Většina dětí má období vzdoru a zkouší si něco vztekle vyječet. Chce to podchytit hned v začátku, aby pochopilo, že takhle to nefunguje. Zachovat klid a nechat ho vyječet, stejně v té chvíli ani nevnímá, co říkáte. Podle toho, kde se to odehrává, řešit dál. Doma jde odejít do jiné místnosti, aby vidělo, že to na Vás neplatí. Nebo ho poslat vedle s tím, že se může vrátit hned, jak se uklidní. To mi fungovalo. Později už syn sám odcházel vedle, kde se mohl do libosti vyhulákat a už klidný se vracel ke mě, kde jsme si povídali, co by mohlo tu situaci vyřešit. Jeden příklad: Asi ve třech letech jednou oddupal do vedlejšího pokoje a po cestě po mě hodil slovy: "Nemám tě rád". Já jsem mu odpověděla: "To je mi líto, protože já tě mám ráda, i když mě zlobíš." Práskl za sebou dveřmi a asi za pět minut se vrátil a řekl: "Mami, já tě mám taky rád". A byl klid.
No to se dalo čekat a ani se jím nedivím. Škubánky sním, ale v restauraci bych si je sám nedal... 🙂 Takže mne jejich nenadšení nepřekvapuje.
Strachu některých cizinců z máku se nemůžete divit. V řadě zemí v Asii (a nejen tam) je za pouhé přechovávání, natožpak převážení nebo dokonce prodej drog dlouholetý žalář či dokonce trest smrti. A mák je tam synonymem a symbolem pro opium, morfium i heroin - tedy pro tvrdé drogy. Tažení proti máku a jeho pěstitelům je tak ostré, že jej nelze v těch zemích ani pěstovat, ani koupit jako potravinářský a myslím si, že byste měli fakt problém, kdyby u Vás třeba v Thajsku na letišti našli makové buchty.
Možná byste neskončili na 10 let v lochu, ale na pár týdnů až měsíců (než by se to vysvětlilo a než by o tom rozhodl, doufejme, nějaký inteligentnější soudce) nejspíš ano. Protože i policisté a celníci mají většinou v hlavě zjednodušené rovnítko mák = hrozná, smrtící droga... Takže bych to tam vozit fakt nezkoušel.
Pobavila mne ale Číňanka s pařátky. Sám jsem to nikdy nejedl, ani nevím jak to jíst a nemyslím si, že by to bylo moje gusto, ale alespoň si hoši vyzkoušeli, že kultury a chutě mohou být různé. A že my, co by sledující, bychom měli být tolerantnější, pokud cizincům některé naše jídlo nechutná. Jinou věcí je, jak toto hodnocení sdělí. Jestli jako slušně vychovaní lidé nebo jako primitivní sprosťáci. Nebo dokonce tak jako obvyklí Australané 😄
PS: Dnešní Australance se tímto omlouvám. Jako Chris sice zdaleka nebyla, ale reagovala překvapivě normálně. Rozhodně vhodněji než narcistní učitel Wade... 😕
Za sebe třeba mohu říct, moje babička chovala husy. A na podzim se samozřejmě zabíjely a byl sváteční oběd. Babička vždycky z drobů a konců křídel vařila polévku a přidávala do ní spařené očištěné a oloupané pařáty svázané vypraným a vyšlemovaným čistým střívkem. Po uvaření nám děckám dávala ty pařátky jako pochoutku k okousání a byla to mňamka, stejně jako když se vaří vepřové nožky. Takže se slepičími pařátky bych neměla fakt problém to jíst. Může to být dobré a ve vietnamské prodejně potravin vídám v mrazáku celé pytle těchhle pařátků. Je to jen o tom předsudku.
Můj chlap vaří stejně dobře jako já a uvaří kdykoliv je doma a já v práci. Oba děláme, co je zrovna třeba a kdo má čas. Ale za sebe myslím, že když chlap maká a žena je v domácnosti, má se o ni starat ona. On to zase jistí finančně. Ale nemám problém přijmout, že když bude v domácnosti chlap a žena vydělávat, může se starat on :-)
U nás se dělal z ušlehaného másla s cukrem, žloutky a trochou rumu do pěny, do toho se vmíchala trocha rozvařené želatiny, najemno strouhané mandle a nakonec ušlehaná šlehačka. Vrstva cukrářských piškotů pokropených naředěným rumem, vrstva krému, vrstva kompotových jahod nebo broskví, opět piškoty, krém a posypat strouhanou čokoládou. Vše v malém pekáči vyloženém alobalem, pak se to zabalilo a nechalo do druhého dne v lednici.
no, já dělám zase uhlířinu, máme to fakt moc rádi a vypadá to dost divně noky s btamborama a zalité sádlem s cibulkou, hlavně nezdravé, ale asi bych to nefotila a nedávala na sítě. Dýnový olej dávám kapičku do dýnové polévky, má příchut oříšlů.
U nás, když byl napnutý rozpočet, vařil se "Kočičák". Noky, halušky nebo nakrájený bramborový knedlík se zamíchal do uvařeného zelí s tím, co dům dal od masa, zbylé nakrájené pečené vepřové nebo kuřecí i s výpečkem, opečená klobása, obrané uzené z kostí, nakrájená anglická slanina nebo i jen hrst škvarků nebo když už vůbec nic, tak pořádná lžíce sádla. Vše smíchané, vypadalo to jako by to už někdo jednou jedl, ale chuťově výborné, druhý den ještě lepší. Dobré, syté a levné jídlo. Ale abych ho dávala na internet?
Mít doma něco takového, co by se mi snažilo podávat (rozuměj "nutit") takové "kulinářské výtvory", tak to zabiju a jdu se dobrovolně udat. Každý příčetný soudce by mě určitě osvobodil. 🙂
Když je někdo takový specialista (specialistka) a vařit umí asi stejně, jako lítat z Venuše na Mars, pořád má dvě možnosti. a) Tu horší - naučí se to. b) Tu jednodušší - zavolá třeba do foodora.cz a nechá něco dovést. To se pak aspoň dá i pochválit, třeba jako ten host chválil hostitelku : "To jsou výborné chlebíčky! To jste sama kupovala, milostivá paní?" 🙂
Na co zabíjet? A pak zbytečně marnit život v krimu?
Existuje třetí možnost, nenásilná, ale dostatečně motivační: Chlap dostane blivajz, nechá ho na stole a jde se najíst do hospody. O to méně financí dostane Vařilka na jídlo a musí se velmi rychle naučit vymyslet
a): jak vyjít s rozpočtem
b:) jak uvařit, aby "manža" jedl doma.
Naše známá vařila něco,čemu říkala čouling.Je už pár let v pánu,takže už se nikdy nedozvím,co to vlastně bylo.....
Mohlo by to být tohle? Ale není to konkrétní jídlo jako spíš správná kombinace potravin pro stejnoměrné trávení Odkaz
tak ty zavařeniny přežijou i 30 i 50 a dost často i 300 let pokud jsou dobře vytvořeny a uchovány . Pokud obsahují tuk tak mohou zhořknout ale jinak nic
Nevím jak je zavařujete, ale kompot starý deset let je vzhledem jak asfalt a podobné konzistence, ochutnávat jsem se ho ani neodvážila. Okurky stejně staré jsou jako zelené bláto. Zavařené maso bych fakt neriskovala, bude žluklé
co na ten smýšlený článek říc, hloupá husa, obětuje se pro jednu zlou zahořklou babu, je třeba rozlišovat dobré a zlé rodiče ,těm zlým nic nedlužíme,
Ta baba nemusí být zlá a zahořklá, ale pouze ji proměnil Alzheimer. To se může stát, že celý život milující, čistotná, vlídná osoba se najednou změní k nepoznání. A je to Vaše vlastní maminka, se kterou jste toho tolik prožily. Poznala jsem několik takových osob u svých známých a je to velmi těžké.
Respektující výchova neznamená, že dítě musí respektovat vůli rodiče. Formulovala bych to spíš tak, že v respektující výchově musí umět rodič respektovat i sam sebe, tím pádem vždy musí mít hranice, které dítěti bude dávat. Respektující výchova je vždy o hranicích a pravidlech. Pouze se ty hranice nevymezují silou a agresivně, ale klidně, laskavě, přesto pevně.
Někdy je to sakra těžké, když dítě zkouší, kam až může zajít a ještě kousek...a na just všechno proti. Někdy jde do jisté míry s dítětem diskutovat, ale pokud už se chová tak, že ohrožuje samo sebe, musí se jednat bez diskuzí a rychle. A třeba i silou, když si dítě umane sednout uprostřed silnice, tak ho zvednu a odnesu na chodník. Tam pak můžu pokračovat klidně, laskavě a vlídně. A stejně tak ho budu držet za ruku silou, když se bude chtít za každou cenu rozběhnout do silnice nebo rizikové oblasti. To období vzdoru, kterým si projde asi každé děcko, se může hodně zkrátit správným vedením nebo taky hodně prodloužit, když mu dovolíme všechno, co si umane.
mám, ale i mnozí jiný, na věc stejný názor. Respekt musí být na obou stranách.
Skákání po gauči dokonce v botách a křičení čili řvaní během mé návštěvy, kdy si nemůžeme ani popovídat, považuji za zcela nevýchovné. Navíc rodičům to nevadí, ale já už je nenavštěvuji. Společné hry nebo čtení je nezajímá, stále se jen prosazují a upozornují nevhodně na sebe.
Dítě ty mantinely potřebuje znát, jinak je nejisté a stresované. Příliš mnoho svobody škodí a je spíš destruktivní na psychiku, než co jiného. Když dítě může všechno, pak neví vlastně, co by dělalo a nemá jistotu v ničem. Takže jen devastuje, křičí, dělá protivy, ale je to v podstatě volání o pomoc: všímej si mě a veď mě. Protože ono bloudí.
0
Sledujících
0
Sleduje
0
Sledujících
0
Sleduje
Třeba je drží pro nezletilá vnoučata.
2 odpovědi
0
Sledujících
0
Sleduje
0
Sledujících
0
Sleduje
Prázdný byt pustne a stojí peníze, to je nelogické a drahé. I pro vnoučata jej přece jde do té doby pronajmout.