Je jiná doba. Dnes oproti dřívějšku, přílišná benevolence dospělého, k dítěti. A podle toho to také vypadá. Ne jenom, že má dítě vše dovoleno, protože zvyšovat na něj hlas, nebo ho nedej bože plácnout přes zadek, i když je k rodičům hodně drzé a odmítá v čemkoliv poslechnout, totiž není výchovné!! To jako fakt? Z takového rodiče, co plácne dítě na zadek, je totiž div ne kriminálník! Celá starší generace byla tímto způsobem vychovávána, a dnes má psychiku mnohem lepší, než kdekterá pro život dnes nepřipravená dětská květinka, kterou zahubí v životě hned první překážka, protože dítě není zvyklé nikoho, než samo sebe poslouchat. Nemyslím tím, že by měli rodiče bít dítě hlava nehlava, nebo ho dokonce týrat, ale v tom je přeci zásadní rozdíl, ne? Výchovný pohlavek, či nerozmazlování a nevynášení jen ega dítěte, by mělo být ale jen na úvaze rodičů. To oni dítě vychovávají, to oni nesou zodpovědnost za jeho výchovu a charakter. Nemusíme se sestavováním zákonů stále jen opičit po jiných státech, aniž bychom brali v potaz, že ta kriminalita dětí mnohdy začíná právě tady, že se děti ničeho nebojí, nikoho a ničeho si neváží, ani svých rodičů, co se jim přitom snaží snést i modré z nebe. Jednou jsem se bavila se starou paní, jejíž vnuk šel do vězení. Vychovávala ho sama, stylem, že poroučel spíš on jí. Teprve po letech si přiznala, že ho rozmazlovala a vychovala z něj arogantního, sobeckého a násilnického tvora, co si myslel, že si může vše a ke všem, dovolit. V dítěti rodič nesmí vyvolat pocit, že jen ono je středobodem vesmíru a všichni kolem nuly a k tomu vede ta benevolence.

Někteří tady, jsou striktně odmítaví ke všemu, co čtou, tzv., kritici, co sami moc nepřemýšlí o ničem, jen kritizují ostatní. Rozlišují, kde kdo získal informaci, jestli z pochybného serveru a hned člověka uráží a pochybují o jeho inteligenci, sami tu vlastní pokládajíc zřejmě za nejdokonalejší. Ale proboha, takhle to přece vůbec není! Nikdo si o nikom nesmí myslet, že je horší, než on sám v tom, jak uvažuje. Pokud člověk není od přírody retardovaný, je přece zcela běžné, že uvažování každého jedince je rozdílné, již jen pro to, co zažil, jaké dostal laicky řečeno pro život informace v DNA atd. Dnes myslí lidstvo úplně jinak než až kam sahá naše paměť. Je to právě vývoj vědy, techniky, prostě všeho a tam jsme museli teprve lety dojít, mít zkušenosti. Neandrtálec by vůbec nepochopil, co je transplantace srdce a vida, dnes je to možné. A za pár století, tedy, pokud se tu sami válkami nezlikvidujeme, budeme vědět /tedy my ne, ale další generace/ zase více. Znala jsem paní, jejíž povaha byla mírně řečeno ke každému odmítavá, nekomunikativní, a když promluvila, tak jen ke každému nepříjemně a kriticky, takže byla neoblíbená. A pak měla velkou ztrátu krve a musela dostat transfuzi. Řeklo by se, že to byla jen krev, ale ta osoba se úplně ze dne na den povahou změnila. Celý kolektiv jsme se shodli na tom, že za to může ta nová krev, najednou jí bylo všude plno, smála se, a změnily se jí i chutě na jídlo. Pila kávu, kterou předtím odmítala... takže jednou snad věda objasní i mnohem více, než co víme dnes.

To se nedá poslouchat, copak to ten zpěvák sám neslyší? Tón zní jako přeskakující gramofonová deska, a každý kdo má hudební sluch, musí trpět. To není ani k smíchu, ale k pláči.

My ženy to nemáme vůbec jednoduché. Začíná to proměnou ženského těla, což vyvrcholí mnohdy bolestivými několika dny, každý měsíc. Pak se zamilujeme, nebo jen prostě zahájíme první milování, to znamená, další bolest. Pokud máme děti, přivést je na svět, to je panečku přímo maturita bolesti. Až potud to mají muži lehčí. Ale tím nechci říct, že muži také nemají své problémy, ale pokud nemusí do války, cesta je proti té ženské umetená. Samozřejmě, chlapi o ženských takto nepřemýšlí, jejich životy přece nežijí. Málokterý ženu obdivuje za podle něj samozřejmé věci. Některou ženu si vezmou, ač o svazku manželském, vůbec nepřemýšlí, že obnáší krom jiného, také věrnost. Budovat vztah na vyhořelém poli, /předchozí svazek/ pak štěstí většinou nenese. Potud všeobecné rozjímání. Proto někoho soudit, nemá smysl, pokud nežijeme jeho život, tak ani netušíme, čím vším si ta osoba musela projít a prochází. A alkohol je pán nad lidskými osudy. Mnozí mu uvěří a stanou se jeho otrokem. Je to pokoutný našeptávač..."Máš problém? Ochutnej mě, uvolníš se, na bolest a trápení zapomeneš!" A alkohol vlastně nelže, člověk opravdu zapomene...doslova na všechno. Proč člověk začal pít? Ze zlomeného srdce? Ano a důvod mohl být jakýkoliv, ovšem s obrovským niterným dopadem. Osud nám všem umí pěkně naložit a je moc smutné, že v tu chvíli třeba nemáme nikoho jiného, kdo dokáže tu bolest osudu zmírnit, a musíme sáhnout po alkoholu. Jen silní jedinci to zvládnou sami, protože si uvědomí, že alkohol by jim nepomohl problémy odstranit, jen na okamžik uspat, aby o to s větší agresí pak znova zaútočil.

Já ji mám ráda, po celou dobu, nehledě na výkyvy váhy. Je to především milá, krásná žena, co navíc krásně zpívá.

Vše dobré, milý inteligentní člověk, až na tu ruku.

A již je to tu zase. Důchodci, věčné téma, jak jim ten závěr života znepříjemnit, otrávit, pěkně z teplé kancelářičky s nadstandartním platem. Důchodce, aby se děsil dne, kdy bude potřebovat zvýšenou péči, na kterou z okleštěného důchodu nebude mít peníze. Důvod je asi ten, udělat z důchodce, ještě většího ubožáka, než je, protože je starý, nepotřebný, zkrátka na obtíž. Ono již nestačí, že se vše zdražilo, doplácí na energie, léky, takže mluvit o klidném stáří může jen člověk, co o směšných důchodech nic neví. Proto hodlá udělat z důchodce ještě větší přísavku, než se dnes cítí, co bude vysávat své hypotékou zadlužené děti a cítit se tím ještě víc ponížen. Ono, vysávat své děti z mnohdy taktéž ubohého platu, ze kterého by mohli jako rodiče investovat do vzdělání svých dětí, a necítit se jako přísavka, je asi pro ty moudré hlavy, co furt něco vymýšlí a nedomyslí, asi nepochopitelné. Ví vůbec někdo z nich, kolik korun stojí takové i jen přízemní, tedy ne rozhazovačné, zaopatření jednoho dítěte? Oblečení, jídlo, kroužky atd? No, pokud by to šlo z platu člověka, co z pozice své plné peněženky minimálně sto tisíc, vymýšlí stále nové útoky na peněženky důchodců, tak takový člověk by své staré rodiče samozřejmě zaopatřil. Ale, běžné, mizerné platy dětí důchodců, jsou natolik nedostačující, že by důchodci byla hanba, viset svým dětem na krku a to i kdyby to svému starému rodiči nabídly. Důchodce by měl mít důchod odpovídající nárokům na slušné dožití a ne se bát, že mu již na život nezbydou peníze. A ty peníze se odvíjí již od formy finanční odměny za léta práce, na to pamatujme.

Když se narodím jako člověk a budu se tvářit jako medvěd, bude mě tak brát i ten medvěd? Když se narodím jako zebra, budou mě žirafy brát jako zebru? Když se narodím jako pes, bude mě brát kočka jako psa? Nesmyslné otázky, že? A přesto se někteří lidé vydávají za něco, co nejsou a zlobí se na ty, co vidí realitu a ne jejich sny? Snít může každý, proč ne, ale nesmí svou vizi vnucovat druhým a nutit je, aby tu vizi přijali za pravdu a ještě k tomu ku vlastní újmě. Transgender dívka, tedy může soutěžit zase jen s transgender dívkou, aby to bylo pro soutěž spravedlivé. A myslící člověk tohle ví.

Dříve začínaly pohádky třeba takto: Za hory, za doly, v jednom království...A dnešní moderní pohádky budou stále častěji začínat takto: V tom našem podivném světě, kde tupost a hloupost nádherně kvete... A tak se nedivme, že všechno dříve nevídané, je vlastně možné.

Důstojné stáří v důchodu? V sedmdesáti? Dožít se sedmdesátky v plném zdraví, to zažijí jen šťastlivci a zvát ho důstojným stářím, může jen člověk, který plácá nesmysly od stolu, ale do kůže starého člověka, se vcítit neumí. Dříve se chodilo do důchodu kolem padesáti, protože bylo na vyplácení důchodů k dispozici dost peněz, které byli pracujícím občanům automaticky strženy z platu a z nich vyplácen důchod. Předpokladem je, že se vedla kolonka příjmů a výdajů na důchody, a že se na ně vybralo, není dezinformace, ale pravda. Začaly v rozpočtu chybět, až když s vyplácením důchodů asi ti u kasy nepočítali a přešvihli rozpočet. A dnes je tak na přetřesu důchodce, jako parazit společnosti, co chce to, na co celý život přispíval? Tahle vláda docílila, že neustálým poukazováním, že na důchody nejsou peníze, udělala z důchodců parazity společnosti. To proto není na zdravotnictví, není na doktory, školství, zemědělce, protože se musí vyplácet důchody? Ne? Tak proč to je denně na přetřesu? Proto se důchodcům sebralo, na co měli nárok? V mládí dnešní důchodci odváděli poctivě finance a věřili, že na stará kolena se jim to vrátí. Většina z nich se dnes neumí bránit, a říct, že z důchodu sotva vyžijí. Přesto jsou zmiňovány dnes a denně, jako výdajově problematičtí, a nikoho nezajímá, že jsou důchody otřesně malé, v porovnání s dnešní drahotu a inflací. Věčné poukazování na ty důchodové milodary, protože dnes to tak důchodce musí cítit, z nich udělalo tiché oběti. Kdyby totiž nebylo důchodců a povinnost jim důchod vyplácet, byla by státní kasa nejspíš nabitá penězi k prasknutí.

Tohoto pána když vidím, udělá se mi mdlo. Tedy obrácený efekt, než by měl na lidi působit, v takové funkci.

A pozitivní scénář by nebyl?

Já mám Vilmu ráda. Je v tom seriálu potřebná, aby zachovala a udržela linii postav těch dříve narozených, vždyť kolikpak jich tam ještě je? Všechny se postupně kamsi vytratily. Že by stáří někomu vadilo? Pokud skončí i ona, bude již seriál jen o mladých? To by přece nebylo dobře. A velká škoda by bylo i to, kdyby seriál skončil. Je to něco, na co se pravidelně lze dívat a těšit se na to. Vilma a Lumír spolu ve skutečnosti nemusí mít dobrý vztah, ale iluze v tom seriálu, že se mají rádi, funguje. Je tady tedy velký potenciál pro režiséra, aby psal postavám scény na tělo tak, jako dosud, jak se k sobě rozdílné generace navzájem chovají. Režii asi za tu dobu tvořilo více lidí a jejich vkus a nápady se na postavách i podepsal. Nám divákům se postavy jevily, buď kladně, nebo záporně, tedy přesně tak, jak to mělo fungovat. Někdy mám tak dojem, že je Lumír Nykl úplný blbec v tom, jak se poslední dobou chová a tak by si s Vilmou vlastně neměl co vyčítat, a někdy je zase miloučký, že ho mám zase ráda, stejně jako jiné postavy, co jsou v seriálu někdy fajn a jindy "na zabití". Diváci nemají rádi v odpočinkovém seriálu dlouhodobě negativní scénář, babrání se a vracení moc dlouho k jednomu problému, těší se na rozuzlení a případné potrestání viníka a jede se dál. Prostě, aby negativní mrcha na svoji zlobu doplatila a ta, co si nechá vše líbit, aby se zlu konečně postavila. To mi na ději Ulice občas chybí, že vyšumí do ztracena a divák si nepřijde na to potěšení, že zlo bylo potrestáno tak, jak by to mělo být i v reálném životě.

Já si již všimla, že ti nejvíc oškliví, mají nejvíc sebevědomí.

Já nechápu jednu věc, pornoherčka přijala peníze, aby držela pusu o tom, že spolu měli sex. No zřejmě ji nedržela, tak by měla peníze vrátit. Jeho by pak měli soudit pouze za tu nezákonnou operaci peněz, které by ale mohl z velké části vrátit, protože by mu je šlapka vrátila. Jinak, porušení věrnosti muže, hovoří o jeho charakteru, ale to by již měla být jeho osobní záležitost, se kterou se musí vyrovnat on i Melanie. Kauza mi prostě přijde jako účelová.

Ono to je taková malá předzvěst budoucnosti. Nedávno jsem tu četla článek, že již při změně pohlaví, nebude třeba fyzické úpravy těla, jako tomu bylo dosud, že bude stačit, že se dotyčný-ná, přejmenuje a zápis bude proveden v dokladech. To proto, aby v případě, že by se dotyčný-ná, v tom těle cítil-la nepohodlně, bude mít tzv., otevřená vrátka k vrácení se opět k původnímu pohlaví. To bude krásný Kocourkov. A těch lidí, co toho využijí. Třeba podvodníků, například z dlužníka Mirka Svatoše, bude pro změnu najednou Miroslava Svatošová, a dlužník nebude rázem existovat. Měnit jména i nekorespondující s tím původním, asi také nebude problém. Tak podobných případů jako je tento, přibude a bude to podle papíru se jménem dokonce i posvěcené. No, za ten článek v takovém znění, ale neručím, pokud by to totiž nebyla kachna, teprve by to byl pořádný tanec na tenkém ledě.

Taťána Kuchařová, je nejen krásná, ale i sympatická žena, to je zřetelné i z tohoto rozhovoru.

Je to těžké, ale Anička to zvládne. Dopadne to dobře.

Je to zajímavé, chybiček je to víc, ale...divák tohle vůbec nevnímá, alespoň já ne. Že hudba dále vpovzdálí hrála i když nástroj odložil, mi tam ladilo sluchu, takže mi to vůbec nedošlo, a ty další nedokonalosti divák, co je ponořen celkově do děje, vůbec nepostřehne, protože vnímá celkový obraz děje, nesoustředí se na detaily. Ty může odhalit skutečně jen divák, co se speciálně na detaily zaměří a zase nevnímá tak dobře děj, mozek by ty dvě polohy objevil až třeba v druhém shlédnutí, kdy již má něco z děje načteno. Přesně tak fungují i filmoví kritici. Soustředí se jen na chyby a kolikrát vůbec nepochopí děj. To mám zase načteno já z jejich kritik.

Tady vidím přece jen smysluplnost myšlenky. Motýli, pokud budou navíc svítit, hýbat křídly, přitáhnou určitě pozornost a o to objednateli asi jde nejvíc. Budou se určitě líbit, /stejně jako lezoucí batolata na jiné věži/ hlavně dětem. Účelově zastřou velkou šedou plochu domu, kde mívají jiné domy např., nudnou reklamu, takže tohle je OK. Nápad to má, když se nad tím hlouběji zamyslíme, ti motýli, jsou zároveň vojenskými stíhačkami a poukazují na možnost náletu, takže v tom je umně zachycena i nebezpečná doba. Tak ať jsou to jen skuteční motýli, co dosednou na všechny naše domy.