Stáří není pro sraby, to je jedna věc.
Dítě si nevybralo, zda přijde na svět, bylo to rozhodnutí rodičů, to je věc druhá.
Když už jsem ho do tohoto světa uvrhla, je mou povinností nějakým způsobem zajistit, aby v něm bylo schopno fungovat, a poskytnout mu k tomu zázemí.
Neberu to tak, že mi něco dluží. Další dění už bude záležet na jeho výchově a našem vzájemném vztahu. Když se bude chtít starat, budu ráda, že jsem vychovala dobrého člověka, ale stejně bych to po něm nechtěla. Jedna věc je totiž chtít, a druhá moct, aniž by u toho člověk zničil sám sebe, nebo se na mnoho let vyřadil z normálního fungování.
Nechci jednou umírat jako tělo bez duše, po dlouhé měsíce, někdy i roky, plně závislé na ostatních. Nechci ležet v LDN, a zároveň nechci zkazit život svým dětem tím, že by na vlastní úkor měly pečovat o mou tělesnou schránku, když už to stejně nebudu já. Pro mě je asistovaná sebevražda nebo eutanazie forma volby, která by mi vyhovovala.
0
Sledujících
0
Sleduje
0
Sledujících
0
Sleduje
Jsem zvědavá, kdo bude prodávat v obchodech a dělat ve fabrikách, až se sebou podle vaší logiky všichni začnou něco dělat a rekvalifikují se na “lepší” práci.
🤦♀️
3 odpovědi