Zajímavý článek. Ještě zajímavější by byl, kdyby pan redaktor zkusil podat komplexnější zprávu - tedy nejen ze strany Microsoftu, která tvrdí, že "však oni přejdou", ale i ze strany uživatelů. Pak by zjistil, že mnoho lidí by přešlo rádo, ale poněkud nemají jak - jejich PC nesplňuje parametry pro přechod, přesto že jinak funguje hladce. A v případě procesoru to znamená koupit celé PC...

Takže třeba mě (a podle komentářů v diskuzi nejsem sama) by spíš zajímalo, jestli jsou si tohoto problému v Microsoftu vědomi, a jakým způsobem s ním budou zacházet - jestli třeba počet podporovaných procesorů ještě do toho kritického data navýší, anebo jestli k tomu budou opravdu přistupovat s bohorovným přístupem "tak ať si koupí nový počítač co vyhovuje". (Což je taková moderní verze úsloví "když nemají na chleba, tak ať jedí koláče" 🙂)

Název toho článku je těžce zavádějící. Autor tam rozhodně nikde neříká, že "na pocit štěstí musíte mít geny"!! Tahle rádoby zjednodušení, která ale posouvají význam sdělení úplně jinam (protože to zní lákavěji, a zvyšuje to šanci na přečtení článku a tedy zobrazení placených reklam), jsou zhouba. Pan redaktor by se za toto měl stydět.

Zajímalo by mě, jestli by to vlastně peníze vůbec zachránily. Pokud je mi známo, psychologů je těžký nedostatek. Co mi známo není, je proč tu vlastně takový nedostatek je. Předpokládám, že na rozdíl třeba od lékařů v tomto oboru nebude moc velký úprk absolventů za hranice... Zájem o studium psychologie je enormní, na tyto VŠ se jich dostane jen zlomek. Zatím jsem nikde neslyšela žádné vysvětlení, proč u tohoto oboru není možné navýšit počet studentů tak, aby se lépe pokryla poptávka...

Ze závěru soudu mi nějak není jasné, jak tedy může daná porodní asistentka u domácího porodu pracovat - jestli to znamená, že tam nemůže poskytovat stejnou péči, kterou by poskytovala v porodnici...? Nebo může, jen si je nesmí vykázat pojišťovně? Sneslo by to lepší vysvětlení.

Jinak doufám, že tento závěr bude dalším v řadě legislativních změn, které napomůžou podpoře domácích porodů, a tedy i poskytování lepší zdravotní péče ženám, které si ho přejí. Nejde o žádnou středověkou záležitost - v mnoha státech EU je domácí porod s asistencí zdravotníků první a preferovanou volbou pro nízkorizikové rodičky; v takovém případě jsou rizika komplikací velice nízká.

Před nedávnem byl takový poprask okolo sousedského hlídání, které mělo mimo jiné tento problém pomoct řešit, a teď se po tom slehla zem. V článku je zmíněno jednou větou.

Zajímalo by mě, proč tahle možnost tak zapadla. Osobně bych za ni jako matka malého dítěte byla velmi ráda - podpora hlídání dětí v komunitách je výborná i v tom, že podporuje navazování mezilidských vztahů, mezi dětmi i dospělými. To vám školka (zvláště v jiné obci) prostě nedá. V zahraničí je tenhle koncept vyzkoušený a funkční, u nás budeme řešit to, že to není "hygienické"...

Článek je poněkud poplašný, toxicita muscimolu samotného je nízká (to, co je na muchomůrkách nebezpečné, jsou příbuzné, ale jiné látky). Je dobře, že je prodej těchhle cukrátek, co zákonné regulace obcházejí tím, že se nazvou "sběratelské předměty", znemožněn. Ale zároveň bych si přála vidět racionálnější politiku ohledně látek měnících vědomí, než jen jednoduché zákazy... Opakovaně je prokázáno, že nic neřeší, naopak. Bohužel nemůžu říct, že by se blýskalo na lepší časy, už podle toho že a jak skončil národní protidrogový koordinátor Vobořil...

Já panu Bartošovi velice fandím. Jsem lékařka, během své praxe jsem měla možnost pracovat s mnoha různými informačními systémy, a každý byl svým vlastním originálním způsobem otřesný 🙂 A to byly v provozu mnoho let. A taky jsem viděla, jak vemi různá je schopnost různých lidí s těmi systémy pracovat a využívat jejich funkcionality tam, kde se nabízejí... Nepředpokládám, že by úředníci na stavebních úřadech byli "ajťácky" zběhlejší a schopnější než zdravotníci.

Že se do digitalizace řízlo, je dobře, problémy se čekat daly. A jestli říká pan Bartoš pravdu v tom, že měl v podstatě nůž na krku, že to prostě nemohl odložit z objektivních důvodů (legislativních a ekonomických), tak má můj velký obdiv v tom, že do toho šel, i když mohl počítat s tím že je to politická sebevražda. Za pár měsíců se problémy vychytají a vše bude běžet líp než dřív - ale o tom už se psát nebude, a smetanu slízne někdo jiný.

Co je smutné, je, že po téhle zkušenosti se obávám, že si žádný politik "nelajzne" udělat stejný krok ve zdravotnictví. Tam je to totiž ještě mnohem víc "o hubu", a chyby vážně nejsou přípustné. Jenže bez toho půjde naše zdravotnictví stále víc a víc stejným směrem, což znamená pomalu a jistě do ... Aktuální trend je neudržitelný.

Za mě nekvalitní článek - protože jednostranný. Developer tvrdí, že ho něco nutí zdražovat byty (samozřejmě). Bohužel naprosto chybí informace z druhé strany - stavebních úřadů a daných stěžovatelů. Kdybychom je měli, možná bychom zjistili, že situace je poněkud složitější. Takže informovaný názor si čtenář stejně udělat nemůže.

Bohužel tohle je jeden z příznaků moderní doby. Společnosti, ve které jsou její členové často na psychické úrovni osamělí. Umění zapojit se, vytvářet vztahy, mít rád sám sebe a ostatní lidi, je něco co se jako děti potřebujeme naučit - a v tom jako společnost často selháváme. Ve zjednodušené verzi by se to dalo "hodit" na rodiče - protože podle všeho ten muž nevyrůstal v laskavé a podpůrné rodině, což je základní potřeba vývoje zdravé osobnosti. Ale když se na to podíváme dostatečně zeširoka, tak i to, že ta rodina nebyla funkční, je zase způsobeno nefunkční společností. I ti rodiče sami byli dost možná pod tlakem něčeho, co nedokázali ovlivnit, a tak nemohli být tomu člověku coby malému chlapci takovými rodiči, jaké by potřeboval.

Přála bych si, kdybychom si toto už konečně začali ve větší míře uvědomovat a snad i konečně něco měnit... Protože pokud nezačneme, četnost takovýchhle hrůz bude vzrůstat. A není jak tomu zabránit - pokud např. zamezíme získávání střelných zbraní, odhodlaní zabijáci si najdou jiný způsob (vezmou do davu nůž, najedou na zastávku dodávkou - to všechno to už bylo).

S článkem se naprosto ztotožňuju. Zdravotnictví by potřebovalo digitalizaci jako sůl. Je to nevyhnutelné, vzhledem ke stále stoupajícím nárokům na vše (resp. včera bylo pozdě). Ale to, že to nepůjde hladce, je prakticky jisté, vzhledem ke složitosti systému, obrovskému množství zapojených lidí a tomu, že zdravotníci nejsou technologiím obecně moc nakloněni a jejich věkový průměr je značně vysoký, se dají očekávat podobné problémy. A přitom potenciální důsledky jsou katastrofické, tady jde doopravdy o životy. Takže do toho radši nikdo nestrká nos, aby ho to nestálo politickou kariéru, a problém se tak tím odsouvá a odsouvá, a narůstá a narůstá...

Osobně ministru Bartošovi držím palce.

Jsem lékařka. Holčiny je mi líto. Argument, že budoucí lékař musí umět pracovat v náročném prostředí, není neprůstřelný: nevíme, jestli medička nechtěla jít dělat patologii, genetiku, mikrobiologii, do výzkumu... Na ARO se svou citlivostí na hluk asi nesměřovala, je mnoho lékařských oborů, které jsou klidné.

A možná, že to byla od ní jen snaha se vymluvit, ale ve skutečnosti nebyla prostě schopná, dobrá. Pak je pro mě ale na prvním místě selhání lékařské fakulty, že ji nechali dojít tak daleko - aby ji pak vylili na státnicích. Pokud byla slečna tak nedisponovaná (ať už hloupá, se špatnou pamětí, nebo s jiným problémem), měli ji tedy vyhodit už dávno. Jako pardon, ale nechat někoho 6 let studovat, a pak ho vyhodit na úplném konci, je naprosto nehorázné plýtvání jak životním časem toho člověka (který, kdyby dostal zpětnou vazbu dřív, už dávno mohl studovat něco vhodnějšího), tak penězi daňových poplatníků. Hrozně ráda bych zjistila, jak se tedy ke studijnímu výkonu medičky stavěli všichni ti zkoušející, kteří ji po 6 let nechali projít... Vážně chudák holka. Je jí pětadvacet a nemá vůbec nic, jenom maturitu.

Ad „Obrostou, jen nemají v letošním roce úrodu. Omezená úroda může být také v roce následujícím, a to tam, kde dostatečně nenarostou letorosty, které jsou plodnými tažněmi právě pro příští rok,“ - réva, která zmrzne, obroste a nasadí na nové hrozny úplně bez problémů. Vidím to u nás na zahradě. Polabská nížina, mráz nám révu spálil kompletně... Teď chodím okolo krásných nalévajících se hroznů, úroda bude skvělá.

Takže osobně to považuji za podvod ze strany vinařů (a buď velkou hloupost a neinformovanost, nebo spoluúčast na podvodu ze strany ministerstva). Vinaři vyměnili parádně něco za nic - získali příslib nulového zdanění za to, že nebudou požadovat kompenzace... které by ale stejně nezískali, protože neutrpěli škodu.

Zajímavý pohled na zdravotnictví z hlediska čísel. Ale nejsem si jistá, jestli takovýto pohled je reálně k něčemu užitečný... To, že má naše zdravotictví těžký systémový problém, pojmenovává mnoho lidí. To, že řešení "napumpujeme tam další peníze" není dobré řešení, taky 🙂 Ale sama jsem jako lékařka jakoukoli jinou snahu o změnu nezaznamenala (což je vlastně v posledním odstavci potvrzeno). Z mého pohledu lékařská péče během poslední doby (opravdu krátké - desítky let!) prodělala obrovské změny, ale systém se tomu nepřizpůsobil. Na zdravotníky jsou kladeny obrovské nároky stran vzdělávání (nové informace přibývají rychlejším a rychlejším tempem), etiky a práva, bezpečnosti (projevující se v byrokracii)... Současně s tím, jak se prodlužuje délka dožití, je víc a víc těžce léčitelných pacientů. Ale lékařské fakulty učí nové mediky stále stejně a procesy a postupy v nemocnicích se prakticky nijak nemění... Do toho je potřeba hrábnout. Podle mě se to neobejde bez většího využití technologií, včetně AI. Ale i přímo mezi zdravotníky (a i pacienty) je k takovéto změně často odpor. Lidé jsou z podstaty dost rigidní, rádi dělají věci tak, jak byli zvyklí... I přesto že to není efektivní. Bojí se ohrožení toho, čeho dosáhli. Takovéto postoje se nevyhýbají ani vzdělaným lidem. To je podle mě jedna z největších překážek změny.

Já velmi moc doufám, že pokroky AI povedou k tomu, co naše společnost potřebuje jako sůl - přesun jejího zájmu (a tedy i peněz, protože ty jsou odrazem tohoto zájmu) od věcí technických k věcem sociálním, k péči o druhé. Protože tady bude nahrazení lidské práce mnohem těžší (i když i takové pokusy jsou, například AI psychoterapeut - ale jsem přesvědčena že zde zájem o lidský kontakt přetrvá). Jako lékařka v tom vidím velký potenciál (pokud ho ovšem my lékaři dokážeme správně uchopit). Pokroky medicíny jsou tak velké, že už je stejně málokdo dokáže sledovat; nárůst byrokracie je enormní (která je ale ve své podstatě potřebná, je obvykle určená k zajištění bezpečnosti). Pokud by nám AI dovedla s technickými, byrokratickými a informačními věcmi pomoci (potenciál to má), konečně bychom se my lékaři mohli vrátit k tomu, kvůli čemu jsme (většinou) medicínu šli studovat - k lidem...

Jsem ráda že se téma řeší. Také jsem se s podobným obtěžováním osobně setkala. Bohužel mám dojem, že se řeší příliš povrchně, na úrovni jednoduchých zákazů a trestů. Což je podle mě potřeba, protože je to jediné rychlé a okamžitě (někdy) účinné řešení - ale nezasahuje příčinu.

Osobně totiž problém vnímám jako příznak celospolečenského úpadku, ve smyslu ztráty schopnosti společnosti dát lidem (dětem) dobrý příklad. Část mužů, co tyto nepřijatelné věci dělá, jistým způsobem ani "nemůže jinak", protože nemají žádný naučený vzor, jak se pozitivně chovat k ženám, jak číst jejich nonverbální komunikaci, jak poznat, zda jsou té ženě sympatičtí a tedy jestli má smysl se jí dvořit. I některé ženy samy tuto komunikaci neovládají, a přitom pro navazování vztahu je často dost zásadní.

Příčin bude více, jedna z nich je ale ta, která se špatně ovlivňuje - a to je rozpad rodin. Děti získávají vzorce vztahového chování tím, že je pozorují, kopírují své rodiče. Pokud ale otec není k dispozici - protože ve vztahu vůbec není, nebo protože tráví celý den v práci - nebo pokud nefungují vztahy mezi rodiči, nemá co jak odkoukat. Celým dětstvím ho provázejí jen ženy, protože všechny oblasti týkající se péče o děti jsou feminizované (muži je dělat nechtějí). Takto odtržené od mužsko-ženských vztahů děti nikdy v historii nebyly. Tohle je to, co bychom měli změnit.

V článku mi přijde důležitý poslední odstavec - jen tak na okraj zmiňující, že výdělek sběračů klesá z významné části nikoli absolutně - proto, že by firmy platily méně, ale relativně - protože v Egyptě je obrovská inflace. Takže za to firmy zas tak nemůžou, že... Nemám žádný důvod se jich zastávat, nejsem konzument produktů těchhle značek. Ale nějak se mi nelíbí, že se zdá že se vina háže na konkrétní západní firmy, když jádro problému je v ekonomice Egypta.

Popravdě, nerozumím tomu, proč je problém pojmenovaný jako "nízké platy". To, co snižuje kvalitu života, přece není nízná nominální hodnota platu/mzdy sama o sobě; je to nepříznivý poměr mezi příjmy a výdaji. Problémem tedy je, že vzhledem k příjmům máme vysoké výdaje, a to včetně položek k životu nezbytných - v první řadě tedy bydlení. Bylo by mi jedno, že beru x-krát míň než v Německu, pokud bych taky x-krát míň platila za nájem/hypotéku, energie, stravu... Mně z toho vychází, že ta situace je mnohem složitější než paní popisuje.

Z tohohle úhlu pohledu mi přijde zvláštní, jak kroky MMR ke snaze řešit bytovou situaci (podpora stavby obecních bytů, stimulace majitelů k tomu aby byty pronajímaly) se mezi lidmi setkává spíš s odporem. Protože tohle je obrovský problém, jehož následky neseme my všichni. Všichni musíme někde bydlet, mnoho firem potřebuje provozovny a jiné budovy... Následky nemovitostní krize tak všichni neseme mnohokrát, nejen v tom, že máme vysoký nájem/hypotéku; ale právě to nám zvedá i všechny další ceny co platíme. A pak nám holt ten náš příjem horko těžko stačí...

Vyrábění těchto bonbonů naprosto neschvaluji; ale bohužel se jedná o jeden z nevyhnutelných důsledků špatně nastaveného systému. Lidé prostě chtějí požívat látky měnící vědomí, a hledají zdroje. Kde je poptávka, je i nabídka... Takže zákaz legálního prodeje, který je možný podrobit kontrolám a regulacím, automaticky vede ke vzniku takovýchhle produktů, které se prostě odprezentují jako že "nejsou ke konzumaci, sběratelské předměty" a najednou jsou mimo jakoukoli kontrolu. Těší mě, že aktuálně probíhají snahy zákony v tomto ohledu změnit - přinese to více bezpečí všem. Některé z dosud zakázaných látek totiž nesou minimální riziko, a naopak významné pozitivní efekty, a stavět je na roveň např. pervitinu naprosto nedává smysl.

Paní mykoložka (zdravím do HK! Už je to dávno 🙂) má i nemá pravdu, pojímá to asi z hlediska více mykologického než toxikologického. Nevím jak u muscimolu, ale např. zmíněný psilocybin z lysohlávek prakticky toxický není (resp. toxický je až v množství hub, které není prakticky reálné pozřít). A to, že něco vyvolalo ztrátu vědomí, ještě automaticky neznamená, že je to život ohrožující (může být; ale nemusí).

Mně nepřijdou pánovy myšlenky nesmyslné a priori. Trh s bydlením je u nás extrémně pokroucený, bydlení přestává být pro dostupné i pro střední třídu (ať v podobě vlastnického bydlení, nebo pronájmu), a to je obrovský problém. Mít kde bydlet je základní lidská potřeba (a to i v určité kvalitě, člověku zapojenému do společnosti nestačí barabizna v zapadákově). To, co se s nemovitostmi v posledních pár letech dělo, se přímo i nepřímo propisuje zpět do celého systému (pokud je bydlení drahé, zvedá to náklady nejen pro nás v našem bydlení, ale i nepřímo v tom, že si o vyšší ceny řeknou všichni ti, co se jim bydlení zdražilo taky, a můžou si dovolit zdražit i oni).

Co mi ale přijde nesmyslné, je že podle jeho návrhu by to zvýšení daně z nemovitosti bylo navázáno na aktuální tržní hodnotu. Protože pokud už tak cenu nemovitostí nafoukly mechanismy, které měly být, a nebyly, včas zregulovány, nelze lidi, kteří neměli jinou možnost a tak tento drahý dům/byt přesto nakoupili, ještě znovu penalizovat tím, že se jim napočítá o to vyšší daň z nemovitosti... Jsou lidé, kteří právě kvůli tomu, že k regulacím včas nedošlo, jedou "na krev". Za téhle situace by to byl extrémně asociální krok (i přesto, že cílem má nejspíš být prosociální myšlenka - zajistit, aby nemovitosti nedrželi lidé, kteří je neužívají ani nepronajímají, jen jako v čase se zhodnocující investici).

Ženy, které zvažují potrat, Vám na to, že Vám "jich je líto", zvysoka kašlou. V dnešní době je v ČR minimum případů, kdy je abort využíván jako "metoda antikoncepce" nezodpovědnými ženami. V naprosté většině se k tomuto řešení ženy uchylují proto, že mají pádný důvod: k neplánovanému otěhotnění došlo mimo vztah, nebo ve vztahu, který není dobrý, harmonický; často po styku, který byl nějakým způsobem vynucen. Těhotenství si nepřejí, jsou psychicky v troskách, zoufalé. Nemají dobré sociální či ekonomické podmínky. To jsou obrovské životní obtíže - některé z nich nejsou nepřekonatelné, ale žádná z nich není řešitelná tím, že si s ženou někdo popovídá a vandruje jí do hlavy, jak dítě je dar a jít na potrat znamená ho zabít, a tak by neměla tuto možnost vůbec zvažovat. Narození dítěte ženě, která si ho nepřeje, nebo která vnímá jeho příchod jako okolnost, která její život učiní nesnesitelným, bývá katastrofou. Takové dítě je téměř předurčené k tomu, že v životě bude zažívat mnohem víc strádání než radosti.

Až lidé z hnutí ProLife začnou nabízet ženám REÁLNOU pomoc - ekonomickou, sociální, psychologickou - pak bude funkce tohoto hnutí legitimní. Do té doby je to jen sbor pánbíčkářských pošuků, co si myslí, že z pozice své víry mají nárok ostatním vnucovat, co je správné a co není. Bez ohledu na to, jaké následky to pro ty ostatní bude mít.