Tak. Kolik bere průměrný řadový policista?
Jestli má alespoň 40 tisíc, tak nechápu ty nářky. Pak ho čeká výsluha a bude vysmatej.
Nemá. Plat nastupujícího policisty je cca 30tis hrubého. Plat policisty v ulici se pak pohybuje kolem 30tis čistého. Jenže ono to není jenom o penězích. Už měsíc se o tom mluví: nedostatek policistů v terénu, byrokraticka zátěž...
Můžete nějak víc rozvést to, že si socialistický režim vzal Makarenkovu facku jako "pokyn" že se děti mají bít? Vždyť děti byly bity i v době před Makarenkem.
Neříkám, že děti nebyly bity i předtím. Bohužel minulý režim tomu nenapomahal.
Nicméně o tomto tato diskuze není. Můj zdroj je VŠ, kde jsem se Makarenkem zabývala.
Když za vámi přijde soused, že naváží hlinu a potrebuje půjčit kolecka, tak nepujcite? Když bude potřebovat půjčit žebřík, taky řekněte to je můj oblíbený, ten ti nepůjčím? Nám na vánoce odešla elektřina, já jsem byla 14 dní před porodem, doma dvě malé děti, sousedi nám půjčili přímotop, známý půjčil centralu. Vy by jste nepujcila? Řekla by jste to je moje oblibena, to nepucim? Opravdu učíte děti ze kdyz chtějí mít kamarady, že je normální být lakota a nepujcit? Uf jako. Takže takhle. Vzhledem k tomu, že mám tři děti, tak jsem na dětském hřišti travila spoustu času. Čas od času se tak takový spratek ocitl, co nechtěl něco půjčit. Maminka opět omlouvala slovy, to dostal k narozeninám, nepujcuje atp. Ok. Nemusí. Ale když naše děti si pak hraly třeba s balónem na vybíjenou a ten klucik chtěl hrát s nimi, tak jsem prostě řekla, že ne, že s námi bohužel hrát nemůže, protože balón patří nám. Ať si jde hrát sám se svými hračkami. No řev, maminka urazena a já jsem se na ni podle jejího receptu milé usmála s tím, že no víte ten náš balón, toho my si vážně vážíme.
Tak vidím zatím akorát, že nerozumíte psanému textu. Mluvím o morálním kompasu, který funguje i mně, takže půjčím. Hračka přece není pro toho druhého tak důležitá jako pro prcka, který k ní má vztah. Nepůjčuji třeba knihy (jen nejlepším přátelům), kartáč na vlasy, zubní kartáček atp. Nepůjčím třeba ani svoje oblíbené pyžamo, ale jiné klidně. Nepůjčím svůj oblíbený šperk, ke kterému mám vztah, třeba snubak. Ano, pak řeknu, že je to moje a že prostě nepůjčím.
A nyní poukazujete na to, jak jsou ostatní sobci, ale sama jste akorát pomstichtivá. 🤣 Tomu se říká kázat vodu a pít víno. Upřímně mi je jedno, jak moc afektovaně řešíte konflikty s jinou afektovanou matkou. Někdy se ta hřiště mění v bojiště. Je to smutné. Ještěže to obvykle jde mimo nás.
Ne, opravdu nic o respektující výchově nevím. A maximálně mě srážka s touto teorii čeká jako dědečka za pár let.
Za mě by mělo platit, že rodiče vždy nastaví hranice. protože například přecházení silnice a vbíhání pod auto se moc natrénovat nedá. A že ke koni se fakt ze zadu neleze a netahá se za ocas a neštípe se zezadu do zadku. To by to dítě udělalo právě jen jednou.
Takže se mi sice Váš přístup líbí, ale shledávám v něm několik slabin.
Souhlasím s Vámi. Hranice jsou důležité. Jsem také pro jejich nastavování a v praxi mi to funguje. Prosím pěkně, nepleťte si respektujici výchovu a laxni americkou volnou výchovu. Jsou to dvě naprosto odlišné věci. To druhé je bez hranic. Bohužel k ní často sklouznou rodiče, kteří respektujici výchovu neznají ze svého rodinného prostředí a nejde jim ji aplikovat do praxe. Protože nastavit hranice v respektujici výchově je mnohem těžší. Ale nastavuje je a účinně. Není třeba facky a křiku, strachu a bolesti. Není to novinka, když se podíváte na stáří už některých validnich studií. I Makarenko bral v meziválečném období jako selhání tu svou jedinou facku, kterou pak socialistický režim vzal tak, že se mají děti bít.
V nepůjčování vidím zásadní problém. Sobectví je odporná lidská vlastnost a je mi z duše protivný každý, kdo tuto vlastnost ve svých dětech cílevědomě rozvíjí.
Nepůjčení není přece o sobectví. 🤔 Koukám, že je zde každý psycholog 😂 Pokud je dítě vychovávane v respektu, má i dobrý morální kompas. Takže rozezná, kdy je potřeba půjčit (třeba učebnici ve škole, když spolužák zapomene) a kdy není. Naopak - pokud se vynuti půjčení dosáhneme akorát dvou extrémů: buď dítě bude svoje věci víc agresivně bránit nebo bude pasivní a v dospělosti nešťastný pritakavac, který udělá vše, co mu řeknou ostatní. Prosím pěkně, respektujici výchova není mimochodem otázkou posledního desetiletí, ale některé studie sahají až do meziválečného období. I hlouběji do historie a doporučuji se na ně mrknout než tu začnou lidi prskat. 😂😎
Tak já mohu naprosto přesně odpovědět, proč mě štve. Protože když jsme chodili ven s kamarádkami a jejími dětmi, tak to bylo peklo. Naše děti chapaly, že když se skupina domluví, že se jde někam, tak se tam jde. Ale její děti ne, ty prostě řekly "chci domů" a muselo být po jejich. Naše děti uměly půjčit hračku. Její děti ne a ani mamince nebylo blbé to vysvětlit slovy "on tu hračku nepujcuje" co to jako je? Když jej moje dítě poprosilo, že patrolu má taky rád a zda by se na ni mohl jen na chvíli podívat. Ne, nemohl. On nepůjčuje. Několikrát jsem byla svědky, jak jejich děti uděřily mé, ale taky jak kopaly svoji maminku. Omluvit se? Neexistovalo. . No děkuji, nechci. Přestali jsme s nimi chodit ven, ať si to matinka vyžere sama. Další důvod proč mě to štve je, že takhle vychovává svého syna švagrova a to je vám tříletý rozmazleny spratek. On vlastně za to ani nemůže, ale díky své matce je to vážně nesympaticke děcko. No a tak se jej snaží vychovávat okolí. Cizí paní po něm na zastavce křičí, ať už konečně po půl hodině přestane řvát kvůli skakajicimu hradu. Další pan protože piští a matka ho nechá. Tchanovci jej bijí, protože nedokáže poslechnout a hlidne vleti pod auto. No hrůza no. Nutno podotknout, že obě tyto maminky byly spíše z děti nešťastné, než že by si mateřství užívaly. Protože měly doma docela peklo. Takže k čemu to pak je, vychovat takové zlé sebestredne děti, když si to vlastně ani ti rodiče neuzivaji?
Problem není v konceptu té samotné výchovy, ale v tom, že ji málokdo umí aplikovat. Protože málokdo to doopravdy zažil, málokdo měl takovy vzor a rodiče si to nejdřív musí srovnat v sobě. V nepůjčování nevidím vůbec problém. Ani já nepůjčím, když nechci, proč by měly děti? Naopak je fajn učit k respektu ve smyslu: "Je to jeho oblíbená hračka, má o ní strach, proto ti ji nechce půjčit, tak mu ji nech..."
Půjčení není samozřejmost ani když se řekne "prosím". Člověk má přece na výběr. A tím je "ano" a "ne".
Tak to je hezké. Budu plně respektovat dítě, které bude respektovat mě.
Ale co budete dělat s dítětem, které odmítne nějaký respekt projevovat? Jak mu nastavíte hranice? Třeba že té kočce se fakt nebude ubližovat, nebo že u sousedního stolu sedí lidé, kteří nechtějí mít vylité pití?
Je vidět, že o respektujici výchově nic nevíte. V pořádku. Učení z nebe nespadli. No prostě maminka nebo tatínek v krajním případě nastaví hranice. A to v klidu. Bez rvani nebo facek. Jsou chvíle, kdy musí zvednout zadek a zakročit i fyzicky. U té kočky, například, když slova nepomůžou, chytí ruce dítěti s tím, že jí to bolí a taky by se mohla bránit a dítěti ublížit. Prostě říct pravdu. Pokud se dítě vzteka, umožnit projevit vztek a v klidu pak dovysvetlit. Chce to trpělivost a čas. Je možné, že to dítě udělá ještě několikrát v průběhu života (závisí na věku, ve 2 letech to pochopí prostě hůř než v 5). Navíc je tam více proměnných, než v samotném řešení situace, které vzájemný respekt a důvěru budují (je o tom několik knih, takže to bych se tu upsala). A na to jsou lidi líní. Proto radši zakřičí, dají pár facek a hotovo, protože reakce podmíněné strachem a bolesti jsou rychlejší.
2
Sledujících
3
Sleduje
2
Sledujících
3
Sleduje
Jsem si tady stěžoval pod článkem, že jako ičař teď strádám a lidé mi radili, že můžu dělat přece cokoliv jiného. Tak já bych to na oplátku poradil policistům a hasičům.
1 odpověď
0
Sledujících
0
Sleduje
0
Sledujících
0
Sleduje
To vám radili hasiči a policisté, že si na nich musíte vylít žluč? 🙄
1 odpověď