Skutečná důchodová reforma je potřebná. Musí se ovšem jednat o reformu systému jako takového, nejen o reformu parametrů současného průběžného plně solidárního systému. Pokus o vytvoření druhého pilíře Topolánkovou vládou by býval byl dobrý krok, pokud by se neopíral o soukromé penzijní fondy. Stát nemůže zavést pro občany povinnost spořit do soukromých fondů. To by se občanům musle zaručit za všechny takto vložené prostředky. To je samozřejmě ekonomický nesmysl. Stát by se "okrádal" o finanční prostředky, které by dal k dispozici soukromým fondům a navíc by v případě jejich úpadku musel občany saturovat ze státního rozpočtu. Jedinou z dnešního pohledu schůdnou cestou důchodové reformy je cesta státního druhého pilíře, v němž by si občané povinně spořili na část svého důchodu, eventuálně za přispění zaměstnavatelů, které může být opět povinné nebo dobrovolné. Fialova vláda se mohla vydat touto cestou. Nestihla by však takto rozsáhlý projekt zvládnout během jednoho volebního období. Proto ze strachu, že by musela předat rozpracovanou reformu příští vládě, která by ovšem nemusela být vládou současné koalice, a že by tato vláda potom za reformu "slízla všechny zásluhy", vydala směrem pseudoreformy, kterou ovšem byla schopna dokončit v rámci jednoho volebního období. Je to opět ukázka vrcholového pokrytectví současných vládních politiků, kteří se ohrazují tvrzeními, že vše dělají pro dobro občanů, ale ve skutečnosti myslí jen na sebe. Doufejme v zájmu všech občanů této země, že příští vlády se k problému důchodového systému postaví jinak a provedou jeho skutečnou reformu.
Stát ukládá příslušným fyzickým i právnickým osobám povinnost mít tzv. povinné ručení u soukromých pojišťoven a za tyto pojišťovny neručí.
HJ byla povinná - J.Ratzinger byl zaregistrován jako seminarista a skončil odchodem ze semináře,
M.Kocáb byl hlavním hybatelem při odchodu sovětských vojsk, což uznávali i generálové na obou stranách.
Návrh na vyznamenání z rukou prezidenta P.Pavla odmítl.
Trend nevytuneloval -
S odchodem sovětských vojsk to možná bylo jinak:
Jaroslav Šedivý, Mé putování zmateným stoletím, Nakladatelství Lidové noviny 2012, str. 205 a dále.
MK Trend nevytuneloval, ale prodal tunelářům.
Pane Máco, konečně někdo, kdo věci alespoň trošičku rozumí. Ale já vás nepotěším. Vše bylo úplně jinak. Ty slavné hydrogely syntetizoval v jeho, resp. v Lukešově, laboratoři žák pana profesora - Drahoslav Lím. A ani s tím Merkurem to bylo tak jak se často uvádí. Technologii lití čoček propracoval další jeho žák - Maxmilián Dreifus. Bohužel oba nadaní borci vzali brzo kramle. Takže, když se po letech ČSR soudila s USA o patenty na výrobu měkkých čoček, tihle hoši se sešli u mezinárodního soudu, (který se konal jak v Praze, tak v USA.) Za ČSR Wichterle a za USA (kromě firem také i) Lím s Dreifusem. Po letité tahanici vyhrál W. Oba jeho bývalí žáci se do konce svých životů s verdiktem soudu nesmířili. (Od nich byste, věru, neslyšel hezké věci o skromném panu profesorovi.)
Co k tomu dodat? K pomatené době asi patří pomatené otázky. Ale takhle pomatenou by nesesmolilo ani kazažské orákulum Džamila.
A s tím Merkurem to bylo či nebylo pane Smolku?
V letech 2013 až 2015 fungoval v Česku tří-pilířový důchodový systém. Druhý důchodový systém byl následně zrušen a aktuálně důchodový systém tvoří pouze dřívější první pilíř a třetí pilíř. První pilíř tvoří státní důchod. Třetí důchodový pilíř tvoří doplňkové penzijní spoření. To existuje od roku 2013. Do roku 2013 byl jeden pilíř a to státní důchod.
Penzijní připojištění fungovalo od roku 1994.
0
Sledujících
0
Sleduje
0
Sledujících
0
Sleduje
Ověřený uživatel
Tento účet je ověřený Seznamem a představuje skutečnou osobu, registrovanou firmu nebo subjekt.
"Čas od času se ale objeví jedinci, kteří tyto průměrné hodnoty ještě překonají."
A mezi ně patří i autor článku.