Lidi zavražděného neznali, ale s velkou pravděpodobností znali někoho, komu jeho pojišťovna odmítla léčbu a tak zemřel nebo zbankrotoval a často dokonce obojí. Proto pro zavražděného bude plakat tak maximálně rodina, ale vzhledem k tomu, kolik jim pojišťovna nepochybně vyplatí, si tím nejsem úplně jistý, jestli vůbec budou... A pro střelce se naopak zvedla vlna sympatií.
Jinak mimochodem. Ten zaměstnanec McDonaldu, který ho prásknul, podle všeho nedostane slíbených 50 000$, protože místo na hotlinku zavolal rovnou policii... Haha!
Je taky otázka, jak je to bavit? Myslím tím vládnout a nebojovat. Hodně Talibánců odešlo z Afghánistánu, protože vzpomínali na staré dobré časy, kdy kdesi v horách u ohně snili o vítězství a teď chodí do kanclu od rána do večera a musí řešit naštvané požadavky jako kdy poteče voda?, proč nejde elektřina?, kdy se opraví cesty?
Navíc na hodně z nich se při rozdělování pozic nedostane. A obzvláště těžce to ponesou velitelé všemožných jiných frakcí...
Velmi zajímavý článek. Byla to otřesná doba a snad už se nikdy nebude opakovat. Plus si článek uložím, aby ho měl, až se pod článkem o ruských zločinech zase vyrojí hromada komentářů, jak se píše jen rusku a o ostatních je zakázáno psát, protože máme cenzuru a jsme německo-bruselsko-americká kolonie...
Světu vládnou starci, kteří ví, že to mají za pár a chtějí se zapsat do historie. Za 50 let si putina nikdo nebude pamatovat, stejně jako si nikdo nepamatuje většinu carů a vůdců SSSR. Ale Ivan Hrozný, Petr Veliký, Kateřina Veliká nebo Stalin budou v paměti lidstva, a hlavně ruska, navždy. A proč? Protože budovali impérium a ohromně zvětšili a posunuli rusko. A putin chce být mezi nimi. Jenže co zatím dokázal? Vzal něco málo Gruzii, vzal něco málo Ukrajině, jinak ve všech možných žebříčcích rusko padlo dolů.
A on by sakra moc chtěl, aby se o něm učilo a nebyl jen jedním z mnoha!
Někdy po 20. roku u mne propukla maniodeprese. Pět let jsem polykal prášky, ale nepomohlo to ničemu. Když byla mánie, pařil jsem měsíc v kuse. Když byla deprese, ležel jsem měsíc v kuse obalený neviditelným černým slizem. I pár neúspěšných pokusů o sebevraždu. Pak jsem měl párkrát houbičky a LSD. Prášky jsem vyhodil a od té doby(10 let) jsem spořádaný pracující občan, který ty výkyvy má pořád, ale zvládá je, že to nikdo nepozná... Zůstat na práškách, tak už tu asik nejsem.
1
Sledujících
0
Sleduje
1
Sledujících
0
Sleduje
Už se těším. až opět povládne Babiš a povede nás podle slovenského a maďarského vzoru. Ta naše červená je totiž taková bledá ve srovnání s těmito tahouny!