Jestli pán létá často s touto společností, kde letuška vítá pasažéry vyloženě s chutí (vypadá to, že se stejným gustem zdraví i dalšího cestujícího), tak se nedivim, že si s sebou bere emocionální podporu.

Taky si říkám. Nějak jí v té oblasti ty jeskyně prostě nechtějí.

Z ostudy kabát pro celou rodinu. Rodiče v práci a děti ve škole. Zasloužený trest. Silné poučení. Ohromné štěstí, že nedošlo k neštěstí.

Patřím do té skupiny lidí, kteří na prevenci chodí. Po několik let se vždy na prevenci u PL dozvím, že mám vysoký cholesterol, a u té informace to také skončí. Kdysi před lety k tomu bylo ještě zamyšlení lékaře, že jsem štíhlá, starám se o sebe, tak to asi nebude špatným životním stylem, ale zřejmě dědičné. Za pár let budu v polovině svého života a dosud se s tou informací ze strany lékaře prakticky nic nedělo. Ale "preventivně" se o tom ví. Sama se snažím v té věci něco dělat. Protože "prevence - letos splněno ✓" samo o sobě nestačí.

Když odhlédnu od toho, zda prodejci na čínských tržištích porušují/neporušují nějaká pravidla/normy, tak se nestačím divit, jak širokou nabídku mají, v podstatě na co si vzpomenete, to tam seženete. Což se o nabídkách našich tržišť rozhodně říct nedá. A nejde jen o čínské tržiště. Český rybníček je prostě malý a nudný. Já osobně jsem ochotna zaplatit za kvalitu/splněné normy atd., ale nemám komu. Prostě to tady neseženu. Musím napasovat/přizpůsobit/ořezat své představy (a mnohdy se jich i zcela vzdát) podle nabídky místních tržišť, což je občas dost frustrující.

Článek se mi líbí. Vtipně odhaluje, jaké trable působí přemíra tuku nejenom na operačním stole. A je jedno, jakým způsobem ta tuková zásobárna vznikla, potíž to bude vždy.

A kruh se uzavřel. Máme to zase pěkně zpátky.

"Hanba není pro nás, je pro ně." Odvážné a správné. Bravo. Stále se mluví o ponížení oběti, ale je třeba změnit úhel pohledu. Na nejnižší úroveň klesl ten, co čin páchal, ten dosáhl tak hlubokého ponížení, ze kterého není návratu. Paní Pelicot děkuji za nesmírnou odvahu a hrdost, kterou projevila svým rozhodnutím, vystoupit s celou kauzou veřejně. A přeji, ať dosáhne svého cile.

To je prostě.... nenacházím vhodné pozemské slovo ... nadpozemské. Je to úžasné, neuchopitelné.

Pokud chce lékař pečovat o klienty veřejných zdravotních pojišťoven, pak musí být hodně retro. Cenu jeho práce (a frekvenci výkonů, kombinace výkonů apod.) určuje pojišťovna. Takže zatímco soukromník nezvedne zadarmo ani telefon, a je to tak v pořádku, tak lékař tzv. na pojišťovnu dělá mnoho úkonů skutečně zadarmo, a to nejenom těch čistě administrativních, ale i expertních. Za mě je naprosto v pořádku, pokud u lékaře platím za každý výkon, na který veřejná zdravotní pojišťovna není dosud schopna (nebo nechce, nevím) vytvořit kód, tedy neexistuje jeho ohodnocení. Ráda zaplatím např. za online objednávkový systém (když voláte o termín do ordinace, stráví s Vámi sestra/lékař na telefonu nějaký čas a dělá to přitom zadarmo), za ultrazvuk navíc (pojišťovna uhradí jen určitý počet za rok), za odeslání receptu podle mého přání na e-mail/SMS (lékař také musí platit za software (licence, update apod.), který tyhle elektronické vymoženosti zvládá. Je smutné, že klient pojišťovny většinou vůbec neví, v jakém rozsahu si může "dovolit" péči např. u ambulantního specialisty a má lékaři za zlé, když po něm žádá poplatek.

To je zvláštní. Neumím si představit, že bych odešla bez svého zvířete (kočky/psa/křečka..). Bez většího přemýšlení bych je brala s sebou, přestože by se třeba následně ukázalo, že bude velká potíž se o ně řádně postarat. Na druhou stranu nevím, co bych dělala, kdybych měla hospodářská zvířata, nebo třeba teraristická zvířata, rybky... Těžko asi soudit.

Důvod pro sbírku byl sdělen a přispěje ten, kdo přispět chce. Nic dalšího není důležité. Nechápu to haló kolem toho.

Tak buď nelituju ničeho a stojím si za tím, nebo si vlastně nejsem tak úplně jistá sama sebou a nechám se ovlivnit reakcemi druhých. Tady spíše platí to druhé.

Kdo zpomalí, a bude sledovat, kam šlape, uvidí krásné exempláře v podlaze obchodního centra Arkády v Praze na Pankráci. Je to úžasná podívaná.

Tálibánský muž, tvor naprosto neschopný ovládat své nízké pudy, a tak zakáže to, čeho se nejvíce bojí, "zakáže" ženy. Je nesmírně smutné, že je tenhle historický model možný ještě i dnes.

Všem pouličním žadatelům o peníze říkám ne a nenapadlo by mě, že si tím mohu vlastně koledovat o pořádný malér. Negativní zkušenost mám zatím jen jednu, kdy mě na Andělu neúspěšný žadatel poplival. I to mi ale docela zvedlo tep.

Já taky 🙂 Když mi bylo náct, měla jsem v pokojíčku plakáty Arnolda na zdech...

Přesně takto to mám já a moje sestra, dnes obě téměř už padesátnice. Já jsem děti nikdy nechtěla, sestra si děti vždy přála a má je. Každá máme logicky zcela jiný život a každá máme zcela jiné starosti a radosti. A určitě nelze moje starosti, ale i radosti, jakkoliv porovnávat se starostmi/radostmi mé sestry a naopak. Každá starost/radost má svou váhu a význam pro toho, kdo ji žije. Sestra není více než já a já nejsem více než ona. Prostě jsme si každá vybraly jinou cestu a jdeme po ní s hlavou vztyčenou.

Samozřejmě, že byl řádně potrestán - těch nervů, co to majitele jistě stálo, přijít o takového krasavce, člena rodiny, by bylo hodně smutné. S velkou pravděpodobností se to již v budoucnu nestane, takže i poučení z toho jistě vyplynulo. A myslím si, že pokud by zrovna v tu chvíli někde hořelo, tak oheň dostane přednost a jednotka holt bude odvolána jinam, papoušek nepapoušek.

Hm, to je zvláštní, koupit si kalhoty s transparentními proužky a nevšimnout si toho.... Za dekadenci v odívání bych dnes už považovala spíše někoho, kdo je oblečen od hlavy až k patě. Např. Kanye West je vlastně taková chodící dekadence.