co na ten smýšlený článek říc, hloupá husa, obětuje se pro jednu zlou zahořklou babu, je třeba rozlišovat dobré a zlé rodiče ,těm zlým nic nedlužíme,
Ta baba nemusí být zlá a zahořklá, ale pouze ji proměnil Alzheimer. To se může stát, že celý život milující, čistotná, vlídná osoba se najednou změní k nepoznání. A je to Vaše vlastní maminka, se kterou jste toho tolik prožily. Poznala jsem několik takových osob u svých známých a je to velmi těžké.
Respektující výchova neznamená, že dítě musí respektovat vůli rodiče. Formulovala bych to spíš tak, že v respektující výchově musí umět rodič respektovat i sam sebe, tím pádem vždy musí mít hranice, které dítěti bude dávat. Respektující výchova je vždy o hranicích a pravidlech. Pouze se ty hranice nevymezují silou a agresivně, ale klidně, laskavě, přesto pevně.
Někdy je to sakra těžké, když dítě zkouší, kam až může zajít a ještě kousek...a na just všechno proti. Někdy jde do jisté míry s dítětem diskutovat, ale pokud už se chová tak, že ohrožuje samo sebe, musí se jednat bez diskuzí a rychle. A třeba i silou, když si dítě umane sednout uprostřed silnice, tak ho zvednu a odnesu na chodník. Tam pak můžu pokračovat klidně, laskavě a vlídně. A stejně tak ho budu držet za ruku silou, když se bude chtít za každou cenu rozběhnout do silnice nebo rizikové oblasti. To období vzdoru, kterým si projde asi každé děcko, se může hodně zkrátit správným vedením nebo taky hodně prodloužit, když mu dovolíme všechno, co si umane.
mám, ale i mnozí jiný, na věc stejný názor. Respekt musí být na obou stranách.
Skákání po gauči dokonce v botách a křičení čili řvaní během mé návštěvy, kdy si nemůžeme ani popovídat, považuji za zcela nevýchovné. Navíc rodičům to nevadí, ale já už je nenavštěvuji. Společné hry nebo čtení je nezajímá, stále se jen prosazují a upozornují nevhodně na sebe.
Dítě ty mantinely potřebuje znát, jinak je nejisté a stresované. Příliš mnoho svobody škodí a je spíš destruktivní na psychiku, než co jiného. Když dítě může všechno, pak neví vlastně, co by dělalo a nemá jistotu v ničem. Takže jen devastuje, křičí, dělá protivy, ale je to v podstatě volání o pomoc: všímej si mě a veď mě. Protože ono bloudí.
Já se reklamám aktivně vyhýbám, ale běžně to lidi nedělají a na nápis na schránce tu z vysoka kašlou a když napíšete do Lidlu stížnost, tak Vám ani neodepíšou, přitom je to na jejich zodpovědnost, oni si platí roznášení. Také jsem slyšel takové, co když vidí nápis, tak Vám tam vhodí rovnou dva nebo tři.
Tohle je ale žalovatelné.
No,v podstatě člověk potřebuje k životu velmi málo.Otšzka je,zda se jedná ještě o život či pouhopouhé přežívání...Obecně ale platí,že člověk je tvor sociální a socializace je drahá....
No hlavně si na ni nepůjčovat. Tady v článku šlo o to, jak ušetřit z toho příjmu, co mám. Věci nezbytné, které zaplatit musím a zbytek je na mém rozhodnutí. Obvykle ušetřený čas stojí víc peněz a ušetřené peníze více času, především u jídla. Dále u ošacení a obutí, jistě nebudu mít jedny boty a jednu bundu, ale nemusím mít 20 párů bot a 7 bund. Co půl roku nový model mobilu. Zajít si do restaurace, proč ne, ale ne třeba každý druhý den či týden. Nebo klidně jo, ale pak neušetřím. Otázka volby.
Ten článek je naprosto mimo, jako by jen jeden typ byl kladný a ostatní záporné. Přitom každý typ povahy má svoje plus a minus a dá se na něm pracovat, aby přinesl člověku i okolí prospěch a ne problémy. Ovšem to je na každém jedinci a jeho volbě.
Mmch. na tomto testu mi vyšel pravý opak mé povahy a že jsem si těch testů prošla víc a všude jinde jsem se s nimi ztotožňovala. Fakt nejsem cholerik, ale flegmatik a nikoliv líný lempl, ale přemýšlivý pozorovatel, který nad věcmi bádá do hloubky a nachází optimální řešení. Slabou stránkou flegmatika je, že neumí říkat ne a být ve středu pozornosti davu je pro něj noční můra. Oni ani cholerici nemusí být chodící rachejtle, ale rození vůdci, co umí najít rychle cestu a vést nerozhodné. A melancholici nejsou naprosto vždy negativní ukřivděnci, ale přemýšliví a precizní rození účetní, hodináři, umělci, mistři trpělivé a přesné práce. Zato sangvinici jsou rození baviči, hvězdy společnosti, stmelovači kolektivu. Jen někdy mají sklon k povrchnosti, přelétavosti, nedokončování díla. Ovšem nikdo není čistě jedna povaha, je to směs všech, kde jedna převažuje nad ostatními, ale pokud o sobě člověk něco ví, může s tím pracovat, zvládat nedostatky a posilovat dobré stránky. A o tom to je.
A to ještě rozdělím jádra na půlky a padrť, když chcete dělat něco na ozdobu, aby se to nemuselo vybírat. Na rohlíčky melu ořechy, tak tam dám padrť, půlky nechávám vždy na konec, nikdy člověk neví. Nikdy nezavařujte čerstvá jádra, bude to pak kvasit a budete to muset vyhodit, proto je louskám až po vánocích, v lednu, to je času dost. Navíc počítejte tak z 10 kilo ořechů, je tak 3 kila jader,. 7 kilo šlupek, pozor při pálení v kamnech, mají vysokou hořlavost, mohl by čapnout komín, míchám to do uhlí, nikdy nepálím samotné šlupky
Ano, taky tak dělím, jen loupu podle potřeby a chuti na hned snězení. Na chatě topíme dřevem, tak přihazujeme šlupky na roztápění, zhruba lopatku, když jsou.
Dělá to jak okurky, čistá jádra nandám do sklenek, setřesu a nechám cenťák vůle a zavíčkuji a dám spony, u závitu je to jednoduší. Teplotu v hrnci držím tak 80 - 90 to hlídám, ideál je 85 C podle toho jak to kolísá a tak 25 - 30 minut, spony nechám do vychladnutí. Jde i mák takto sterilizovat, ale já jej nemám. Dělám to nějakejch 16 let, poradila mě to jedna starší paní, tak jsem to odzkoušel a pokračuji v tom, sikové kleště mě poradil brácha to také nemá chybu. Tak přeji úspěch. PS ořechy nechám do podzimku v klecích sušit, v zimě je dám na půdě do pokojíku a louskám je hned po Novém roce, není co na práci a je na to čas, před svátky to fakt nejde, není čas. Tohle jsem již hodně lidem poradil, a když se neurodí, máte pořád kam šahnout, běžně zpracovává ty nejstarší jak jdou po sobě a dělám stále forot, nikdy nevíte jak se urodí.
Děkuji za radu, někdy zkusím
1
Sledujících
0
Sleduje
1
Sledujících
0
Sleduje
tak ty zavařeniny přežijou i 30 i 50 a dost často i 300 let pokud jsou dobře vytvořeny a uchovány . Pokud obsahují tuk tak mohou zhořknout ale jinak nic
1 odpověď
0
Sledujících
0
Sleduje
0
Sledujících
0
Sleduje
Nevím jak je zavařujete, ale kompot starý deset let je vzhledem jak asfalt a podobné konzistence, ochutnávat jsem se ho ani neodvážila. Okurky stejně staré jsou jako zelené bláto. Zavařené maso bych fakt neriskovala, bude žluklé