Velmi pěkné. Osvícený.
Výhrada: jak by to bylo s takovým vládcem, který by měl jiné vlastnosti. Např. jen rozšiřovat rodový majetek. Pak už by bohatství, vytvořené lidmi, v prospěch veřejnosti směřovalo méně. Natož když se vyskytne mocnář, který chce rozšiřovat své území násilnými přístupy. Viz zkušenosti Marie Terezie s pruským králem. Atd. Atd.
Naproti tomu:
generál Ludvík Svoboda, president, ve své knize uvažoval: V Polsku byli generálové, kteří chápali, že jsou druzí na řadě. Po začátku války by mohli zasáhnout. Němečtí generálové chápali, že nejsou až tak silní, jak si Hitler představuje. Ostatně Hitler nechal stavět pevnosti proti čs. útoku směrem na Drážďany, to by bylo možné uvažovat v případě francouzského válečného zásahu. Dál francouzská veřejnost mohla také zasáhnout proti zrádné politice své vlády.
Jen přibližně vzpomínám presidentovy argumenty.
Adorovat kočování? Byla to obživa krádežemi, jak napsala Hübschmannová i jeden Rom z Prahy. Přičemž vědkyně měla s obyčejnými Romy velmi dobré vztahy i zkušenosti.
Pak požadavek: „Vláda uznává historickou odpovědnost české společnosti za protiromská opatření z dob první Československé republiky.“ těžko schválit. Nanejvýš uvažovat: československého státu ale ne české společnosti.
"Na území Čech a Moravy v té době žily jen stovky Romů." - nesrozumitelné.
Slabou stránkou Media-seznam se stalo placení úspěšných příspěvků. Někteří pisatelé se "vychytrale" zaměřují na názvy článků, které vedou řekněme k naštvání části čtenářů, k rozčilení a i náplň pak směřuje k růstu emocí nad politickou, nad minulostí z různých pohledů. Někdy docela samoúčelně, jen k většímu počtu otevření článku.
Dále přístup "seznamu-cz" ke způsobu samočinného otvírání dalších článků mne vedl ke snížení nabídky článků "medium" na jediný.
Nedávno jsem sestavil: Jan Lucemburský, syn římského císaře Jindřicha VII., byl nadaný a vzdělaný. Po příchodu do Prahy se nedokázal dobře pohybovat v drsném prostředí české šlechty. Manželka Eliška Přemyslovna? – jejich vztah nebyl šťastný, povahy - hodně rozdílné. Lepší bylo druhé manželství, s Beatrix Bourbounskou. Jan byl vynikající diplomat a statečný bojovník. Zvyšoval daně; aby měl peníze, zastavoval statky. Ovšem získal pro českou korunu Chebsko, Budyšínsko, Zhořelecko v Horní Lužici a větší část Slezska. Konečná bitva ve Francii? Jan nechal syna Karla násilím odvézt z předem prohrané bitvy a sám si zde zvolil jistou smrt, 26.8.1346.
A jak v socialistickém Československu 20. století? Roku 1980 přicestoval znovu do Prahy na krátkou návštěvu – jak vlastně bylo jeho zvykem i za života. Vědci zkoumali jeho ostatky. Praha slavného krále přivítala, jak se na českého krále sluší a patří. Na letišti byla nastoupena čestná vojenská jednotka. Na triumfální cestě Prahou ho přišly pozdravit tisíce lidí. Janův návrat byl slavnostnější než vítání perského šáha.
A návrat ostatků do Lucemburska? Jako skutečný královský pohřeb - v socialistickém Československu! Rakev s ostatky panovníka byla zahalená do stříbrem lemované královské vlajky vytvořené k tomuto účelu.
Proč?
*Viz odpověď o příspěvek níž pro: Anděla Břeňová
Otázka "proč?" je vzatá z mého videa
K Žižkovi:
Jak lze od kardinála a prominenta římské kurie očekávat, nebere si vůči kacířům žádné servítky. Všechny zmínky o husitech, utrakvistech a jejich představitelích jsou doprovázeny hanlivými přídomky a nenávist vůči nim se pak přenáší na Čechy vůbec. Češi jsou líčeni jako sprostá holota, opilci, zloději, kacíři, lháři a vrazi. Na druhou stranu je pod povrchem této averze cítit jakýsi skrytý obdiv, který autor chová vůči zatvrzelým kacířům a jejich vojenským úspěchům. Zvláště postava Jana Žižky ve své téměř démonické obludnosti budí respekt a Historie česká se tím stává dvojsečnou zbraní. Na jednu stranu si vysloužila tvrdé odsudky českých čtenářů, počínaje humanisty 16. století až po současné historiky, na druhou stranu zprostředkovala světu husitský mýtus a z Jana Žižky udělala neporaženého hrdinu.
0
Sledujících
0
Sleduje
0
Sledujících
0
Sleduje
Ověřený uživatel
Tento účet je ověřený Seznamem a představuje skutečnou osobu, registrovanou firmu nebo subjekt.
Něco duchovního:
"Nikdy v dávných dobách se keltští kněží, kteří měli znalosti, neoblékali v tento den do šatů nízkých bytostí a nestvůr. Prováděli speciální rituály, které zakazovaly všem zlým duchům vstoupit na tento svět v den slunovratů. Oslava Samhainu původně nebyla čistě svátkem. Byla to práce kněží zavírat dveře do nižších světů, těžká práce.
Jenže právě tento nezáviděníhodný osud čeká ty, kteří nešťastně oslavují Samhain či Halloween (na americký způsob)."
Odkaz