To je konečně slovo do pranice. Jsem vdaná 48 let!

V roce 1974 jsem omylem se svým budoucím manželem šla do kina na francouzský film. Bohužel až na místě, když začal film Sokolovo, jsme zjistili, že ho dávají až den po té. Odešli jsme pobaveni po scéně, když ruského vojáka přejel tank a on přesto vstal a odpálil ho protitankovou střelou. Ráda bych věděla, kam a proč, se vracíme... a kdo, tohle všechno vymýšlí.

Trapné. Trapné, Trapné.

Zde je vidět, co ta mediální masáž s mladými lidmi dělá. Zdá se, že se už všichni zbláznili. Lehnout si na magistrálu a tím cosi demonstrovat a nechat se odtáhnout mladou policistkou?! Zřejmě čekali, že dostanou obuškem a budou z nich hrdinové...

I na mě několikrát vyběhl a zaútočil pes. Zůstala jsem stát a povídala jsem si s ním, naprosto přirozeně i přesto, že o panu Desenském, jsem neměla ani tušení. Ale i tak mé setkání se štěkajícím vzteklounem proběhlo smírem. Je to jednoduché, vím, že mě k tomu přivedl jen "selský rozum".