Napsal jste stejný nesmysl jako by bylo napsat že jste měl dopravní nehodu i se zapnutými bezpečnostními pásy. Očkování není protichemický oblek a má vám pomoci zvýšit obranyschopnost organismu a pravděpodobnost lehčího či asymptomatického průběhu choroby...
Je to 30 let co jsem byla odeslána k závodní lékařce, že jsem co měsíc nemocná, ať se mnou něco udělá. Mudr. se zamyslela a řekla: očkování proti chrřipce vám nedám. Většina lidí po něm má horší chřipku než bez něj. A dala mi léky na zvýšení imunity. Světe div se, ale zabraly. Od té doby jsem nemocná tak 1x až 2x za zimu.
Ne, nepopírám, že k diskriminaci neočkovaných docházelo a že celý ten proces zvládání pandemie byl především neuvěřitelně zmatečný a plný neprofesionality a podivných nařízení. Plus souhlasím, odborníci mohou tvrdit cokoli, ale záleží, k čemu se rozhodne vláda.
Na druhou stranu mi dává smysl, že když se jedná o pandemii, virus pokročil do fáze, kdy mutuje do čím dál víc nebezpečných variant (viz delta) a nevíte, jak se bude vyvíjet dál, nemáte léky na covid, jen očkování, a máte tu nezanedbatelnou skupinu lidí, kteří se vytrvale očkovat odmítají, tak pozitivní motivace selhává a zbývá už jen ta negativní, tzn. nějakým stylem k očkování lidi donutit, než se to vymkne kontrole úplně. Respektive – kdybych byla v tu dobu ministrem zdravotnictví, asi by mě taky nenapadlo nic jiného, k čemu se uchýlit, než opatření ve stylu „Pro tohle, tohle a tohle musíte být očkovaný, jinak smůla“. To, jak účinná a logická ta opatření nakonec byla, to už je samozřejmě na úplně jinou debatu.
Naštěstí u koronaviru nakonec převládly slabší, méně nebezpečné varianty, jenže to se v letech 2021–2022 nemohlo vědět.
Celkově by mě ale zajímalo, jak si s tím šlo poradit lépe. Nemyslím teď, jak konkrétní opatření měla být lepší/jiná v tom a tom, ale obecně. Co dělat v situaci, kdy covid přerůstá do nebezpečných variant, jedinou zbraní je očkování, lidí ochotných se očkovat je stále příliš málo a s těmi, kteří ho odmítají, nic nehýbá.
Že očkovaní jsou bezpečnější, to zrovna není přesvědčení, to je fakt. Jsou k dispozici statistiky, že u nich je menší pravděpodobnost nákazy. Ne nulová, ale menší.
To je přesně to, co jsem tvrdila své kolegyni a nebyla schopná to pochopit. I když se celá Evropa naočkuje, nestihne to celý svět, aby covid nezmutoval. Takže se ho prostě nezbavime. Nejsou to pravé neštovice, které nemutují a na jejich likvidaci mělo lidstvo roky.
Mohla bych se zeptat, kdy a na jakém médiu odborníci tvrdili, že 2 dávky budou stačit na celý život? To si odnikud nevybavuji. Stejně tak to, že naočkovaný nemůže onemocnět ani nikoho nemůže nakazit – to řekl snad jen Blatný a za to si okamžitě vysloužil ostrou kritiku ze všech stran, protože to obecně u žádného očkování není pravda (resp. ta pravděpodobnost nikdy není stoprocentní).
Ano, neočkovani lidé si rádi pamatují jen to, co se jim hodí. A to točí v diskuzích pořád dokola. Epidemie začala na jaře 2020.m to je víc než před 4 roky. Mezitím se hodně věcí změnilo. Třeba covid stokrát zmutoval. A inteligentní lidé vědí, že vakcíny se tedy mění podle predpokládaných mutací. Proto se očkuje každý rok znova. Stejně jako u chřipky. Proč se nedivíte třeba tomu, že se očkuje proti chřipce každý rok? Proč se vysmíváte lidem očkovaným na covid a ne těm na chřipku? To vy mě fakt zajímalo.
Přesně si pamatuji, jak jsem tvrdila kolegyni, že očkováním covid nezmizí, protože mutuje. Křičela na mne, že si myslím, že jsem chytřejší jak odbornici v televizi, kteří tvrdili, že když se všichni naockujeme, tak zmizí.
Nechci řešit, kdo jak odborníkům věří nebo nevěří, ale já jsem zrovna nedávno covid prodělala a momentálně ho má moje sestra, která má opravdu hodně nestandardní příznaky, které od těch mých byly úplně jiné a o kterých jsem v souvislosti s covidem ještě nikdy nikde nečetla. Sepíšu to sem, třeba to někomu pomůže se zamyslet, jestli se cítí nemocný, ale příznaky mu na typický covid nesedí:
Já: celkově hodně rychlé střídání příznaků. Začalo to jako únava, neschopnost se soustředit a hlavně stupňující se velmi nepříjemná bolest v krku, na což nezabíral Coldrex. Rýma, kašel, nevolnost ani horečka vůbec. Chvíli se to zastavilo v takové "pohřbenosti", pocit, že se nemůžu na nic soustředit, únava, roztěkanost, světloplachost, občas drobné bolesti v kloubech a k tomu ta bolest v krku. Ta se později začala vytrácet a hodně pozvolna se objevila mírně žlutá rýma a kašel (ten ale jen trochu). V rámci asi 10 dní příznaky vymizely, ale naopak se mi přidal suchý dráždivý kašel, který ne a ne odeznít, mám ho doteď a už je to od covidu skoro měsíc – beru na něj léky, cucám pastilky, ale nechce zmizet. Občas mám taky takové náhlé "návaly", kdy se rozkašlu až do té míry, že se mi zvedne žaludek a chce se mi zvracet.
Sestra: horečka, bolesti břicha, nechuť k jídlu, >>vyrážka<< skoro po celém těle (v tříslech až červená); momentálně už jídlo zvládá, ale vůbec nemůže sníst nic kyselého, to ji strašně dráždí v krku. Přímo bolest v krku ale vůbec neměla, stejně tak kašel ani rýmu.
Obě jsme měly covid potvrzený testem.
Tak si dejte pozor a ať na Vás nic neskočí. Je to prevít.
Dceři na covid vyrážku pomohl dithiaden. Měla rudou vyrážku po celém těle a strašně bolestivou. Vypadalo to jako opařeniny. Ale to už je cca 2 roky.
Nezdravý způsob života spojený jen s povalováním a žvanením o ničem vás k té artritidě zaručeně dovede, někdo dřív, někdo později..
Nevíte co píšete, mám momentálně artritidu prý poinfekční/ reaktivní, která by měla dle lékařky přejít za 3 měsíce. Není to o tom, že bych něco mohla rozchodit. Nejprve mě bolelo za krkem a kyčel, ale tak, že jsem bolestí lezla po zdi a bez léků na bolest se nemohla pohnout. Jak kdyby mnou projížděla elektřina. Sotva to jakž takž přešlo začal mě bolet jeden prst na noze a klouby co jdou od něj. Prst otekl, že byl jednou takový. Bez léků jsem nemohla vytstoupit ani z tramvaje. No a teď mne rozbolelo rameno a střílí to do celé paže a já nevím kam tu ruku strčit aby to přešlo. Když si dám prášek od bolesti tak povolí, ale ruka je nepohyblivá. Nemohu se učesat, dát sponu ani se sama obléct a vysléct. Mám 50 a rozhodně jsem se v životě neflákala.
Na kom by asi měla být vina, když řidič nepřizpůsobí jízdu stavu a povaze vozovky ? 🙂
Kdysi jsme jeli s manželem po nově udělaném asfaltu, a pár sekund jsme v zatáčce byli ve vzduchu. Naštěstí jsme nevyjeli že silnice. Když jsme jeli znovu cca za měsíc, byl v té zatáčce červený povrch a měl úplně jinou vlastnost. Už to nevynášelo. Když se chce, tak to jde.
Neumím posoudit. Nikdy jsem podobnou literaturu nečetl a nejsem přihlášený na žádnou sociální síť. Maximálně že si člověk o tom pokecá s kolegou v práci. Takže opravdu nechápu že lidi přestávají používat vlastní mozek a logické myšlení.
Jinak máme to podobně. Také své děti vychovávám úplně jinak než jsem byl vychovávaný sám. Ale myslím, že i to je dáno výchovou našich rodičů, kdy my nechceme opakovat nějaké chyby či křivdy, ať domnělé či skutečné. A proto myslím že naše rodiče měli vliv na to jak my vychováváme vlastní děti. A že se snažíme, aby se naše děti k ostatním lidem chovali slušně a s respektem považuji za samozřejmé. Kvůli tomu se nemusí hned jednat o prarodiče. Bohužel máte pravdu, že ty prarodiče v rozporu s článkem sami vnášejí do našich dětí nějaké neřesti. Vědomě. Ale s tím už se musíme nějak poprat. Ale gradovat to do fáze, že se utne vztah mezi prarodiči a vnoučaty ať vlivem rodičů dítěte, nebo že prarodiče se urazili pro vymezení nějakých hranic. To mě přijde jako pitomost. I když zrovna já mám co říkat. Protože můj otec má naprostý nezájem o svá vnoučata a své děti. A u "babičky" si nejsem jistý, zda pro ni není důležitější její pes.
Byla jsem na pískovišti se synem a byla tam stará známá se svým synem. Začal se k mému chovat hnusně. Obrátila jsem se na ni, že by měla zasáhnout. Ona tedy rozmrzele, protože se známe, syna napomenula, ale řekla mi, že běžné to nedělá, že ona s bratrem byla vychovaná k respektu k druhým a má s tím problémy. Svého syna chce prý vychovat jinak. Je to 20 let. Její syn měl problémy s chováním už ve školce a potom ve škole. Ona ale měla pocit, že ubližováno je jejímu synovi, že se proti němu všichni spikli. Dnes o něm nic nevím, ale cca před 5 lety mi mé děti říkali, že fetuje. Známá se toho nedožila. Pro ni asi dobře.
To zase bude trapárna. Otázkou je, zda jsou ty příběhy pravdivé nebo zase někdo hledá senzaci. Už to že si půjčí MDŽ ukazuje, že to bude snaha využít všechny možnosti jak na tom něco vydělat. Já ve svém okolí nemám jedinou ženu s takovou zkušeností. A ty dvě moderátorky asi také netrpí tím, že by na ně někdo sahal, takže to nebude osobní zkušenost. Tím neříkám, že se to nikdy nikomu nestalo, ale toto spíš vypadá na další snahu najít senzaci. Přijde mi i divné, že by v takové situaci ženě nikdo nepomohl, kdyby to byla skutečná situace, tak já bych pomohl okamžitě a věřím, že i většina ostatních. Ale jak říkám, to už by nebyla senzace.
Jenže se to často děje tak, že o tom nikdo neví, a je to rychlé. Bylo to vždycky. Já měla cca 11, když jsem jela se svojí matkou v plné tramvaji a kluk o něco starší mi strčil prst přes kalhoty kde neměl. Okamžitě jsem se otočila a on už vystupoval.
Neznám nikoho ,kdo by šel rád a z vlastní vůle do DD
Moje maminka je v DD, a velice si to chválí. Včera jsme za ní brali tetu na návštěvu, která je také téměř nechodící. Žije doma s manželem. Cítí se ale osamělá, protože z domu už se nedostane a její manžel chodí za přáteli, a i odjíždí třeba na víkend pryč. Mojí mamince závidí a rozhodla se, že si podá žádost do DD
Takže jistě ráda odpovíte, co se tady píše . Já v tom nemám jasno. -------------------------V nemocnicích zůstávají ročně až tisíce opuštěných dětí.
A ještě musím připsat, že rodiče onkologicky nemocných měli nárok na péči o osobu blízkou. Pokud už neměli nárok na mateřskou. Těžko po někom můžete chtít, aby byl s dítětem cca rok doma a v nemocnici bez příjmů, dnes by to nezvládla ani střední vrstva obyvatel. Naštěstí asi funguje dobrý anděl, ale nemám osobní zkušenost jak. Doufám, že přispívate, když vás tak zasáhlo, kolik dětí musí být v nemocnici bez rodičů.
Takže jistě ráda odpovíte, co se tady píše . Já v tom nemám jasno. -------------------------V nemocnicích zůstávají ročně až tisíce opuštěných dětí.
Novinky rády přehánějí. Byla jsem se synem na onkologii cca 1 rok. A jediné opuštěné dítě co tam bylo, byla holčička z dětského domova. Oddělení si přálo, aby rodiče byly s dětmi během hospitalizace a nenašel se nikdo, kdo by odmítl. I Romové byli u svých dětí a jedna hodně slabá rodina tam měla babičku. Ale jak říkám, byla to práce lékařů a sester na oddělení. Kdyby rodiče odbývali a snažili se pobyt znepříjemnit, byla by tam cca 2/3 rodičů. Takže nemocnice by si měly zamést před vlastním prahem.
Není pravda, že "nemoc se tedy vrací proto, že klesla proočkovanost v populaci". Nejdřív se musela někde vzít. Vrací se proto, že ji k nám někdo přitáhl - tady vymýcená byla. Každopádně, očkovat dnešními vakcínami se už nikdy nenechám. Sice obecně považuji očkování za dobrou věc, ale těm dnešním látkám, co do lidí píchají, nevěřím. Tedy, spíš těm, kdo je vyrábí, schvalují a doporučují. Tři proti covidu, byly poslední, co si do mě píchli, přes rok jsem se z toho dávala dohromady a stejně na tom nejsem tak dobře, jako před tím. Prostě mi to mojí skvělou imunitu, kterou jsem měla, celou nabouralo. Kromě tetanu, protože se věčně hrabu v hlíně a tetanus opravdu nechci - tam to tedy risknu, jednou za 15 let.
Ani to nemusíte. Měla jsem být přeočkovaná proti tetanu, a protože i já jsem od covidu odpůrce očkování, udělala mi Mudr. protilátky na tetanus. Řekla, že jich mám dost a min. 5 let očkování nemusím řešit. Poté si je nechám udělat znovu. Většina z nás, co se hrabeme v hlíně s ním přicházíme do styku a protilátky se stále tvoří.
3
Sledujících
0
Sleduje
3
Sledujících
0
Sleduje
Ověřený uživatel
Tento účet je ověřený Seznamem a představuje skutečnou osobu, registrovanou firmu nebo subjekt.
U pánů?
1 odpověď
0
Sledujících
0
Sleduje
0
Sledujících
0
Sleduje
No, můj muž psa nečeše, ale hovoří s ní a říká jí ty moje děcko. Ale venku poslouchat musí, to jo. Jenže i naše děti ho musely poslouchat.