Nevím, co v takové soupravě bývá, ale myslím, že test otce i matky k tomu patří. Jinak je to opravdu k ničemu. Odkaz  

Já ho nepřeji nikomu. On si každý svůj osud dělá sám. Ale přání se ráda vrací k tomu, kdo je vyslal, dobrá i zlá.

Jenom to nemusela dávat zrovna pod stromeček. To mohla klidně někdy mezi čtyřma očima s vysvětlením špatných řečí a dohadů. Tak se to dá určitě lépe spolknout. Pod stromeček patří dárky z lásky a pro radost.

Já to mám zase nastaveno na Princeznu ze mlejna, z rádoby roztomiloučkého uječeného čertíčka a vodníka, co řvou jako by je na nože bral mám kopřivku. Naštěstí mě nikdo nenutí se dívat, ale už když v rádiu slyším "ooooudolíííí", vypínám ho.

Moc pěkně napsáno, děkuji.

Tomu velmi dobře rozumím. Jenže nejsem sama. Ale jsem z těch lidí, kterým by to fakt nedělalo problém.

Tak tohle mi vážně nechutná, mdlá rozbředlá chuť.

Podle mě zbytečné trápení sebe i dcery.

Znáte pohádku o jeskyňkách?

Jen dva prstíky ohřejeme a hned zase půjdeme.... Zkouší to chlapec, zkouší.

Bude to možná dobré, než si zase najde jinou.

Budete se divit, ale řeší. Moje dcera si s tím ve škole hodně užila. Děcka se poměřovaly navzájem co kdo nosí za oblečení, boty nebo jak jsou rodiče bohatí. A těm, co nezapadly do pomyslné stupnice, to dávaly sežrat.

Kdo tyto lidi zaměstná i kdyby byli zdraví? Už po padesátce se s vámi moc firem vůbec nebaví.

Myslím, že u nás je příliš mnoho nic neprodukujících na ty, co něco vytváří.

Jak řekl Komenský, když jeden na vůz nakládá a dva z něj skládají, nebrzo naloží. A mnoho věcí bez fyzické práce prostě nevznikne. I přes všechnu automatiku a UI. Z nebe to nespadne. I ten řidič, který to, co jsme si dřív vyráběli sami, veze ze Španělska nebo Ukrajiny, to musí dovézt osobně a roky si huntuje své zdraví za volantem. A nakonec se dozví, že vlastně je státu na obtíž a nejspíš by měl někam zalézt a co nejdřív scípnout. Nebo že to neměl dělat. :-(

A kdo ji udělá? Vezměte si takového popeláře, Vy neprodukujete odpad? A ten musí po Vás někdo uklidit. Někdo musí vykopat příkopy, někdo položit kabely, aby Vám šla elektřina. Někdo musí přijít, když se Vám ucpe záchod. A někdo se stará, abyste měl v obchodu co nakoupit.

Možná by to chtělo víc respektu k těm lidem, co opravdu makají, abyste měl život hladký. Oni si to tělo totiž huntují za Vás.

Tak buďte rád, že máte možnost výběru. Ne všude a každý ji má.

Připomíná mi to tykání soudruhů Odkaz  

Vím ze své rodiny, co dokáže stařecká demence a jak změní lidi, aniž si to oni uvědomují. I tohle je nutno brát v potaz jako jednu z možností. Takže nesoudila bych, když o té paní nebo páru nevím nic.

Přesně.

Já nevím, jak se to dnes vede, ale mě učili od mala pěkně poprosit. A přijmout, že ne všechno mi bude dáno.

Pokud on chce dítě a ona ne, měli by si oba najít kompatibilnějšího partnera.

V 80' jsem se učila prodavačkou a zbožíznalství pravilo, že džem musí být jednodruhový s obsaženými kusy ovoce, kdežto marmeláda je jednodruhová nebo směs, hladká, bez kousků. Mimo to byl rosol z čisté šťávy bez dužiny.

Později se to začalo zaměňovat jedno za druhé a pak si vymysleli citrusy.