, no ne? Za takovou třídu by nepochybně většina chemikářů z řad učitelů prodala duši ďáblu. Jenže... to není "normální" třída, v tom je celý problém.
Kdybych tu samou akci měl možnost pořádat před "normální" třídou, z devadesáti procent by to bylo o ničem, protože:
1) Pepíček neumí značky prvků, čili pluje na vlnách tajemna,
2) Arabela neumí počítat procenta, tudíž nemá cenu se pokoušet o výpočet hmotnostního zlomku,
3) Wilibald naprosto odmítá vzít na vědomí jakoukoliv zmínku o křemeni, protože je to přece o chemii a křemen patří do přírodopisu,
4) Tomek, který si pravidelně připichuje inzulin, se nechá slyšet, že chemie je kravina, kterou k životu absolutně nepotřebuje,
5) Tereza mě při demonstraci pokusu "sopka na stole" označí za teroristu hodlajícího podpálit školu,
6) Matyáš velmi přemýšlivě přežvykuje kus křídla z KFC ze včerejší "domácí" večeře a zrak má zaostřený na nekonečno,
7) Lukáš, kterého jako jediného ze školy chemie baví, je otrávený, protože z hodiny nemá prakticky nic...
Nicméně... závěr je nepochybně ten, že ačkoliv všichni tito žáci tak strašně moc lační po vědění, já jsem nebyl schopen třídu "zaujmout".
P.S.: celá ta beseda by byla vlastně zbytečná, protože to všechno přece žáci najdou na internetu...
Apropos, ještě jsem zapomněl zmínit, že bych u standardní třídy jako učitel dostal nejspíše zle vycinkáno za probírání tzv. rozšiřujícího učiva, což je učivo sice existující v latentní podobě, kdyby se někdo ptal, ale v reálu se vlastně nevyučuje, aby se žákům ulevilo... takový mám pohled jako laik. Ale budu rád, pokud se najde někdo, kdo mi mé - jak pevně doufám přehnaně pesimistické - stanovisko vyvrátí.
Samozrejme, ze jsou to jen doplnky, souhlas.
Budu rada, kdyz se podelite o vysledne dojmy z tech navstev 😉
Omlouvám se, nezachytil jsem Vaši reakci a příspěvek ještě editoval.
Upřímně, jsem na to sám zvědav a o výsledné dojmy se podělím - nicméně i kdyby to nebylo ono, nemám problém dítě kdykoliv ve škole omluvit a v laboratoři mu zařídit více než relevantní vzdělávací program, beztak je v ní už pravidelným návštěvníkem : - )
P.S.: zkousel jste i jine portaly, trebas skolasnadhledem.cz ?
Nenutíte, pouze doporučujete : - ) Nemyslím to nijak ve zlém.
Obávám se, že prozatím nejsem ochoten akceptovat jakékoliv portály ve smyslu primárního se seznamování s látkou kteréhokoliv předmětu. Maximálně je považuji za jeden z doplňků, abych tak řekl. Nehledě k tomu, že žádný portál neodstraní elementární bod celého vzdělávacího procesu - totiž prachobyčejnou ochotu, respektive nutnost sednout si k tomu.
Práce s vlastním dítětem mi rozhodně nevadí - nerazím poměrně populární teorii, že dělám práci za učitele. Domácí cvičení, která nosí naše dítě ze školy (4. ročník ZŠ), mají opravdu velmi... elementární úroveň, a i to je pro řadu rodičů až příliš, soudě podle reakcí na třídní schůzce. Mimochodem, během prvního a druhého ročníku byl požadavek předchozí paní učitelky, aby děti za školní rok odevzdaly pět čtenářských listů (lhostejno, zda povídka, básnička, kniha). Od třetího ročníku, po výměně paní učitelky, toto množství kleslo na pouhé tři, protože se ozývalo dosti hlasů, že, a to cituji, "děti nejsou žádní čtenáři".
Během prázdnin jsme navštívili PPP a na základě výstupu a následné konzultace požádali ve škole o návštěvy matematiky, přírodopisu v ročníku pátém a chemie v ročníku osmém.
Tezke ukoly pripravi cloveka na stejne zivotni situace, az si nebude vedet rady s ukolem v zamestnani (nove technologie) ani se nebude mit koho zeptat.
V takovem pripade se ma naucit dohledat si zdroje sam.
Doporucuji na veskere ucivo online portal Umimeto.cz - kde najdete nejen vyklad veskere latky ZŠ pro kazdy predmet, ale i procvicovaci priklady s vysvetlenim.
Ano, díval jsem se tam letmo na chemii a řeknu Vám to asi takto: lehká, střední a těžká úroveň se liší pouze počtem příkladů, nebo otázek, chcete - li (konkrétně u vzorců). Obávám se ovšem, že se maximálně bavíme o náročnosti časové, nikoliv intelektuální.
A dále, opět konkrétně u vzorců halogenidů - nerozumím tomu, jakým přínosem pro mě bude, mám - li zadaný vzorec XeF6 a určit, zda jde o chlorid draselný, rtuťný, xenonový nebo o jodid sodný... a obráceně, pokud mám název sloučeniny chlorid antimoničný a možnosti výběru IF7, NaCl, ReF7, SbCl5... nezlobte se, ale správně musí odpovědět každý, kdo má alespoň elementární znalost značek chemických prvků, víc k tomu nepotřebuje. Jinak řečeno, je to jen tipovačka podle kationtu, aniž by dotyčný musel ovládat kupříkladu koncovky... v prvním případě na první dobrou podle značky a názvu xenonu, ve druhém případě jen hledám antimon, bez jakýchkoliv hlubších znalostí zvládám "těžkou" úroveň...
Když po komkoliv budu chtít správný vzorec kyseliny manganisté a dám možnosti HClO3, H2SiO3, H3PO4, HMnO4 - tak dojdu k závěru, že chemie je vlastně brnkačka...
Ano, kdyby ta otázka byla "otevřená", to jest bez možností, chápal bych "těžkou" úroveň, byť s výhradami. Střední úroveň je, dejme tomu, název sloučeniny fluorid jodičný, a možnosti, když už to bez nich nejde, protože ani tady nelze vyloučit "tipovačku", IF, IF3, IF5, IF7.
Za mě rozhodně ne.
Pan Král... ano, už si vzpomínám. To je ten, který tvrdil, že se do hořčice za minulého režimu přidával benzen 🙂
A tentýž pan Král se domnívá, že řešením bytové nouze je squatting... to zase jednou sedmé přikázání dostává na frak. A že jsem bezvýhradný ateista... až se bojím, že mě za to Bůh potrestá, jak praví Jára Cimrman :-)
Čip jsem počítal a nikdo Vás nenutí dávat dítě do družiny. U nás stojí 700 za rok. a pokud by se dítě lacino nenajedlo ve škole, u nás oběd 29, tak nebude jíst vůbec? Toto už jsou provozní náklady na každého školáka, tedy i na každé dítě. Můj blog byl o základním vybavení prvňáčka do školy, nikoliv o tom kolik toho projí a projezdí...
Pane Bárto, číst svedete... Psal jsem, cituji "Autor zatím nezapočítal věci, které sice nejsou přímo "vybavením", nicméně je třeba s nimi počítat." S rozdělováním nákladů na provozní a neprovozní na mě nechoďte, jde to z jedné kapsy.
Technicky vzato mě nic nenutí ani dávat dítě do školy, pokud na to nazíráte tímto způsobem 🙂
Jak se to vezme. Velkoryse nechám stranou, že naše škola žáky prvního ročníku věcmi rozhodně neobdarovala - aby bylo jasno, nepovažuji to za povinnost školy, stejně jako nerozporuji to, že na jiných školách tak může být - a nepochybně je - činěno.
Autor zatím nezapočítal věci, které sice nejsou přímo "vybavením", nicméně je třeba s nimi počítat. Školní družinu, splatnou u nás na celý rok, v hodnotě 2 500 korun. Dále autor nezapočítal cenu školních obědů, u nás 750 korun (měsíčně). Vstupní čip do školy a školní jídelny 200 korun. To jsou položky, kde lze ušetřit snad jen tak, že nebudou pořizovány vůbec, kromě čipu.
Nepořizovat mohu kartičku do školního automatu na mléko, svačinky na slano, ovocné a cereální svačinky, nápoje (voda, džus, šťávy). Než se zorientuji blíže, dobití alespoň 200 korun.
Apropos, zapomněl jsem ještě na jízdné, protože naše spádová škola je poměrně vzdálená díky jakémusi líbezně se vyspinkavšímu oficiálovi na radnici. Ano, pravda, mohli jsme využít protekce a protlačit dítě na školu, na kterou téměř koukáme z okna, ale - upřímně, dost se mi hnusí představa, že by dítě začalo svou školní docházku založenou na tomto nechutném aktu. Suma sumárum nijak závratných 365 korun za roční jízdenku busem pro dítě, 4560 pro mě za rok, 4560 pro manželku za rok. Ano, jsem si vědom toho, že si mohu posloužit jízdenkou čtvrtletní, nebo měsíční za 380 korun.
Pokud tedy sečtu náklady páně autorovy, tak jeho 3400 + 2500 + 750 + 200 + 200 + 365 + 380 + 380, což dělá - opravte mě, pokud se mýlím, 8175 korun; při čtvrtletním jízdném 9695 korun, o ročním nemluvě.
Samosebou některé náklady lze rozložit, proč by ne. V tom směru s autorem souhlasím bez výhrad. A rozhodně zde neuvádím jednotlivé sumy kvůli tomu, že bychom se finančně hroutili, nonsense. V rozloženém časovém horizontu (pouze z důvodu výběru a času potřebného k realizaci, nikoliv z důvodů finančních) jsme navíc kompletně rekonstruovali dětský pokoj, což se asi opravdu nedá úplně paušálně počítat do "nákladů za prvňáka".
To ano, učíte tam už 40 let s rekvalifikaci na angličtinu. Problém dnešních kantoru je, ze vyučují zastaralé nesmysly a většinou důchodci, kteří nemají ani anunk o dnešním světě. Takže chyba je samozřejmě i ze strany kantora, laskavě si to uvědomte.
Pane Procházko, máte svatou pravdu. Kupříkladu v chemii se ona prehistorie projevuje neustále se opakující výukou značek chemických prvků (navíc, jak absurdní, vycházejících z latinských názvů, považte) a názvosloví chemických sloučenin, jehož základy byly položeny v těžkém dávnověku... mělo by se to odbourat.
Zdáte se být skvělým diagnostikem - dovolte proto, abych se pokusil Vás napodobit neumělou hyperbolou v tom smyslu, že onen prehistorický vzdělávací systém zanechal konkrétně Vás přinejmenším parciálně nevědomého 🙂
U nás příměstský tábor 3 200 Kč/5 dnů - komplet, včetně oběda v restauraci. Svačinu dodáváme my coby rodiče. Jedna noc přespání ve škole, program na jedničku... cca 20 prvostupňových dětí, 2 vychovatelky.
Letní sportovní soustředění v Krkonoších - hotel, od soboty do soboty, plná penze, 4 000 korun, včetně dopravy busem.
Tam jde o to, že učivo, které žáky zajímá a baví bude vstřebáno do jejich mysli daleko snadněji a efektivněji a tudíž i dlouhodoběji osvojeno. Proto ten zájem a zaujetí mysli. A vždy by se měl odborně rozvíjet talent a upozaďovat vše ostatní, to je základ didaktiky a pedagogiky. Že vy o tom nic nevíte, mě už vůbec nepřekvapuje.
Pane Pekaři, rád bych se Vás zeptal, kterak bude učitelka na prvním stupni odborně rozvíjet kupříkladu zájem mého potomka o chemii a mineralogii. Podle mého názoru to půjde hodně těžko, z mnoha důvodů (odborných, materiálních...).
Dále - přes zájem mého potomka si jaksi nedovedu představit, že by dokázal s lidmi debatovat pouze o "svém" oboru. To by si ve třídě nebo prakticky kdekoliv, kde podobné věci nejsou v kurzu, moc nepopovídal, hádám. V článku se autor zmiňuje o chlapci hltajícím matematiku a fyziku a o holčičce hltající entomologii - ergo, když to doženu "ad absurdum", jak by v budoucnu vypadal rozhovor těchto dvou (možná posléze i vysokoškolsky) vzdělaných lidí, kdyby byl každý z nich zaměřen pouze na svůj obor a o jiných nevěděl naprosto nic?
Inu, mně osobně je celkem lhostejná aprobovanost či neaprobovanost učitelů / učitelek. Viděl jsem poměrně dost středoškolsky vzdělaných fungujících naprosto bezvadně, a naopak takzvaně kvalifikovaných a aprobovaných, kteří předváděli neobyčejně tragické výkony.
Ředitel má také svého zástupce - nezřídka dokonce jednoho pro první a dalšího pro druhý stupeň - takže s hospitační činností by neměl mít až takový problém. Navíc, oproti klasickým třídním knihám a žákovským knížkám může dnes v podstatě kdykoliv nahlédnout do elektronické podoby těchto dokumentů a minimálně získá přehled o tom, kdo a jak vede dokumentaci a klasifikaci, což mu umožňuje poměrně dost negativních "formálních" záležitostí zachytit defacto v zárodku.
Jinak - hospitační činnost bych nevynášel do nebes, protože jednak taková hodina prostě nemá standardní průběh, ať si kdo chce co chce říká, a potom... nezřídka v takových případech (z pohledu učitele) funguje, že co se může pokazit, se při hospitaci pokazí.
Pravda, pokud se ve zprávě z hospitace dozvíte, že klady jsou "učitele bylo dobře slyšet do zadních lavic", případně "hodina byla skvělá, protože vykládanou látku jsem pochopila i já", nebo jako zápor "vyučující měl ve své kmenové třídě natrženou záclonu", situaci to v jistém směru komplikuje.
37
Sledujících
0
Sleduje
37
Sledujících
0
Sleduje
Dik. Ovsem clovek miva zpravidla jen 1 profesi a dite tech predmetu mnoho...
Tak hodne stesti.
1 odpověď
0
Sledujících
0
Sleduje
0
Sledujících
0
Sleduje
V laboratoři procvičíte matematiku, fyziku, chemii, přírodopis, manuální zručnost, venkoncem i rozšíření slovní zásoby v češtině, byť třeba v podobě odborného jazyka, což je z mého pohledu postačující.
Další předměty, zejména, abych tak řekl, humanitního zaměření, kromě cizích jazyků až tak dalece nepreferuji.