"Hanba není pro nás, je pro ně." Odvážné a správné. Bravo. Stále se mluví o ponížení oběti, ale je třeba změnit úhel pohledu. Na nejnižší úroveň klesl ten, co čin páchal, ten dosáhl tak hlubokého ponížení, ze kterého není návratu. Paní Pelicot děkuji za nesmírnou odvahu a hrdost, kterou projevila svým rozhodnutím, vystoupit s celou kauzou veřejně. A přeji, ať dosáhne svého cile.
Pokud chce lékař pečovat o klienty veřejných zdravotních pojišťoven, pak musí být hodně retro. Cenu jeho práce (a frekvenci výkonů, kombinace výkonů apod.) určuje pojišťovna. Takže zatímco soukromník nezvedne zadarmo ani telefon, a je to tak v pořádku, tak lékař tzv. na pojišťovnu dělá mnoho úkonů skutečně zadarmo, a to nejenom těch čistě administrativních, ale i expertních. Za mě je naprosto v pořádku, pokud u lékaře platím za každý výkon, na který veřejná zdravotní pojišťovna není dosud schopna (nebo nechce, nevím) vytvořit kód, tedy neexistuje jeho ohodnocení. Ráda zaplatím např. za online objednávkový systém (když voláte o termín do ordinace, stráví s Vámi sestra/lékař na telefonu nějaký čas a dělá to přitom zadarmo), za ultrazvuk navíc (pojišťovna uhradí jen určitý počet za rok), za odeslání receptu podle mého přání na e-mail/SMS (lékař také musí platit za software (licence, update apod.), který tyhle elektronické vymoženosti zvládá. Je smutné, že klient pojišťovny většinou vůbec neví, v jakém rozsahu si může "dovolit" péči např. u ambulantního specialisty a má lékaři za zlé, když po něm žádá poplatek.
To je zvláštní. Neumím si představit, že bych odešla bez svého zvířete (kočky/psa/křečka..). Bez většího přemýšlení bych je brala s sebou, přestože by se třeba následně ukázalo, že bude velká potíž se o ně řádně postarat. Na druhou stranu nevím, co bych dělala, kdybych měla hospodářská zvířata, nebo třeba teraristická zvířata, rybky... Těžko asi soudit.
Řeknu to asi takto....Mám několik kamarádek, které jsou v tomto či podobném věku a jsou bezdětné. Určitě je to jejich volba nebo prostě mít děti nemohly a jsou to skvělé ženy. A nikoho bych za to neodsuzovala, že děti nemá. Ale také čím, že jejich život je tím diametrálně odlišný od mého. Některé jsou i svobodný jako tato paní. Časová náplň člověka s dětmi a rodinou je z větší části ta rodina. Nedávno jsem to diskutovala s kamarádkou 40 let, bezdětnou svobodnou. Já mám oproti ní minimum času se starat o sebe na prvním místě, řeším kroužky, školu, vyzvedávání, kupování nových bot a večeři a horu prádla právě do školy a kroužků a práce. Na sebe mi zbude chvilka večer a nebo až o víkendu. Nedávno jsem měla štěstí být týden sama doma po asi roce. Šok. Toho času! Cvičit jsem.mohla denně a prádlo skoro žádné!!! Vaření minimálně.
Přesně takto to mám já a moje sestra, dnes obě téměř už padesátnice. Já jsem děti nikdy nechtěla, sestra si děti vždy přála a má je. Každá máme logicky zcela jiný život a každá máme zcela jiné starosti a radosti. A určitě nelze moje starosti, ale i radosti, jakkoliv porovnávat se starostmi/radostmi mé sestry a naopak. Každá starost/radost má svou váhu a význam pro toho, kdo ji žije. Sestra není více než já a já nejsem více než ona. Prostě jsme si každá vybraly jinou cestu a jdeme po ní s hlavou vztyčenou.
Doufám že byl majitel řádně potrestán a celý výjezd uhradil. Pokud ne, vítejte v ČR, radost zde pracovat..
Samozřejmě, že byl řádně potrestán - těch nervů, co to majitele jistě stálo, přijít o takového krasavce, člena rodiny, by bylo hodně smutné. S velkou pravděpodobností se to již v budoucnu nestane, takže i poučení z toho jistě vyplynulo. A myslím si, že pokud by zrovna v tu chvíli někde hořelo, tak oheň dostane přednost a jednotka holt bude odvolána jinam, papoušek nepapoušek.
Neumím si představit svět, kdy bude povinnost mít dítě/děti, protože si to žádá aktuální nastavení důchodového systému. Vlastně se to tak nějak očekává už nyní (jen se to nikdy nepojmenovalo), tím víc, čím větší problémy ohledně důchodů vyplouvají na povrch. Pokud to tak má být, pak je potřeba kompletně změnit výchovu budoucích generací a už od útlého věku potomkům vštěpovat tuto povinnost. Aby to pro ně bylo něco tak samozřejmého, jako že dýchají. Něco, nad čím se nepřemýšlí, prostě to tak je. Těžko teď "obviňovat" ty dobrovolně bezdětné. Já sama mezi ně patřím. Nikdy jsem nepocítila žádnou touhu po dítěti. A co když bude v budoucnu takových jedinců víc? Lze pouze spoléhat na nějakou biologickou potřebu člověka mít dítě?
Jak vlastně přemýšlí pár, který si pořizuje vlastního potomka? Jde o nějakou pudovou záležitost, kdy není možné odolat té touze mít vlastní dítě, část mě a část tebe, nějakého pokračovatele, nebo jde o racionální úvahy o tom, že se o mě někdo bude starat v stáří, podpořím důchodový systém, podpořím lidskou populaci? Nebo je to obojí? Osobně si myslím, že je to ta první varianta, nazvu ji romantickou. Třeba je čas na to, změnit od základu důchodový systém - na stáří si bude muset spořit každý. Nebo zavést zákonnou povinnost mít potomka pro všechny, kteří jsou reprodukce schopni, což mi přijde šílené.
Co je divneho na defaultu, ktery zachovava populaci?
A co se bude dít, když se začne zvětšovat počet lidí, kteří se rozhodnou nemít děti? Začne stát potomstvo nějak vymáhat? Stát by měl podporovat všemi možnými prostředky ty, kteří potomka mají. Tím bude motivovat i ty, kteří se o potomcích teprve rozhodují. Podporu lidem s dětmi schvaluji a rozhodně jim ji nezávidím. Nechci být ale bita za to, že jsem se rozhodla dítě nemít.
a proč ne?
Když nemáte děti, které Vám budou vydělávat na důchod, tak na něj budete muset vydělat za produktivního života.
Vydělat si na vlastní důchod za produktivního života, mít povinnost spořit, investovat apod. právě kvůli důchodu považuji za správné. Pracuji, jsem singl, bydlím v pronájmu a nepřipadá mi to jako procházka růžovým sadem. Děti si nemohu dovolit. A nevidím důvod, proč bych kvůli tomu měla mít zase o další kus vyšší náklady.
0
Sledujících
0
Sleduje
0
Sledujících
0
Sleduje
A kruh se uzavřel. Máme to zase pěkně zpátky.