Mám radost. Zase jeden krůček směrem k podpoře rodiček, aby si mohly svobodně vybrat. Porod je extrémně důležitá situace v životě ženy i rodícího se dítěte, je důležité, aby proběhl pro ženu bezpečně nejen ve fyzickém, ale i psychickém smyslu toho slova. A naše porodnice bohužel často nejsou schopny toto psychické bezpečí zajistit; možnost domácího porodu s fundovanou porodní asistentkou je pro takové ženy nejlepší z alternativ.

Digitalizace ve zdravotnictví je nevyhnutelná - to říkám jako lékařka. Je to, spolu s navázaným využitím AI, jediné nadějné řešení té hluboké krize, ve které systém až po krk vězí. Má potenciál zlepšit dostupnost i kvalitu péče (na všech úrovních), vyřešit problém s přesčasy lékařů. Jenže je to obrovské sousto, a nikomu se do něj nechce, protože riziko, že se to hned napoprvé nepovede a že to politika bude stát pomyslnou hlavu, není vůbec malé... A tak to tady takhle pytlíkujeme.

Osobně tomu fandím. V našem státě pořád platí, že vlastní je vlastní; ale pokud už nájemní bydlení, tak lépe v bytě vlastněném fondem, než v bytě soukromého vlastníka.

Bydlet v bytě, který patří soukromé osobě, je velmi nešťastná kombinace: máme tu proti sobě potřeby nájemce, který si platí místo, aby měl kde žít - a mít kde žít je základní lidská potřeba, a potřeby majitele, který ve svém domě/bytě má často uloženu velkou část svého majetku. Tahle situace si vysloveně říká o problémy... V okamžiku, kdy byt vlastní investiční společnost, se situace mění. Nájemce, pokud plní své závazky (platí nájem, nenarušuje noční klid apod.) má jistotu, že ho z bytu nikdo nevyhodí třeba proto, že se majitelé rozvedli (nebo chtějí víc vydělávat na AirBnB). Nájem tu může být do nějaké míry regulovaný státem. A nájemce může očekávat, že na něm nebudou vynucovány ilegální požadavky (např. že nesmí mít zvíře). A na druhé straně majitel je zde velká společnost, kterou to, že občas se nějaký nájemce ukáže jako nespolehlivý, nerozdrtí, a která má čas a peníze na dobrého právníka, který nakonec z neplátce pohledávku nebo náhradu eventuální škody vymůže.

Pokud je mi známo, tak ve státech, kde je nájemní bydlení mnohem rozšířenější, je to právě touto formou (+ sociálními byty podporovanými městy).

Jako člověk v oboru poučený (jsem lékařka, během práce na NCH jsem běžně pracovala s MRI mozku pacientů; a jako výzkumná pracovnice jsem s MRI přímo pracovala) bych ráda diskutujícím předala informaci, že Z TÉTO STUDIE NELZE VYVOZOVAT ŽÁDNÉ ZÁVĚRY VE SMYSLU ZMĚNY INTELIGENCE, EMOCÍ, ČI JAKÝCHKOLI JINÝCH FUNKCÍ U TĚHOTNÝCH ŽEN. Když si přečtete přímo studii (link je v článku), zjistíte, že tam taky nic takového netvrdí.

Nelíbí se mi moc, že se takováto studie zveřejňuje, když žádný praktický význam z toho zatím není (bude na ni navazovat jistě mnoho dalších), ale samozřejmě to svádí k různým laickým interpretacím.

Zajímavý článek. Ještě zajímavější by byl, kdyby pan redaktor zkusil podat komplexnější zprávu - tedy nejen ze strany Microsoftu, která tvrdí, že "však oni přejdou", ale i ze strany uživatelů. Pak by zjistil, že mnoho lidí by přešlo rádo, ale poněkud nemají jak - jejich PC nesplňuje parametry pro přechod, přesto že jinak funguje hladce. A v případě procesoru to znamená koupit celé PC...

Takže třeba mě (a podle komentářů v diskuzi nejsem sama) by spíš zajímalo, jestli jsou si tohoto problému v Microsoftu vědomi, a jakým způsobem s ním budou zacházet - jestli třeba počet podporovaných procesorů ještě do toho kritického data navýší, anebo jestli k tomu budou opravdu přistupovat s bohorovným přístupem "tak ať si koupí nový počítač co vyhovuje". (Což je taková moderní verze úsloví "když nemají na chleba, tak ať jedí koláče" 🙂)

Název toho článku je těžce zavádějící. Autor tam rozhodně nikde neříká, že "na pocit štěstí musíte mít geny"!! Tahle rádoby zjednodušení, která ale posouvají význam sdělení úplně jinam (protože to zní lákavěji, a zvyšuje to šanci na přečtení článku a tedy zobrazení placených reklam), jsou zhouba. Pan redaktor by se za toto měl stydět.

Zajímalo by mě, jestli by to vlastně peníze vůbec zachránily. Pokud je mi známo, psychologů je těžký nedostatek. Co mi známo není, je proč tu vlastně takový nedostatek je. Předpokládám, že na rozdíl třeba od lékařů v tomto oboru nebude moc velký úprk absolventů za hranice... Zájem o studium psychologie je enormní, na tyto VŠ se jich dostane jen zlomek. Zatím jsem nikde neslyšela žádné vysvětlení, proč u tohoto oboru není možné navýšit počet studentů tak, aby se lépe pokryla poptávka...

Ze závěru soudu mi nějak není jasné, jak tedy může daná porodní asistentka u domácího porodu pracovat - jestli to znamená, že tam nemůže poskytovat stejnou péči, kterou by poskytovala v porodnici...? Nebo může, jen si je nesmí vykázat pojišťovně? Sneslo by to lepší vysvětlení.

Jinak doufám, že tento závěr bude dalším v řadě legislativních změn, které napomůžou podpoře domácích porodů, a tedy i poskytování lepší zdravotní péče ženám, které si ho přejí. Nejde o žádnou středověkou záležitost - v mnoha státech EU je domácí porod s asistencí zdravotníků první a preferovanou volbou pro nízkorizikové rodičky; v takovém případě jsou rizika komplikací velice nízká.

Před nedávnem byl takový poprask okolo sousedského hlídání, které mělo mimo jiné tento problém pomoct řešit, a teď se po tom slehla zem. V článku je zmíněno jednou větou.

Zajímalo by mě, proč tahle možnost tak zapadla. Osobně bych za ni jako matka malého dítěte byla velmi ráda - podpora hlídání dětí v komunitách je výborná i v tom, že podporuje navazování mezilidských vztahů, mezi dětmi i dospělými. To vám školka (zvláště v jiné obci) prostě nedá. V zahraničí je tenhle koncept vyzkoušený a funkční, u nás budeme řešit to, že to není "hygienické"...

Článek je poněkud poplašný, toxicita muscimolu samotného je nízká (to, co je na muchomůrkách nebezpečné, jsou příbuzné, ale jiné látky). Je dobře, že je prodej těchhle cukrátek, co zákonné regulace obcházejí tím, že se nazvou "sběratelské předměty", znemožněn. Ale zároveň bych si přála vidět racionálnější politiku ohledně látek měnících vědomí, než jen jednoduché zákazy... Opakovaně je prokázáno, že nic neřeší, naopak. Bohužel nemůžu říct, že by se blýskalo na lepší časy, už podle toho že a jak skončil národní protidrogový koordinátor Vobořil...

Já panu Bartošovi velice fandím. Jsem lékařka, během své praxe jsem měla možnost pracovat s mnoha různými informačními systémy, a každý byl svým vlastním originálním způsobem otřesný 🙂 A to byly v provozu mnoho let. A taky jsem viděla, jak vemi různá je schopnost různých lidí s těmi systémy pracovat a využívat jejich funkcionality tam, kde se nabízejí... Nepředpokládám, že by úředníci na stavebních úřadech byli "ajťácky" zběhlejší a schopnější než zdravotníci.

Že se do digitalizace řízlo, je dobře, problémy se čekat daly. A jestli říká pan Bartoš pravdu v tom, že měl v podstatě nůž na krku, že to prostě nemohl odložit z objektivních důvodů (legislativních a ekonomických), tak má můj velký obdiv v tom, že do toho šel, i když mohl počítat s tím že je to politická sebevražda. Za pár měsíců se problémy vychytají a vše bude běžet líp než dřív - ale o tom už se psát nebude, a smetanu slízne někdo jiný.

Co je smutné, je, že po téhle zkušenosti se obávám, že si žádný politik "nelajzne" udělat stejný krok ve zdravotnictví. Tam je to totiž ještě mnohem víc "o hubu", a chyby vážně nejsou přípustné. Jenže bez toho půjde naše zdravotnictví stále víc a víc stejným směrem, což znamená pomalu a jistě do ... Aktuální trend je neudržitelný.

Za mě nekvalitní článek - protože jednostranný. Developer tvrdí, že ho něco nutí zdražovat byty (samozřejmě). Bohužel naprosto chybí informace z druhé strany - stavebních úřadů a daných stěžovatelů. Kdybychom je měli, možná bychom zjistili, že situace je poněkud složitější. Takže informovaný názor si čtenář stejně udělat nemůže.

Bohužel tohle je jeden z příznaků moderní doby. Společnosti, ve které jsou její členové často na psychické úrovni osamělí. Umění zapojit se, vytvářet vztahy, mít rád sám sebe a ostatní lidi, je něco co se jako děti potřebujeme naučit - a v tom jako společnost často selháváme. Ve zjednodušené verzi by se to dalo "hodit" na rodiče - protože podle všeho ten muž nevyrůstal v laskavé a podpůrné rodině, což je základní potřeba vývoje zdravé osobnosti. Ale když se na to podíváme dostatečně zeširoka, tak i to, že ta rodina nebyla funkční, je zase způsobeno nefunkční společností. I ti rodiče sami byli dost možná pod tlakem něčeho, co nedokázali ovlivnit, a tak nemohli být tomu člověku coby malému chlapci takovými rodiči, jaké by potřeboval.

Přála bych si, kdybychom si toto už konečně začali ve větší míře uvědomovat a snad i konečně něco měnit... Protože pokud nezačneme, četnost takovýchhle hrůz bude vzrůstat. A není jak tomu zabránit - pokud např. zamezíme získávání střelných zbraní, odhodlaní zabijáci si najdou jiný způsob (vezmou do davu nůž, najedou na zastávku dodávkou - to všechno to už bylo).

S článkem se naprosto ztotožňuju. Zdravotnictví by potřebovalo digitalizaci jako sůl. Je to nevyhnutelné, vzhledem ke stále stoupajícím nárokům na vše (resp. včera bylo pozdě). Ale to, že to nepůjde hladce, je prakticky jisté, vzhledem ke složitosti systému, obrovskému množství zapojených lidí a tomu, že zdravotníci nejsou technologiím obecně moc nakloněni a jejich věkový průměr je značně vysoký, se dají očekávat podobné problémy. A přitom potenciální důsledky jsou katastrofické, tady jde doopravdy o životy. Takže do toho radši nikdo nestrká nos, aby ho to nestálo politickou kariéru, a problém se tak tím odsouvá a odsouvá, a narůstá a narůstá...

Osobně ministru Bartošovi držím palce.

Jsem lékařka. Holčiny je mi líto. Argument, že budoucí lékař musí umět pracovat v náročném prostředí, není neprůstřelný: nevíme, jestli medička nechtěla jít dělat patologii, genetiku, mikrobiologii, do výzkumu... Na ARO se svou citlivostí na hluk asi nesměřovala, je mnoho lékařských oborů, které jsou klidné.

A možná, že to byla od ní jen snaha se vymluvit, ale ve skutečnosti nebyla prostě schopná, dobrá. Pak je pro mě ale na prvním místě selhání lékařské fakulty, že ji nechali dojít tak daleko - aby ji pak vylili na státnicích. Pokud byla slečna tak nedisponovaná (ať už hloupá, se špatnou pamětí, nebo s jiným problémem), měli ji tedy vyhodit už dávno. Jako pardon, ale nechat někoho 6 let studovat, a pak ho vyhodit na úplném konci, je naprosto nehorázné plýtvání jak životním časem toho člověka (který, kdyby dostal zpětnou vazbu dřív, už dávno mohl studovat něco vhodnějšího), tak penězi daňových poplatníků. Hrozně ráda bych zjistila, jak se tedy ke studijnímu výkonu medičky stavěli všichni ti zkoušející, kteří ji po 6 let nechali projít... Vážně chudák holka. Je jí pětadvacet a nemá vůbec nic, jenom maturitu.

Ad „Obrostou, jen nemají v letošním roce úrodu. Omezená úroda může být také v roce následujícím, a to tam, kde dostatečně nenarostou letorosty, které jsou plodnými tažněmi právě pro příští rok,“ - réva, která zmrzne, obroste a nasadí na nové hrozny úplně bez problémů. Vidím to u nás na zahradě. Polabská nížina, mráz nám révu spálil kompletně... Teď chodím okolo krásných nalévajících se hroznů, úroda bude skvělá.

Takže osobně to považuji za podvod ze strany vinařů (a buď velkou hloupost a neinformovanost, nebo spoluúčast na podvodu ze strany ministerstva). Vinaři vyměnili parádně něco za nic - získali příslib nulového zdanění za to, že nebudou požadovat kompenzace... které by ale stejně nezískali, protože neutrpěli škodu.

Zajímavý pohled na zdravotnictví z hlediska čísel. Ale nejsem si jistá, jestli takovýto pohled je reálně k něčemu užitečný... To, že má naše zdravotictví těžký systémový problém, pojmenovává mnoho lidí. To, že řešení "napumpujeme tam další peníze" není dobré řešení, taky 🙂 Ale sama jsem jako lékařka jakoukoli jinou snahu o změnu nezaznamenala (což je vlastně v posledním odstavci potvrzeno). Z mého pohledu lékařská péče během poslední doby (opravdu krátké - desítky let!) prodělala obrovské změny, ale systém se tomu nepřizpůsobil. Na zdravotníky jsou kladeny obrovské nároky stran vzdělávání (nové informace přibývají rychlejším a rychlejším tempem), etiky a práva, bezpečnosti (projevující se v byrokracii)... Současně s tím, jak se prodlužuje délka dožití, je víc a víc těžce léčitelných pacientů. Ale lékařské fakulty učí nové mediky stále stejně a procesy a postupy v nemocnicích se prakticky nijak nemění... Do toho je potřeba hrábnout. Podle mě se to neobejde bez většího využití technologií, včetně AI. Ale i přímo mezi zdravotníky (a i pacienty) je k takovéto změně často odpor. Lidé jsou z podstaty dost rigidní, rádi dělají věci tak, jak byli zvyklí... I přesto že to není efektivní. Bojí se ohrožení toho, čeho dosáhli. Takovéto postoje se nevyhýbají ani vzdělaným lidem. To je podle mě jedna z největších překážek změny.

Já velmi moc doufám, že pokroky AI povedou k tomu, co naše společnost potřebuje jako sůl - přesun jejího zájmu (a tedy i peněz, protože ty jsou odrazem tohoto zájmu) od věcí technických k věcem sociálním, k péči o druhé. Protože tady bude nahrazení lidské práce mnohem těžší (i když i takové pokusy jsou, například AI psychoterapeut - ale jsem přesvědčena že zde zájem o lidský kontakt přetrvá). Jako lékařka v tom vidím velký potenciál (pokud ho ovšem my lékaři dokážeme správně uchopit). Pokroky medicíny jsou tak velké, že už je stejně málokdo dokáže sledovat; nárůst byrokracie je enormní (která je ale ve své podstatě potřebná, je obvykle určená k zajištění bezpečnosti). Pokud by nám AI dovedla s technickými, byrokratickými a informačními věcmi pomoci (potenciál to má), konečně bychom se my lékaři mohli vrátit k tomu, kvůli čemu jsme (většinou) medicínu šli studovat - k lidem...

Jsem ráda že se téma řeší. Také jsem se s podobným obtěžováním osobně setkala. Bohužel mám dojem, že se řeší příliš povrchně, na úrovni jednoduchých zákazů a trestů. Což je podle mě potřeba, protože je to jediné rychlé a okamžitě (někdy) účinné řešení - ale nezasahuje příčinu.

Osobně totiž problém vnímám jako příznak celospolečenského úpadku, ve smyslu ztráty schopnosti společnosti dát lidem (dětem) dobrý příklad. Část mužů, co tyto nepřijatelné věci dělá, jistým způsobem ani "nemůže jinak", protože nemají žádný naučený vzor, jak se pozitivně chovat k ženám, jak číst jejich nonverbální komunikaci, jak poznat, zda jsou té ženě sympatičtí a tedy jestli má smysl se jí dvořit. I některé ženy samy tuto komunikaci neovládají, a přitom pro navazování vztahu je často dost zásadní.

Příčin bude více, jedna z nich je ale ta, která se špatně ovlivňuje - a to je rozpad rodin. Děti získávají vzorce vztahového chování tím, že je pozorují, kopírují své rodiče. Pokud ale otec není k dispozici - protože ve vztahu vůbec není, nebo protože tráví celý den v práci - nebo pokud nefungují vztahy mezi rodiči, nemá co jak odkoukat. Celým dětstvím ho provázejí jen ženy, protože všechny oblasti týkající se péče o děti jsou feminizované (muži je dělat nechtějí). Takto odtržené od mužsko-ženských vztahů děti nikdy v historii nebyly. Tohle je to, co bychom měli změnit.

V článku mi přijde důležitý poslední odstavec - jen tak na okraj zmiňující, že výdělek sběračů klesá z významné části nikoli absolutně - proto, že by firmy platily méně, ale relativně - protože v Egyptě je obrovská inflace. Takže za to firmy zas tak nemůžou, že... Nemám žádný důvod se jich zastávat, nejsem konzument produktů těchhle značek. Ale nějak se mi nelíbí, že se zdá že se vina háže na konkrétní západní firmy, když jádro problému je v ekonomice Egypta.