Tak toto fakt ne. Z toastového chleba je to hnusné, puding tam nepatří, moc mléka a málo vajec, patří pokapat máslem a co úplně chybí je sněhová čepice. Křupavá nebude určitě, tax max. rozblemtaná.

Je mi 59 let a jsem babička. Vnukům je 15 a 8 let. Jelikož mám do důchodu ještě 5 let, fakt jsem je hlídat nemohla. Takže dneska by teoreticky mohly být hlídací až prababičky a to už na to většinou nemají sílu.

Tak jste mě rozesmál. Jsem babička 15 letého a 8 letého vnuka a do důchodu mám ještě skoro 5 let. Myslíte že jsem mohla hlídat, aby snacha mohla do práce??????????

Nic o tom nevíte, tak radši mlčte. Já mám cukrovku proto že nemám slinivku. Není to ani cukrovka 1.typu, ani 2.typu. i hubení lidé mohou mít cukrovku. A už vůbec cukrovka není o tom, že je z konzumace cukru.

Bohužel se to dozví, zákon to přímo nařizuje, nejpozději do 6 let věku.

Asi jste dobře nečetla celý článek neb paní učitelka píše ....Nemluvím samozřejmě o dětech ze smíšeného manželství nebo o případech, kdy se rodina v dohledném budoucnu chystá přemístit do ciziny. ..... takže nejdřív čtete a pak kritizujte.

100 % i když pavučince jsem si jen tipla .

Velkochov???????? Není to trochu silné slovo? Můj otec je z 18 žijících dětí, narozených jich bylo 23 od jedněch rodičů. Ze všech vyrostli normální spokojení lidé. Přestože byl otec druhý nejstarší, vzpomínal na své dětství rád a úžasně o něm vyprávěl. Jo, a žádné příspěvky na ně nebrali, hezky si je rodiče vychovávali za své.

V podstatě jsem na tom byla stejně. Od 3 let mě vychovávala babička, nejprve s dědou, pak od 8 let sama. Na důvod jsem se samozřejmě ptala, prý proto že měli rodiče špatný byt a já byla pořád nemocná. Máma za mnou chodila na návštěvu 1x týdně a na víkendy jsem s rodiči jezdila na chatu. V 15 jsem šla bydlet zpět k rodičům, protože se pohádali s babičkou . K babičce jsem se vrátila zase v 17 letech, abych jí pomáhala protože se na ní máma vykašlala .Nikdy jsem to mámě neodpustila, ani když umírala, nikdy jsem se s tím nevyrovnala.

Ale ano, bylo všechno do školy skoro zadarmo. Sešity, knihy, vodovky, tužky, základní pastelky, čtvrtky na kreslení, písmenka v 1.tř. atd. Kupovala se jen aktovka, penál, obaly na knihy a sešity. Jo a ještě kufřík na potřeby na kreslení. Družina byla také zadarmo. Jsem ročník 64.

Dokud to budou lidé takto drahé kupovat, budou to prodejci prodávat. Nelíbí se mi cena - prostě to nekoupím.

Dělají to všechny národy bez rozdílu. Češi mi ještě přijdou umírnění. Jsou národy, které si udělají vlastní švédský stůl a pak po nich zbydou hory nesnědeného, rozpatlaného jídla. Dobří v tom jsou Turci i Bulhaři. Ti vždy utvoří tlupu nanosí vrchovaté talíře a z nich jedí všichni společně. Naopak Čech si nandá na talíř jen pro sebe.

Však Tunis je Afrika. Než někam jedu, tak si něco o té zemi přečtu

Však u nás také svítí slunce. Samozřejmě, že se nebude péct jak palačinka, není blbá. A v přímořských státech také žijí lidi s rakovinou. Blbost, že by nemohla k moři, jen se musí více chránit.

Jídlo se do letadla brát může, jen ho většinou musíte sníst na palubě. Např. v USA by vás s ním nenechali vystoupit. S pitím je to horší, někde vám ho nechají někde ne.

je, platila bych storno poplatky a na to se pojištění kvůli tomu, že není daný lék, nevztahuje.

budete se divit jsem z Prahy a s mým typem inzulinu mám problém už rok, nemám totiž náhradu, můžu jen ten jeden.

Aha, a můžete mi prozradit jak mám v lednu, když si kupuji dovolenou, vědět, že v červenci nebude inzulín dostupný? Jsem diabetik a inzulín už není více než rok. Doktor vám více než na 3 měsíce nenapíše a tak každých 1/4 roku pořádám turné po lékárnách v ČR. Zvláštní je, že v zahraničí je. Navíc ten inzulín potřebuji ať jsem v ČR nebo v zahraničí.

zájezd začínající po 30. červnu ne zakoupený - čtěte lépe článek

tak např. můj otec byl z 18 dětí (ty přežily), ale bylo jich přes 20 narozených. Otec byl 42 ročník a byl druhý nejstarší.