Přemýšlím, zda lidé pochopili žádost prezidenta. On nežádal peníze navíc, nechtěl je na úkor daňových poplatníků. Pouze navrhoval, aby se jeho plat a náhrady o tuto částku ponížily a tato částka se vyplácela oficiálně jeho manželce.

Upřímnou soustrast celé rodině.

Důvody svého rozhodnutí zná asi jen on a vzal si je s sebou.

Konečně normální, pravdivý příspěvek. Ráda jsem si jej přečetla celý. Ono to chování na dovolené je především o lidech, někdo se chovat umí, jiný se chová jako barbar. Nezáleží na národnosti, ale na člověku.

Kolik bude ještě článků o chování Čecha v jídelně v rámci AI? Nevím, kde tito chytrolíni byli, ale většinou jsem jedla v příjemných restauracích, pod pojmem jídelna si představuji neco jiného. Na oběd a večeři nám nápoje nosili číšníci, stejně jako u večerní zábavy. Vrchovaté, přetékající talíře jsou občas vidět, ale nevšimla jsem si, že by Češi převažovali. Na večeři dokážeme sedět i dvě hodiny, převládají ryby a plody moře, protože jsou čerstvé a umí je výborně upravit. Stane se nám, že už nemůžeme a přesto si na konci večeře pro něco malého dojdeme. Někdo ovoce, jiný malý zákusek nebo zeleninový salát. Je přeci dovolená, na zdravém vzduchu u vody, hlavně když uvaří někdo jiný, to chutná snad všechno. Prostě si prvně naberu jen kousek na ochutnání, přidat si můžu kdykoli.

Paní byla kdysi v Chorvatsku, ale soudí všechny Čechy v jakémkoliv státě, kteří tráví dovolenou v hotelu AI. Dnes se již opravdu málo Čechů chová jak popsala. Osobně mám ráda AI, hlavně když byly děti ještě malé. Děti mají žízeň, občas hlad, v hotelích AI je vždy něco malého k jídlu. A plné talíře? Vždy si můžeme přidat nebo ochutnat více jídel v menších porcích. Hlavně je dostatek ovoce a zeleniny. Ano, ty plné talíře také občas vidím, ale zdaleka to nejsou pouze Češi.

Moc jí to přeji. Úžasný zážitek a krásné vzpomínky.

Vychovala jsem 2 děti, jezdili jsme na dovolené, chodili do restaurací, do přírody. Vždy jsme vybírali, aby tam bylo něco pro zabavení děti. Je přirozené, že malé dítě nevydrží sedět 2 hodiny u stolu a časem se začne nudit. Dnes jezdíme na dovolenou pokud možno do hotelů bez děti, pokud si chci s přáteli v klidu popovídat, vyhledáváme klidné restaurace. Nevidím na tom nic špatného. Až půjdu někam s vnoučaty, budu vybírat, kde je to pro děti uzpůsobené.

Můj soused má pole, každý rok toho tolik vypěstuje, že to sám nemůže spotřebovat. Z okna vidím, jak na tom poli každý den pracuje, ale komu by se chtělo takto dřít. A když sklízí úrodu, nic mi nedá. To je tak nespravedlivé. 😡🤣

To by se vykrmilo prasat 😄

Myslím, že kyselé okurky nejsou hlavním problémem a jídlem, pouze přílohou. Pokud jich někdo spotřebuje hodně (já také), umí si poradit. Buď si je vypěstuje nebo koupí a zavaří ( dá se i bez zavařovacího hrnce). Nebo si počká na akci. Ale i za normální cenu jsem je asi neviděla za 91,- Kč. Lidé se potýkají s daleko většími problémy, než jsou kyselé okurky. Kyselým a nepodstatným mi spíše připadá komentář pí Schillerové.

Právě jsem zjistila, že neumím základy sčítání. Půjdu do důchodu v 65 + 2 měsíce v roce 2031. Přičtu 21 roků a 6 měsíců. Výsledek je 86 let a 8 měsíců. V roce 2050 má být průměrné dožití u žen 86 let. V roce 2016 bylo dožití žen 82 let. Pracuji od 18 let, VŠ jsem studovala tenkrát "dálkově ". Mám 2 děti, na mateřské jsem byla celkem 2 roky a 6 měsíců. Kde se stala chyba v mých počtech?

V Karlových Varech jsem se narodila, studovala (kromě VŠ v Praze), pracovala (i za komunistů) a stále pracuji. Pracovala jsem i v hotelu Imperiál v době, kdy klientela byla převážně ruská. Nebylo vše zalité sluncem, ale pak přišla privatizace, mnoho se změnilo. Zda k lepšímu či horšímu ukáže historie. Pravda je, že pouze díky Rusům se domy ve Varech opravily. Z jakých peněz? To opravdu nevím, ale jisté je, že ty domy si do Ruska neodnesou. Ano, na kolonádě se mluvilo převážně rusky (místní lidé tam moc nechodili), ale pro podnikatele to byl ráj. Služby poskytovalo mnoho českých podnikatelů - restaurace, realitní kanceláře, obchody a další i právníci (dokonce jsem viděla nápis "nové klienty nepřijímáme"). Tento právník těžil z ruské klientely. Co dodat. Vše má rub i líc. Odsoudit je snadné, uznat chybu a neměnit kabát - to dokáže pouze frajer, čestný člověk.

Už vím, jaké je jeho IQ.

Sama jsem něco podobného zažila s tatínkem. Měla jsem štěstí, že jsem mohla pracovat z domova. Přes den lékaři, péče, vaření, úklid, pouze nejnutnější vyřizování do práce. Večer pak počítač, práce z domova. Končilo to s chůvičkou u počítače i u postele. Tatinek pak tři poslední měsíce života strávil v LDN, toho si však již naštěstí nebyl vědom. Každý den jsem za ním jezdila, většinou mě poznával, někdy si mě však pletl s naminkou, která před 10-ti lety zemřela. Dožil se 90 let. Nikdy jsem nelitovala toho, že jsem se po smrti maminky o něj 10 let starala. Bylo to náročné, ale zároveň jsme si byli tak blízcí. Hodně jsme si spolu povídali, nechala jsem ho dělat věci u kterých mohl sedět, on se cítil užitečným a mně tím pomáhal.

Volat mamince, které právě zemřelo dítě je za hranicí veškeré soudnosti. A je jedno, kolik let je matce. Nikdy by neměli rodiče přežívat své děti. V dnešní době se však mnoho lidí honí za senzací, čím větší utrpení, tím více se chtějí zviditelnit na úkor obyčejné lidské slušnosti. Opravdu chceme vidět a slyšet jak se osmdesátiletá žena cítí, když jí ten den zemřela dcera? Bulvár bohužel nemá hranice. Občas mi připadá, že i ta zvířata mají větší pochopení než některé osoby, co si o sobě myslí, že jsou stále lidmi.

Asi nejkrásnější ptáček, kterého občas vídám je ledňáček říční. Někdy přiletí k jezírku na zahradě a já se ani nepohnu, abych se mohla na něj dívat. Jiřičky už přiletěly, mám na domě asi 15 hnízd. Když odletí a já myju okna, mám chuť hnízda odstranit. Ale nikdy to neudělám. Vrabci (mám slepice) se nedají spočítat, ale i v zimě jsou pěkně tlustí z krmení pro slepice. Do krmítka litá plno ptáčků a i když se nyní hodně hovoří o tůjích na zahradě, hnízdí v nich mnoho ptáčků, vidím a slyším je i v zimě.

Mám psy převážně na zahradě. Sice pořádně neumí "sedni, lehni ", ale jakmile řeknu místo, bez problémů jdou do ohrady cca 7x3m. Od mala jsou naučení, že jim mohu sáhnout do žrádla, otevřít tlamu, vzít z ní míček a pod. Na lidi jsou zvyklí, přesto jsem vždy na pozoru, když přijde někdo, koho neznají. Náhubek jsem zatím dala pouze jednou a to u veterináře, když musel vyšetřit bolestivé místo u německého ovčáka. Na vodítku jsou hodní, lidé nejsou problém, horší jsou však volně pobíhající psi, hlavně malí. Tam se občas bojim, že by jim mohli ublížit. Možná to nyní vyzní pro někoho hloupě, ale proč bych měla dávat psům náhubek, když si je dokáži ohlídat. Stejně tak by měli ostatní hlídat svoje psy. Pokud si někdo myslí, že jeho pes je malý a nikomu nic neudělá, měl by si uvědomit, že třeba jiný pes jej tolerovat nebude. Hlavně pokud ho bude provokovat a ještě přiběhne až na dosah ke psům, kteří jsou na vodítku.

Kdyby Babiš nezatáhl svoji manželku do jeho podnikatelských aktivit, nekontroloval přes ni své svěřenecké fondy, tak by mě jejich rozchod opravdu nezajímal. To je jejich soukromá věc. On však z jejich manželství z ní a jejich dětí udělal věc veřejnou.

Dlouhé texty. Dnes už hodně dětí není zvyklé číst knihy. Pak by je delší texty nepřekvapily. A co se týká matematiky? Je to jen o škole a učiteli. Podmínky jsou pro všechny stejné.

Viděla jsem pořad v ČT. Nepochopila jsem, jak paní Moučková o ničem nevěděla. Je to bohužel velká ostuda pro Sokol. Ale lidi si někdy nevybirame