Vaše první věta nedává vůbec smysl. Přecházíte v ní od obvinění k vysvětlování a podstata sdělení je, že se nejmenujete Mária, ale Mária... Já vám žádný názor neberu, tak nějak diskutujem. To se u nás smí.
Ale její první věta dává smysl, protože jste zdůraznil ve svém komentáři na konci její jméno Mária. Což vyznělo zvláštně, a ona to vycítila. Tak se nevymlouvejte.
Tak se vás zeptám, co dělali svatí v noci? 🙂 Nebo jim děti nosil čáp? Sex k životu patří. V minulosti i nyní. A tam zas tak hrozné scény nebyly. Bylo to takové pravdivé. Dřív se o tom nemluvilo a já si asi v 7 třídě představovala Smetanu (ale i Němcovou a jiné slavné osobnosti), že byli nudní, upjatí, puritánští. Nebyli. To je život.
O tom vůbec není řeč, madam. Pro nás jsou cenní svými dílem, které nechali jako kulturní dědictví národu, nikoliv proto, kolik měli milenek.
Dnešní doba je taková, že pokud ve filmu není soulož, jako by tvůrci filmu na něco zapomněli....
Přesně. Ovšem "tvůrcům" jde v první řadě, aby byl film pro davy přitažlivější, tak to musí často "kořenit." Když si vzpomenu na film o Boženě Němcové, tak kdybych o ní už dávno nic nevěděl, myslel bych si, že nejdůležitější pro český národ z jejího díla byl její sexuální život. Už ten film do smrti nepotřebuju vidět. A vím, že nejsem sám.
Může mi někdo zasvěcenější potvrdit, že uvedené příklady jsou opravdu v souladu s tzv. "respektující výchovou"? Mě to připadá, že si ty matky z širšího konceptu zapamatovaly max. dvě věty.
Všeobecně se říká, že svoboda jedince končí tam, kde začíná svoboda druhého jedince. Nikdo nemůže být absolutně svobodný, pokud chceme dopřát svobodu i ostatním - jinak tam bude jeden absolutně svobodný diktátor a ostatní jeho otroci.
Nelze respektovat rozdhodnutí dítěte, zůstat sedět na ulici, když to dítě není ochotné respektovat alespoň rozhodnutí svého sourozence, který chce jít dál.
Respektující výchovou by pro mě bylo, že k dítěti přistupuji s respektem tedy určitou úctou. To neznamená, že dítě nechám dělat, co si zachce.
Svým způsobem se stále jen diskutují dva naprosto opačné extrémy - na jedné straně zastánce "tvrdé ruky" - když dítě neuposlechne, musí přijít (často fyzický) trest. Na druhou stranu zastánce té popsané špatné interpretace "respektující výchovy", kde si dítě dělá, co chce, a nezná ani základní pravidla společného soužití. Jak to bývá, oba extrémy jsou škodlivé pro děti i jejich okolí. O škodlivosti fyzických trestů toho bylo napsáno mnoho. A o škodlivosti absence pravidel taktéž. Diskutovat o tom, co je ten horší extrém je tako diskutovat, zda je lepší se utopit "trošku" a nebo "hodně".
Diskuzi o správné výchově by tedy spíš prospělo, kdyby se diskutoval ten prostor mezi těmito extrémy. Tam to totiž teprve začne být zajímavé.
A ještě jeden fakt se přehlíží, že malé děti vnímají přes tzv. první signální soustavu, tedy přes smysly a city, nikdoliv ještě přes rozum, tak se k nim musí přistupovat. Vysvětlovat něco dalekosáhle dvouletému dítěti, které se vzteká, protože zrovna má chuť na tohle a ne na oběd, je nesmysl. Rodič by k tomu měl přistoupit takticky, přimět dítě jíst oběd oklikou, příslibem něčeho. Nebo mu umožnit oběd teď nejíst a sníst alespoň něco z něj, až bude mít hlad. Pak ho odměnit. Jestliže rodič nemá autoritu u dvouletého dítěte, jak si ji získá, až dítěti bude 6, 11 nebo 13 let?
Bohužel i já se často setkávám s tím, že zejména matky, se výchově děcek příliš nevěnují a samy by si patrně nějaký ten pohlavek, ne-li přímo facku zasloužily.
Zpravidla, a což se stává poměrně dosti často, když mne manželka až k neuvěření a nevydržení prudí, tak s připraveným baťohem na zádech odcházívám se odreagovat procházkou přírodou.
A zvláště oblíbené mám jedno místečko, kde u jednoho stolku se dvěma lavicemi rád sedávám, neboť je odsud překrásný výhled do okolní krajiny.
Jenže poblíž je nějaké pískoviště, houpačky a nějaké prolézačky a tak tu sedávají většinou nějaké ženštiny, které když zde usednu a z baťohu si lahvové vytáhnu, otevřu a chci vychutnat jak to pivíčko, tak cigaretku, tak i chvilky klidu, tak ony se v tu chvíli tváří většinou poněkud nevraživě.
Nemluvě o tom jak odpudivě reagují, a často i mezi sebou brblají, pokud si ještě předtím z kapsy, kde ji trvale nosívám, vytáhnu placatičku rumíku z které ještě předtím než pivíčko popiji si trochu loknu a poté odříhnu.
Jenže parchantů, které tam s sebou přivádějí, a kteří tam poblíž na tom hřišti řádí a k neuvěření hlučně pořvávají, že člověk trochu klidu nemá, si vůbec nevšímají.
A tohle vše přehlížejí místo toho aby se jejich výchově a nabádání ke slušnému chování věnovaly...a žádnou ohleduplnost a úctu k okolí nemají a neprojevují.
A tak se zpravidla vracím ještě naštvanější a následné domácí hádce mnohdy i pár fackami doplněné prostě nedokáži předejít.
Vtipný protikladný literární výtvor...
2
Sledujících
0
Sleduje
2
Sledujících
0
Sleduje
Myslím, že milostný život je soukromou záležitostí každého člověka. Nehledě na to, že po tolika letech nikdo z tvůrců nemůže vědět, jak to tenkrát opravdu bylo. Na základě pár dochovaných dopisů? Z velké části je to pouze jejich "umělecká" invence. Většinu lidí zajímá Smetana jako úžasný skladatel. Tato jeho činnost je doložitelná a ta měla být základem filmu. To samé tvůrrci udělali, když točili sérii o Boženě Němcové. Gró příběhu tvořily sex a milostné pletky. O její spisovatelské a sběratelské činnosti jsme toho moc nedozvěděli.
7 odpovědí
1
Sledujících
1
Sleduje
1
Sledujících
1
Sleduje
Souhlas! Proto ten film byl propadák.