To je marný. Ani to s tou češtinou jste nepochopil. A já nepíšu spisovně, leda když posílám úřední dokument. Howgh
Spisovně česky nepíšete, respektive jen někdy (což Vám ovšem nebrání se nedostatečnou češtinou ohánět stran druhých), počítat do tří také evidentně nedovedete (nebo možná jen při zvláštních příležitostech), vkládáte lidem do úst, co neřekli... máte prazvláštní styl humoru : - ) Ale co už, každý jsme nějaký. Mějte hezký den.
Samozřejmě. Takže když vám nic neřekne, tak mu dáte hromadu peněz, ale když vám přinese terminál, tak mu nedáte nic:) to dává smysl. Stejně jako ten druhý odstavec, kde byste poslal všechny dobrý lidi z restaurace dělat něco jiného, aby na jejich místa mohli nastoupit jelita, co mi vylijí polévku na záda a kolikrát neumí česky. Já radši těm dobrým zaplatím dobře a budu rád, že to dělají a že dostanu slušný servis.
Přesně tak, pane Červenko, přesně tak. Nazvěte mě třeba staromilcem nebo nonkonformistou, chcete - li, ovšem o výši spropitného rozhoduji pouze já a jako relativně gramotný jedinec ke svému úsudku opravdu nepotřebuji stupidní terminál s jakýmisi přednastavenými hodnotami.
Kromě toho v restauraci, kam obvykle chodím, se mi nestalo, aby se mnou personál nekomunikoval - sám jsem poměrně komunikativní typ a zajímá mě, kdo mi v podniku nosí jídlo a pití. Jak jsem napsal výše, očekávám top servis v celé šíři.
Kde jste se dočetl, že bych posílal všechny dobré lidi z restaurace dělat něco jiného, nemám ponětí. Napsal jsem, cituji: "pokud se kterémukoliv z Vámi zmíněných číšníků jeho práce nelíbí, ať se sebere a jde dělat něco jiného". Na tom není nic špatného - pokud svéprávnému člověku nevyhovuje výše mzdy, prostředí, zaměstnání samotné... co mu brání to všechno změnit?
Jen pro upřesnění, když už jste nadnesl téma češtiny (sám to obvykle nedělám, protože moje čeština je veskrze mizerná a není mi to příjemné), ten druhý odstavec, o němž se zmiňujete, je ve skutečnosti třetí a - promiňte, že se dopustím drobného společenského faux pas - píšete "mohli nastoupit jelita", ovšem mnohem více bych tam ocenil české "mohla by tam nastoupit jelita".
1) V dnešní době je ve třídě obvykle cca 22 - 25 dětí, běžný je asistent. Neříkám, že je pro učitele lehké třeba gradovat úkoly, ale jde to.
2) To je fakt argument pro to, aby se na české škole nic neměnilo, že rodič může s dítětem pracovat dlouhé hodiny doma? To, že se to od něj očekává, je právě ten do očí bijící problém. Co myslíte volností při práci s dítětem by chtělo upřesnit, volnost volit formy a postupy učení a vhodné materiály má ve škole každý.
3) Nic nepíšu o tom, že by učitel měl pracovat přednostně a ve větší míře s těmi, kterým to jde hůř.
4) Ano, standardně by to bez doučování jít mělo. Škola má věci děti naučit, pokud to nedělá a i průměrně nadané dítě potřebuje hodiny doučování, tak to prostě dobře nastavené není. Stejně tak jako to, že české děti mají nejvíc odkladů v Evropě, protože "nejsou na školu zralé". Např. v Británii nastupují děti do školy mladší, taky se hned učí i číst a psát, a zralé jsou.... Něco v české škole smrdí.
K Vašemu prvnímu bodu dodám, že jak kde. U nás na základní škole museli pro další první ročník hledat náhradní prostory a bavíme se tu o 30 žácích v každém z nich. O asistentech a jejich kvalitách bych se nerozepisoval - nezřídka jde o lidi s maturitou, kteří mají jakýsi rychlokurz (samosebou to neplatí paušálně), nehledě na to, že asistent by měl být pro zcela konkrétní žáky, nikoliv sluha pro celou třídu. Mimochodem, decentně jste přešla zmínku o tom, že již při nástupu do prvních tříd je úroveň dětí poměrně rozdílná - za to snad může škola?
Ve druhém punktu si opět nerozumíme - pokud budu vycházet z myšlenky, že chci s dítětem nějakým způsobem efektivně pracovat, musím na to - mimo jiné - mít i dostatečný časový rámec. A to učitel prostě nemá, i kdyby se rozštěpil na atomy. Pokud opravdu potřebujete vysvětlovat, co mám na mysli onou "volností", je zbytečné v debatě pokračovat. O vhodných materiálech bych nemluvil vůbec - v oblasti přírodních věd je vybavení škol přinejmenším chabé a rozhodně to není vina učitelů.
To, že o tom nepíšete Vy, neznamená, že se to neděje - ono se to musí dít. Venkoncem to byl jeden z důvodů pro zavedení asistentů. Celkem logicky to plyne z podstaty věci, protože pokud by se to nedělo, na konci základní školy byste dostala poměrně solidní množství žáků, kteří by při záklonu kokrhali.
Představa, že průměrné dítě pochopí složitější látku ve škole "na první dobrou", je z řady důvodů mylná. Apropos, tím prohlášením o odkladech si vlastně odpovídáte sama - v tom "jedou" opět zejména rodiče, stejně jako v procvičování čtení a psaní v 1. ročníku.
To je velké nepochopení. Nejde o to, aby na tom všichni byli stejně. Jde o to, že české školství je víc než v jiných státech postavené na tom, co se s dítětem doučí doma rodiče. A protože tohle zázemí každý doma nemá, pak hodně dětí propadá sítem bez ohledu na to, na co by měly.
Je snaha, aby se škola odehrávala ve škole, a ne doma. Pokud někdo doma něco navíc dělat chce, je to v pohodě. A vždycky to někomu půjde líp a někomu hůř.
Zároveň - nepřijde mi normální počet dětí z prvního stupně, které mají pravidelně doučování, bez kterého by učení nezvládaly - pak je opravdu něco ve škole špatně nastavené, když to bez doučování nejde zvládnout už ve věku 6-9 let.
Obávám se, že neberete zřetel na následující věci:
1) učitel má ve třídě, dejme tomu, 30 žáků leckdy značně rozdílné úrovně už od prvního ročníku základní školy, zatímco rodiče věnujícího se stejnému počtu a spektru vlastních dětí jsem zatím nepotkal (ale rád se nechám poučit případnými konkrétními zkušenostmi někoho takového), čili už sama startovní čára je diskutabilní, a rozhodně za ni nemůže učitel.
2) i kdybych nakrásně nekladl důraz na první bod, vyučovací hodina má 45 minut, zatímco rodič může na dítě působit (má- li jej ve svém dosahu) během podstatně delší doby a oproti učiteli má značnou volnost při práci s dítětem.
3) bude- li se učitel snažit pracovat v rámci vyučovacích hodin především s žáky - použiji teď značně nepřesný výraz, za který se předem omlouvám - slabšími, ať už z jakéhokoliv důvodu, stane se tak na úkor žáků z opačného spektra. Výsledek bude v tom nejlepším případě (nechám - li veškerou práci s dítětem pouze na škole), že slabí žáci se v průměru možná o něco zlepší, zatímco bystřejší žáci s obrovskou pravděpodobností "zakrní".
4) z prvních tří bodů a při Vašem současném požadavku na to, aby se výuka odehrávala pouze ve škole a nikoliv doma plyne, že to jednoduše bez doučování nepůjde, a rozhodně to není tím, že by ve škole bylo cosi špatně nastavené... škola naopak doučováním nad rámec běžných hodin de facto supluje rodiče, kteří nejsou s to poskytnout dítěti potřebné zázemí.
Ano, před časem jsem zde psal o své osobní zkušenosti s pozoruhodným názorem, že jsem - li coby rodič schopen (a ochoten) vysvětlit svému dítěti látku základní školy, šikanuji (!) svým přístupem děti, jejichž rodiče nejsou buď schopni nebo ochotni téhož pro ně. Naštěstí mi do toho coby rodiči nemůže nikdo mluvit.
Problém (respektive jeden z mnoha problémů) je, že v okamžiku, kdy začnou znalosti žáků klesat, přijme se opatření v duchu snížení nároků. Výsledek se dostaví velmi rychle, ale relativně krátkodobě. Po nějaké době znalosti opět vykáží pokles, a nároky se opět sníží. Výsledek je nasnadě.
Pokud chceme debatovat o rozdílném zázemí, je třeba zmínit - jako již tradičně - slabé až mizerné vybavení škol pomůckami, za mě konkrétně v oblasti přírodních věd, a dále pak zákazy a omezení, poněkud machiavellisticky podpírané obavami o bezpečnost žáků při výuce.
Jděte s těma dyskama do kelu už. Paní dala jednou 15% a 6 let ji to bolí tak, že z toho tady musela udělat referát. Ty terminály jsou různý a vždycky je tam možnost nedat nic. Tak nedávejte nic a choďte pokaždý do jiný restaurace, aby jste měla top servis, než zjistí, jakej jste škrt. My, co máme rádi své restaurace a chceme se do nich vracet a chceme, aby nás tam měli rádi, tak to spropitné dáme. Jinak víte, proč jim zbývalo 8%? Protože tam chodí i lidi, jako vy, co očekávají modré z nebe, ale při placení se kroutí jako červíci na háčku. To jsou ty 2 z 10+-. To není o tom, že by všichni dávali 8%. Jo a poslední věc. To by mě zajímalo, jak je to tady jinak než v USA, kde uznáváte, že to mají k minimální výplatě? Protože já znám číšníků dost a tady mají všude minimalku taky. A s 16k v Praze asi žádná hitparáda, když to není ani na pronájem garsonky s energiemi. A nikdo, kromě velkých hotelů, jim víc prostě nedá. Je to fér? Ne. Je to tak? Ano.
Inu, máte svým způsobem pravdu, pane Červenko. Paní zde vytvořila referát, který nejenže nejste nucen číst, ale - považte - na něj dokonce reagovat referátem vlastním. Cosi mi říká, že na to má nepochybně právo.
Ohledně restaurací patřím mezi ty, kteří očekávají perfektní služby - jak Vy říkáte "Top servis" - a to od okamžiku, kdy do restaurace vstoupím, do okamžiku, kdy odcházím. Stejně tak považuji za dobrý mrav v takové restauraci nechat spropitné takové výše, že to bez problémů pokryje útratu dalšího stolu, ergo rozhodně nepatřím do Vámi zmíněné kategorie hostů "při placení se kroutících jako červi na háčku". Ale ubezpečuji Vás, že kdyby za mnou někdo přišel s terminálem stran podobné záležitosti, nedostane nic a vícekráte mě v podniku obdobného ražení neuvidí.
Závěrem dodám na internetových diskusích oblíbené klišé - pokud se kterémukoliv z Vámi zmíněných číšníků jeho práce nelíbí, ať se sebere a jde dělat něco jiného... je to fér? Ano. Je to tak? Ano.
No jo, to, že není problém dětem něco doma dovysvetlit nebo jim pomoci, je celkem oprávněný názor. Snaha, aby domácí pomocí muselo být co nejméně, nevychází kupodivu od líných rodičů, ale od těch, kteří pracují s dětmi, kterým nemá doma kdo pomocí. V případě, že by se přenesla větší část vzdělání na školu by se v těchto případech možná mohla nepatrně zvednout šance, že tyto děti neskončí jako jejich rodiče.
S tím bych tak docela v obecné rovině nesouhlasil, paní Tučková. Na třídních schůzkách konkrétně naší třídy padají z úst rodičů pozoruhodné perly stran domácích úkolů, a rozhodně ony rodiče v řadě případů nemohu označit za ty, kteří by svým dětem nemohli pomoci.
Mimochodem, dokonce jsem se několikráte setkal s pozoruhodným názorem, že jsem - li coby rodič schopen (a ochoten) vysvětlit svému dítěti látku základní školy, šikanuji (!) svým přístupem děti, jejichž rodiče nejsou buď schopni nebo ochotni téhož pro ně.
Je domácí úkol a "domácí úkol". Za naprosto neefektivní považuji domácí úkol z matematiky obsahující deset primitivních příkladů doprovázených požadavkem na vybarvení panáčka či myši přes celou A4 - je k úvaze, nejde-li spíše o úkol z výtvarné výchovy než z matematiky.
Pokud kupříkladu učitel chemie zadá za domácí cvičení naučit se nazpaměť značky chemických prvků, nejspíše to nebere jako zdařilou formu buzerace, ale - mimo jiné - jako prostředek k ušetření času vyučovacích hodin pro lepší vysvětlení systému názvosloví sloučenin.
Obecně:
- učitel látku vyloží,
- učitel látku procvičí,
- učitel (dejme tomu) zadá domácí cvičení, aby zjistil, jakou měrou žáci učivo samostatně zvládnou,
- učitel zkontroluje stav domácích cvičení,
- na základě toho látku buď ještě procvičí, nebo z ní dá žákům klasifikovaný test.
Domácí cvičení vnímám především tak, že si dítě samo a v klidu ověří, do jaké míry danou látku zvládlo. Já coby rodič pouze parafuji výše napsané, aniž bych domácí cvičení za dítě vypracoval (to je úplný nesmysl), s dítětem jej opravil (méně nesmyslné než v prvním případě, nicméně stále kontraproduktivní), nebo mu podepsal prázdnou stránku v sešitě, aby si dítko od někoho úkol ve škole opsalo (tady už nejde o nesmysl, ale o to, že vysloveně učím dítě podvádět).
Jak má učitel poznat, do jaké míry dítě látku samo zvládne, když za něj úkol vypracuje rodič, případně mu ho opraví, nebo žák opíše úkol od někoho ve škole na "carte blanche", podepsanou rodičem? Následný test potom může skončit, světe div se, klasifikací "nedostatečný".
Tak to asi každý žijeme v jiném zemi…
Nikoliv, paní Doležalová. Pouze se značně rozcházíme v pohledu na věc; dále je možné, že si některé záležitosti stojí jinak než jak jsou prezentovány, nebo jsou zkrátka školy, kterým je lépe se vyhnout, pokud to jde.
O věcech stran přírodních věd nikdy nežertuji, okamžitě bych zajistil pro dítě náhradní program, a to na mnohem vyšší úrovni.
Jejda…já jsem napsala,že to lze a nejde o žádnou dojmologii,šlo o moje blízké kamarádky učitelky a šlo o plánovanou dovolenou na termín,který si dohodla s panem ředitelem…
Ptal jste se kdy nasupluje týdenní dovolenou-to jsem odpověděla,když jedou na výcvik nebo školu v přírodě,jede pouze část tříd.. jedou s nimi učitelé,kteří chybí celý týden a v jiných ročnících zase ti učitelé chybí…,co je na tom nepochopitelného?
A ano supluje kdo může…vaše děti místo matematiky nesuploval třeba učitel TV? nikdy?
Obávám se, že stále neplujeme na téže myšlenkové vlně, paní Doležalová. Nechme to tak.
Zatím ne - a věřte, při představě, že mi učitel TV učí na druhém stupni dítě týden nebo 14 dnů matematiku osmého či devátého ročníku (pokud to není součástí jeho aprobace), zatímco vyučující matematiky je na dovolené, ano, měl bych jisté výhrady.
To bohužel nevím a ani mne to nezajímá..pouze vím,že si vzít dovolenou nebo volno mimo prázdniny mohou….a jinak laicky stále někdo ve škole chybí nebo je nemocen, školí se,bývá na akcích se školou (lyžařský výcvik,škola v přírodě,exkurze,výlety),tak supluje kdo může nebo chce a nikdo neřeší odbornost…
Děkuji Vám, paní Doležalová. Až budete mít k disposici relevantnější informace, dejte mi, prosím, vědět. Do té doby jde z mého pohledu, zlobte se, jak chcete, o pouhou dojmologii.
Že je někdo nemocen, školí se, jsou záležitosti, které přece nesouvisí s dovolenou, v takových případech se suplovaným či odvolaným hodinám pochopitelně nelze vyhnout - takové tvrzení nemohu přijmout jako solidní protiargument... pokud nechci připustit, že si kupříkladu dovolenou objednám stejně jako nemoc.
Lyžařský výcvik, školy v přírodě, exkurze a výlety jako argument nemůžete myslet vážně, paní Doležalová, mimo jiné i kvůli tomu, že těch akcí se účastní i děti : - )
Supluje, kdo může nebo chce a odbornost se neřeší (kvůli dovoleným mimo prázdniny)... to snad jako rodič nechci slyšet, vidět ani číst, paní Doležalová.
Mám mnoho kamarádek učitelek a mohou po dohodě s ředitelem i 2x za rok mimo prázdniny ….nahrazují si to suplováním kolegů nebo jinou činností,ale je to o tom,že když je potřeba,tak vyjdou vstříc zase vedení
Suplováním kolegů nebo jinou činností... paní Doležalová, vysvětlete mi, prosím, následující:
1) týdenní nepřítomnost učitele ve škole je - dejme tomu - 24 hodin přímé vyučovací činnosti. Beru to tedy dle Vás jako týdenní dovolenou mimo jakékoliv prázdniny. Za jak dlouho si učitel "nasupluje" oněch 24 hodin (nota bene, bavíme se o jednom učiteli, ale dovolenou mimo prázdniny by určitě ocenili i další, že)? Kdo, ptám se Vás, a s jakou odborností bude mezitím za dotyčného učitele suplovat? Češtinář bude suplovat fyziku, chemii, matematiku, mineralogii? Nebo obráceně? Jako rodič bych tímto přístupem školy byl poněkud... řekněme rozladěn.
2) Přibližte mi o něco konkrétněji ony jiné činnosti, na jejichž základě obdrží dovolenou "mimo prázdniny", to téma mi přijde velmi zajímavé. Děkuji předem.
3) Ano, mohou si vzít i neplacené volno, ovšem tím se dostávám zpět k prvnímu bodu - kdo a jak odborně ty hodiny odsupluje?
Většinou s články autorky souhlasili, tady mi to úplně někde. Volna mají učitelé daleko víc než 40 dnů, kterými se myslí hlavní letní prázdniny. Jsou zde podzimní prázdniny, dny ředitelského volna, prázdniny vánoční atd. Příprava některých učitelů spočívá v tom, že je víceméně nulová, opakující se testy pro žáky stejných ročníků, v půl druhé opouští školy většina profesorů a těžko lze předpokládat, že si jdou domů dělat přípravu na druhý den ... Nelze to jistě generalizovat, ale o úrovni školství , které prezentuje zejména učitel , si nedělám velké iluze. Co s dětmi neudělá rodič doma, to si často ze školy opravdu nepřinesou. Za mě je učitel za to, co odvádí, hodnocen finančně dobře plus má nadprůměrně hodně placeného volna.
Edit: díky za všechny komentáře, informace...Je to moje zkušenost rodiče se současným školstvím, od ZŠ po gymnázium a s dovolením si na svém, slušně vyjádřeném , názoru budu trvat. 😊
Tak si to proberme, paní Romano: mám 25 dnů dovolené, 5 "sick days", k dnešnímu dni se mi bez problémů "nastřádalo" 15 dnů náhradního volna a s kolegy v laboratoři si mohu po domluvě v podstatě kdykoliv prohodit směnu (ranní, odpolední) - tím posledním, domnívám se, mohu směle kompenzovat ta "učitelská volna" navíc, o nichž se zmiňujete.
Postupme dále: za nikoho nenesu žádnou odpovědnost, dokud přímo já sám nezpůsobím někomu svým konáním jakoukoliv újmu, čili (dovolil bych si použít drobnou hyperbolu) si během směny kdykoliv dojdu na WC, případně na svačinu.
Dalším bodem je, že si nenosím žádnou práci domů - a, považte, už vůbec nejsem z podstaty svého zaměstnání povinen jednat s institucemi, jako je OSPOD, Policie a podobně...
Pokročme ještě dále: narozdíl od učitelů pracuji s přístroji, o nichž si mohou nechat maximálně zdát - a když už o tom hovořím, posledně jsem tu psal, že skleněný válec o objemu 500 ml vyjde na 400 - 500 Kč. Na 30 dětí ve třídě, aby, rozumějte, mělo každé dítě v jednadvacátém století svůj... můžeme to klidně rozvést, chcete - li. Přidání učitelům na platech vnímám jako držhubné, nic víc. Seberte automechanikům nářadí a zvedněte jim plat - jsem zvědav, jak rychle a kvalitně Vám dají dohromady auto.
"Co s dětmi neudělá rodič doma, to si často ze školy opravdu nepřinesou" - napíši Vám to jako otec: Vy hodláte naprosto (nebo alespoň převážně) spoléhat na to, co a v jaké míře naučí Vaše dítě cizí člověk? Pozoruhodné.
Hm. Když to tak porovnávám, měl bych vlastně jít dělat učitele, je to práce, která nemá chybu : - ) Ani omylem, paní Romano.
Ano, nájem... tak se na to podívejme z několika úhlů:
1) naše nemovitost svoji hodnotu zvedla zhruba pětinásobně. V okolí sehnat nájem za byt 40 m2 pod 20 000 měsíčně je opravdu solidní práce - nezřídka bez zahrnutí dalších poplatků. Co bude mít průměrný nájemník po třiceti letech? Možná mě autor článku ohromí svými argumenty.
2) nedaleko nás bydlela rodina spolužáka našeho potomka. V podnájmu - o výši teď nejde. To je takový vzorek normálního podnájemníka. Jde o to, že majitelé bytu se rozhodli rozvést a rodina v nájmu skončila. No nic, našli si jiný podnájem - prý velmi solidní známá, naprostá jistota. Prodali většinu nábytku, protože nový byt byl menší, dokoupili nový... no a za cca 6 měsíců po nastěhování jejich nájem skončil opět, protože jistá dáma z Ukrajiny vysázela paní majitelce za byt peníze hezky "na dřevo". Tak se opět stěhovali do dalšího pronájmu... fajné. A co děti, škola... skutečně, samé výhody. Tři stěhování během jednoho roku, prodej nábytku, kupování nábytku... tomu říkám jistota. A ten finanční bonus... jen zamlaskat.
V podstatě se to děje delší dobu, a hned v několika rovinách:
1) zavedení devátého ročníku byl nesmysl, neexistuje pro to žádný reálný základ - rozhodně ne v oblasti přírodních věd; co se IT a jazyků týče, to je kapitola, s níž by přece mládež neměla mít problémy : - )
Navíc to dokládají i nedávné nesmělé návrhy k jeho zrušení.
2) v předmětech se škrtalo už při rušení starých "osnov". A poměrně razantně - opět zejména v oblastech přírodních věd.
3) z doplňků výuky, jako jsou, mj. IT v podobě tabletů, interaktivních tabulí, atd., se stal v poměrně krátké době jakýsi novodobý svatý grál, bez kterého se podle některých kruhů nejenže nepohneme z místa, ale dokonce zakrníme.
4) kupříkladu zavedení "postupu věkem", kdy žák může daný ročník opakovat pouze jednou - jinak řečeno, pokud "propadne", tak i kdyby měl další školní rok nedostatečné, kam oko dohlédne, postoupí do vyššího ročníku... ovšem pouze fyzicky (formálně nemá dokončený ročník, který absolvoval coby nedostatečný), čili pokud si na druhém stupni zopakuje tento postup do devátého ročníku, může se stát, že bude mít dokončených pouze kupříkladu 8, 7 nebo 6 let povinné školní docházky. Mimochodem, že je to nefér vůči těto jedincům samotným, je jedna věc. Nefér je to i vůči žákům, kteří i na ty dostatečné museli předvést o poznání více, nežli tito repetenti.
5) blafat v odborných předmětech o nějakých souvislostech bez elementárního základu prostě nemá smysl - v tom lepším případě se stane to, že se žáci opět budou učit "nazpaměť", jen půjde o jiná data, ale s výsledkem "nepochopil".
6) permanentně se "utahují šrouby" v oblasti ochrany životního prostředí a bezpečnosti práce, dle mého až ad absurdum - prokrista, kde tedy jsou ty desetitisíce žáků, kteří se na základních školách poleptaly, otrávily nebo popálily při laboratorních pracech z chemie... kde jsou ty desetitisíce tun jedovatých chemikálií, které se díky laboratorním pracem dostaly do životního prostředí?
7) učitelé by při výkladu měli podle MŠMT a ČŠI při výuce vycházet mj. z praktických vědomostí a dovedností žáků. Pourquoi pas, myšlenka je dobrá - od známého k neznámému, o tom žádná - jenže praktické vědomosti a dovednosti řady žáků nejsou leckdy, jak to jen decentně říci, tím nejpevnějším základem, na němž by se dalo něco dalšího budovat.
A tak by se dalo pokračovat...
Jako úplně první by měla společnost konečně začít vnímat pedagogy jako odborníky na vzdělávání a výchovu dětí, kteří toho díky rokům praxe a soustavnému celoživotnímu vzdělávání vědí o daném tématu daleko více, než rodiče a je tudíž třeba, aby ti jim naslouchali a brali jejich rády a názory vážně (a ano, beru v potaz i to, že ne každý učitel je kvalitní, ale to můžeme říct obecně o všech profesích od právníka až po instalatéra a nikde jinde to roli v tom, jak vážně je v jejich práci bereme a jak se na ně spoléháme, když od nich potřebujeme jejich služby, nehraje, tak nevím proč by mělo tady). Ten současný trend "já jsem rodič, já znám své dítě nejlépe a nikdo mi nebude říkat jak se k němu mám chovat", to je cesta do pekel. Ano, může se stát, že se nám názor učitele na naše dítě nelíbí a nezdá se nám správný. A je naprosto OK chtít v takovém případě slyšet i jiný názor a poté je spolu porovnat. ALE musí to být přeci názor dalšího odborníka a ne můj vlastní, mé tchýně, nebo nějaké anonymní maminky na internetu! Když bude mít vaše dítě zánět slepého střeva, tak ho přeci taky nebudete operovat sám, nebo do toho nebudete lékaři kecat (maximálně si najdete jiného lékaře a požádáte ho o konkurenční diagnózu, pokud se vám něco nezdá). Stejně tak, když budete tušit, že má vaše dítě např. talent na hokej, nebudete ho doma trénovat sami, ale najdete mu zkušeného trenéra. Tak proč když jde o fyzický stav v tom problém není, ale jak dojde na psychiku (a ano, výchova a vzdělávání psychická záležitost je), najednou toho odborníka nepotřebujete a nechcete poslouchat?
Teoreticky máte pravdu, paní Havířová. Nesouhlasím s Vámi ovšem v tom, že pokud učitel dělá při výkladu fatální odborné chyby, jsem coby rodič povinen brát jeho rady a názory vážně. Totéž se týče jeho přístupu obecně. Rozvádět to nebudu, prostě v tom směru máme druhým rokem smůlu.
Rozumějte, vidím jistou disharmonii v následujícím: ano, šlendrián se najde všude - potíž je v tom, že hledání, abych tak řekl, alternativy se v jistých případech může ukázat jako poměrně komplikovaná záležitost. Pokud je můj lékař oligofrenní jedinec, který mi tak dlouho tvrdí, že mi nic není, až do okamžiku, kdy mi řekne, že jdu pozdě, těžko si v reálném čase najdu někoho, kým ho nahradím - takže mi v podstatě nezbývá, než buď trpět, nebo ho prostě přes někoho nějakým způsobem (který dle mého názoru není zcela v pořádku) obejít. A to není snadné - kupříkladu autoservis vyměním o poznání snáze.
Ve škole je to podobné - mohu použít argument "zvykej si i na lidi, se kterými nevyjdeš" a tím to s dítětem uzavřu, nebo mohu dát dítě na jinou školu, ale co si budeme říkat, dnes bych si změnu školy zatraceně rozmyslel z důvodů, které Vám jistě nemusím zmiňovat. Takže ve škole vyvolám jednání - a automaticky se dostávám do škatulky rodiče potížisty, komplikujícího práci učitelů.
Máme dítě ve 4. ročníku ZŠ - a věřte mi, že šest měsíců se táhnoucí jednání o tom, aby mohlo navštěvovat výuku jistých předmětů ve vyšších ročnících, bylo poměrně... řekněme vyčerpávajících.
Já se tu stavím proti školnímu drilu (v opozici k projektově orientované výuce), takže co píšete jsem pojal jako že příklad, že dril se někdy hodí. Ale myslím, že tohle je naopak příklad kde je lepší ten projekt ("najděte si nějakou potravinu plnou éček a zjistěte k čemu ty všechny přísady mají být") než si z učebnice polohlasně opakovat "do hořčice se nedává benzen", třikrát, abych si to zapamatoval (nadsázka). Chápu, že něco málo k zapamatování tu je, třeba se pro organické názvosloví naučit řecké číslovky, ale ani z toho bych nedělal vědu - když bude děcko dělat víc chemii, zapamatuje si je ani neví jak a když ne, tak se sám vytrestá že si to pořád bude vyhledávat 🙂
Věcí k mechanickému zapamatování jsou mraky: defacto kterékoliv slovo označující předmět - kladivo, kleště, verbální zásoba cizího jazyka (tam nemáte vážně jinou volbu, protože to nelze vymyslet, spočítat...), chemické značky prvků, koncovky kationtů, odborné pojmy vlastně z čehokoliv... a když někomu, kdo se striktně staví proti drilu, řeknete, aby si vyhledal "éčko", možná Vám díky nevědomosti nabídne čistý efedrin 🙂
Já se proti školnímu drilu, kdy v podstatě o nic nejde, nestavím - jeho absence může znamenat přinejmenším nejistotu nebo dokonce omyl v praxi, které s sebou mohou nést i vážné následky. Jistě, chybami se člověk učí, ovšem... aby po nějaké takové chybě ještě tu šanci dostal.
0
Sledujících
0
Sleduje
0
Sledujících
0
Sleduje
Jestliže se někdo domnívá, že silovým zavedením v podstatě nicneříkajících slovních hodnocení odstraní nějaké rozdíly, potom se mýlí. Z mého pohledu je to silně demotivující.