To nic nemění na tom, že páně Kvapilova značka není vlajka Ukrajiny, ale zřejmě vlajka jeho obce, města.

Mužský tvar je Těreškov, přechýlení v ruštině je písmenem -a, tedy ruský originál Těreškova. Čeština přechyluje -ová, takže Těreškov se změní na Těreškovová.

Paní Žukovová, pan Žukov.

Paní Žuková, pan Žuk.

A pracoval jsem s p. Krejčím a jeho manželka, která pracovala s námi, se jmenovala Krejčová.

Ruská by byla -a, viz Gagarin, Gagarina (Gagarinová), Myškin, Myškina (Myškinová), Šarapov, Šarapova (Šarapovová), Těreškov, Těreškova (Těreškovová).

Jestli to nebude tím, že ruština a bulharština přechyluje jen -a. Kdyby tak přechylovala i čeština, tak by se tu o mnoho více zlobilo na to, že je to přivlastňování ženy (paní Nováka). Proto ta koncovka -ová a proto u jména Novikov, Šarapov, Žukov je v češtině Novikovová, Šarapovová, Žukovová. Noviková, Šarapová, Žuková by v rodině měly chlapy Noviky, Šarapy, Žuky.

Přivlastňovací koncovka? Omyl, je rozdíl mezi Pilečkova paní a paní Pilečková.

Jenže je to dobře, neb mužská podoba jména končí na -ov (Šarapov) a k té se přidá to naše přechýlení -ová (Šarapovová).

Za to -ovová prostě může tvar ruských příjmení. Ruština taky přechyluje, ale jen přidáním -a, takže Šarapova.

Asi ti vadí vlajka Ukrajiny. Ale ta má žlutou dole, modrou nahoře. Navíc u p. Kvapila je ještě i třetí, a to bílá barva dole.

Holt žlutomodrá kombinace dokáže divy. V Rusku třeba zavírali lidi, kteří nosili takto barevné bundy. U nás způsobuje slepotu, případně rudé vidění.

A ona má ukrajinská vlajka žlutou nahoře? Navíc u p. Kvapila jsou vidět tři barvy - žlutá, modrá a bílá. Ale to ten, na koho působí modrožlutá jako červená na býka, nemůže vidět a rozlišit.

Děti byly zavražděny? On je někdo plánovitě a úmyslně usmrtil? Opravdu nevhodně zvolené slovo, plus hrubky nesvědčí o kvalitě jazykové přípravy autora.

Mám to stejně.

Holt C+M ocenil až "soudruh papež" (jak říkával náš pan profesor) Jan Pavel II.

Děkuji za info, ale spíše mělo být věnováno Robertovi Robertovi. 😉

Moje máma, rozená v Kroměříži, po válce žijící v Hlubočkách, říkala šufánek.

Řekl bych, že na Moravě má pomalu každá vesnice tak trochu svoje nářečí. I když dnes už to pomalu mizí.