Zakažte vše! Zákazy, příkazy, vyhlášky přeci vedou ke svobodě, ke kreativitě k toleranci a ke všem ostatním hodnotám které tak věhlasně vzívá tzv., "evropská elita". Je rok 2024 a píše se druhý díl díla 1984, autor již není mezi námi, ale odkaz je ještě živější, než by kdy býval. Irituje - li mě něco jako jedince, mám problém sám se sebou, ale velmi rád bych ho degoval na celou společnost. Ad absurdum, vadí mě červené tričko, nemám ho rád, zakážeme ho všem!? Opravdu" povznášející" impulzy pro společnost, jen co je pravda. Ten" komunismus" z myslí člověka lze opravdu těžko eliminovat! Za svojí netoletanci potrestáme celou společnost, ale zítra na té lavičce budeme my a již těžko změníme to, že nás někdo trestá. Už chápu, že jsme téměř ve všem poslední v Evropě, jsme to my! Nevyzrálá společnost, jenž je ochotná pouze rozdělit se na dvě skupiny, které stojí proti sobě. O to se dkazy minulosti, jako např. tři pruty, nelhat, nebát se, nekrást, pravda zvítězí atd..., určitě nesnažily. Pak jsou tyto odkazy jen a pouze iluzí oněch svobomyslných jedinců a kolektivně se nemůžou naplnit, jestli se nezačneme chovat, jako národ.
Obludná kola systému, jež si říká "demokracie po ČESKU" běží na plné obrátky. Zamlčování, lži, pokrytectví, prospěchářství, uchvacování moci nazývající se vládní moc? Co je to moc? Jedinou moc má v tomto státě lid! Politici spí a usínají s elementárním pocitem moci, úplně z nich kape, při každém slovu, výrazu v tváři. Není to moc je to nemoc, ale doby a lidí v této zemi, kteří dopustí to, aby se takto druhý člověk cítil. Bojíme se pravdy, zodpovědnosti, abychom nepřišli o moc, peníze, postavení a pár drobků, co tento systém a toto postavení nabízí. V tom všem je ale hodnota nejvyšší a to lidský život! Nejcennější hodnota ve vesmíru je čas, ten byl uzmut mladým lidem! A nyní se řeší drobky, postavení, lži a to se hájí oproti skutečné hodnotě! Nedokážu si vůbec představit bolest lidí, jakou musí nést, když jim někdo vezme v životě vše! Společenská smlouva je dávno rozpadlá a důvěru ve stát má jen pár pomatenců, či nezdolných optimistů. Míra morální hodnoty zúčastněných, rovná se míře přijaté odpovědnosti. Vývození důsledků pak formuje sílu a důvěru ve stát. Všichni zde jednou nebudeme, proto poměte, jakou míru odpovědnosti jsme každý z nás ochoten přijmout.
Možná se dožijeme toho, že i u nás se změní vzorce chování a zamyslíme se na tím, proč zde vlastně od revoluce žádná vlastenecká strana nevládla? Nebo budeme stále dokola přijímat stereotyp, který nám je léta předkládán a to, že vlastenecké strany jsou snad nějakým nebezpečím, ikdyž to je v přímém rozporu logiky samotné? Rád bych volil zastupitele, kteří "zastupují" mě, potažmo můj národ a ne, že zastupují všechny jiné, většinou cizí zájmy. Když už bohužel "musíme mít tu zastupitelskou demokracii" na věčné časy.
0
Sledujících
0
Sleduje
0
Sledujících
0
Sleduje
Co se za komunistů naučíš, v "demokracii" jako když najdeš.