Jsou spolu skoro 30 let a už mají děti ve školním věku. Jestli oni to neuspěchali. Slíbený sex je srovnatelný s novými baterkami do erotické pomůcky. Spíš to vypadá na špatně vymyšlený příběh.

Otázkou je, zda je pro děti dobré, aby tak malé navštěvovaly kolektivní výchovu. Co si pamatuju z dětství, tak mnoho maminek mých spolužáků bylo t. zv. "v domácnosti". Za celou dobu školní docházky jsem nikdy nezažil šikanu, nikdo se nepoškozoval a nikdo nepotřeboval péči psychologa ani psychiatra. Je opravdu žena cennější jako pracovnice než jako matka?

Další z řady článků o nedávné historii, který píše někdo, kdo tu dobu nezažil, čerpá informace z druhé ruky a míchá dohromady pokrok s politikou. Smysl takových článků mi uniká. Ti, kteří tuto dobu zažili vědí, že jde o informace zkreslené a těm, kteří ji nezažili, jsou takové informace k ničemu. Těm, kterým jde o získání faktických informací podložených archivními dokumenty i s odkazy je možné doporučit knihu K. Liškové Politika lásky.

Na čínská tržiště nedám dopustit. Koupil jsem tam už několik stovek položek, vesměs ke spokojenosti. Různé nástroje, nářadí, měřicí přístroje, součástky, materiály, akumulátory, příslušenství k focení, drobnosti do domácnosti... Velmi často to jsou věci shodné s těmi, které se prodávají u nás za několikanásobně vyšší ceny. Vykořisťování tedy vůbec nepřichází v úvahu. Navíc na rozdíl od českých e-shopů dostanu všechno zdarma do boxu za rohem. Stěžovat si může snad jen placený kverulant.

Otázkou je, jestli je potřeba stavět něco nového, zahaleného do anglického názvu. Vždy je to přece jen prodejna. Jak se ukázalo, tak spletitá, nepřehledná nákupní centra s luxusně vypadajícími prodejnami se neujala. Nebylo by jednodušší změnit v nich sortiment a způsob prodeje než stavět nové stavby?

Jde o umělě zveličenou situaci, která v praxi není problémem. Zboží v akci se v některých obchodech do regálů ani nedává. Troufám si pochybovat o zákazníkovi, který by si bral vajíčka nebo cukr z jiné, než horní vrstvy a mohl tak způsobit škodu nebo ohrozit bezpečnost. Zase někdo vidí problém tam, kde není..

V článku by mělo být uvedeno jméno banky, která umožňuje odchozí platby bez potvrzení druhou cestou a vyjádření této banky. Takhle napsáno to je novinářská kachna.

Bez informace co se stalo a jak se vypočítává důchod umělcům to je hloupý bulvární článek.

Dát za život tři čtvrti miliónu do takové loterie může jen chorobně vystrašený člověk.

MUDr. Vorel je možná dobrým lékařem, o účincích elektrického proudu však nemá sebemenší ponění. Usmrtit člověka elektrickým proudem je mimořádně obtížné i na speciálním elektrickém křesle. Proto byly také popravy tímto způsobem zakázány. Zabít někoho síťovým napětím bez připoutání a umlčení je zhola nemožné. Odpor kůže je tak velký, že proud, který by procházel Klárkou, by mohla cítit maximálně jako jemné brnění.

Nezveličujte spotřebu elektřiny. K ohřátí náplně pračky na 60°C je potřeba zhruba 0,5 kWh, tedy přibližně 3 Kč, což je částka v rozpočtu rodiny naprosto bezvýznamná. Radit prát v nižší teplotě v dražším a agresivnějším prášku je volovina. To je poukázka na kožní.

Napište prosím, která banka umožňuje provedení odchozí platby jen na základě přihlašovacích údajů do IB. Takto popsaný příběh vypadá jako smyšlený.

Radíte dost hloupě. Kromě toho, žádná dědická ani darovací daň neexistuje, není darování za života výhodné vždy. Smysl má jen v případě, když seniorovi na nemovitosti nezáleží a chce se jí zbavit. V ostatních případach jde o riskantní počínání. Nejsou ojedinělé případy, kdy obdarovaný potomek nemovitost, ve které rodiče bydleli, dal do zástavy na závazek, který neplnil a oni tak přišli o střechu nad hlavou. Stejně tak není výjimečný nevděk. Notářský poplatek je vzhledem k hodnotě daru bezvýznamný.

Příběh je popsaný nevěrohodně. Jestliže chtěli koupit domek, museli by společně jednat s majitelem, podepsat ověřenými podpisy kupní smlouvu a s příslušným formulářem podat návrh na vklad do KN. Teprve pak, společně s návrhem, by dali peníze do úschovy. Popsaný postup je prakticky vyloučený. Tipuju to na novinářskou kachnu.

Je to další z řady zbytečných kverulantských článků na toto téma. Ve skutečnosti k žádným popsaným problémům nedochází. Všude jsou stejně vytížené samoobslužné i klasické pokladny a každý si vybírá tu, která mu vyhovuje. Myslím, že samoobslužné pokladny jsou stále víc a víc oblíbenější. Zvlášť v kombinaci se skenováním mobilem bez nutnosti dvojího překládání jde o skutečný pokrok, proti kterému může být jen chronický kverulant.

Je pravda, že Lidl a Kaufland jsou dvě těžké váhy v maloobchodním prodeji, jejich e-shopy jsou ale výsměchem. Úzký sortiment drahého zboží nejsou schopni doručit zdarma a to ani do svých kamenných prodejen. O ambicích hrát první ligu také na internetu nemůže být vůbec řeč. Oproti činským tržištím hrají čutanou na dvorním plácku.

Podle fotek i podle vyjádření výrobce je Romadur v pořádku. Je to zbytečný kverulantský článek.

Článek není objektivní. Jak vyplývá z odkazu, samoobslužné pokladny chválí téměř 80 % zákazníků a tak je tomu také ve skutečnosti. Samoobslužné pokladny jsou skutečným pokrokem. Zvlášť při skenování aplikací je odbavení velmi rychlé a pohodlné bez nutnosti dvojího překládání zboží. S věkem je to naopak. Jako starší člověk oceňuju možnost skenování v klidu, protože je tak vyloučená chyba ve výběru zboží a chyba v markování u obsluhované pokladny, což se mi dříve několikrát stalo.

Otázkou je, zda takto chápaná hygiena neohrožuje přirozenou imunitu.

Opět zbyteční úředníci obhajují zbytečnou práci. Žádná kontrola není potřeba. Registrace v obchodech je čistě dobrovolná. Neexistuje žádné zboží, které by nebylo možné koupit bez registrace. Stěžovat si může jen chorobný kverulant. Komu vadí, že se o něm ví, kde koupil chleba a kde mlíko, registrovat se nemusí. Platy zbytečných úředníků by se daly využít lépe.